Putin mění pravidla hry: Loajalita elit už mu nestačí

Ruský vůdce přitáhl konzervativní šrouby, jeho dlouholetí spojenci opouštějí funkce a Kreml jakoby sám stanul v čele boje proti korupci.

Rok po návratu do prezidentské funkce moc Vladimira Putina neoslabuje, spíše naopak. foto: © ReutersČeská pozice

Rok po návratu do prezidentské funkce moc Vladimira Putina neoslabuje, spíše naopak.

KOMENTÁŘ Gábora Stiera / Zatímco světový tisk – naposledy právě v souvislosti s Putinovou návštěvou Německa a Nizozemska minulý týden – vyjadřuje své obavy v souvislosti s některými kroky v rámci mohutné konzervativní vlny příznačné pro prezidentovo třetí funkční období – zákazem propagace homosexuality nebo povinnou registrací zahraničních politických nadací – v kruzích ruské mocenské elity započala čím dál efektnější transformace, která posiluje její legitimitu.

To svědčí o tom, že přes veškeré kritiky vnímá potřebu změn i Kreml, přestože je nepochybné, že je k nim ochoten přistupovat pouze velmi pozvolna.

Obchodovat nebo sloužit státu

Vlivní poslanci Jednotného Ruska se jeden za druhým vzdávají svého mandátu

Poslední dobou takřka nemine týden, aby se neobjevila nějaká negativní zpráva týkající se vládnoucí strany. Vlivní poslanci Jednotného Ruska se jeden za druhým vzdávají svého mandátu kvůli porušování nařízení zakazujících nejvyšším státním úřadníkům vlastnit nemovitosti a bankovní konta v zahraničí nebo obchodním aktivitám, které jsou neslučitelné s jejich funkcí.

Po Vladimiru Pechtinovi a Nikolaji Olšanském se své funkce nově zřekli rovněž senátoři Vitalij Malkin a Boris Špigel. Zatímco Pechtin, který vlastní luxusní nemovitost v Miami, a Malkin, jenž si, jak se ukázalo, pořídil kromě vily v Kanadě vedle ruského také izraelské občanství, padli za oběť odhalení bloggera Alexeje Navalného, Šigel a Olšanskij disponující majetkem v řádu milionů, vysvětlili své rozhodnutí osobními důvody. Ani v jednom z uvedených případů se Kreml za své loajální zákonodárce nepostavil, naopak jako by se sám postavil do čela boje proti korupci rozpoutaného jmenovaným bloggerem, a vědomě se snaží zbavit přitěžujícího balastu.

Konzervativní vlna

Nakolik dokáže svým návratem posílit vlastní politické pozice? Tak zněla hlavní otázka před nadcházejícím třetím funkčním obdobím prezidenta Vladimira Putina. Rok po jeho začátku je zcela jednoznačné, že se mu podařilo převzít iniciativu a vyhnout se hrozící erozi moci a díky posilování konzervativního trendu za sebou sjednocuje většinu ruské společnosti. Nejprve se v souvislosti s procesem s kapelou Pussy Riot a takzvaným zákonem o zahraničních agentech, zkrátka a dobře utažením šroubů, pokusil šokovat opozici, která se před volbami mimořádně aktivizovala. A úspěšně, neboť demokratizoval jejich řady a oddělil parlamentní opozici od pouličních demonstrantů.

V následující fázi dal snahami o navrácení kapitálu zpět do vlasti a následnou výměnou ministra obrany Anatolije Serďukova všem na srozuměnou, že moc již nehodlá tolerovat korupci jako jeden ze soudržných prvků systému. Na základě podpory, kterou si získal po změně pravidel hry uvnitř kruhů elity, se prostřednictvím kampaně zaměřené na tradiční hodnoty, jako jsou rodina či patriotismus, snažil vytvořit pevnou společenskou základu. Posílení takzvané konzervativní většiny napomohly kromě nápadu na vytvoření národní fronty také silná opora v podobě církve i protizápadně laděná rétorika. Celkově tak je Putin úspěšnější, než jeho rivalové čekali, zároveň je však pro něj varováním zpomalování růstu ekonomiky, která je i nadále postavena na vývozu energií a surovin.

Už z těchto příkladů je zřejmé, že se Putin v zájmu vytvoření jisté nové legitimity snaží jednak naladit prostřednictvím protizápadní rétoriky ruský venkov proti sílícím skupinám nespokojených liberálů z velkých měst, jednak si toto ústřední téma mimosystémové opozice jaksi přivlastnil a sám zahájil boj proti korupci. Tím porušil smlouvu uzavřenou s představiteli elit po svém nástupu k moci, která jim výměnou za loajalitu zajišťovala možnost nerušeně dál bohatnout. To však dnes již nestačí, částečně i proto, že dochází k postupnému oslabování společenské dohody uzavřené za dob prezidentování Dmitrije Medveděva. Její podstatou bylo to, že za stabilitu a skromný, ale jistý růst vládnoucí moc na oplátku očekávala, že se davy budou držet stranou politiky.

Začalo fungovat další kádrovací síto, takže si státní představitelé a politici musejí vybrat mezi vlastními obchodními zájmy a službou státu

„Probíhá tu vědomá obnova elity,“ prohlásil Sergej Michejev, ředitel moskevského Centra politické konjunktury, přičemž dodal, že se Putin touto čistkou pokouší vyřešit hned několik úkolů najednou. Především se snaží vyhovět očekávání voličů nespokojených s mírou korupce, přebujelou mocí byrokracie i se samotnou stranou Jednotné Rusko, která ztrácí lehkost a očividně bohatne. Krom toho podle Michejeva začalo fungovat další kádrovací síto, takže si státní představitelé a politici musejí vybrat mezi vlastními obchodními zájmy a službou státu.

