Rotunda svatého Václava aneb Jak si rozuměli archeologové s matematiky

Kniha Malostranská rotunda svatého Václava Václava v Praze pod editorským vedením Jarmily Čihákové a Martina Müllera odhaluje historii, odkrývání i obnovu jedné z nejstarších sakrálních památek v Praze.

Malostranské náměstí v Praze, kde původně v 11. století stála svatováclavská... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Malostranské náměstí v Praze, kde původně v 11. století stála svatováclavská... | foto: Novinky.cz
Malostranské náměstí v Praze, kde původně v 11. století stála svatováclavská...

Je to výjimečný příběh. Odehrává se v místě, kde od 17. století stojí jezuitský profesní dům, na adrese Malostranské náměstí 2, Praha 1. Právě tam, ve stovky let nepřístupném prostoru, byly v únoru 2004 v průběhu běžných archeologických výzkumů v rámci rekonstrukce sídla Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy odhaleny cenné základy středověké rotundy. A to vskutku nebývalé svatyně – svatováclavské z 11. století! Podle tradice a nejstarších písemných zmínek vznikla na místě, kde síly svatého Václava učinily zázrak. 

Aspoň tak se to píše v legendě Ut annuncietur I. z první půle 13. století, jež v líčení převozu světcových ostatků ze Staré Boleslavi na Pražský hrad uvádí několik souvisejících zázraků – ten malostranský měl údajně při procesí s tělem spočívat v osvobození vězňů, zbavení okovů a vyvedení z tamní temné kobky.

„Na památku tak podivuhodného zázraku byl postaven na místě žaláře kostel ke cti slavného mučedníka svatého Václava. Tento kostel stojí pod vrcholem hory a trvá do dnešního dne,“ píše se v nejstarším zápise o rotundě, vystavěné (i dle datace úžasných dlaždic na podlaze) za vlády Vratislava II., patrně v době zisku královského titulu (1085) a následné korunovace.

Těžiště bádání

Fascinující zprávu, jak týmy archeologů, historiků, restaurátorů, matematiků i archeoastronomů dlouhá léta zkoumaly a „oživovaly“ unikátní rotundu, podává nová kniha Malostranská rotunda svatého Václava v Praze pod editorským vedením Jarmily Čihákové a Martina Müllera. Vydal ji Národní památkový ústav na přelomu minulého roku.

Čítá 520 stran a obsahuje stovky obrázků, fotek, ilustrací anebo složitých diagramů, protože kromě archeologické práce odhaluje i taje geometrie, jež stály nejen za přesnou výstavbou kruhové stavby, ale také za její ozdobnou dlažbou. Kromě legendy je prvou archivní zmínkou zápis z roku 1309, kdy kostelík v pražském podhradí spravoval kněz Henricus.

Těžiště bádání tkvělo v precizní archeologické práci. Po objevu kruhové koruny někdejší rotundy 3. února 2004 došlo 17. března téhož roku k nálezu, který dalekosáhle změnil směřování prací – od výzkumu a záchrany až po novou expozici. Pod vrstvami malty totiž výzkumníci in situ (na místě) odhalili první dlaždice románské dlažby takzvaného vyšehradského typu, které – jak záhy zjistili – tvořily geometricky přesně vyskládanou podlahu.

Význam kostela postupně upadal. V 16. století byl zanesen i odpadem z požáru a roku 1612 si malostranští měšťané stěžovali, že v jeho okolí bývá „dosti nečistot i smradu“, a obec by si pamětihodnosti měla lépe hledět. Následně se roku 1628 stal základem nového barokního kostela a posléze profesního domu. Vědcům, kteří zkoumali dějiny zaniklé svatyně, pomohlo v bádání i několik dobových vyobrazení zkraje 17. století.

