S jádrem se nežertuje: Odpolitizujme dostavbu 5. dukovanského bloku

Pokud jde o dostavbu pátého bloku v Jaderné elektrárně Dukovany, Česko potřebuje a bude potřebovat spíš Rusko a Čínu než naopak. Pokud někdo nemá Rusko rád, neměl by to balit do argumentů zastírajících jeho emoce.

Jaderná elektrárna Dukovany. foto: ČTK

Jaderná elektrárna Dukovany.

Nevím, o čem všem jednal Vládní výbor pro jadernou energetiku, ale výstup jednání je ryze politický – velký, zatím neuzavřený spor, jak vyřadit ze soutěže o výstavbu pátého dukovanského bloku Rusy a Číňany, údajně z bezpečnostních důvodů. Všichni opakují, že existují „bezpečnostní důvody“, ale nikdo se neptá jaké. Argumenty od některých služeb neznějí věrohodně. Jde o politická vyhlášení, nikoliv technické pravdy.

Zpočátku byla vyslovována obava o dálkové ovládání naší jaderné elektrárny systémem kontroly a řízení. Ten to při správném projektu neumožňuje, navíc to může být systém český (to bych rád) nebo třeba francouzský. Ti z nás, kteří se trochu v jaderných elektrárnách vyznají, jsou zděšeni, jaké argumenty lze používat. Jsou používané i jiné, na první pohled věrohodné, například, že „je nemožná vymahatelnost práva podle evropského práva ze strany nespolehlivé Ruské federace“.

Nepodložené výmysly

Rosatom má všechny kontrakty zpravidla založené na anglickém právu a evropských arbitrážích. Pracoval jsem do minulého léta pro Egypťany proti Rosatomu, vím tedy, jak je založen kontrakt na výstavbu čtyř bloků jaderné elektrárny El Dabaa. Rosatom má značná aktiva v zahraničí a nebude riskovat jejich konfiskaci. Podle mých informací neexistuje jediný příklad, že by Rosatom nesplnil rozhodnutí mezinárodního soudu. Další nepodložený výmysl je riziko, že by dodavatel z nespolehlivé Ruské federace odešel ze stavby.

To si netroufne žádný dodavatel. Ztratil by jméno na světovém trhu. V roce 1984 Westinghouse odešel z téměř dokončené jaderné elektrárny v Bataanu na Filipínách. Důvod byl v údajné rozsáhlé korupci, která výstavbu doprovázela, a snad i politická nestabilita. Siemens pak odešel z rozestavěné íránské jaderné elektrárny v Búšehru po vítězství islámské revoluce a počátcích politické nestability. Jiný příklad neznám.

Neexistuje jediný příklad, že by Rosatom nesplnil rozhodnutí mezinárodního soudu. Další nepodložený výmysl je riziko, že by dodavatel z nespolehlivé Ruské federace odešel ze stavby. To si netroufne žádný dodavatel. Ztratil by jméno na světovém trhu.

Nejvíc mě bolí opakované a nepodložené podceňování českého průmyslu. Kéž by se dotyční zajeli podívat například do Škody Doosan, Škody JS, ZAT, ZVVZ, SIGMY, I&C Energo či do Metrostavu. To je pouze část – a nejsou to skomírající firmy. Dokážou postavit skoro celý pátý dukovanský blok. Neidealizujme si zahraniční firmy. Nepracují tam nadlidé. Naši lidé jsou stejně dobří.

Technické argumenty i obchodní důvody lze vyvrátit, takže se začne argumentovat o nežádoucí závislosti na zemích s „nedemokratickým“ systémem. Česká republika skoro stoprocentně závisí na ruské naftě a plynu, takže „závislost“ asi nebude skutečným problémem. Důvod lze hledat jinde – v šikovně vedeném konkurenčním boji o 160 miliard korun pomocí několika českých senátorů, poslanců a státních úředníků. I kvůli zakázkám za menší obnos se ve světě hraje zákulisní špinavá hra, velkoryse se podplácí.

