Rada pro šplhouny, kteří touží pracovat pro EU

Hlavně se neptejte, kolik ještě zbývá do realizace projektu Galileo nebo plynovodu Nabucco. 

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Krach Řecka, hrozící bankrot Portugalska, Španělska či Irska, italské problémy, takřka fatální ohrožení eurozóny, potažmo s tím i celé unie, ztroskotání jejího dalšího rozšiřování o Turecko, odklad vstupu Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru atd. O Evropské unii dnes (i zítra) čteme takřka bez výjimky jen samé skličující zprávy. Nemluvě o politické krizi historických rozměrů vedoucí k rozdělení západního světa, jež začalo v září, když Palestinci požádali v newyorském sídle OSN o uznání své státnosti.

Pravda je, že ani Josému Barrosovi, předsedovi Evropské komise, ani Hermanu van Rompuyovi, předsedovi Evropské rady, nikdo nesliboval klidné spaní. Avšak nikdo je nepřipravil ani na bezesné noci, které je v současnosti (snad) pronásledují.

Nikoli Německo, ale východ

Vzpomínáte si ještě na „krásné staré časy“, kdy například v měsících plných radostného opojení po „velkém rozšíření“, přesně 10. prosince 2004, oznámila Evropská komise nejnákladnější unijní projekt všech dob – Galileo, jenž bude „odpovědí unie“ na americký globální systém GPS a začne fungovat v roce 2008? Kolik let ještě zbývá do jeho realizace? Samotná tato otázka se dnes v Bruselu považuje za nezdvořilost.

Podle předpovědi OECD v posledním letošním kvartálu prudce poklesne výkon německé ekonomiky

Stejně jako v případě plynovodu Nabucco, který měl být zprovozněn v roce 2012, aby EU snížila svou závislost na ruském zemním plynu. Namísto toho byl zprovozněn ruský plynovod Nord Stream a před pár dny podepsaly vedoucí energetické firmy několika evropských velmocí, jež se od veškerých tužeb unie naprosto distancují, s ruským Gazpromem dohodu o výstavbě plynovodu South Stream. Díky němuž budou ruské energetické kleště v podstatě úplné.

Ti, kteří doufali, že se dostanou z bryndy v závěsu za vedoucí zemí unie Německem, by se měli začít poohlížet jinde. Analytické a prognostické oddělení organizace OECD nedávno zveřejnilo svoji předpověď, podle níž dojde v posledním letošním kvartálu k prudkému poklesu německé ekonomiky – a to až tak, že bude v tomto období téměř na chvostu průmyslově rozvinutých zemí. Co to pro nás znamená, to snad ani není třeba komentovat. Možná jen tolik, že bychom se měli konečně otevřít směrem na východ.

Chce to odpovědi založené na hodnotách

Přímo před našimi zraky se pak odehrává temná řecká tragédie: aténská vláda stále nedokázala přesvědčit mezinárodní věřitele, že vypracovala přijatelný plán na uzavření čím dál tím beznadějněji se rozevírajících finančních „nůžek“. Přitom má na to, aby s podobným plánem vystoupila, jen velmi málo času, pokud chce získat další finanční injekci ve výši deseti dvaceti miliard eur potřebnou aspoň k udržení zdání dalšího fungování.

Mezitím dále pokračuje debata, co by vlastně bylo pro Řecko, eurozónu a vůbec celou Evropskou unii lepší: kdyby se s ní Řecko rozloučilo anebo v ní zůstalo, a která další země bude mít poté největší destrukční potenciál.

Požádá-li šplhoun ještě stále toužící po statusu zaměstnance Evropské unie své rodiče o radu, čím by se tak asi mohl blýsknout před přijímací komisí, následující dva výroky budou bezpochyby patřit mezi největší favority:

  • Je třeba nalézt potřebné odpovědi na výzvy.
  • Unie je společenství hodnot.

Pokud by snad o radu žádala samotná Evropská unie, správná odpověď by nejspíš zněla:

  • Na výzvy je skutečně potřeba dát odpovědi zakládající se na hodnotách.

Související článek: