Rusko ukázalo světu, že jej v globálních otázkách nelze obcházet

Řešení syrské krize do značné míry určí podobu modelu, v jehož rámci bude svět v budoucnu reagovat na vnitřní konflikty.

Gábor Stier 21.9.2013
O ruském návrhu na likvidaci syrských chemických zbraní jednali minulý týden v Ženevě šéfdiplomaté USA a Ruska John Kerry (vlevo) a Sergej Lavrov. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy O ruském návrhu na likvidaci syrských chemických zbraní jednali minulý týden v Ženevě šéfdiplomaté USA a Ruska John Kerry (vlevo) a Sergej Lavrov. | foto: © ReutersČeská pozice
O ruském návrhu na likvidaci syrských chemických zbraní jednali minulý týden v Ženevě šéfdiplomaté USA a Ruska John Kerry (vlevo) a Sergej Lavrov.

Jubilejní desáté setkání diskusního Valdajského klubu, jehož vznik inicioval v roce 2004 ruský prezident Vladimir Putin, se vrátilo na místo, kde se mítink uskutečnil poprvé a kterému klub vděčí za své jméno, k Valdajskému jezeru v Novgorodské oblasti. Tentokrát se více než 200 bývalých i současných politiků, osobností veřejného života, analytiků a žurnalistů z několika desítek zemí a Ruska sešlo ve zvláštním okamžiku – uprostřed probíhající diplomatické partie kolem Sýrie, v níž právě Rusko hraje jednu z hlavních rolí. Na místě je i dopisovatel ČESKÉ POZICE Gábor Stier.

Ruský návrh na řešení syrské situace, stejně jako fakt, že se Moskva a Washington už dohodly také na postupu při jeho realizaci, komentují odborníci s ulehčením. Jak s úsměvem prohlásil jeden americký expert, Putin nabídl USA možnost, aby nemusely udělat to, co by jinak bylo její povinností, ale do čeho se příliš nehrne. Podle kolegů ze zámoří se věci vyvíjejí nadějně, názory už se však rozcházejí v tom, zda lze současné americké couvnutí považovat za porážku Baracka Obamy.

Zámořští experti upozorňují, že americký prezident není už od povahy zastáncem násilí, což v USA hodnotí mnozí jako slabost či nerozhodnost. Syrské dobrodružství prý proto nakonec nepovede k ničemu, nicméně politici musejí mít vždy na paměti také vnitropolitické dopady svých rozhodnutí. „Nesmíme zapomínat, že nasazením chemických zbraní překročil syrský režim určitou hranici, nakonec se však zrodilo rozhodnutí, které se jeví racionálně,“ soudí washingtonský badatel Samuel Charap.Podle Lievena je nezbytné, aby plán posvětily rovněž Írán, Irák a Izrael

Podle britského analytika a novináře Anatola Lievena byl ruský návrh pro Obamu doslova jako stéblo pro tonoucího, neboť v Kongresu by ho jinak čekala tvrdá bitva s nejistým výsledkem. Pokud jde o budoucnost, ta je však podle něho velmi nejistá. Domnívá se, že současná situace sice dává naději na řešení, na cestě k jeho realizaci se ovšem skrývají mnohé nástrahy.

„Povstalci současné ujednání nejspíše nepřijmou a také Bašár Asad může mít v záloze ještě mnohá překvapení,“ prohlašuje Lieven s tím, že je nezbytné, aby tento plán posvětily rovněž Írán, Irák a Izrael. Souhlasí také s tím, že cílem USA bylo bezpochyby odstranění Asada, a současná dohoda proto rozhodně všechny neuspokojí. Doyen ruských novinářů Vitalij Treťakov k tomu podotýká, že ženevská úmluva realizaci plánů spíše jen odsunula do budoucna.

Budoucí model řešení krizí?

Ačkoliv se téměř všichni shodují, že Putinův chytrý manévr, provedený citlivě a v nejlepší možnou dobu, připomíná nejskvělejší časy ruské diplomacie, jeho údajný vliv na syrského prezidenta je podle mnohých poněkud nadsazený. Alespoň v minulosti prý nebyl příliš znatelný a také nyní, jak někteří s pochybami podotýkají, donutil Asada k umoudření spíše zvýšený nátlak USA, a Putinův návrh mu přišel více než vhod.

Zdá se naopak jednoznačné, že Moskva nepředložila současný plán zničehonic. Obamovi jej nejspíše představila již na jednání G20 v Petrohradu, a jak lze soudit z některých signálů, již delší dobu o této možnosti jednala také se samotným Damaškem. Mnozí si však kladou otázku, zda bude syrský prezident přistupovat k realizaci ruského návrhu likvidace chemických zbraní stejně závazně i v případě, že USA definitivně upustí od záměru vojenského útoku. Rovněž nesmíme zapomínat, že v Sýrii zatím probíhá občanská válka. Moskva svůj plán Obamovi nejspíše představila již na jednání v Petrohradu, a jak lze soudit z některých signálů, již delší dobu o něm jednala také s Damaškem

Jak ovšem uznávají rovněž ti, kdo mají vůči realizaci dohody pochybnosti, nejlépe z této choulostivé a napjaté situace zatím vychází právě Rusko. Skutečná partie sice startuje až nyní, neboť současný úspěch by mělo stvrdit ještě rozhodnutí OSN, zatímco mnohé znervózňuje Putinova spokojenost, nicméně faktem zůstává, že Rusko ukázalo světu, že jej v globálních otázkách nelze obcházet.