Dosavadní splývání obou těchto sfér už bylo jednoznačně na úkor efektivity řízení země. Vedle rozhodnějšího reprezentování národních zájmů a opatření přijatých v uplynulých měsících se chce Kreml pokusit sladit praxi nejen rétorikou, jež je citelně protizápadnější, ale posílením vnitřní suverenity politické elity se také sám chrání vůči případnému zvratu. Zkušenosti z předchozích let totiž ukazují, že při mocenských změnách, k nimž ve světě došlo, hrál obvykle významnou roli vnější tlak vyvíjený na elitu. Likvidací kont a nemovitostí, které znamenají zahraniční závislost, se tak snaží minimalizovat také toto riziko.

Konec vlády jedné strany

Toto nebezpečí se však zatím objevuje pouze v teoretické rovině, mnohem aktuálnější výzvu představuje zvýšení efektivity mocenské vertikály. Podle některých může být tato obnova dokonce spojena s výměnou 30 až 40 procent parlamentní většiny. Dalším varováním pro členy Jednotného Ruska je fakt, že zástupci Putinovy administrativy stranu jeden po druhém opouštějí. Po šéfovi prezidentské kanceláře Vjačeslavu Volodinovi, jeho pravé ruce Olegu Morozovovi vrátila stranickou legitimaci také Taťána Voronovová, která něco takového svého času nepovažovala za důležité dokonce ani jako členka ústřední volební komise.

Putinova čistka může být spojena s výměnou 30 až 40 procent parlamentní většiny

Podobný proces začíná i na úrovni vedení regionů a podle zpráv se významná část gubernátorů patrně brzy octne v národní frontě, jejímž posláním je posílit Putinovu nadřazenost nad stranami. Soudě podle několika signálů se sem chystá včlenit také parlamentní rival „jednotníků“, strana Spravedlivé Rusko, čímž by současná vládní partaj degradovala z hlavní a jediné Vladimiru Putinovi oddané síly na pouhou jednu z mnoha.

Tento proces je posilován skutečností, že kvůli kyperské krizi a seznamům offshorových firem, které díky ní vypluly na povrch, mohou jednak nastat problémy s financováním, jednak bude mít strana Jednotné Rusko kvůli zúčastněnosti některých svých členů opět co vysvětlovat. Není náhoda, že s ohledem na kroky vedoucí k transformaci parlamentní většiny už se vynořila i teoretická možnost rozpuštění Státní dumy.

Nová společenská smlouva

Podíváme-li se na probíhající reorganizaci pozorně, nemůžeme si nepovšimnout, že ačkoliv Medveděvovu setrvání ve funkci nehrozí zatím žádné nebezpečí, tým, který se kolem něj zformoval, je vystaven citelným ztrátám. Ať už jde o personální změny v souvislosti se skandálem kolem výstavby infrastruktury v Soči, diskreditující informace proti vicepremiérovi Arkadiji Dvorkovičovi nebo odvolání nejvyššího zmocněnce Severozápadního federálního okruhu Nikolaje Vinničenka. Výměna Vinničenka za Vladimira Bulavina zároveň dokazuje, že takzvaní silovici (spojenci Putina) sahají po odplatě za uplynulé čtyři roky a okruh kolem Putina sílí.

Jak je zřejmé, změna pravidel boje o moc přinutila elitu ke zdrženlivosti, chceme-li lepší ovladatelnosti, a došlo také ke zvýšení pozornosti uvnitř jejích řad. Ti, kteří se s myšlenkou na poputinovské časy zabývali spíše již jen vlastním PR, se nyní – jak ukazuje i „odmlčení“ Dmitrije Rogozina na jeho účtu na Twitteru – postavili hezky zpátky do řady. Jiní, jako třeba gubernátor Pskovské oblasti Andrej Turčak, se alespoň formálně snaží zbavit svých nemovitostí v cizině.

Putin se musí zbavit alespoň části svých dosyta zaopatřených spojenců, kteří se zasekli na mentalitě let devadesátých a nejsou schopni změny

Pokud chce vzít vládnoucí moc vítr z plachet nejen opozici, ale dokáže právě započatý proces dotáhnout až do konce, může tím mnoho získat nejen Kreml, ale i celé Rusko. K tomu se však Putin musí zbavit alespoň části svých dosyta zaopatřených spojenců, kteří se zasekli na mentalitě let devadesátých a nejsou schopni změny.

Vytvořením mladé agilní nové gardy, která by se méně starala jen o vlastní kapsu, by současně konsolidoval elitu i společnost a posílil svoji mocenskou základnu i důvěru ve vlastní osobu, která v kruzích střední třídy citelně slábne. Jak prohlásil politolog, ekonom a zároveň častý kritik současného režimu Vladislav Inozemcev ve svém vyjádření pro portál znak.com, je potřeba nová společenská smlouva, která by znovu nastartovala sociální zdviže a zároveň potlačila korupci. Polovičatá řešení však mohou, jak upozorňuje, Putina diskreditovat.

Počet příspěvků: 1, poslední 20.4.2013 11:24 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.