Radovan Vítek kontra NKÚ

Ostrá slovní přestřelka mezi majitelem společnosti CPI a viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu.

Je možné, že se Miloslav Kala (vlevo) dohodne s Radovanem Vítkem? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Je možné, že se Miloslav Kala (vlevo) dohodne s Radovanem Vítkem? | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Je možné, že se Miloslav Kala (vlevo) dohodne s Radovanem Vítkem?

Jak známo, Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) hledá sídlo. Přesněji: kde budou sedět jeho zaměstnanci od září příštího roku, kdy vyprší nájem v budově Tokovo v Praze-Holešovicích? 

Kontroverzní kontrakt v Tokovu kritizovala média i politici. Z podkladů, které v dubnu letošního roku dostal sněmovní kontrolní výbor, vyplývá, že od roku 2007 do konce září 2013 uhradí NKÚ za nájemné více než 455 milionů korun, tedy sumu, za kterou by úřad mohl mít vlastní budovu! Připomeňme, že do podzimu loňského roku byla majitelem Tokova skupina PPF, poté budovu v balíku s dalšími nemovitostmi odprodala společnosti CPI Radovana Vítka.

Teoreticky připadají v úvahu čtyři možnosti, jak problematiku kanceláří NKÚ vyřešit.

  1. Za nejvhodnější považuje vedení NKÚ nalezení administrativní budovy ve vlastnictví státu. Žádná vhodná, alespoň to doposud tvrdí vládní dislokační komise, však k dispozici není.
  2. Postavit novou budovu je sice možné, jenže vzhledem k tomu, že nájemní smlouva v Tokovou vyprší za necelý rok, jde o variantu méně pravděpodobnou.
  3. Zvažuje se též možnost koupě administrativního objektu od soukromníka. NKÚ stanovil maximální pořizovací náklady na 433 milionů korun, což dle odhadu odpovídá sumě potřebné na výstavbu nové budovy.
  4. Bez diskuse nejjednodušším řešením by pro kontrolory bylo zůstat v Tokovou, a to buď jako vlastníci, pokud by se úřad dohodl s majitelem na odprodeji, nebo i nadále jako nájemníci. A nad touto variantou se strhla tento týden přestřelka.
Hovoří Radovan Vítek

CPI se s Nejvyšším kontrolním úřadem nedohodlo na podmínkách dalšího obývání Tokova, které by byly pro obě strany výhodné. Svůj pohled na situaci vylíčil Radovan Vítek v rozhovoru pro Hospodářské noviny, který byl zveřejněn ve čtvrtek 4. října. Například tvrdí:

  • NKÚ s námi dlouhodobě odmítal o čemkoliv mluvit. Naposledy se s nimi sešli naši lidé před prázdninami. Tehdy se viceprezident NKÚ Miloslav Kala vyjádřil v tom smyslu, že svou kariéru založil na tom, že v Tokovu nezůstane, i kdyby tam měl nájem za korunu.   
  • Jsem ochoten k čemukoliv. Třeba jim snížit pronajímanou plochu. Ale hlavně bych chtěl mít protistranu, se kterou mohu jednat. Já bych byl rád, kdyby vypsali výběrové řízení, do něhož se budeme moci všichni přihlásit. Jejich urputnou snahu obejít výběrové řízení považuji za zvěrstvo. Oni nám výslovně řekli: Stát se nechová ekonomicky, tak proč by se měl chovat ekonomicky NKÚ. Prostě u nás nechtějí zůstat za žádnou cenu.
Píše Miloslav Kala

Na ostrá prohlášení na adresu úřadu, který dohlíží na hospodaření se státními prostředky logicky reagoval viceprezident NKÚ Miloslav Kala, který byl po odchodu bývalého prezidenta Františka Dohnala pověřen vedením úřadu. V písemné reakci mimo jiné konstatuje:

  • Pokud společnost CPI skutečně stojí o prodloužení nájmu, proč od začátku července, kdy proběhlo první a poslední jednání, nepřišla s jakoukoli oficiální nabídkou? Proč na výzvu v srpnu 2012, aby se zúčastnili průzkumu trhu, přišla oficiální odpověď, že o účast nemají zájem?
  • Na výše zmíněném jednání jsem od zástupců majitele budovy Tokovo dostal „neodolatelnou“ nabídku: buď NKÚ budovu koupí za 1,08 miliardy korun, nebo zůstane za původní cenu pronájmu na dalších pět let nebo může v budově sídlit za menší peníze, ovšem také na menší ploše. Proč bych měl uvažovat o nájmu Ferrari (budovy Tokovo), když mám nabídky na koupi škodovky, která mě do práce doveze stejně spolehlivě, jen bez velké parády?
  • Za výrok: „Oni nám výslovně řekli: Stát se nechová ekonomicky, tak proč by se měl chovat ekonomicky NKÚ“, očekávám, pane Vítku, Vaši omluvu.

