Rusnokova formace neuspěla, předčasné volby jsou na dohled

Zemanovo dobrodružství s „odbornickou“ vládou má pár hlubších důsledků; hlavním poraženým není prezident.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Vláda Jiřího Rusnoka získala jen 93 hlasů a důvěru Poslanecké sněmovny dle očekávání neobdržela.  Shrneme-li bezprostřední důsledek, osud politického vývoje jen přešel z rukou prezidenta republiky k politickým stranám ve sněmovně. Jak s příležitostí naloží? Ač zejména nový postoj TOP 09 naznačuje, že přeci jen možná dojde na rozpuštění sněmovny a předčasné volby, přesto se nedá říci, že prezident by snad byl na lopatkách. Celé dobrodružství s Rusnokovou vládou má totiž pár hlubších důsledků.

Nejprve k prezidentovi a jeho „spielu“. Čestný předseda SPOZ ve středu před zákonodárci ukázal, že si chce hrát. Uvedl, že Rusnokův kabinet nechá vládnout do doby, než bude žalobcem Ivem Ištvanem dotažena kauza kolem Ivo Rittiga, Romana Janouška, Tomáše Hrdličky a Libora Grygárka do konce. Byť takové řešení politické krize vyvolané Nečasovým pádem nejde leckomu pod vousy, Zemanův postup byl očekávaný, nepřekvapivý a v kontextu jeho politických kroků logický.

Dne 20. června 2013, pět dnů před samotným jmenováním Jiřího Rusnoka premiérem, ČESKÁ POZICE publikovala článek Zemanův tah: Úřednická vláda Jiřího Rusnoka v demisi?, ve kterém jsme Zemanův současný záměr vcelku přesně předpověděli. Napsali jsme, že Zeman nemusí dle Ústavy pověřit dalšího premiérského kandidáta – podobně jako Václav Klaus v letech 2006 až 2007 nechal u moci první Topolánkovu vládu v demisi – a nechá vládnout kabinet Jiřího Rusnoka v demisi.

Volby ještě letos?

Za možnou překážku jsme tehdy považovali leda politické strany ve sněmovně, které jediné mohly prezidentovi jeho plány zhatit rozpuštěním sněmovny – avšak na první pokus na začátku července se tak nestalo. Opozičním stranám chyběly hlasy TOP 09 či ODS. Dosud politické strany manévrovaly spíše tak, že než aby se proti záměrům hlavy státu postavily (když jim dle jejich slov kroky Zemana tak vadily), jako pasivní diváci postávali vedle rallyové trati, po které se Zeman proháněl s rodící se Rusnokovou vládou.

Předčasné volby budou vyhovovat ČSSD, KSČM ale i „topce“, která bude těžit z těžkých ztrát ODSPo neskutečném středečním představení poslanců kolem vyjednávání o podpoře Rusnokově vládě se snad potřebných 120 poslanců rozhoupe. Rozpuštění dolní komory a konání voleb ještě tento rok – nejspíš na podzim – slibují ČSSD, KSČM, Věci veřejné i TOP 09. Bude to vyhovovat ČSSD, KSČM ale i „topce“, která bude těžit z těžkých ztrát ODS. Strany bez řádného vedení, postrádající silného lídra a nyní označené coby viníka rozpadu hypotetické stojedničkové většiny ve sněmovně.

U předčasných voleb se ještě zastavme. Kromě „veverek“ by se příliš nehodily ani Zemanově SPOZ, Úsvitu Tomia Okamury či hnutí ANO 2011 Andreje Babiše. Tyto subjekty totiž na volby zatím připraveny nejsou, ještě potřebují „dopéct“ – dohledat známé tváře a osobnosti, upřesnit originální programy, se kterými by zaujaly. Lze si jistě představit, že představitelé SPOZ pohybující se na Hradě – kancléř Vratislav Mynář (expředseda strany) a ekonomický poradce prezidenta Martin Nejedlý (první místopředseda SPOZ) – mohou ve sněmovně usilovat, aby teď sněmovna přeci jen rozpuštěna nebyla.

Pomazánka z ČSSD, lest na ODS

I kdyby však sněmovna vskutku skončila, Zeman přeci nevyjde jako poražený. Jednou z nejpodstatnějších událostí od jmenování Rusnoka premiérem koncem června je totiž „naducnutí“ sociální demokracie. Až do letošního konce ledna (2. kolo prezidentských voleb) se zdálo, že spolu se svým předsedou Bohuslavem Sobotkou kráčí k přesvědčivému volebnímu vítězství v roce 2014 a bezproblémovému převzetí vlády nad zemí. Zemanovým zvolením a v důsledku událostí posledních týdnů vzaly tyto romantické představy za své.

