S losovačkami je ámen. Ale finiš, ten stojí za to!

Novela zákona o veřejných zakázkách od dubna zapovídá takzvané losovačky. A řada zadavatelů na poslední chvíli losuje o stamiliony.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Novela zákona o veřejných zakázkách z poloviny roku 2010 umožnila, aby v užších řízeních vybírala finalisty losem elektronická losovací zařízení. Jenže do legislativy se jaksi nedostalo ustanovení, jaká kritéria musejí tato zařízení splnit, jaké atesty získat a v jakých případech mohou zadavatelé zakázek tímto omezujícím způsobem postupovat. Nedopatření, omyl, nebo záměr?

Nedávno schválená protikorupční novela zákona o veřejných zakázkách by měla platit od 1. dubna a losování již neumožňuje. Nevztahuje se však na tendry vyhlášené před tímto datem. Důsledek? Objem vypisovaných zakázek za leden a prosinec loňského roku nápadně narostl na přibližně dvojnásobek měsíčního průměru z roku 2011. Takže ti, kdo holdují losovačkám, dokážou ještě před aprílem „prolosovat“ téměř celý rozpočet na letošní rok. A budou mít – bohužel – pravdu, pokud se budou hájit, že tak činí v souladu se zákonem.

Losovačkami se přitom zadavatelé dobrovolně vystavují riziku, že se do finále nedostanou nabídky s atraktivnějšími cenami než vítězná, jak již několikrát upozornila ČESKÁ POZICE. O skutečných důvodech, proč to činí, můžeme tedy jen spekulovat. Připomeňme, že protikorupční policie vyšetřuje na 40 zakázek, v nichž finalisty losovala zařízení, jejichž software byl upraven, a proto umožňoval vybírat předem určené firmy. Ani tato skutečnost se ale na oblibě losování nijak neodrazila.

Problematice užších výběrových řízení s losovačkami jsme se detailně věnovali i v dalších článcích.

Miliardy v osudí

Losovačky rozhodně nejsou v českém prostředí okrajovou záležitostí. V roce 2010 bylo vypsáno 340 užších výběrových řízení na zakázky bezmála za 25 miliard korun bez DPH, loni to bylo za více než 24 miliard korun.

V roce 2010 bylo vypsáno 340 užších výběrových řízení na zakázky za 25 miliard korun bez DPH, loni to bylo za více než 24 miliard korunLogiku ve volbě mezi losovaným a nelosovaným výběrem dodavatele nehledejme. Zatímco v jednom kraji se zakázky například na opravy silnic zadávají bez losování, ve druhém preferují los. Stačí se podívat na jméno zadavatele nebo zprostředkující agentury, a hned je jasné, zda se budou finalisté tendru losovat, nebo zda se vybere vítěz ze všech soutěžících. Mezi zadavateli, kteří si oblíbili losovačky, figuruje Ústecký či Středočeský kraj. Naopak Královéhradecký nebo Jihomoravský nelosují.

Dalo by se předpokládat, že větší zájem soutěžících bude o menší tendry, protože se do nich přihlašují i neznámé firmy. A pokud by zadavatelé takových tendrů chtěli snížit administrativní náklady, kterými často losování a omezení počtu dodavatelů zdůvodňují, finalisty budou losovat. Jenže losuje se i u zakázek, jejichž hodnota dosahuje několika set milionů korun a uchazečů rozhodně nejsou desítky.

Zákon je holt zákon

Zadavatelé losování a samotné iracionální omezení počtu dodavatelů obhajují většinou tím, že jim český zákon o veřejných zakázkách umožňuje takto postupovat. A mají – opět bohužel – pravdu. Přitom podle evropských předpisů může být omezení počtu dodavatelů použito jenom tehdy, pokud to předmět zakázky objektivně odůvodňuje a je pravděpodobné, že na administrativu zadávacího řízení by byly nepoměrně vyšší náklady než benefity, které by zadavateli plynuly z neomezené soutěže. O českém unikátu – losování – není v evropské legislativě ani zmínka.

Český zákon neukládá veřejným zadavatelům při omezování počtu dodavatelů v podstatě žádné povinnosti. Nemusejí zdůvodňovat, proč se rozhodli pro losování, proč omezují počet dodavatelů ještě před seznámením se s jejich nabídkami, ani proč stanovili právě takový počet finalistů, na který má být výběr omezen. Zákon pouze stanovuje minimální počet soutěžících – pět.

K transparentnosti losování v užších řízeních nepřispěl tedy ani zákon. Zprůhlednit akce se však nesnaží ani zadavatelé zakázek a organizátoři výběrových řízení. Na losovačkách není běžně dovoleno pořizovat audio- ani videozáznam. Prý kvůli právu na ochranu osobnosti. Můžeme se jen dohadovat, zda důvodem zákazu natáčení není také obava, aby se na veřejnost nedostala podobná nahrávka jako dnes již proslavený záznam z Karlových Varů.

Zákon o veřejných zakázkách stanoví, že „zadavatel je povinen umožnit zájemcům zkontrolovat před zahájením losování zařízení a prostředky sloužící k losování“. V podstatě jde však jen o teoretickou možnost. Teprve při několikadenní znalecké expertíze lze poznat, jak zařízení funguje a zda skutečně generuje náhodná čísla. Soutěžící před losováním nemohou zjistit nic.

Obyčejný laptop

Je bláhové si představovat losovací zařízení jako sofistikovaný aparát. Ve skutečnosti se používá běžný notebook. Ten je buď zabudovaný do jiné „krabice“ s omezeným externím ovládáním, nebo jde o klasický notebook, na který je nainstalovaný losovací software. Žádná veřejná kontrola anebo dohled nad fungováním losovacích zařízení v České republice neexistuje. Losovat zakázky proto může v Česku prakticky kdokoli a na čemkoli.

Veřejná kontrola nebo dohled nad fungováním losovacích zařízení v Česku neexistujeSubjekty, které zadávají zakázky losováním, uvádějí jako důvody časovou úsporu a méně náročnou a nákladnou administrativu. Fakta, nebo výmluvy? Zadavatelé tvrdí, že by jim trvalo nepoměrně déle, kdyby vypsali řízení bez losování a museli detailně studovat materiály od všech soutěžících. Jenže když se losuje, konají se dvě kola.

V prvním musí zadavatel prověřit, zda zájemci splňují kvalifikační kritéria. Z těch, kteří projdou, se losuje. Tito finalisté pak předloží návrh smlouvy a své hodnoty ukazatelů, podle kterých se posuzuje nabídka. V některých případech takovým kritériem může být jen jediný údaj – cena. Z hlediska času je tedy mnohem náročnější první, kvalifikační kolo, které je ale stejné u losovaných i nelosovaných soutěží.

Zadavatelům zakázek, pokud finalisty losují, nikdo nezaručí, že vyberou skutečně nejlepší a nejlevnější nabídku. Do soutěže se přihlásí 20 společností, pět z nich postoupí do dalšího kola. Pětice o sobě ví, takže firmy nemají problém se mezi sebou domluvit. To se samozřejmě projeví na ceně, která zpravidla osciluje kolem ceny předpokládané. A nepodložené zprávy hovoří o tom, že část z této částky končí někde úplně jinde než u vítězné firmy.