Richard Fuxa: Neumím si představit plakát, který by dnes způsobil revoluci

Podnikatel, jenž disponuje unikátní sbírkou Ivana Lendla, hovoří o Alfonsi Muchovi, tvrdém byznysu v reklamě i klukovských snech.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Richard Fuxa, jeden z nejvýznamnějších podnikatelů v oboru venkovní reklamy v České republice, a jeho firma BigBoard vystaví v dubnu v Obecním domě unikátní sbírku plakátů Alfonse Muchy, kterou shromáždil světoznámý tenista Ivan Lendl. To je jistě vítaná zpráva. Možná ještě zajímavější je ovšem spekulace, že Lendl svou sbírku Fuxovi prodal, což vlivný byznysman ani nepotvrdil, ani zcela nevyvrátil.

Fuxa tvrdí, že „v současné době má ve své správě fungování a provozování té sbírky“. ČESKÉ POZICI vysvětlil, že s Lendlem uzavřel „obchodní dohodu“, která se nedá zjednodušit do systému koupím – prodám, nicméně přiznal, že se sbírkou disponuje. K transakci podle Fuxových slov oba přivedly osobní plány. V nejbližší době má vzniknout Nadační fond Richarda Fuxy, jehož posláním bude sbírku dál propagovat, vystavovat i rozšiřovat. Vše, co se bude se sbírkou dál dít, má být podle Fuxy v souladu s vůlí Ivana Lendla.

Richard Fuxa v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ odpověděl na řadu podrobností o svém vztahu k plakátům Alfonse Muchy, modernímu umění, reklamě, byznysu i své životní filozofii.

ČESKÁ POZICE: Vy máte nějaký osobní vztah k Muchovu dílu?

FUXA: Dělám v branži, jejímž základem je to, na čem Muchovy plakáty vznikly: venkovní plocha, na kterou se lepí plakáty, které něco oznamují. Dneska je celý ten byznys venkovní reklamy chvílemi démonizovaný. Realita je, že ty věci, které se na plochy vylepují, slouží lidem. Původním cílem venkovní reklamy bylo informovat o společenských a kulturních událostech, navigovat. Mucha byl tím, kdo plakát pozvedl na umění. Jeho přístup, jak ho pojmout, byl v té době revoluční. To je fascinující. Máme českého umělce, který takto dosáhl mezinárodního věhlasu. Zabýval se plakátem a plakát je taky můj život. To mi připadalo jako dobrá synergie.

ČESKÁ POZICE: To byl ten motiv, proč usilovat o získání Lendlovy sbírky?

FUXA: To byl jeden motiv. Druhý byl ten, že jsem se už před lety rozhodl angažovat taky v umění. Jsou lidi, kteří si za svoje prostředky koupí dům nebo jachtu. Já jsem člověk, kterého zajímá něco budovat, nějaká progrese. Před lety jsem vstoupil jako akcionář do galerie moderního umění DOX. Jednu dobu jsem byl jejím největším akcionářem. Z DOXu jsem vystoupil. Byl to zcela přirozený vývoj.

„Umění zůstává takovou méně uchopitelnou hladinou, kde to může být i byznys, ale je to spousta práce, spousta energie a nadšení.“Umění je strašně zajímavý segment. To poslední, co lidem zůstalo v globalizovaném světě. Všechno už je dneska naškatulkované, všechno je byznys. A umění zůstává takovou méně uchopitelnou hladinou, kde to může být i byznys, ale je to spousta práce, spousta energie a nadšení. Byl to můj záměr se trošku profilovat, zajímat se o tuto rovinu a zkusit si něco nového.

Z DOXu jsem vystoupil například i proto, že tematicky takový projekt jako Muchovy plakáty do strategie nebo do jeho prostředí nepatří. DOX má jiné zacílení. A já jsem chtěl dělat věci, které jsou trošku pro širší veřejnost, jsou tradičnější a zajímavější pro širší publikum. Myslím si, že umění má být takové, aby lidi bavilo, aby na to chodili, aby se na to dívali.

