Roztržka o obnovitelné zdroje energie: Solárníci versus ostatní

Stát se zříká podpory OZE a jejich provozovatelé čelí enormnímu tlaku. Zástupce jiných než slunečních zdrojů poškozuje ztráta perspektivy.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Návrh připravované novely zákona, který se původně týkal podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE) a zadními vrátky vyklouzl z dílny ministerstva průmyslu a obchodu, definitivně otáčí jeho smysl pomáhat na svět novým technologiím, které k výrobě energie nepoužívají fosilní zdroje, ale slunce, vodu, vítr, biomasu či geotermální energii. Provozní podpora nových OZE má od roku 2014 definitivně skončit.

Zato nejvyšší podporu dostane vysokoúčinná společná výroba elektřiny a tepla, která ovšem využívá fosilní plyn, a také „druhotné zdroje energie“, pod kterýmžto vznosným názvem se skrývá prachsprostý domovní odpad, jejž bůhvíproč odmítáme třídit a recyklovat. A bude hůř, zvítězí-li spalovny za každými humny.

Stát se zříká podpory OZE a jejich provozovatelé čelí enormnímu tlaku. A je zřejmé, že odvětví zevnitř i zvnějšku sžírá solární tunel z roku 2010.

Osm principů

Návrh novely zákona má i nejasný odstavec o připravovaném nástroji na podporu nízkouhlíkových zdrojů energie, které si kritici návrhu vykládají jako podporu nevyzkoušeného ukládání oxidu uhličitého z uhelných elektráren pod zem. Tím by se do systému podporovaných zdrojů místo slunce, větru a spol. dostalo uhlí. Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost počítá s tím, že stát nebude váhat využít chystaný nástroj ani na podporu nových temelínských reaktorů.

Jaderný tunel by však byl ve srovnání se solárním vydatnější. „Pokud by vláda použila obdobné parametry podpory, o jakých se nyní diskutuje ve Velké Británii, zaplatili by v budoucnu spotřebitelé za jadernou elektřinu asi 2,5 bilionu korun,“ tvrdí Sedlák. Jaké jsou principy ministerského návrhu? Komora obnovitelných zdrojů energie je zhustila do osmi bodů:

  • Zastavení provozní podpory nových obnovitelných zdrojů energie od roku 2014;
  • zastavení podpory decentralizované výroby;
  • pokračování podpory vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla z fosilních paliv;
  • pokračování podpory druhotných zdrojů;
  • NE pokračování solární daně;
  • všechny OZE bez rozdílu musejí po deseti letech prokazovat dobu návratnosti větší než deset let – jinak zůstanou bez podpory;
  • ulehčení energeticky náročnému průmyslu vyhlášením horního stropu příspěvku na OZE;
  • zveřejnění majetkové struktury provozovatelů OZE.

Kromě posledního bodu, který je podmínkou pro narovnání všech vztahů v celém odvětví, obnovitelné zdroje energie po uplatnění těchto principů většinou vyjdou zkrátka.

Štěpení

Solární baron je na tom lépe než majitel domu, který uvěřil nedávné státní propagandě a zvýhodněným investicím a pořídil si pár panelů na střechu. První vydělal i navzdory mimořádné dani, druhý se kvůli solární investici zatížené sankcemi utápí v dluzích. Solární rozpory jsou však nejen uvnitř odvětví, ale i navenek.

Komora OZE na první pohled překvapivě obhajuje prodloužení vybírání solárního odvodu alias „solární daně“

Zástupci ostatních OZE, státem vhazovaní do jednoho pytle se solárními barony, se cítí být poškozeni ztrátou perspektivy. Komora OZE, která ještě začátkem roku reprezentovala všechna nekonvenční odvětví, minulý týden veřejně vystoupila bez solárníků. Ti udělali chybu, že se setkání nezúčastnili, protože kdysi vzájemně ohleduplné argumentace se začaly výrazně rozcházet. Místo polemiky u jednoho diskusního stolu se rozepře šíří do celé společnosti.

Komora OZE vystoupila s všeříkajícím mottem: „Majitelé fotovoltaických elektráren, schovaní za anonymní akcie (a ČEZ) ve spojení s konkrétními politiky, nastavili systém, na kterém vydělali. Teď usilují o zafixování pro ně extrémně výhodných podmínek bez převzetí odpovědnosti za řešení solárního tunelu.“ Komora OZE tím na první pohled překvapivě obhajuje prodloužení vybírání solárního odvodu alias „solární daně“.

Na příkladu obří fotovoltaické elektrárny v Ralsku o výkonu 38,5 megawattu z roku 2010 počtáři dokazují, že tehdy stanovená výkupní cena Energetickým regulačním úřadem (ERÚ) 12,25 koruny za kilowatthodinu je nepřiměřeně vysoká oproti výpočtu 9,37 koruny za kilowatthodinu podle vyhlášky z roku 2009. Kdyby tato elektrárna platila 23procentní solární odvod po celou dobu své životnosti, vyneslo by to státu 1887 milionů korun.

