Rektor Ostravské univerzity: Zatím neřešíme slučování, ale jen sbližování kapacit

„Integrace univerzit je natolik specifický a unikátní proces, že bude pravděpodobně vyžadovat zvláštní zákon,“ říká rektor Jiří Močkoř.

„O názvu se budeme bavit až v poslední fázi,“ říká rektor OSU Jiří Močkoř. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „O názvu se budeme bavit až v poslední fázi,“ říká rektor OSU Jiří Močkoř. | foto: ©? Ostravská univerzitaČeská pozice
„O názvu se budeme bavit až v poslední fázi,“ říká rektor OSU Jiří Močkoř.

Ostravská univerzita (OSU) je v procesu sbližování s Vysokou školou báňskou (VŠB) mladší a menší, její historie čítá jen něco přes dvě dekády. Přesto má co nabídnout, hlavně v lékařských a přírodovědných oblastech. Za klíčové výhody možného vzniku třetí největší univerzity v Česku považuje rektor OSU Jiří Močkoř možnost změnit někdy zbytečně neefektivní postupy a struktury a vytvořit konkurenční podmínky pro vznik nových interdisciplinárních výzkumných projektů, propojujících technické obory s obory medicínsko-přírodovědnými.

Rektor, jehož škola má nyní šest fakult, si je dobře vědom i překážek sbližování a na kritické názory ze strany akademických obcí v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ podotýká: „Pokud se projekt dostane z fáze ,sbližování kapacit‘ do fáze ,slučování‘, jedním z hlavních úkolů bude masivní a podrobné informování akademických obcí a jejich vtažení do řízené diskuse o budoucí podobě integrované univerzity.“

ČESKÁ POZICE: Jak zatím probíhá z vaší strany slučování Ostravské univerzity a Vysoké školy báňské, které má vést ke vzniku třetí největší univerzity v ČR?

MOČKOŘ: Musím připomenout, že tento projekt v současnosti neřeší „slučování univerzit“, ale pouze sbližování kapacit obou univerzit. Doposud jsme řešili identifikaci rozdílů v našich činnostech a systémech řízení a ve spolupráci s poradenskou firmou jsme se pokusili naznačit, na co by bylo vhodné se zaměřit při případných společných inovacích těchto procesů. Byla rovněž provedena analýza zahraničních zkušeností z integrací vysokých škol. Pokud bychom v dalších etapách skutečně řešili projekt slučování našich univerzit, bude to vyžadovat především výrazný posun od analytické činnosti k tvorbě tak složitých a pro akademické obce citlivých záležitostí, jako je například akademický profil integrované univerzity. Teprve tato budoucí etapa může ukázat, jaký by mohl být skutečný výsledek integrace.

ČESKÁ POZICE: Jaké by sloučení přineslo škole – a regionu – výhody?

MOČKOŘ: Je jisté, že sloučením by vznikla třetí největší univerzita v Česku. Jakkoliv to samo o sobě je z hlediska zejména vyjednávacích pozic příznivé, není to nejdůležitější předpokládaná výhoda. Za klíčové výhody integrace považuji možnost významně změnit naše někdy zbytečně neefektivní postupy a struktury, vytvořit konkurenční podmínky pro vznik nových interdisciplinárních výzkumných projektů, propojujících technické obory s obory medicínsko-přírodovědnými, upravit spektrum našich studijních oborů směrem k vyšší provázanosti takzvaných „měkkých“ dovedností se standardním technickým a přírodovědným vzděláváním a pokusit se využít příležitosti integrace jako zásadní jednorázové změny k vybudování univerzity schopné se výrazněji uplatnit v mezinárodní konkurenci.

„Místo toho, aby naše univerzity soutěžily mezi sebou o studenty a finanční a personální zdroje, mohli bychom společně soutěžit v evropském prostoru“Z hlediska regionu lze jistě předpokládat, že takto koncipovaná univerzita by mohla přitáhnout zájem nových investorů a hi-tech firem. Nezanedbatelnou výhodou integrace by byla i skutečnost, že místo toho, aby naše univerzity soutěžily mezi sebou o studenty a finanční a personální zdroje, bychom mohli společně soutěžit v evropském prostoru.

ČESKÁ POZICE: Co možné nevýhody sloučení? Identita školy, její název?

