Ruská společnost se na válku nechystá

V uplynulých měsících dostávalo Rusko na frak. Po tragédii malajsijského letadla jsme pak mnohdy svědky virtuálních poprav kremelských špiček. To má podle respektovaných moskevských analytiků z dlouhodobé perspektivy připravit půdu pro svržení systému. Píše v další části seriálu o možném globálním konfliktu Gábor Stier.

Ruská armáda foto: Reuters

Ruská armáda

Mašinerie západní propagandy, jejíž rétorika se blíží období studené války a na které se podílí kdekdo, většinou politiků počínaje a mainstreamovým tiskem konče, krmí globální veřejné mínění názorem, že současný ruský prezident Vladimir Putin se v okouzlení někdejším Sovětským svazem slepě žene za imperiální vidinou, zakládá kvůli tomu Eurasijský svaz a hotoví se získat zpět ztracená území třeba s pomocí vojenské síly.

Zatímco někteří cítí ve vzduchu kouř třetího velkého požáru světa, u dalších se v hysterické atmosféře – a když spadne propagandistická slupka – objevuje otázka připomínající slavný verš Jevgenije Jevtušenka, povýšená svého času na mezinárodní mírový pochod: Chtějí Rusové válku?

Informační konflikt

Sledování jednotlivých mediálních vystoupení by tudíž mohlo vyděsit, nelze však zapomínat, že jiná válka, informační, už dávno duní krajinou, přičemž ruský státní aparát v ní nehodlá zůstat ani o krok pozadu oproti svým ukrajinským a západním soupeřům. To, že ve válce všichni lžou, je známé; zdá se tedy rozumnější neposuzovat společenskou atmosféru výhradně a bezprostředně na základě médií.

Ruský státní aparát nehodlá zůstat v informační válce ani o krok pozadu oproti svým ukrajinským a západním soupeřům

Rozhlédneme-li se, co říkají čerstvé průzkumy Levada centra, které, řečeno eufemisticky, opravdu nemá blízko ke Kremlu, je hned jasnější, že ponořit se hlouběji do problému se vyplatí. Většina Rusů (64 procent) totiž přičítá ukrajinskou krizi zpackané západní politice a zejména „neomalenému vměšování“ USA a Evropy, 52 procent respondentů se však obává, že by konflikt mohl přerůst ve světovou válku.

A pouze 23 procent podporuje připojení takzvané Luhansko-Doněcké republiky k Rusku. Více než polovina dotázaných (56 procent) je přesvědčená, že Moskva aktivně podporuje ukrajinské separatisty, převážná většina však nechce o vojenském zásahu ani slyšet.

Ruská společnost se tedy na válku nechystá. Podporuje sice putinovskou politiku a ruské zájmy, ty už dosažené by však většina Rusů neriskovala. Zatímco „znovupřipojení“ Krymu mělo kvůli svému kulturně-historickému pozadí a evidentním strategickým zájmům všeobecnou a jednoznačnou podporu, k východní Ukrajině, respektive, mám-li použít znovuoživený termín válečné propagandy, k „Novému Rusku“, se stavějí zdrženlivěji. 

Dopad na ekonomiku

Lze namítnout, že jsme mnohokrát viděli, jak lehké je vymýt lidem mozky. Navzdory tomu se však nezdá logické, že by se Rusko uchýlilo k válce z vlastní vůle. Tomu by i nasvědčovalo, že nejen na Krymu, kde bylo Rusko legálně přítomno s 20 tisíci vojáky a nemělo tedy žádné zvláštní důvody k obavám, ale zejména na východní Ukrajině, riskuje pouze hybridní válku a zdržuje se otevřeného a bezprostředního vměšování.

I omezená vojenská akce by měla nevratný dopad na ruskou ekonomiku

Ruské vedení si je totiž navzdory průběžné modernizaci armády vědomé, že případné odpovědi Moskvy by ve vojenském smyslu v porovnání se Západem byly značně asymetrické, přičemž ten stojí čím dál otevřeněji na straně Ukrajinců.

Opomenout ani nelze, že i omezená vojenská akce by měla nevratný dopad na ruskou ekonomiku, kterou lze letos navzdory mírnému hospodářskému růstu označit v lepším případě za stagnující a jež je navíc značně zatížená různými sankcemi. Moskva by k případnému podrobování neměla dostatek energie, ani pokud by si ho vytyčila.

Cíle Kremlu

Dobývání dalších území se na seznamu cílů kremelské strategie ani nevyskytuje. Rusko má půdy víc než dost, a často si s ní neví rady. Sibiř čím dál více zabydlují Číňané a i modernizace evropských území je pro Putina velkou výzvou. Proč tedy připojil zpátky Krym?

Kromě toho, že byl poloostrov už téměř více ruský než sami Rusové, odpověď je nasnadě. Byl k tomu přinucen. Ekonomický rozvoj strategicky významného a navíc přírodním bohatstvím disponujícího Krymu, jenž ovšem od rozpadu SSSR značně stagnuje, bude poměrně obtížná show, a i ona zatíží státní rozpočet.