ČESKÁ POZICE: Vaše další výtvarné preference jsou jaké?

FUXA: Teď mám plnou hlavu starostí a dávám energii do tohoto projektu, aby dobře dopadl.

ČESKÁ POZICE: Mám na mysli oblíbené malíře nebo výtvarníky.

FUXA: Zrzavý nebo Chagall. Tenhle typ umění mám rád. Je to moderní umění, ale zároveň je v tom určitá...

ČESKÁ POZICE: Srozumitelnost?

FUXA: S tou je to v umění vždycky složité. Ono i u toho Zrzavého nebo Chagalla musíte vnímat trošku nějakou další rovinu toho obrazu. Ale můžeme to nazývat třeba konzervativní moderní umění. To se mi líbí. To „moderní moderní“ umění, to je pro mě trošku složitější parketa.

Řádná péče o sbírku něco stojí

ČESKÁ POZICE: Kdy vznikl Nadační fond Richarda Fuxy?

FUXA: Teprve vzniká. Zakládám ho a zároveň zvu představitele společenského a kulturního života. Mám v plánu se domluvit i s někým z okolí Ivana Lendla nebo přímo s ním na participaci na tom fondu, který by pomáhal propagovat a rozšiřovat tu sbírku v Čechách a v zahraničí, aby se mohla dál posouvat.

ČESKÁ POZICE: Rozumím tomu správně, že sbírka bude hlavním předmětem zájmu Nadačního fondu Richarda Fuxy?

FUXA: Momentálně ano. Je možné, že se to v budoucnu rozšíří o nějaké další aktivity. Budeme také sledovat, kde se na světě pohybují na aukcích nějaké další Muchovy plakáty, oslovovat kurátory a potenciální vystavovatele v jiných zemích. Řeknu to upřímně – aby to nebylo na rozhodnutí jedné fyzické osoby. Rád pracuji v týmu. Chci přizvat profesionály, odborníky.

ČESKÁ POZICE: Jak o tom vyprávíte, vypadá to, že Lendlova sbírka je také dobrá investice. Jakou roli ve vašem rozhodnutí hrála ekonomická rovina?

FUXA: Vždycky se ukáže až za několik let, jestli investice byla dobrá, nebo ne. Ve všem. A konkrétně u umění je to, myslím si, velice složitá věc. Aby ta sbírka získala na ceně, byla víc zhodnocena, oproti normálnímu komerčnímu byznysu, musí člověk umění věnovat extrémní energii, nemalé finance a poměr výkon–příjem je neporovnatelný s normálním byznysem. Když půjdete a koupíte si někde dům na dobré adrese a prodáte ho za pět let, asi to bude výnosnější byznys.

ČESKÁ POZICE: Ta sbírka má také „dobrou adresu“. Dvě úžasná světoznámá jména: Ivan Lendl a Alfons Mucha. O její vystavení bude asi velký zájem, tím spíš, že ji nikdy nikdo kompletně vystavenou neviděl.

FUXA: Jenže ten dům občas zaměstná údržbáře, kteří ho poopraví. Tady máte sto padesát kousků (plakátů ve sbírce je 116 a Mucha jich vytvořil 119, ale listů je celkem 151, protože některé plakáty tvoří kolekce, mají své jméno a sestávají třeba z několika kusů), které musíte ošetřovat. Musejí být správně skladovány, pojištěny, převáženy. Musíte investovat do výstavy, najmout profesionály, aby to dobře dopadlo. Je to veliká starost. Lidé, kteří s uměním nedělají, to nemusejí tak cítit, ale je to skutečně veliká starost.

ČESKÁ POZICE: Kde bude sbírka uložena? Už je v Česku?

FUXA: Je v pořádku, správně skladována a chráněna.

ČESKÁ POZICE: Je v Česku?