Stavba s typicky kupolovitou střechou mezi malostranskými věžemi se obzvlášť vyjímá na takzvaném Sadelerově velkém prospektu Prahy, mědirytu z roku 1606. Další výjev, jak někdejší sakrální stavba asi vypadala, nabízí několik variant jiné ilustrace Vpád pasovských do Prahy (1611). Pro srovnání, práce Václava Hollara ze srpna 1636, celkový pohled na tehdejší Prahu z úbočí vrchu Petřína, už zachycuje místo v nové podobě – bez oblé střechy a s průčelím i členěným štítem kostela.

Těžiště bádání však tkvělo v precizní archeologické práci. Po objevu kruhové koruny někdejší rotundy 3. února 2004 došlo 17. března téhož roku k nálezu, který dalekosáhle změnil směřování prací – od výzkumu a záchrany až po novou expozici. Pod vrstvami malty totiž výzkumníci in situ (na místě) odhalili první dlaždice románské dlažby takzvaného vyšehradského typu, které – jak záhy zjistili – tvořily geometricky přesně vyskládanou podlahu.

Také archeoastronomie

Vedení matfyzu pak rozhodlo o citlivé obnově středověké památky. Archeologové i matematici navíc postupně zjišťovali, že si rozumějí. Sofistikované srovnání všech známých rotund, kdy autoři knihy detailně analyzovali architekturu 28 staveb (mimo jiné i nejstarší z Budče, Levého Hradce, Vyšehradu či z Řípu), ukázalo, že žádná z nich nemá proporce identické s tou malostranskou, ale také že za vznikem těchto sakrálních staveb vězí hluboké znalosti geometrie.

Půdorys vznikal na základech trojúhelníka a na přesně opsaných kružnicích – jako míry se užívalo českého lokte (0,5914 metru), ne náhodou přesný dvojnásobek dvou římských stop (0,2957 metru). Kniha též na dobové ikonografii ukazuje, jak asi vypadali středověcí měřiči – i s kružítky a pravítky. Z dochovaných i rekonstruovaných částí tým Čihákové s Müllerem dovodil, že rotunda svatého Václava v Praze musela mít výšku po vrchol střechy 11,3 metru a vnější průměr nadzemního zdiva lodi i apsidy byl kolem 8,35 metru.

Do výzkumu se zapojil také Petr Hadrava z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, jenž se zaobíral možnostmi záměrné orientace rotundy ke světovým stranám i k postavení hvězd; přinesl tedy i pohled takzvané archeoastronomie. A dospěl k závěru, že rotunda byla orientována k západu Slunce na ideálním horizontu ke dni zavraždění svatého Václava (28. září) a zároveň k přenesení ostatků (4. března), tedy že „orientace musela být vyměřena pomocí výpočtu“.

Do výzkumu se zapojil také Petr Hadrava z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, jenž se zaobíral možnostmi záměrné orientace rotundy ke světovým stranám i k postavení hvězd; přinesl tedy i pohled takzvané archeoastronomie. A dospěl k závěru, že rotunda byla orientována k západu Slunce na ideálním horizontu ke dni zavraždění svatého Václava (28. září) a zároveň k přenesení ostatků (4. března), tedy že „orientace musela být vyměřena pomocí výpočtu“.

Je tudíž nanejvýš pravděpodobné, že datum přesunu světcových ostatků bylo i vybráno záměrně – v symetrii k datu jeho zavraždění. Zajištění výzkumu a budování expozice měl v uplynulých letech na starosti proděkan MFF UK Martin Vlach. Co ho nejvíc fascinovalo? „Když mírně upozadím pro historiky asi významnější věci, že byl zkoumán prostor spjatý s dobou svatého Václava a že jde o místo velmi pravděpodobně nejstarší kamenné stavby vně Pražského hradu, pak tím fascinujícím momentem byl objev pythagorejské geometrie: nejen dlaždic, ale i objasnění technologií románského stavitelství v našem regionu.