Cílem Kremlu není přičlenění východní Ukrajiny, a ještě méně její roztržení na dvě části

Cílem Kremlu není přičlenění východní Ukrajiny, a ještě méně její roztržení na dvě části. Moskva chce dosáhnout všeobecného uznání nového statusu Krymu, funkční a bezpečné spojení mezi poloostrovem a pevninou, vytvoření ukrajinské federace, dodržování práv tamních Rusů, a zejména zachování jeho neutrálního statusu a postavení mimo armádní blok. Právě v zájmu zmíněného Rusko udržuje situaci napjatou a prostřednictvím konfliktu vystavuje Kyjev permanentnímu tlaku.

Po tragédii Boeingu 777 však mohou nastat metodické změny – případným vojenským zásahem by si však Moskva z hlediska své už tak oslabené politické pozice jedině pohoršila. Mnohem pravděpodobnější se jeví, že v občanské válce, která zuří na východní Ukrajině, se s postupným posilováním venkovní pomoci ukrajinská armáda ocitne mimo, a vládu nad konfliktem převezmou síly diverzantů a partyzánská armádní reprezentace. To je na hony vzdálené vizi stabilizace regionu, k eskalaci vojenského odporu to však nepovede.

Hra inscenovaná Kyjevem

Vše, co jsem nastínil, se shoduje s názorem většiny ruských odborníků. Podle uměřeného, chcete-li „prozápadního“ Sergeje Karaganova, by zapletení se do války znamenalo pro Rusko „druhý Afghánistán“. Čestný předseda rady ministerstva zahraničí a obrany se domnívá, že podobná akce by stát zcela ochromila a že definitivní zhoršení vztahů se Západem a zejména s Evropou by znamenalo ještě tvrdší ránu.

Podle politického analytika Alexeje Muchina hra inscenovaná Kyjevem a za ním stojícím Washingtonem slouží především oslabení vztahů Evropy a Ruska

Podle Alexeje Muchina a mnoha dalších je pak právě to hlavním cílem USA. Stanovisko ředitele poradenské firmy Centrum politických informací, která má blízko ke Kremlu, pak je, že hra inscenovaná Kyjevem a za ním stojícím Washingtonem slouží především oslabení vztahů Evropy a Ruska a krachu jejich ekonomik. Politický analytik naznačuje, že by si Washington mnul ruce, kdyby se mu podařilo vtáhnout Rusko do východoukrajinské eskapády.

„To však není v žádném případě v zájmu Ruska, které nebude válčit proti Ukrajině už jen proto, že nemá význam bojovat s následky agrese, ale pouze s jejími původci,“ vysvětluje Muchin. A dodává, že Ukrajina je pouhou loutkou amerických kruhů řídících i Obamu, jež se chystají zmocnit jejích nerostných zdrojů i sítě plynovodů, takže pokud je třeba si s někým vyjasňovat situaci, pak s USA. I většina přívrženců takzvané „tvrdé linie“ je opatrná, co se týče vojenské invaze, přesto však rezolutně podporuje další pomoc povstalcům.

Místo odcizení snaha o pochopení

Není tedy třeba se obávat Ruska, ale spíše toho, že bude na dlouhou dobu přerušen vztah mezi dvěma póly eurasijského geopolitického prostoru. Bez jejich spolupráce není představitelné nejen řešení současné krize, ale ani stabilita bezpečnostní situace v Evropě. A to stejnou měrou, jakou v důsledku vytrvalého odporu utrpí nejen obě strany, ale i světové hospodářství.

Není třeba se obávat Ruska, ale spíše toho, že bude na dlouhou dobu přerušen vztah mezi dvěma póly eurasijského geopolitického prostoru

Ve skutečnosti tedy není třeba se obávat Putina, ale zmíněných pochodů. A také toho, že umělé rozdmýchávání napětí mezi Západem a Ruskem bude mít bez patřičného zřetele k elementárním zájmům druhé strany a tlačením do kouta na Rusko neblahý dopad. Je totiž nepravděpodobné, že by se kdokoli v daném prostoru těšil z toho, kdyby se poslední dobou často zmiňované, výstražné – a, mimochodem, americký model kopírující – projekce imperiálního myšlení, nacionalismu, nepřátelství Západu, zakuklení se do sebe staly realitou.

Rusko je namísto odcizení třeba se snažit pochopit – že už dávno překročilo stín své sovětské éry, že jde o zemi se silnou vazbou na Evropu a o mocnost, která tuto vazbu v ekonomickém smyslu intenzivně potřebuje. Jež si uvědomuje, že v daném regionu se jí nemůže vyhnout, a která si hýčká další globální ambice. Změna diskurzu – otevřenost –, pak může být prvním krokem k bezpečné a silné Evropě.

Počet příspěvků: 13, poslední 12.9.2014 03:10 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.