FUXA: Takové informace je zbytečné sdělovat. Až nám pan (Vlastimil) Ježek uvolní Obecní dům, což bude 20. března, bude tam.

ČESKÁ POZICE: Uvažujete o nějaké stálé expozici?

FUXA: Myslím si, že té kolekci by to slušelo. Jedním z parametrů dohody s Ivanem Lendlem je putování po světových metropolích. Samozřejmě dělat výstavu v zahraničí je vždycky ekonomicky někde jinde. Na druhou stranu jsou teritoria jako Japonsko, kde má Mucha velkou tradici a zájem je tam velký. Teď se soustředím na to, aby výstava v Obecním domě dopadla parádně, aby tam nebyly problémy a chyby. To je moje absolutní priorita.

Jakmile si výstava „sedne“, budeme se s naším nadačním fondem věnovat tomu, kam by sbírka mohla do budoucnosti putovat. Někteří zájemci se už předběžně ohlásili. Musíme to probrat s kolegy, s profesionály i s okolím Ivana Lendla, abychom udělali správné kroky, na koho se v zahraničí obrátit.

ČESKÁ POZICE: Jste v kontaktu i s potomky Alfonse Muchy?

FUXA: Ano, jsem v kontaktu s Johnem Muchou. Setkal jsem se s ním, nabídnul jsem mu spolupráci.

ČESKÁ POZICE: Máte představu, kdo bude tím odborníkem, který se o sbírku bude starat?

FUXA: Kurátor výstavy v Obecním domě je Karel Srp. Snažím se ho trochu angažovat do toho, aby mi pomáhal s koncepcí, co s kolekcí do budoucnosti. Určitě navážeme na Ivana Lendla a budeme dál spolupracovat s Jackem Rennertem, který stál u zrodu sbírky. Setkal jsem se s ním, byli jsme v kontaktu několik dní. Zašli jsme na večeři. Má v New Yorku společnost, která se zabývá speciálně plakáty. Je to dnes jeden z nejrenomovanějších specialistů na plakáty v USA, možná i na světě.

Plakát je i dnes umění

ČESKÁ POZICE: Chcete využít toho, že disponujete tou sbírkou, k propagaci své firmy? K jejímu image?

FUXA: Určitě bych rád přispěl k prezentaci plakátů a vizuálních věcí ve venkovním prostředí, v intravilánu města. Je to můj byznys. A tím bych chtěl upozornit na to, že je to byznys, který přináší lidem nějaký benefit. Máme i po Praze nosiče, jeden zrovna před Obecním domem, říkáme jim kulturní rotundy, a ty využíváme čistě k propagaci kultury.

„Plakát plní svoji tradiční roli, nicméně myslím, že už není moc co objevovat. Když se najednou objevil plakát Sarah Bernhardové, Muchův styl znamenal revoluci.“

ČESKÁ POZICE: Umíte si představit, že by dnes někdo dokázal to, co svého času Mucha, a tvořil plakát jako umění?

FUXA: To je běžná věc. Dneska plakát je umění. Techniky se mění každým dnem. Existuje spousta špičkových designérských studií, která se tím zabývají.

ČESKÁ POZICE: Mám na mysli, jestli jste se někdy nepokusil najít nebo oslovit současného „Muchu“ mezi mladými výtvarníky.

FUXA: To ne. Na to nejsem tak dobrý odborník. Navíc plakát v době Muchy byl zázrak. Dnes je plakát živá forma, ale digitální média nastoupila a obklopují lidi všude. Plakát plní svoji tradiční roli, nicméně myslím, že už není moc co objevovat. To se už stalo. Když se najednou objevil plakát Sarah Bernhardtové, jeho styl znamenal revoluci. Neumím si představit plakát, který by dnes způsobil revoluci. Lidi jsou bombardováni ze všech stran...

ČESKÁ POZICE: Takže ambici objevit někoho takového nemáte.