Asi tomu osud tak chtěl, že se díky analýze rozměrů rotundy nalezené na matfyzu ukázalo, že rozměry kruhových staveb z 9. až 12. století nebyly nahodilé, ale že byly stavěny podle hlubokých znalostí antické matematiky.“ Přestože se rotunda zachovala fragmentárně, bylo zjištěno, že poměry stran čtverců pro kružnice opsané (vnější část rotundy) a vepsané (vnitřní část rotundy) jsou v případě apsidy a lodi v poměru pět ku čtyřem ku třem ku dvěma. Při následné analýze jiných rotund se ukázala podobná závislost.

Přesné propočty

„Druhým fascinujícím momentem pro mne, fyzika, byl z analýzy rozměrů objev, že tehdejší architekti pracovali nejspíše v jednotkovém systému českého lokte. Ten byl považován za jednotku spíše mladší, písemné prameny tuším dokládají až rok 1268. Evropsky ojedinělá kompatibilita s římskou stopou jasnou dobu nástupu českého lokte vymezit sice neumožňuje, ale právě tento objev je nepřímým dokladem jeho značné starobylosti,“ dodává proděkan Vlach.

Přesné propočty se promítaly i do skvostu, který oživuje takřka tisíciletý prostor. Do skládané dlažby z šestibokých dlaždic, na nichž defilují červeně a oranžově „vypálení“ gryfové nebo lvi. Mezi nimi jsou tmavě glazované rovnostranné trojúhelníky, což vytváří pestrou barevnou kompozici se silným účinkem, s estetickým dojmem. Ani výtvarné pojetí na dlaždicích se neobešlo bez geometrie – mytická zvířata v dlaždicových hexagramech jsou pečlivě rozvržena, mají v obrysu přesně vymezené hraniční body, vepsané kružnice, řád.

Přesné propočty se promítaly i do skvostu, který oživuje takřka tisíciletý prostor. Do skládané dlažby z šestibokých dlaždic, na nichž defilují červeně a oranžově „vypálení“ gryfové nebo lvi. Mezi nimi jsou tmavě glazované rovnostranné trojúhelníky, což vytváří pestrou barevnou kompozici se silným účinkem, s estetickým dojmem.

K tomu museli přihlížet i restaurátoři a výtvarníci (Tomáš Rafl, Petra Šťastná), kteří v jedné části nynější expozice, v severozápadní části lodi někdejší rotundy, vytvořili působivou repliku podlahy, na niž mohou návštěvníci – v necovidových časech – zhlížet z vyvýšené lávky. Není náhodou, že skladbu dlaždic, která vychází pouze ze 4,7procentního fragmentu zachování celkového původního vzhledu, vypočítali v akademické soutěži „matfyzáci“ – vítězný návrh symetrické rozety je dílem docenta Oldřicha Semeráka.

Dlouhodobý projekt, který jedinečnou památku zachovává uvnitř funkční univerzitní budovy, se podařilo dokončit a otevřít 28. září 2016 – i díky štědré podpoře dárců, absolventů a norským fondům. A jak se spolupracovalo matematikům s archeology? „I když jsou naše světy jiné, našli jsme společnou řeč velmi rychle. Podobná setkání lidí z různých oborů jsou vždy přínosná a poučná. Na archeologické práci jsem osobně obdivoval neuvěřitelnou vytrvalost, pečlivost a systematičnost.

Na druhé straně i archeologové měli zájem o některé naše metody, například o teprve druhou v ČR provedenou radiouhlíkovou analýzu vápna z malty,“ hodnotí proděkan Vlach. Celý mezioborový tým obdržel za své úsilí o ochranu kulturního dědictví v červnu 2018 prestižní cenu Europa Nostra, čímž také tato vynikající kniha, pocta svatému Václavovi, končí. S ohledem na její kvalitu též rychle mizí z trhu, takže není čas otálet – jde bez nadsázky o výjimečný počin, který může promluvit i do anket o knihu roku 2021.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.