Prezident z Hradu podle očekávání začal pálit Sobotkovi pod nohy, ochočil si křídlo svých sympatizantů kolem prvního místopředsedy Michala Haška a významně destabilizoval pozici předsedy, který nedokázal ve straně prosadit svůj zamítavý postoj vůči Rusnokově vládě a komentátoři ho považují za předního poraženého poslední bitvy.

Zeman si namazal sociální demokracii na chleba a zdálo se, že triumf dovršil ve svém středečním projevu, když na rovinu před televizními diváky a poslanci pronesl, že po volbách premiérem zvolí představitele – nikoli předsedu! – vítězné strany. Vzhledem k tomu, že dle preferencí k vítězství míří ČSSD, prvním na pásce za rok nemusí být předseda strany, nýbrž například její statutární místopředseda – tedy Hašek.

Postřeh ze sněmovny: Změna poměrů v ČSSD byla ve středu tak markantní, že si jí člověk mohl všimnout i na chodbě ve sněmovně. Šéf poslanců Jeroným Tejc, donedávna spojenec Sobotky, jenž však přešel na stranu Michala Haška (lídra Zemanových sympatizantů), se během jedné z přestávek středečního jednání přátelsky a s úsměvem poplácával po ramenou s Michalem Haškem. Když do sněmovny dorazil prezident se svými spolupracovníky, ke dvojičce Zemanových spojenců do přátelského rozhovoru zabředl i kancléř Vratislav Mynář (SPOZ), který se v minulých týdnech do Sobotky navážel.

Druhým padlým je ODS a poznamenejme, že občanští demokraté jsou na tom daleko hůř než nalomená ČSSDJenomže reakce stran na porážku vlády, které naznačují, že by přece jen mohlo dojít na předčasné volby, by Sobotkovi mohly pomoci dostat se z na první pohled již beznadějné situace. Haškovci přijdou o díl větru, který měl směrem k řádným volbám napínat jejich plachty – měli se politicky přiživit na vládě, která hodlala podnikat směrem k příslušné části veřejnosti líbivá opatření typu zvyšování minimální mzdy. Sobotka přeci jen může zůstat volebním lídrem, který možná již za pár měsíců povede do voleb v současnosti nejsilnější stranu. Třeba se mu povede vnitrostranickou situaci dostat pod kontrolu a získat alespoň částečně zpět ztracenou sílu.

Druhým padlým je však ODS a poznamenejme, že občanští demokraté jsou na tom daleko hůř. Před středečním hlasováním o důvěře se ukázala jejich deklarovaná jednota a akceschopnost jako virtuální. Poslanci Jan Florián a Tomáš Úlehla totiž zradili stranu a místo hlasování proti vyslovení důvěry odešli ze sálu, čímž kabinetu pomohli. Nutno dodat, že ČESKÁ POZICE již před více jak dvěma týdny ve vládních kruzích získala informaci (publikovanou v článku Je vyslovení důvěry Rusnokově vládě opravdu sci-fi?), že klíčovým faktorem pro vyslovení důvěry by nakonec mohli být právě někteří poslanci ODS. Je možné, že šlo o dlouhodobější plán, jak už tak rozklíženou ODS rozlomit.

Co s Ústavou?

Bitva ovšem bude pokračovat. Kromě předčasných voleb v posledních dnech nabývají tvaru i úvahy politických stran (ČSSD, TOP 09, ODS) o změně Ústavy či osekání prezidentských pravomocí. Jednotný konkrétní návrh, pro který by se strany napříč spektrem spojily, však v tuto chvíli neexistuje. A dokud nevznikne shoda, Zeman nebude brát ústavní hrozbu vážně. Dokud se strany nedokázaly domluvit na rozpuštění Poslanecké sněmovny, prezident se musel i tímto „vyhrožováním“ bavit.

Druhým dechem dodejme, že snad jen omezení prezidentských pravomocí (například nutnost schválit členy Bankovní rady České národní banky po návrhu prezidenta ještě v Senátu) či definování lhůt pro jmenování premiéra jsou jednou z mála zbraní, které by proti Zemanovi mohly strany v dlouhodobější perspektivě použít. V opačném případě mohou očekávat, že ho před svéráznými kroky nezastaví ani předčasné volby a nové uspořádání sněmovny.