MOČKOŘ: Poměrně obtížně se hledají objektivní a měřitelné nevýhody případné integrace obou univerzit a dle mého názoru jich mnoho neexistuje. Je však nutné mít na paměti, že integrace je proces, který se bezprostředně dotýká celé akademické obce obou univerzit a tady se mohou objevovat různé individuální nebo skupinové názory, které sice nemají vždy racionální podklad, ale vycházejí z pocitů a očekávání, případně subjektivních obav a nadějí jednotlivých osob. Integrace v našem pojetí je dobrovolný proces, který vyžaduje kvalifikovaný souhlas akademických obcí, případně jejich hlavních reprezentantů, akademických senátů. Získat tento souhlas bude jistě nesnadný proces, v němž budou nepochybně hrát roli i takové záležitosti, jako je název sloučené univerzity, případně tradice obou subjektů.

ČESKÁ POZICE: Pociťujete v akademické obci OSU i odpor ke sloučení?

MOČKOŘ: Velmi mile mě překvapila masivní ochota naší akademické obce vnímat objektivní argumenty podporující proces integrace. Při setkáních se členy obcí jednotlivých fakult jsem byl většinou svědkem pozitivního vnímání integrace jakožto procesu umožňujícího dostat obě naše univerzity na „vyšší energetickou hladinu“. Je pochopitelné, že se objevují i názory integraci kritizující, většina z nich však vychází ze současného nedostatku informací o tom, jak by měla výsledná univerzita vypadat. Pokud se projekt dostane z fáze „sbližování kapacit“ do fáze „slučování“, jedním z hlavních úkolů bude masivní a podrobné informování akademických obcí a jejich vtažení do řízené diskuse o budoucí podobě integrované univerzity.

ČESKÁ POZICE: V prvních podkladech novely zákona o vysokých školách bylo slučování obou univerzit přímo jmenováno jako jeden z bodů. Jak to bude dál?

MOČKOŘ: Dle současné právní úpravy lze integraci veřejných vysokých škol provést pouze zákonem. Považuji však pravděpodobně za omyl, že se téma integrace našich univerzit dostalo do prvního návrhu zásad novely zákona o vysokých školách; v rozšířené verzi se již nevyskytuje. Tento proces je natolik specifický a unikátní, že bude pravděpodobně vyžadovat zvláštní zákon. O přípravě tohoto zákona však můžeme uvažovat až v okamžiku, kdy obě akademické obce, případně jejich reprezentace dospějí ke společnému názoru na tento proces a budoucí formu případné integrované univerzity.

ČESKÁ POZICE: Novela zákona plánuje i vznik konsorcií škol s dalšími výzkumnými subjekty. Je to důležitá věc?

MOČKOŘ: Naše univerzita je od počátku založena jako klasické univerzita s fakultami humanitně-sociálními, přírodovědnými a zdravotně-medicínskými. U takto koncipované školy jsou pak, bohužel, dosti omezené možnosti pro úzkou výzkumnou spolupráci zejména s aplikační sférou. Přesto považuji za ohromně důležité rozšířit i v tomto případě tuto formu spolupráce a minimálně část výzkumných kapacit ve vybraných oborech – jako jsou například informační technologie, bio-fyzikální metody, bio-medicínský výzkum – využít formou transferu technologií a sdílení know-how, a to i v podobě konsorcií s jinými subjekty. Pokud budou vhodně nastaveny legislativní a daňové parametry této spolupráce, může dojít k daleko většímu zapojení soukromého kapitálu do těchto aktivit než doposud.

ČESKÁ POZICE: Co říkáte plánům na „jihomoravskou univerzitní federaci“, kterou chystá několik škol spolu s brněnskou Masarykovou univerzitou? Jejím cílem je prostupnost studijních oborů, kombinace výuky třeba sociologie se strojírenstvím a podobně.

„Pokud budou vhodně nastaveny legislativní a daňové parametry spolupráce, může dojít k většímu zapojení soukromého kapitálu než doposud“MOČKOŘ: Vzájemná prostupnost oborů a jejich mezioborová kombinace i mezi různými vysokými školami není v podmínkách českého vysokého školství výjimečná. Na podobném principu fungují i naše obě univerzity, kdy již existují společné studijní obory, v jejichž rámci musí student postupně projít výukou předmětů zajišťovaných oběma univerzitami. Tato „federalizace“ je tak určitým předstupněm integrace a je to jistě jedna z možností, jak nejen efektivně využít naše společné kapacity, ale také umožnit studentům snazší přístup k zajímavým studijním programům.

