„Rychlý prachy“ z boje proti poplatkům nebudou. Nejde totiž jen o banky.

Soud zamítl několik žalob z pera nejaktivnějších poplatkobijců na navrácení paušálů za vedení úvěrových či hypotečních účtů.

foto: © ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Bude to lehké jako facka. Jeden podpis a pak už si jen počkáte na ty tisíce korun, které vám vymůžeme po bance. Tak jednoduše to mělo probíhat u sporů o vrácení poplatků za vedení úvěrových účtů podle kampaně, kterou rozjely různé iniciativy v čele s Poplatkyzpět.cz na přelomu roku.

Nyní se ukazuje, že banky políčku jen tak tvář nenastaví. Po několika protichůdných rozhodnutích soudů i finanční arbitryně v případech jednotlivců nezaštítěných profesionálně organizovaným hnutím přišly verdikty v prvních případech vedených iniciativou Poplatkyzpět.cz (stojí za ní společnost na vymáhání pohledávek BSP Lawyer Partners a přední pražský advokát Petr Toman). Soudkyně Lenka Eliášová z Obvodního soudu pro Prahu 4 zasadila sebevědomé iniciativě ran hned několik, když v půlhodinových intervalech dala za pravdu třikrát České spořitelně, jednou Raiffeisenbank a jednou UniCredit Bank. Další případy, které jí náleží, odročila.

Problematice bankovních poplatků se ČESKÁ POZICE věnovala například v článcích:

Právníci, kteří rozjeli populární akci (jen Poplatkyzpět evidují tři stovky tisíc klientů, z nichž přes 30 tisíc je ochotno se vrhnout do soudních sporů), neúspěch bagatelizují. Jiný soudce může rozhodnout zcela opačně. A proto se už také zaklínají Ústavním soudem. Na ten se chce Toman obrátit, aby sjednotil judikaturu ohledně bankovních poplatků. U jiných soudních instancí to totiž není možné, protože se v těchto případech nelze proti verdiktům odvolávat, neboť se vzhledem k výši žalované částky jedná o bagatelní spory.

Dovolávání se vyšší moci

Je to už podruhé v příběhu úvěrových paušálů, kdy Toman a spol. obracejí své naděje k nejvyšší soudní instanci v Česku. Soud z pražské „čtyřky“ se totiž cítil žalobami přetížen, a aby urychlil řízení, odmítl vydávat platební rozkazy ve sporech s bankami, protože by je stejně rozporovaly a na soudní líčení by tak jako tak došlo. Pro klienty poplatkobijeckých iniciativ to znamenalo zvýšení soudního poplatku ze 400 na tisíc korun (dle slibů Poplatkyzpět.cz je to i v případě prohraného sporu jediný náklad, který zákazník ponese). Iniciativa své „ovečky“ e-mailem informovala, že požádá o prominutí navýšené sumy, a pokud to neprojde, požene věc k Ústavnímu soudu, protože se jedná o překážku ve vymahatelnosti práva.

Proti verdiktům se nelze odvolávat, neboť se vzhledem k výši žalované částky jedná o bagatelní spory.Trochu to vypadá jako zoufalé bití v prsa a strašení vyšší mocí. Vzývaný Ústavní soud totiž může rozhodnout, že tato problematika mu vůbec nenáleží.

Bankovní sektor se po prvotním šoku, že se proti němu obracejí klienti, zvládl zmobilizovat a poplatky bránit. A to všemi prostředky. Trhem kolují trochu paranoidní informace, že finanční domy například přes spřátelené zákazníky podávají žaloby samy na sebe, které potom vyhrají, a mají v rukou argument, že poplatky jsou oprávněné. Také se mluví o tom, že po soudech běhají bankovní lobbisté a snaží se prosadit zájmy peněžních ústavů.

Telenovely u soudů neplatí

Banky najdou ve svém snažení výraznou podporu z jiných odvětví, protože jejich porážka by znamenala dalekosáhlé následky pro celou ekonomiku. Ne kvůli vracení pár tisícovek jednotlivým nespokojencům. I v součtu za celý trh by šlo o jednotky miliard, přičemž celý bankovní sektor jen vloni vykázal zisk přesahující 55 miliard korun. Ale kvůli principu. Paušální ujednání je totiž součástí řady smluv o poskytování služeb. Namátkou třeba u stavbařů jsou sjednávány paušály pro případy povětrnostních vlivů, lidé platí pevné poplatky za elektroměry… A to iniciativy brojící proti poplatkům vědí a už také avizovaly, že u úvěrových paušálů neskončí. Zacíleno mají například přes web Hromadnéžaloby.cz na UPC kvůli poplatku za nevrácený modem nebo na společnosti Skylink a CS Link, které ke svým službám zdarma zavedly paušální poplatek 29 korun za měsíc.

Přitom stojí za to připomenout varování některých právníků, že něco jako hromadná žaloba neexistuje. Pregnantně to vyjádřila Klára Samková. „Ačkoli se to dle obsahu vysílaných telenovel tak nejeví, v České republice doposud neplatí právo státu Kalifornie, a tudíž není známo nic, čemu se eufemicky říká hromadná žaloba. Takže to znamená, že každý účastník řízení, i když třeba v rámci jedné žaloby, jde do sporu sám za sebe a své peníze včetně nákladů řízení v případě prohraného sporu,“ vysvětluje.

Prohra není tragédie

Jsou však prohrané spory u soudů skutečnou porážkou spotřebitele? Odpověď zní ne.

Následkem aktivistického přístupu proti úvěrovým poplatkům je valná většina bank přestala účtovat a vtělila své náklady do úrokových sazeb, takže cena půjčených peněz je pro běžného člověka přehlednější. S tím, že u hypotéky zhruba od dvou milionů korun výše kvůli mírně vyšší úrokové sazbě klient platí bance o trochu víc, než by tomu bylo v případě rozdělení ceny na paušál a úrok. Banky a další poskytovatelé různých služeb navíc zjistili, že si musejí zvykat na rostoucí moc zákazníků a že jich jednání s nimi musí být vstřícnější a přehlednější. Jinak budou podobným iniciativám čelit nadále, a to je nepříjemné kvůli reputaci.

Kdyby spotřebitelé vyhráli, mohly mít spory ještě jeden důsledek. Prozatím se počítalo s tím, že se na ně ve sporech s firmami vztahuje tříletá promlčecí lhůta platná pro občanskoprávní spory. Vzhledem k tomu, že ve přích s bankami jsou požadovány poplatky za čtyři roky zpětně, dalo by se dokládat v jiných případech, že spotřebitel počítá se čtyřmi roky promlčení, které patří do obchodního práva.

Počet příspěvků: 2, poslední 11.10.2013 10:52 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.