FUXA: Důležité je, aby se venkovní reklamě vrátila kreativita. O tu se spousta výtvarníků a designových studií snaží. A myslím, že jsou lidé, kteří začínají chápat, že orientace na kreativitu je důležitý moment, který mění obyčejnou plochu na atraktivní, zapamatovatelnou situaci.

ČESKÁ POZICE: Který z plakátů či billboardů vám v poslední době utkvěl v paměti?

FUXA: To jste mě zaskočila. Plakátů a vizuálů prochází naší firmou tisíce a nechtěl bych někoho urazit. A nevybavuji si ten jeden opravdu výjimečný. Určitě se vždycky najdou kampaně, které vybočují z řady.

ČESKÁ POZICE: Tak třeba aktuálně. Které billboardy z prezidentské kampaně vám připadaly nejkreativnější?

FUXA: BigBoard je poskytovatel prostoru. To je naše role. Kreativita je čistě záležitostí zákazníků, tady politických stran. Každá ta kampaň má nějakou cílovou skupinu, strategii. Strany obou zbývajících kandidátů to udělaly velice dobře pro svůj účel.

Dokážu vycházet se spoustou lidí

ČESKÁ POZICE: Výstavu Lendlovy sbírky měla původně pořádat společnost Art Invest. Když jsem s jejím šéfem Pavlem Zíkou vloni v létě dělala rozhovor, o tom nápadu mi říkal a později konání té výstavy oznámil. Nyní jste producentem vy a říkáte: Byl to můj nápad.

FUXA: Já vám to řeknu přesně, jak to bylo. Ten nápad jsem měl dávno předtím, než jsem potkal pana Zíku. Už když jsem byl v galerii DOX. Chtěl jsem ho realizovat tam. Ale jak jsem řekl, tam se to nehodilo. Potom jsem si povídal o tom nápadu s čelnými představiteli Prahy, nějakých kulturních organizací... Reakce byla, že je to skvělá věc. Pak jsem potkal pana Zíku, který přecházel od sportu k umění, a ten nápad jsem mu řekl. Jemu se líbil. On pana Lendla neznal, ale nabídl kontakt na Ivana Lendla přes nějakého dalšího člověka. A to se povedlo. Čili: já jsem přišel s nápadem a pan Zíka kontaktoval přes někoho pana Lendla. Tak to vzniklo.

ČESKÁ POZICE: Pan Zíka mi vloni v rozhovoru loni říkal, že se s Ivanem Lendlem zná, že spolu jako junioři hrávali tenis.

FUXA: To nevím, ale vím stoprocentně, že ho nekontaktoval sám.

„Já jsem přišel s nápadem a pan Zíka kontaktoval přes někoho pana Lendla. Tak to vzniklo.“

ČESKÁ POZICE: Vaše jméno ale při ohlášení té výstavy nikdy nezaznělo.

FUXA: To se změnilo historicky. Měli jsme nějakou dohodu, že to s panem Zíkou uděláme společně. To se vyvíjelo. Mám ve firmě nějaké zázemí, investiční možnosti, zapojení týmu lidí úplně jiné. Pro ten projekt a komunikaci se stranou Ivana Lendla se pak stalo přirozeným to, že jsme se domluvili společně.

ČESKÁ POZICE: Když si člověk zadá do vyhledavače vaše jméno, objeví se vedle angažmá ve firmě BigBoard vaše účast ve firmách Railreklam nebo Tardus, která je spojená s vládou Pavla Béma a Romana Janouška na pražském magistrátu. Dokonce jsem narazila na přepisy odposlechů s Bémem a právníkem Miroslavem Janstou, údajně z hotelu Hilton. Můžete to nějak komentovat?

FUXA: Ta odpověď je jednoduchá. Firma, kterou jsem vytvořil, je úspěšná, jde dopředu a má ve svém segmentu silnou pozici. Jak to v Čechách bývá, nejsou všichni nakloněni úspěchu těch druhých. Spousta věcí, které se v médiích objevují, jsou více či méně skrytým útokem. Ty přepisy jsou nesmysl. Pana Janstu jsem v životě neviděl.

„Byznys venkovní reklamy je vždycky navázaný na municipální kontakty. Za doby jakéhokoli primátora a jakéhokoli vedení.“

ČESKÁ POZICE: Účast ve firmách spojených s pražskou radnicí je ale fakt.

FUXA: Byznys venkovní reklamy je vždycky navázaný na municipální kontakty. Za doby jakéhokoli primátora a jakéhokoli vedení. Můj denní chleba je i to, že musím denně vycházet s lidmi z různých stran. A myslím, že to i docela dobře dělám, a proto ten byznys roste. Díky tomu dokážu vycházet se spoustou lidí, aniž bych měl nějak narušený svůj mravní rámec nebo nějaké šrámy na duši. Ale samozřejmě se mohou objevovat nějaké spekulace.

ČESKÁ POZICE: Od kdy ten byznys děláte?

FUXA: To už je hrozně dlouho. V roce 1991 jsem založil reklamní agenturu Ark. Od toho vznikla větší společnost Ark Communications, taková menší mediální skupina. Zaměstnávali jsme asi sto dvacet lidí. Nakonec jsme své podíly odprodali velké mezinárodní společnosti, s níž jsme spolupracovali v rámci joint venture. A paralelně jsme začali s BigBoardem.

ČESKÁ POZICE: Řekněte mi něco o sobě.

FUXA: To nikoho nezajímá. Jsem normální člověk, mám rodinu.

Možná to je sen

ČESKÁ POZICE: Kde se to zrodilo, že jste se vydal na tuhle cestu?

FUXA: Egoismus uvnitř člověka je náš největší nepřítel. Každý chlap je ambiciózní, a čím víc se hlásí věk, ta jeho osobnost je úplně nicotná proti jiným věcem. Chlap bojuje celý život s nějakou ambicí něco dokázat a s tím egoismem. A myslím, že ten egoismus musí nějak dát do parametru klidu nebo ho kontrolovat, aby nepřerostl ty jeho ambice. Jinak se s tím člověkem pak nedá mluvit. Snažím se o to, abych byl v podstatě vyrovnaný člověk, abych měl ten egoismus pod kontrolou, protože to je náš největší nepřítel. Všech. Ve vztazích, v práci. Samozřejmě, že člověk nemůže být úplně pitomý a naivní. Musí být pragmatický v dnešním světě. Ale čím líp si vyřeší svoje věci, tím líp může fungovat ve společnosti.

ČESKÁ POZICE: Disponujete unikátní sbírkou Muchových plakátů, máte úspěšnou firmu. Co bylo na začátku? Klukovský sen?

FUXA: Možná to je sen. Obyčejný kluk z Ústí nad Labem, z paneláku. Každý má svůj sen. Já jsem snil o tom, že možná něco v životě dokážu. Něco jsem dokázal. Je to méně významné než to, co dokázalo tisíce jiných lidí. Já jsem šťastný. Správně jsme na to narazili. Když stojíte na nějaké křižovatce, kdy tvrdě pracujete a máte po patnácti letech dřiny první větší finanční prostředky, ocitnete se před rozhodnutím, do čeho je máte dát. Koupím si někde jachtu, abych se mohl vytahovat? Tak radši udělám něco, co bude mít smysl. Ten každý vidí jinde. Jsou lidi, kteří to dávají na charitu. Je spousta českých mecenášů, miliardářů, kteří provozují školy, fondy. Tak já jsem se svým malým dílem pustil tady do toho.

ČESKÁ POZICE: Počkejte, ta sbírka může mít cenu padesát, šedesát milionů.

FUXA: V malém myslím oproti velkým mecenášům, velkým mužům světa, filantropům, kteří něco dokazují. Co je dneska velkého? Možná někdo, kdo nemá finanční prostředky, udělá něco mnohem většího. To není otázka financí, ale toho, kam vložíte energii.