Lze zařídit i pád vlády, bude-li třeba. Vyřadit dva největší konkurenty zvyšuje šanci na vítězství. Rád bych veřejnosti podal (i vládnímu výboru, bude-li se zajímat) technickou informaci, že je důležitější bezpečnost jaderná. Co to je? Schopnost jaderné elektrárny a osob, jež ji obsluhují, zabránit nekontrolovatelnému rozvoji štěpné řetězové reakce nebo nedovolenému úniku radioaktivních látek či ionizujícího záření do prostředí a omezovat následky nehod.

Myslet dopředu

Jde o vážné téma, jemuž je třeba věnovat největší pozornost. Pokud hodně zjednoduším, jde o to za všech okolností zajistit odstavení a dlouhodobý odvod zbytkového výkonu reaktoru i po jeho odstavení, aby nenastalo tavení paliva s dalšími možnými následky. Proto mají jaderné elektrárny řadu bezpečnostních systémů k zabránění takovým situacím. V tom se projekty „jaderných ostrovů“, které budou zřejmě nabízeny, zásadně liší.

Nejen z těchto důvodů byly v zadání pro soutěž na dostavbu temelínských bloků 3 a 4 před devíti lety požadavky, aby tehdy nabízené projekty byly licencované v zemi původu a v provozu i referenční blok. Nevím, zda to bude požadovat Státní úřad pro jadernou bezpečnost i nyní, ale bylo by nemoudré i riskantní, tuto podmínku nemít. Ba co víc, byla by to chyba. Proces licencování může trvat víc než dva roky.

Mít v Dukovanech blok první svého druhu (prototyp) místo ověřeného si česká energetika těžko může přát – prodraží se to, harmonogram plnění cílů bezemisní energetiky se vzdálí časovým plánům. Řada projektů je licencovaná podle dnešních pravidel, ale pravidla se vyvíjejí, zpřísňují. V zadání a nárocích je proto dobré myslet dopředu, protože nové jaderné bloky budou v provozu 60 až 80 let.

Mít v Dukovanech blok první svého druhu (prototyp) místo ověřeného si česká energetika těžko může přát – prodraží se to, harmonogram plnění cílů bezemisní energetiky se vzdálí časovým plánům. Řada projektů je licencovaná podle dnešních pravidel, ale pravidla se vyvíjejí, zpřísňují. V zadání a nárocích je proto dobré myslet dopředu, protože nové jaderné bloky budou v provozu 60 až 80 let.

Už dnes se proto jeví žádoucí (v Británii je požadované), aby projekty generace III+ počítaly s dvojím kontejnmentem – obálkou kolem jaderného zařízení na výrobu páry. Vnitřní obálka je proti únikům, vnější proti vnějším hrozbám včetně pádu letadla či tornáda. Z technického hlediska by tedy bylo dobré nepřipustit do soutěže nabídky s projekty s jednoduchým kontejnmentem – korejský (který má vycházet z modifikace APR 1400, což je dokonce projekt II. Generace) a francouzský (modifikace ATMEA, který nikde nestojí).

Korejský projekt je navíc plánovaný se společnými systémy pro dva bloky, takže by byl nutný další zásah. Projekt AP1000 (Westinghouse) má zase neplnohodnotný „dvojitý“ kontejnment, u nějž vnější obálka je „komínem“ o průměru deset metrů v horní části, aby mohl vzduch cirkulovat okolo vnitřní celokovové obálky. Vnější obálka je tedy otevřená a proti vnějším vlivům chrání jen ve válcové části. V horní části je na ní velmi zranitelná velkoobjemová nádrž, nezbytná pro správné chlazení celokovové vnitřní obálky.

Obrovské bohatství znalostí

Bloky musejí mít takzvané aktivní a pasivní bezpečnostní systémy. Jediný projekt, který má čtyři aktivní i pasivní bezpečnostní systémy, z nichž každý plně pokryje kompenzaci následků havárie spojených s prasknutím primárního okruhu, je petrohradský projekt VVER1200. Ten, dnes jediný na světě, obsahuje vše, o čem jsme jako inženýři snili. Má i dvojitý kontejnment a další bezpečnostní systémy včetně originálních patentovaných systémů pasivního odvodu tepla (SPOT), který od Rusů zatím okopírovali jen Číňané.