Pro Radovana Vítka je jistě nepříjemné, že může přijít o téměř výhradního nájemce budovy Tokovo. Navíc jde o státní instituci, u které se nemusí obávat, že by neplatila nájem nebo zkrachovala. Je tedy s podivem, proč v rozhovoru pro Hospodářské noviny použil tak vyhrocená slova. Kala svou reakci na zmíněný rozhovor uzavírá:

  • „Žádnou mediální masáží si pan Vítek nevynutí nějaké speciální zacházení. Na tento způsob jednání byznysu se státem, kdy je povoleno všechno, včetně lži, já nepřistoupím. Na seriózní debatu nad vážně míněnými návrhy se upřímně těším.“
Jaké kanceláře pro úředníky?

Bez ohledu na pokračování tohoto sporu se ukazuje něco obecnějšího: Stát své počínání na realitním trhu, ať již jako správce vlastních budov, či jako makléř, v podstatě nezvládá. Dlouho neřešené problémy se vyhrocují.

Jakou úroveň kanceláří potřebují státní instituce a v jakých lokalitách? Nikdo jistě nebude rozporovat tvrzení, že NKÚ by měl mít sídlo odpovídající jeho významu. Utrpí však prestiž úřadu, když se přestěhuje z Vítkova Tokova, za něž majitel požadoval více než miliardu korun, a za nájem v něm NKÚ nechá 455 milionů korun, například do méně reprezentativních budov? Například do objektu vydavatelství Economia v Praze na Letné, jenž vlastník nabídl NKÚ za 350 milionů korun, či do komplexu Park One na Vinohradech, který byl kontrolorům nabídnut za 240 milionů korun?

Stát, potažmo státní instituce, nemají nikoho, kdo by za ně vyjednával a byl odpovídajícím protihráčem profesionálů ze skupin, jako jsou CPI či PPF. Jistě, státní instituce si mohou zaplatit profesionální makléře, jenže právě příklad NKÚ dokazuje, že toto nemusí být ta správná cesta. V roce 2006 pomáhala kontrolorům s výběrem vhodných prostor firma Knight Frank. Později zprostředkovávala nájem zbylých volných ploch v objektu Tokovo. V roce 2010 zpracovala pro NKÚ analýzu, která sloužila jako podklad pro rozhodnutí, zda se bude úřad stěhovat, prodlouží nájemní smlouvu či si postaví vlastní budovu. Je nasnadě, jaká varianta vyšla z analýzy jako optimální - Tokovo. Koncem ledna loňského roku přijal sněmovní kontrolní výbor usnesení, v němž praví: „Společnost Knight Frank, která zpracovala Závěrečnou zprávu k projektu Zajištění vhodného sídla NKÚ po roce 2012, je ve střetu zájmů, na který nebyl kontrolní výbor upozorněn.“

A pak je tu statistika budov ve vlastnictví státu. Kompletní přehled, čím stát vlastně disponuje, totiž neexistuje. Zlepšit by to měl Centrální registr administrativních budov (CRAB), který se připravuje na Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dle platné legislativy je však pro jednotlivé státní organizace účast v tomto registru dobrovolná. Což neznamená nic jiného, než že ani po jeho spuštění do rutinního provozu, které je naplánováno na listopad letošního roku, nepůjde zdaleka o kompletní databázi. Povinnou účast v CRAB by měla nařídit až novela zákona o majetku ČR. Jenže je otázkou, kdy vstoupí v platnost.

Vyhledávat volné budovy ve vlastnictví státu má za úkol vládní dislokační komise, která je poradním orgánem vlády. Pro NKÚ se zatím, dle vyjádření komise, nalézt nic vhodného nepodařilo. Otázkou ale je, jak usilovně hledala a z jak úplných informací vycházela. Je ale nutné dodat, že práci komise samotné instituce příliš neusnadňují. Vzpomínáte si na nějakou, která by dobrovolně ve prospěch jiné uvolnila objekt? Proč by to dělala? Nutí ji k tomu někdo?

Počet příspěvků: 2, poslední 5.10.2012 09:50 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.