Radosław Sikorski krotí euroskeptiky

Šéf polské diplomacie se při konferenci v Oxfordu obul do Velké Británie. Mimo jiné poznamenal: „Sami už nebudete natolik zajímaví.“

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Česká poziceČeská pozice

Roku 1982 se Radek Sikorski objevil v Oxfordu, aby studoval politologii, filozofii a ekonomii. Když se ho zkoušející zeptali na marxismus, vpálil jim rovnou do očí: „Jsem utečenec z komunistického Polska. Marxistu jsem v životě nepotkal.“ Na studium ho přesto přijali.

O třicet let později je Radosław Sikorski šéfem polské diplomacie. Do Oxfordu jezdí jako host prestižní konference Global Horizons. Duch provokatéra v něm však nadále zůstává. V paláci Blenheim, kde se před 138 lety narodil podvakrát zvolený britský premiér sir Winston Churchill, se hluboce dívá do očí hostitelům a nahlas jim říká, co si myslí o jejich euroskepticismu.

„Od dob, co jsem před třiceti lety poprvé přistál u těchto břehů, se Británie stala mnohem evropštější. Pod Kanálem jste vybudovali tunel, zvykli jste si používat směšovací vodovodní baterie, deky a dvojitá okna. Zlepšila se dokonce i vaše kuchyně. Ale vaše veřejné mínění a politika jsou euroskeptičtější než kdy předtím,“ shrnul Sikorski ke konci svého vystoupení proměny, kterými prošla Velká Británie v posledních třech dekádách.

Člen klubu cestovatelů

Začal tím, že je odhodlán se bezstarostně míchat do vnitřních záležitostí Velké Británie. Představil se jako Polák a zástupce generace Solidarity, která pomohla povalit Sovětský Svaz. Připomněl, že byl v Afghánistánu, kde jako korespondent popisoval antikomunistické hnutí odporu.

Sikorski prohlásil, že je nadšeným zastáncem „moderního evropského projektu“. A ujistil, že Polsko udělá vše, aby tento projekt byl úspěšný.V roce 1981 stál v čele studentského stávkového výboru ve svém bydhošťském gymnáziu. Ještě téhož roku odjel do Anglie, kde se dozvěděl o výjimečném stavu v Polsku. Hned požádal o azyl a odjel na zkoušky do Oxfordu. Studoval na Pembroke College. Pak se stal novinářem a v Afghánistánu popisoval boj mudžahedínů se sovětským okupantem.

Začátkem 21. století pracoval pro pravicový American Enterprise Institute. Jak zdůraznil v paláci Blenheim, je nadšeným zastáncem volného trhu. Je také členem vlády, která sklízí pochvaly za správný přístup k veřejným financím. A pak hostitelům sdělil: „Jinak řečeno, splňuji veškerá kritéria, abych získal doživotní členství v nejvlivnějším londýnském klubu euroskeptiků.“

Jenže v Londýně patří ke klubu cestovatelů (Travellers Clubu založenému v roce 1819), a nikoliv euroskeptiků. Protože je nadšeným zastáncem „moderního evropského projektu“. A ujistil, že jeho země, Polsko, udělá vše, aby tento projekt byl úspěšný.

To podstatné, co chtěl svým hostitelům sdělit, rozdělil do dvou částí. V první se vypořádal s britskými euromýty, ve druhé vyvrátil argumenty britských euroskeptiků.