ČESKÁ POZICE: Nemrzí vás, že Brno nepřizvalo do rýsující se „moravské federace“ vaši univerzitu?

MOČKOŘ: Nedovedu si představit, jak by tato federalizace mohla působit „na dálku“. Ze stejného důvodu my nepřizýváme moravské kolegy k našemu integračnímu procesu. Na straně druhé se jistě nebráníme jakékoliv smysluplné formě spolupráce a ve skutečnosti existuje řada pozitivních příkladů této spolupráce, i s moravskými vysokými školami.

ČESKÁ POZICE: Chystáte i vy sami nějaké fúze oborů, studijních programů?

MOČKOŘ: Fúze oborů, lépe řečeno jejich interdisciplinarita je jedním z důvodů našeho procesu sbližování kapacit. Již v současné době existují společné studijní programy a předpokládám, že pokud bude proces integrace úspěšně pokračovat dále, dojde na našich univerzitách na optimalizaci struktury studijních programů. Není nezbytně nutné, aby si obě univerzity nadále zajišťovaly tyto programy samy. Mnohem výhodnější může být model, kdy určité moduly v programech jsou zajišťovány jednou univerzitou pro oba subjekty.

ČESKÁ POZICE: Už máte jasněji, zda bude OSU s VŠB výzkumnou či akademickou vysokou školou, anebo které její součásti, studijní programy?

„Bezpochyby jednou z hlavních činností případně spojené univerzity musí být kvalitní výzkum, schopný mezinárodní konkurence“MOČKOŘ: Bezpochyby jednou z hlavních činností případně spojené univerzity musí být kvalitní výzkum, schopný mezinárodní konkurence. Tento výzkum musí vycházet ze současné struktury výzkumných projektů na obou univerzitách, významná část výzkumu však může být koncipována zcela nově s využitím propojených kapacit. Tak jako na jiných univerzitách, i spojená univerzita bude mít obory, které mají vynikající mezinárodní kvalitu, ale i obory, které dosahují pouze průměrných výsledků. Pokud vím, v Česku se nepřipravuje rozdělení univerzit na výzkumné, výukové, případně jiné. Takto komplexní škatulkování vysokých škol je nerealistické a nemůže podchytit ohromnou různorodost jednotlivých škol. Na straně druhé očekáváme, že velká část studijních programů případně spojené univerzity by měla statut výzkumných programů, jejichž součástí je vysoká kvalita výzkumných aktivit v dané oblasti a aktivní zapojení studentů do výzkumu.

ČESKÁ POZICE: V čem jste výzkumně nejsilnější?

MOČKOŘ: Jakkoliv se historie naší univerzity odvíjí již více než šedesát let od historie pedagogické fakulty, předchůdce naší univerzity, samostatnou univerzitou jsme zhruba pouze dvacet let. Za tuto dobu se nám podařilo vybudovat řadu klíčových výzkumných aktivit, v nichž dosahujeme mezinárodně uznávaných výsledků. Patří mezi ně například soft computing, jakožto moderní oblast inteligentních počítačových aplikací, molekulární biologie, bio-ekologie, vybrané biomedicínské obory, výzkum v oblasti sociálních dopadů moderní společnosti, historické vědy.

ČESKÁ POZICE: Co čeká vysoké školství v dalších pěti letech?

MOČKOŘ: Do nedávné doby se vysoké školství v Česku vyvíjelo převážně extenzivním způsobem. Vysoké školy byly motivovány přijímat co nejvíce studentů, rozšiřovat nabídky svých studijních programů. Podlehli jsme také masivnímu tlaku na hromadnou a mnohdy formální transformaci studia na třístupňový model, tedy bakalářský, navazující magisterský a doktorský stupeň. Tyto kroky byly z důvodu nedostatku vysokoškolsky vzdělaných lidí pochopitelné a opravdu přinesly výrazné zvýšení podílu vysokoškolsky vzdělané populace v Česku.

Na straně druhé jsme však poněkud pozapomněli, že kvantitativní rozvoj musí jít souběžně s rozvojem kvalitativním. Myslím si proto, že následující roky budou zaměřeny především na zvyšování kvality hlavních činností vysokých škol, čili vzdělávání a vědu, a rovněž se musíme připravit na daleko těžší konkurenční boj o finanční zdroje a studenty. Tyto tendence přinesou i jiný styl práce na vysokých školách a jistě nebude snadné se tomu plně přizpůsobit.