Řekové jsou zvyklí hlasovat nohama

Dle řeckého ministerstva financí leží na švýcarských účtech Řeků ekvivalent 280 miliard eur, asi 80 procent celkového dluhu země.

Řekové přesouvají eura ze svých domácích kont do bezpečnějších destinací. foto: © ReutersČeská pozice

Řekové přesouvají eura ze svých domácích kont do bezpečnějších destinací.

V současných dnech řecká bankrotová krize mediálně zdánlivě vrcholí. Vláda to jedním dechem průběžně popírá. Zkušenost žijících generací Evropanů však dnes velí věřit spíše zprávám, jež autority popírají. Řecká vláda zvažuje vypsání referenda o svých opatřeních na vyřešení svízelné situace země. „Podle zdrojů se (premiér) Jorgos Papandreu rozhodl položit na stůl možnost referenda, neboť vidí, že dohoda s vedením hlavní opoziční strany není možná,“ uvedl řecký deník Katimerini.

Nebylo by se čemu divit. Navržená – a opozicí torpédovaná opatření – jsou slabá a nepřesvědčivá v porovnání s řeckým dluhem, a to i jen s okamžitými požadavky na tucet miliard eur dalších „úvěrů“ na přežití od července. Řecký hrubý domácí produkt se v uplynulém čtvrtletí snížil o 4,8 procenta (po poklesu o 7,4 procenta v předchozích třech měsících). Vágní slib uspořit v rozpočtu šest miliard eur je nepřesvědčivý a evidentně neuskutečnitelný. Podobně jako již nějakou dobu omílaný záměr ve stejném rozsahu získat peníze z privatizace státního majetku.

Nepřesvědčivý ministr

Slova ministra financí Jorgose Papakonstantina o rozhodnosti vlády „okamžitě přikročit“ k prodeji státních podílů v několika velkých podnicích jsou sice milá a úsměvná, ale rovněž nepřesvědčivá. Možná dobře zněla uším vyjednavačů z Mezinárodního měnového fondu (MMF) a EU. Řekům jako občanům a ekonomickým subjektům již dávno vystačí prastaré zkušenosti. Hlubší škrty ve mzdách a zvýšení spotřebních daní již pragmatické obyvatele příliš nezaskočí.

Zvýšené kontroly cestovních zavazadel na linkách z Řecka do Švýcarska a podobně nalézají i statisícové balíky penězJsou zvyklí hlasovat v případě potřeby přímo nohama – odejít ze země, když se to hodí, nebo se tam zase vrátit, když je tam „ten“ unijní blahobyt. V současnosti hlasují fyzickými přesuny ze svých eurových domácích kont. Vyvážejí peníze v hotovosti v kufrech a ruksacích. Zvýšené kontroly cestovních zavazadel na linkách do Švýcarska a podobně nalézají i statisícové balíky. Dle řeckého ministerstva financí na švýcarských soukromých účtech Řeků leží ekvivalent přibližně 280 miliard eur – tedy asi 80 procent celého dosavadního dluhu země. Bankovní úložiště jsou ovšem i v jiných destinacích.

Za rok od „pozdního přiznání“ rozkradeného krámu vybrali Řekové u domácích bank 35 miliard eur. Rok již čerpá řecký stát úvěrovou linku 110 miliard eur. Teď ji chce navýšit o dalších 60 až 90 miliard. Německý list Der Spiegel nazval věci přímo: „Griechen räumen Konten ab – Řekové uklízejí konta“. Mohl klidně napsat „rauben-rabují.“ A Řekové zatím jako „zodpovědní“ občané plánují další nic neřešící generální stávku na 21. června.

Středomořský folklór

Pašování pytlů hotovosti vysoko nad povolené limity je již po desetiletí uznávaným středomořským folklórem. V osmdesátých letech, když hrozil Itálii státní bankrot, vznikla operativně celá šedá zóna italské ekonomiky – přenášení ruksaků nacpaných italskými lirami přes hory do Švýcar. Nezaměstnaní i zaměstnaní, studenti i nestudenti nechali vší práce (?) a nosili a nosili.

Řekové mají výhodu – všechna eura jsou jen anonymními papírky a jejich kupní sílu garantuje bláhová banka ve Frankfurtu nad Mohanem i bruselští úředníci bez zájmu. Zprostředkují nekonečné propírání těchto beznárodních peněz. V případě zpětného přechodu na drachmu obyvatelům nehrozí žádné kolkování ani limity. Eura jsou evropská. I dodatečně a po nějakých „směšných“ vnitrostátních vládních opatřeních budou stále platit celosvětově. Snad.

Bude se bankrot nazývat restrukturalizace nebo ještě eufemističtěji reprofilace?Pro mezinárodní finanční komunitu a její autority je připraveno téměř sémantické proškolení. Bude se bankrot nazývat restrukturalizace nebo ještě eufemističtěji reprofilace? Obojí možnost řecký premiér „zásadně“ popírá. Další možný novotvar se v případě akce jistě najde. Nová vlna sémantické tvořivosti odstartovala loni 7. května, kdy ustrašení euro- a MMF partneři na bruselském sezení přiklepli Řecku prvních, a nikoli posledních 110 miliard eur půjček (darů). Nedávné varování Alaistaira Wilsona, manažera ratingové agentury Moody’s, o hrozbě vygenerování podobného tlaku na Itálii, Španělsko a Belgii je jen hozeno do větru. Hrozba dominového efektu? Už je dávno v chodu. 

Beznadějné snahy

Známý britský komentátor – legenda Samuel Brittan ve svém článku ve Financial Times z poloviny letošního dubna „Ancient Greek lessons for bank reform – Lekce antického Řecka pro bankovní reformu“ považuje současné dění a snahy za beznadějné. Připomíná řecký antický objev směnek, ale přísnou soudobou praxi, kdy tehdejší bankéři preferovali při převodech hodnotné mince. Teď jsou k dispozici nekonečná eura – nic jiného není.

Brittan připomíná jako memento britské bezvýsledné akce proti poklesu kurzu libry v šedesátých letech. Znamenaly jen promrhané prostředky. Navrhuje však i cestu vytvoření jakési Konsolidační banky řecké zadluženosti. Vzpomíná příkladu vytvoření podobných  finančních ústavů v období krize třicátých let v Mussoliniho Itálii, jako byla IRI, která úspěšně zvládala problém ještě léta po válce. Dost možná je zde již dávno potřeba nejen současné řecké obdoby IRI, ale přímo eurounijní instituce tohoto typu.