Osm euromýtů, které Sikorski vyvrátil
  • Evropa – druhořadý partner: Nikoli bez opodstatnění přiřadil Sikorski číslo jedna mýtu, dle nějž je britský obchod s Evropskou unií méně důležitý než se zbytkem světa. V roce 2011 však měla Velká Británie v obchodě s Čínou a Ruskem schodek. „Obchodní úspěchy zaznamenáváte v Evropě. Skoro polovina britského exportu míří do Evropské unie,“ řekl svým posluchačům a připomněl, že ještě nedávno byl britský obchod s Irskem větší než s Brazílií, Ruskem, Indií a Čínou dohromady.
  • Vnucované zákony: Mýtus číslo dvě, že lidská práva, která vnucuje EU, zdánlivě odporují duchu britské tradice, podle Sikorského pochází z Evropského soudu pro lidská práva. Ten však není součástí systému EU, ale institucí Rady Evropy, šlechetného britského díla staršího než Evropská unie.
  • Využívané království: Třetí mýtus říká, že pokud bude Velká Británie nadále financovat EU, zkrachuje. Polský ministr připomněl, že „onen vášnivě diskutovaný, monstrózní unijní rozpočet“ činí kolem jednoho procenta celkového HDP všech členských států EU. Londýn se na něm podílí osmi až devíti miliardami liber, což je v přepočtu na jednoho občana 15 liber, z nichž se ostatně část na ostrovy vrací. (Pokud polský ministr zahraničí Sikorski v přednášce řekl 15 liber, jak uvádějí její záznamy, mýlil se. Je to totiž 150 liber – pozn. red.) Dokonce „i britská vláda hodnotí, že díky jednotnému trhu každá domácnost ve Spojeném království ,získává‘ ročně 1500 až 3500 liber. Je to pětkrát až patnáctkrát víc než čistý britský členský příspěvek v EU na domácnost. Příležitostná cena,“ ironicky poznamenal Sikorski.
  • Unijní byrokracie: Čtvrtý mýtus, že „Velká Británie se potápí v unijní byrokracii“, platí nejen ve Spojeném království, stačí jen ve větě vyměnit podmět. „Je to pravda,“ přiznal polský ministr, „pro Evropskou komisi pracuje 33 tisíc lidí, kteří obsluhují celý kontinent.“ Následně vypočítal, že Finanční a celní úřad Jejího Veličenstva (Her Majesty's Revenue & Customs) zaměstnává 88 tisíc osob, že v Polsku je 430 tisíc byrokratů a ve srovnatelně velkém Španělsku mají skoro tři miliony státních úředníků.
  • Odporné direktivy: Ani pátý mýtus, že se Velká Británie potápí v unijním zákonodárství a v odporných direktivách z Bruselu, nesnese konfrontaci s čísly, které Sikorski uvedl: jen 6,8 procenta původního a 14,1 procenta sekundárního práva má něco společného s unijním zákonodárstvím.
  • Líheň socialismu: Sikorski vyvrátil i šestý mýtus, že Evropská komise je líhní socialismu, a připomněl její iniciativy zabraňující vzniku národních monopolů a znemožňující politikům podkopávat tržní konkurenci, jako kupříkladu Otevřené nebe (dohoda Open Sky, která výrazně liberalizovala leteckou dopravu), zásady poskytování veřejné pomoci nebo naposledy projekt jednotného evropského energetického trhu.
  • Neschopní Evropané: A sedmý mýtus, že unijní sociální politika znemožňuje pracovitým Britům pracovat déle než neschopní Evropané? Sikorski opět použil čísla: průměrný Polák pracuje 40 a půl hodiny týdně, průměrný Řek dokonce 42 hodiny, průměrný Španěl 38,1 hodiny. Průměr pro 27 států celé unie je 37,2 hodiny. „A průměr ve Spojeném Království? 36,2 hodiny,“ zeptal se a zároveň si odpověděl host z Polska.
  • Zakázaná usedlina: K poslednímu, osmému mýtu, podle nějž nové návrhy změn v unijním zákonodárství ohledně pesticidů znemožňují zahradníkům využívat kávovou sedlinu k ničení zahradních slimáků, polský ministr zahraničních věcí v paláci Blenheim uvedl: „Vůbec ne. Pesticidy dostupné na trhu musejí být v souladu s novými předpisy, ale produkty, které mají jinou základní funkci, například káva, těmto předpisům nepodléhají. Stejně jako četné jiné panikářské pomluvy ohledně unie byla i tato vycucaná z prstu.“
Británie ven z EU úplně, nebo ne úplně?

Když se Sikorski vypořádal s britskými euromýty, začal vyvracet argumenty britských euroskeptiků, kteří chtějí, aby Spojené království buď vystoupilo z Evropské unie, nebo aspoň „vystoupilo, ale ne úplně“, což znamená změnu členství v EU na smlouvu o svobodném obchodování. Ta by mohla být domluvená tak, že budou zachovány všechny výhody a odstraněny politické a finanční výdaje.

Zatímco pro zbytek Evropské unie dělá obchod s Velkou Británií 11 procent obratu, obchodní výměna s EU představuje polovinu britského zahraničního obchodu„Nepočítejte s tím,“ řekl polský ministr. Vůči státu, který samolibě opustí EU, dle něj budou mít četné evropské státy předsudky. Sikorski ještě jednou připomněl, že zatímco pro zbytek unie dělá obchod s Velkou Británií 11 procent obratu, obchodní výměna s Evropskou unií představuje polovinu britského zahraničního obchodu. „Není těžké si domyslet, kdo by měl při takových domluvách navrch,“ poznamenal.

Ukázal přitom na Norsko a Švýcarsko, které kvůli získání přístupu k vnitřnímu evropskému trhu musely přijmout unijní standardy, aniž by měly jakýkoliv vliv na jejich vytváření. A k tomu ještě platí významné částky ve prospěch unijních fondů soudržnosti. Norsko v přepočtu na jednoho občana dokonce víc než Velká Británie.

„Dobře si to rozmyslete,“ vyzýval Sikorski, „Evropská unie, to je 500 milionů lidí, kteří se mohou pochlubit nejvyšší průměrnou životní úrovní na světě. Podle Mezinárodního měnového fondu a Světové banky je HDP Evropy 2,5krát vyšší než Číny a devětkrát než Indie.“ A dotázal se: „Opravdu chcete přijít o svůj privilegovaný přístup k takovému trhu?“

Polský ministr však souhlasil s argumentem, že mimo Evropskou unii bude mít Spojené království větší svobodu manévrovat. „Ale sami už nebudete natolik zajímaví,“ poznamenal Sikorski. A ještě se dotázal: „Jste si jistí, že Skotové, kteří jsou víc proevropští než vy, půjdou s vámi?“

S rozbitím unie vám nepomůžeme!

Slova, která zazněla potom, je třeba citovat v celém rozsahu. Šéf polské diplomacie začal výčtem několika podstatných faktů: „Evropská unie je anglojazyčnou velmocí. Jednotný trh byl britským nápadem. V čele naší diplomatické služby stojí britská komisařka. Kdybyste chtěli, mohli byste řídit evropskou obrannou politiku.“

Vzápětí varoval: „I když přesto odmítnete, prosím, abyste nečekali, že vám pomůžeme rozbít nebo paralyzovat EU. Neberte na lehkou váhu naši determinaci, abyste nepřipustili návrat k politice 20. století. Vy jste nebyli obsazení. Většina z nás na kontinentu byla. Jsme odhodlaní udělat skoro vše, aby se to neopakovalo.“

A vysvětlil, proč Polsko chce s Německem a Francií jako partnery stát v čele silného a demokratického evropského politického a hospodářského prostoru. „Nechceme být nárazníkem mezi západní Evropou a méně demokratickou, eurasijskou politickou a hospodářskou zónou ovládanou Ruskem.“

Je Sikorski megaloman?

Polský autor blogu na portálu Salon24.pl skrývající se pod přezdívkou Polska PolakoCzerwoni vyčetl polskému ministru megalomanii. „Nadšení Radka Sikorského pro Evropskou unii se čím dál častěji projevuje učiněnými holdy ministra na její adresu. Když se však tentokrát rozhodl pro až dalekosáhlé formulace, tak se buď odtrhl od racionálního hodnocení reality, nebo se snaží zalíbit opravdovým evropským rozhodujícím činitelům.“

Druhé se mu zdá pravděpodobnější, zejména v kontextu blížících se domácích problémů citlivých nejen pro Sikorského, ale i pro celou jeho stranu, Občanskou platformu. „Možná po spekulacích na téma případné kandidatury Donalda Tuska na šéfa Evropské komise se ministr Sikorski rozhodl také zabojovat o vysoký post v unijních strukturách,“ dodal PolakoCzerwoni.

„Jestli se lidé jako Sikorski distancují od britské politiky v Evropě, rozumní lidé ve Spojeném království by měli být vážně zneklidnění“Tony Barber v blogu na portále Financial Times pro změnu napsal, že by britský premiér David Cameron neměl ignorovat Sikorského varování. „První bylo Německo,“ podotkl a připomněl, že kancléřka Angela Merkelová omezila návštěvy Velké Británie na minimum. „Potom Francie,“ jejíž prezident François Hollande nezapomněl Cameronovi, že se s ním odmítl setkat během předvolební návštěvy Londýna. „A teď se zapojuje Polsko,“ jehož ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski měl v paláci Blenheim „vážné vystoupení“.

„Jestli se lidé jako Sikorski distancují od britské politiky v Evropě, rozumní lidé ve Spojeném království by měli být vážně zneklidnění,“ podotýká Barber a dodává: „Splendid isolation, jestliže kdykoliv něco znamenala, byla koncepcí (britské zahraniční politiky – pozn. red.) sklonku viktoriánské epochy. V dnešní bouřlivé době je receptem na katastrofu.“