ČESKÁ POZICE: Tohle vás napadlo kdy? Kdy jste najednou uviděl, co je v životě důležité?

FUXA: Víte, kdy to přijde? Když člověk dostane nejvíc do držky.

ČESKÁ POZICE: A kdy to bylo?

FUXA: To je hodně osobní, intimní. Bylo to před pěti, šesti lety, v byznysu, ale ne kvůli byznysu, ale kvůli vztahům s lidmi, kterým jsem úplně důvěřoval. Dostal jsem na držku a musel jsem začít znovu od nuly.

„V byznysu se naučíte, že vůbec nemá smysl dělat proti nějakému tlaku nějaký protitlak.“

ČESKÁ POZICE: Teď byste sám nedokázal někoho podrazit?

FUXA: To vůbec nemá smysl. V byznysu se naučíte, že vůbec nemá smysl dělat proti nějakému tlaku nějaký protitlak. Nechci použít větu „když po mně někdo kamenem, já po něm chlebem“, ale víceméně je to tak. Když proti vám udělá někdo něco nepříjemného, nesmíte mu to vracet zpátky. Je to zbytečné, kontraproduktivní, děláte akorát problém sám sobě. Takže já se vždycky věnuji těm svým věcem a neřeším nějaké tlaky okolo.

ČESKÁ POZICE: V podstatě se řídíte starou křesťanskou zásadou.

FUXA: Téměř. Jak to říkají křesťané, se může zdát úplně pitomé pro pochopení všech lidí. Ale člověk, aby to pochopil, tím musí projít. Když to řeknete tisíci lidem, tak si pomyslí: Je blbej. To je nějaký nesmysl, ne? Když to člověk prožije a pochopí nějaké věci, tak to začne cítit. Ale neznamená to, že někdo je pitomej, sedí v koutě a nebude bojovat. To člověk musí. Za sebe, za svou pozici. Za svůj prostor. To je normální.

ČESKÁ POZICE: Někteří z vašich kolegů-podnikatelů v poslední době objevují různé duchovní směry, třeba buddhismus nebo právě křesťanství. Měl jste někdy potřebu se vztáhnout k něčemu, co je nad námi, co ty naše životy ovlivňuje?

FUXA: Duchovno je dnes v české kotlince fenomén, vznikají stovky nějakých hnutí, alternativ. A teď nikdo vlastně neví, co je, a co není správně. Možná v celém světě to nikdo neví. Já nejsem určitě v situaci jako pan Passer (developer Radim Passer – pozn. red.), který má svoje aktivity a věnuje se tomu plně, celým tělem, žije tím.

Víte, co je duchovno? Optimismus a láska. Jestli někdo chodí, nebo nechodí do kostela... Můj tatínek je obyčejný člověk ze severních Čech. Ani nevím, jestli byl v životě v kostele. Ale celý život má radost ze života. A má ji přirozeně. Tak se narodil. Chodí, raduje se. A když prší, říká: Dyť to nevadí, tak zmoknem. Naprostý optimista. Od rána do večera. Dá si kafe, slivovici. A je plný lásky. To je duchovno.

Richard Fuxa (* 1966)

Od začátku devedasátých let podniká v oboru reklamy. S trochou nadsázky je možné nazvat ho magnátem venkovní reklamy v Česku. Ovládá firmu BigBoard, jednu z největších, které plochy pro venkovní reklamu nabízejí. BigBoard je také jediným akcionářem firmy Expiria, a. s., která společně s Českými drahami vlastní společnost Railreklam, jež výhradně zajišťuje reklamu na nádražích a ve vlacích Českých drah. Angažuje se i v několika dalších firmách, které se na venkovní reklamu specializují. Je jedním ze zakladatelů Centra moderního umění DOX. Na základě obchodní dohody s Ivanem Lendlem disponuje jeho unikátní sbírkou plakátů Alfonse Muchy.

Počet příspěvků: 4, poslední 29.1.2013 08:12 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.