Putinův nový precedent: Invazí ke změně hranic

Historik Timothy Snyder, autor knihy Krvavé země, poskytl ČESKÉ POZICI rozhovor o odtržení Krymu: „Být Čechem, nechci opakování Mnichova.“

Dan Macek 10.3.2014

foto: © ISIFAČeská pozice

Když ČESKÁ POZICE loni na podzim pořizovala obsáhlý rozhovor se známým americkým historikem Timothym Snyderem (44) o jeho knize Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem, vztahovalo se slovní spojení „invaze Ukrajiny“ výlučně k historickým událostem. Mezitím vypukly v Kyjevě masové protivládní protesty (provázené největším krveprolitím od konce 2. světové války), které vyústily až v sesazení prezidenta Viktora Janukovyče, na což Rusko reagovalo vojenskou okupací Krymu.

Kreml invazi ospravedlňuje mimo jiné poukazem na údajné vazby nové ukrajinské vlády na radikální nacionalisty hlásící se k odkazu protisovětského odboje Ukrajinské povstalecké armády (UPA) – válečného spojence nacistů. Jako historik se Snyder věnuje podílu UPA na holokaustu už dvě desetiletí a novodobé snahy dělat z povstaleckých vojevůdců ukrajinské národní hrdiny označil za pohromu. V průběhu posledních několika měsíců ovšem publikuje články vyvracející kremelskou tezi o údajné hrozbě nástupu fašismu na Ukrajině. O tamním dění a jeho historických souvislostech poskytl ČESKÉ POZICI krátký rozhovor.

ČESKÁ POZICE: Někteří pozorovatelé popisují nevyprovokovanou ruskou invazi Ukrajiny jako pokus přepsat výsledky studené války opětovným ujařmením zemí, jež se s jejím skončením vymanily z područí Kremlu. Souhlasíte?

„Můj dojem spíš je, že Putin je stárnoucím vládcem, který víc a víc přemýšlí o věčném Rusku“SNYDER: Ne tak zcela. Co teď Rusko dělá, je pokus zvrátit důsledky svojí vlastní politiky. Na předchozí ukrajinský režim příliš tvrdě tlačilo, a dočkalo se revoluce. Teď opět tlačí, což bude zřejmě také mít nějaké nepředvídané důsledky. Je pravda, že spousta ze způsobů, jimiž se Putin vyjadřuje, pochází ze studené války, ale můj dojem spíš je, že je stárnoucím vládcem, který víc a víc přemýšlí o věčném Rusku.

ČESKÁ POZICE: Zvlášť výřečnými obhájci současných ruských kroků na Krymu jsou v Česku lidé, jejichž mantrou je nepřípustnost „přepisování výsledků 2. světové války“, čímž zpravidla míní pochyby o spravedlivosti poválečného odsunu českých Němců, kteří se iredentismem ústícím v Mnichovskou dohodu prý osudově provinili proti územní celistvosti republiky. Shledáváte nějaký rozpor mezi odmítáním iredenty většinově etnicky německých Sudet a „ochrany soukmenovců“ Německem na úkor územní celistvosti Československa v roce 1938 a shovívavým nazíráním iredenty většinově etnicky ruského Krymu a „ochrany soukmenovců“ Ruskem na úkor územní celistvosti Ukrajiny v roce 2014? Nebo se to nedá srovnávat?

SNYDER: Co říkáte o diskusi v Česku, je nepochopitelné. Nebudu se k tomu vyjadřovat přímo, ale kdybych byl Čechem, tak by mi současné dění rozhodně připomínalo „sudetskou otázku“ a očekával bych od svých představitelů, že se nebudou chovat, jako se zachovaly evropské vlády v Mnichově.

ČESKÁ POZICE: Krym je součástí Ukrajiny „pouze“ od roku 1954. Do jaké míry figuruje Krym jako nedílná součást Ukrajiny v „narativu“ ukrajinských nacionalistů a v národním povědomí Ukrajinců obecně?

SNYDER: To je otázka pro Ukrajince. Složení Ukrajinské sovětské socialistické republiky, stejně jako složení Ruské sovětské federativní socialistické republiky, se v průběhu času měnilo. V roce 1991 dohoda byla, že republikové hranice budou respektované nově nezávislými státy. Jako zásadní se mi jeví nový precedent invaze ke změně hranic.

ČESKÁ POZICE: Je mezi Ukrajinci nějak politicky nosná myšlenka „zřeknutí se“ proruského Krymu za účelem změny vnitroukrajinské rovnováhy ve prospěch neruského, evropského, prozápadního kurzu, který většinou prosazují národně uvědomělejší Ukrajinci? Koneckonců by z ukrajinského elektorátu ubylo přes milion voličů v baště bývalé „proruské“ Janukovyčovy Strany regionů a komunistů.

SNYDER: Všiml jsem si na Západě lidí, kteří argumentují podobně, například (americko-ukrajinský politolog) Alexander Motyl. Ale můj dojem je, že všichni přední ukrajinští politici by svoje občany rádi měli v jedné zemi, bez ohledu na vzorce jejich volebního chování.

ČESKÁ POZICE: Krymský parlament schválil rezoluci o vstupu Krymské autonomní republiky do Ruské federace jako její nový subjekt a vyhlásil na 16. března referendum, v němž mají obyvatelé Krymu zpětně odsouhlasit připojení k Rusku. Mohou si úřady být tak jisty jeho výsledkem?

„Žádné smysluplné referendum se za stavu vojenské okupace konat nemůže“SNYDER: Žádné smysluplné referendum se za stavu vojenské okupace konat nemůže. Není důvod předjímat, že by většina obyvatel Krymu hlasovala pro odtržení od Ukrajiny, potažmo pro zahrnutí do Ruska. Čím víc času by měli na rozmyšlenou, tím méně by se jim to zamlouvalo. Je tu jeden malý problém: nedostatek vody a energie na poloostrově. Veškerá je na Krym dodávána z ukrajinské pevniny.

ČESKÁ POZICE: Měly by pobaltské státy s početnými menšinami etnických Rusů mít důvod k obavám ve světle nové patrné ruské doktríny „ochrany soukmenovců“, anebo mohou spoléhat na NATO? Podobně jako při vykreslování údajných „fašistických“ vazeb nové ukrajinské vlády si ruská propaganda i v případě Pobaltí potrpí na zdůrazňování nebezpečí odkazu tamního protisovětského odboje kolaborujícího s nacisty...

SNYDER: Mně pobaltské státy rozhodně připadají znepokojené. A zajímavé je, že obavy mají, zdá se, také vůdcové Běloruska, a zejména Kazachstánu (na jehož severu žije početná kompaktní menšina etnických Rusů – pozn. red.).

Timothy Snyder (1969)
Profesor historie na Yaleově univerzitě. V nakladatelství Paseka vyšla letos na podzim v českém překladu jeho kniha Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Zabývá se v ní dvanáctiletým obdobím (1933–1945), kdy Hitler a Stalin na území mezi svými říšemi cíleně vyvraždili čtrnáct milionů lidí. Jedná se o první monografii, která v takto širokoúhlém záběru postihuje souhru událostí, jejímž důsledkem byla největší demografická a humanitární katastrofa, jakou kdy člověk způsobil. Za své předchozí knihy získal Snyder několik ocenění. Jeho předposlední dílo, Rudý kníže: Utajený život habsburského arcivévody (The Red Prince: The Secret History of a Habsburg Archduke), vyšlo v češtině v roce 2010.

  • Tento rozhovor vznikl ve spolupráci České pozice a deníku Lidové noviny.