Zatímco MPO uvažuje o zrušení „solární daně“, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Martin Bursík 21. března v ČT24 volá po jejím dalším uplatňování – a diferencovaně:

„My navrhujeme, aby ministerstvo průmyslu a obchodu zvážilo dodatečnou daň, aby jí nastavilo pro ty velké elektrárny až někde na úrovni 23 procent. Pro ty nejmenší do 300 kilowattů, co mají lidé na střechách, na fasádách, tam nemá smysl nějaké další zdanění, ale mělo by to být diferencované podle roku, kdy byly uvedeny do provozu a podle instalovaného výkonu. Ta daň by byla v rozmezí od 10 do 18 procent v roce 2009 a od 15 do 23 procent v roce 2010.“

Nedostatek relevatních informací

Ještě to sice není roztržka v táboře obnovitelných zdrojů, ale Martin Sedlák připouští, že postup Martina Bursíka nemusí být opřený o dostatek relevantních informací. A argumentuje tvrději: „Při prodloužení solárního odvodu se projekty fotovoltaických elektráren dostávají nad 20letou návratnost garantovanou zákonem. Pokud chce Komora OZE naznačit, že se není třeba držet platných zákonů a vyhlášek, kterými se řídí podpora obnovitelných zdrojů, pak se dostáváme za hranu běžných postupů v demokratickém státě.“

Dle Martina Sedláka z Aliance pro energetickou soběstačnost není vůbec jasné, jak Komora OZE ke svým číslům dospěla

A dodává: „Není vůbec jasné, jak komora k číslům došla. My máme k dispozici nezávislý posudek soudních znalců, který jasně říká, že Energetický regulační úřad chyboval již při návrhu dnešního solárního odvodu a navrhl vlastní metodiku výpočtu, podle které není pro prodloužení odvodu prostor.“

Je zjevné, že mimo „solární daň“ byly projekty fotovoltaických elektráren zatíženy dalšími zpětnými zásahy – změnou odpisování, zrušením daňových prázdnin, nutnými investicemi do dispečerského řízení a od příštího roku hrozí všem provozovatelům slunečních elektráren poplatky za recyklaci panelů. „Mimochodem zcela zbytečně, protože panely lze po dosloužení recyklovat za cenu získaných materiálů – hliníku, skla a cenných kovů,“ poznamenává Sedlák.

Česká fotovoltaická průmyslová asociace a Aliance pro energetickou soběstačnost si nechaly spočítat návratnost fotovoltaických elektráren u společnosti Ostravská znalecká, která posoudila i výpočty ERÚ, které posloužily Ústavnímu soudu (ÚS) jako podklad pro posouzení legálnosti „solární daně“. A posléze zavdaly příčinu k chystaným změnám zákona. Ostravská znalecká však dospěla k tvrzení, že výpočty ERÚ jsou chybné.

Přepočet expertů

Ostravští experti shledali, že ERÚ poskytl ÚS dva posudky, které se v závěrech vzájemně rozcházejí. V prvním experti našli několik zásadních chyb, jež podstatně ovlivnily výsledek, který umožnil přijetí „solární daně“. Druhý vycházel z chybně použitých vstupních parametrů, které vedly k chybným výsledkům. Konkrétní výhrady jsou příliš odborné, a proto snad stačí uvést, že se střetávají expertní názory opatřené kulatým razítkem s názory státní instituce. Takže věrohodně rozplétat by je mohl zase jen nějaký soud.

Ostravští experti shledali, že ERÚ poskytl Ústavnímu soudu dva posudky, které se v závěrech vzájemně rozcházejí

Lze však uvést závěry expertů: „Výpočty ERÚ jsou chybné, a to zejména kvůli použití prosté návratnosti (namísto diskontované) a v důsledku použití chybných parametrů výpočtů, které neodpovídají platné legislativě ani reálné ekonomice fotovoltaických projektů.“ Co ze znaleckých výpočtů vyplývá?

„Po zavedení solárního odvodu návratnosti fotovoltaických projektů z let 2009 a 2010 dosahují diskontované návratnosti výrazně vyšší, než je legislativou daných 15 let, konkrétně nedosahují ani 20tileté doby návratnosti,“ píšou experti. A jejich resumé zní: „Pro zavedení jakéhokoliv odvodu po roce 2013 tedy není žádný prostor.“ Myslí si tedy opak než experti bez kulatého razítka spolupracující s Komorou OZE.

Velcí hráči zase vládnou

Kapitola fotovoltaika není ani zdaleka uzavřená. Sporů okolo ní bude ještě mnoho, v této chvíli bude nejdůležitější, jakým způsobem se promítnou do nového zákona. Zda fotovoltaický tunel nezabrzdí i veškerou možnou pomoc rozvoji ostatních obnovitelných zdrojů energie.

Nezabrzdí fotovoltaický tunel i veškerou možnou pomoc rozvoji ostatních obnovitelných zdrojů energie?

Další kapitolu může otevřít zveřejnění vlastníků všech OZE až do úrovně fyzických osob coby příjemců podpory. Na tom se všichni shodnou – nejen představitelé České fotovoltaické průmyslové asociace a Aliance pro energetikou soběstačnost a rozmanití členové Komory obnovitelných zdrojů energie (vítr, voda, biomasa, geotermální energie), ale i stát. Navzdory tomu se právě příprava řešení této otázky ze všeho nejvíc vleče.

Novým fenoménem podle Komory OZE je, že podpora alternativních výrobců energie v malých decentralizovaných OZE začíná opět výrazně ztrácet vůči podpoře jaderné energie (polostátní ČEZ), velkých uhelných elektráren (zejména ČEZ), velkých kogeneračních elektráren a dnes už i velkých solárních parků (zejména ČEZ). Místo sítě malých decentralizovaných OZE ovládá českou energetiku opět několik velkých hráčů s polostátním ČEZ v čele.

Pavel1 http://www.cez.cz/cs/odpovedn ... 9:21 30.3.2013

Počet příspěvků: 44, poslední 5.4.2013 07:25 Zobrazuji posledních 44 příspěvků.