Znalosti jsou obrovským bohatstvím, a ti, kdo rozhodují, by měli vzít toto hledisko v úvahu. Máme velké znalosti technologie vodo-vodního energetického reaktoru u projektanta, provozovatele, servisních organizací i podpůrných organizací, jako je Ústav aplikované mechaniky Brno, ÚJV Řež či vysoké školství. Také proto, že jejich předávání ruskými kolegy bylo vždy otevřené a vstřícné.

Obě země mají již dle svých projektů v provozu i referenční bloky a navíc několik systémů, byli by tedy v soutěži jasnými favority. Nechci zatěžovat dalšími technikáliemi. Snad stačilo, co jsem napsal, pro základní pochopení technicky vzdělaných. Vládní výbor se zatím pře, jak projekty s nejlepšími bezpečnostními systémy z ideologických důvodů vyřadit. Jsou tam asi i členové pragmatičtí, jestliže vyloučení dvou nejlepších není uzavřeno.

Ti, kdo dnes rozhodují, často nevědí, že jsme si všech šest provozovaných jaderných bloků v Dukovanech i Temelíně postavili sami podle ruského projektu silami našeho průmyslu a stavebnictví za organizačního umu našich lidí. Přimlouvám se za scénář, podle kterého byly postaveny naše předchozí bloky, a předložil jsem i odborné porovnání projektů a řadu důležitých technických argumentů. Petrohradský projekt je pokračováním našich předchozích technologií.

Většina systémů se podobá těm v českých jaderných elektrárnách, takže osvojení této technologie bude v našich podmínkách snadné. Znalosti jsou obrovským bohatstvím, a ti, kdo rozhodují, by měli vzít toto hledisko v úvahu. Máme velké znalosti technologie vodo-vodního energetického reaktoru u projektanta, provozovatele, servisních organizací i podpůrných organizací, jako je Ústav aplikované mechaniky Brno, ÚJV Řež či vysoké školství. Také proto, že jejich předávání ruskými kolegy bylo vždy otevřené a vstřícné.

Žádná bezpečnostní hrozba

Není tedy pravdou, že je třeba získávat znalosti za drahé peníze z Moskvy a jezdit tam kvůli schválení čehokoliv. Většinu informací pro jaderné elektrárny máme doma. To by neplatilo, pokud by byl vybrán jiný projekt. Mnozí vrcholní specialisté z praxe, kteří jaderné elektrárny stavěli a provozují, se diví, co vše je možné do éteru pustit ze státních organizací, které by si měly zachovat technickou i politickou objektivitu.

Dukovanské bloky budou stále v provozu, když současní světoví politici budou na pravdě boží, stejně jako většina z nás. Budou tady ale naši vnuci. Šest našich jaderných bloků postavených podle ruských projektů pro Českou republiku žádnou bezpečnostní hrozbou nejsou. Čím by nás mohl ohrozit sedmý?

Proto dostavbu pátého dukovanského bloku odpolitizujme. S jadernou energetikou se nežertuje. Dříve o ní diskutovali technici s environmentalisty, dnes je to téma iracionální politické diskuse. Rusko i Čína budou na této planetě s námi nadále a hájit své zájmy jako každá jiná země. Obávám se, že Česká republika potřebuje a bude potřebovat spíš je než oni nás. Není našim zájmem, vyrábět si nepřátele. Finsko ani Maďarsko to nedělají. A pokud někdo u nás nemá Rusko rád, neměl by to balit do argumentů, které mají jeho emoce zastřít.

Mně se také nelíbí, co Rusko i jiné velmoci často provádějí. Nemohu se smířit se smrtí jednotlivců ani s tisícovkami obětí civilního obyvatelstva ve jménu politických cílů. Dukovanské bloky však budou stále v provozu, když současní světoví politici budou na pravdě boží, stejně jako většina z nás. Budou tady ale naši vnuci. Šest našich jaderných bloků postavených podle ruských projektů pro Českou republiku žádnou bezpečnostní hrozbou nejsou. Čím by nás mohl ohrozit sedmý?

Jirka Pěkně napsaný článek, děkuji. 22:09 30.12.2020
J. Paleček Bylo na lodičkách. 16:27 31.12.2020
M. Roučková Naprostý souhlas. 11:08 30.12.2020

Počet příspěvků: 37, poslední 22.1.2021 10:53 Zobrazuji posledních 37 příspěvků.