To zdůrazňuje také Fjodor Lukjanov, předseda ruské Rady pro zahraniční a obrannou politiku, přičemž zdůrazňuje, že řešení syrské krize do značné míry určí podobu modelu, v jehož rámci bude svět v budoucnu reagovat na vnitřní konflikty. V tomto ohledu je podle Lukjanova ruské stanovisko díky zkušenostem z předchozích intervencí – z bývalé Jugoslávie, Iráku a především pak z Libye – založeno na mezinárodněprávních základech.

„To, že v případě Libye Moskva ustoupila a nakonec se cítila podvedená, utvrdilo její postoj. Navíc poté, co Obama začal považovat útok na Sýrii již za otázku cti, jednak nemohlo Rusko couvnout, jednak muselo v této nepříznivé situaci přijít s řešením, které bude pro všechny přijatelné. V opačném případě by totiž přišly nazmar veškeré jeho takřka tři roky trvající snahy,“ přibližuje ruskou logiku Lukjanov. A podotýká, že Kreml nepřišel s plánem na řešení, jenž znamená pro všechny cestu ze slepé uličky, proto, aby mohl udělat dobrý skutek, nýbrž s ohledem na ruské zájmy.

Moskva se již nežene za nedosažitelnými sny

Jaký má dnes Rusko vliv na mezinárodní scéně? A jaké vůbec jsou ruské ambice ve světě? V souvislosti s obratem, kterého Vladimir Putin dosáhl v řešení syrské krize, se na tyto a další otázky ptal Gábor Stier šéfa moskevské poradenské společnosti Centrum politických informací Alexeje Muchina.

ČESKÁ POZICE: V diplomatické partii kolem syrského konfliktu se Moskvě podařilo dosáhnout dlouho nevídaného úspěchu. S tím se však Kreml nemíní spokojit. Jakou pozici si Rusko přisuzuje v měnícím se světě?

MUCHIN: Rusko je především regionální mocností, i když s vážnými ambicemi. A budou-li Washington, Paříž a Londýn pokračovat v podobné politice jako v nedávné minulosti, pak s velkou pravděpodobností napomohou Moskvě k rozšíření mezinárodního hracího pole. Rusko má totiž, jak vidíme na příkladu Blízkého východu, v rukou čím dál více geopolitických karet, a proto vystupuje při řešení problémů těchto velmocí čím dál častěji jako nepostradatelný koordinátor.

ČESKÁ POZICE: Lze tomu rozumět tak, že Rusko získává ve světě větší vliv přesahující jeho ekonomickou váhu?

MUCHIN: Přesně tak. Úspěšné může být i proto, že se na rozdíl od období vlády prezidenta Dmitrije Medveděva nyní neodvrací od sebe samotného, a ačkoliv tak soudí některá média, nežene se za nedosažitelnými imperiálními sny. Už proto, že mu to nedovolují jeho ekonomické možnosti.

ČESKÁ POZICE: Co máte na mysli, když kritizujete ruskou zahraničněpolitickou praxi v letech 2008 až 2012?

MUCHIN: Například to, jak arogantně se chovalo ke svým sousedům a kvůli nadutosti Gazpromu se třeba pohádalo také s Turkmenistánem; nebo celou válku v Gruzii.„Moskva nyní setrvává na poli mezinárodního práva a vede zásadovou politiku, jejímž prostřednictvím se snad může posunout i svět“

ČESKÁ POZICE: Oproti tomu Rusko nyní šikovně využívá možností, které se mu nabízejí?

MUCHIN: I tak se to dá říct, ovšem tajemství úspěchu tkví především v důsledné zásadové politice. Proto také podporuje Bašára Asada, neboť jde o legitimně zvoleného představitele Sýrie. Svým současným postojem se Rusko rehabilitovalo, i co se týče svržení Muammara Kaddáfího, kdy věřilo Západu a přijalo podmínky velmocí na řešení krize. Jak se vzápětí ukázalo, byl to omyl. Oproti tomu nyní Moskva setrvává na poli mezinárodního práva a vede zásadovou politiku, jejímž prostřednictvím se snad může posunout i svět.

ČESKÁ POZICE: Podnítí současný úspěch Kreml k aktivnější politice?

MUCHIN: To by nebyl dobrý krok. Rusko se musí soustředit především na své hospodářské a sociální problémy a transformaci vnitřního systému. S větší aktivitou lze počítat spíše jen v takzvaném blízkém zahraničí, což do toho obrazu zapadá, neboť to zvyšuje jeho konkurenceschopnost. Nadále pro něj samozřejmě zůstává důležitá velká Evropa a stejně jako všichni ostatní se i Moskva otvírá vůči Asii.

Počet příspěvků: 2, poslední 10.10.2013 08:33 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.