Provinční pivovarské zjevení

Pivovaru Antoš se podařilo důstojně obnovit slánskou tradici vaření piva a etablovat se jako nejlepší hostinec v patnáctitisícovém městě.

Interiér pivovarské restaurace díky prostornému světlíku vůbec nepůsobí tmavě. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Interiér pivovarské restaurace díky prostornému světlíku vůbec nepůsobí tmavě. | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Interiér pivovarské restaurace díky prostornému světlíku vůbec nepůsobí tmavě.

„V každý slánský ulici do svejch útrob láká / spousta různejch podniků aspoň na stojáka,“ zpívá kultovní punková skupina Totální Nasazení ve skladbě Slaný. A protože tu údajně „hospody a putyky jsou na každým rohu“, rozhodli jsme se i my prozkoumat město, kde „pípa plní půllitry napěněným mokem / a zpěv se line do ulic z otevřenejch oken“.

Pivovar Antoš, novou chloubu tohoto královského města, jsme ostatně měli v hledáčku již delší dobu. Podnik si od založení v roce 2010 vydobyl skvělou pověst a získal řadu prestižních ocenění, naše očekávání tudíž nemohla být malá. Pro návštěvu Slaného jsme se definitivně rozhodli po ochutnání znamenitého sedmnáctistupňového piva Tlustý netopýr na plzeňském festivalu minipivovarů Slunce ve skle.

Majitelé nového podniku nyní po více než 135 letech obnovují pivovarskou tradici městaPivovar se nachází v historickém centru Slaného, v krásném a starobylém domě, kde měšťanská rodina Antošů vařila pivo již od 16. století. Majitelé nového podniku nyní po více než 135 letech obnovují pivovarskou tradici města. Vaří se zde „živé“ pivo, tedy nepasterované a nefiltrované. Sortiment je široký, sahá od povinných položek jako světlý či tmavý ležák až po pivo žitné nebo zakuřované.

Po příchodu jsme byli dotázáni, zda máme rezervaci. Velmi bychom případným návštěvníkům doporučovali, aby si ji sjednali, poněvadž v onen sobotní večer jsme anektovali poslední volný stůl v nekuřácké části.

Žádné sklepení

Přízemní prostor slánské pivovarské restaurace potěší dobrým osvětlením. Stará se o ně dostatek lamp, velká okna, a zejména prostorný světlík, který zalévá celou restauraci příjemným denním světlem. Díky němu vynikne krásná měděná varna a naleštěný výčep. Ten je obklopen svižným houfem milých servírek, díky nimž návštěvník nezůstává byť jen na chvíli opomenut. Přízemní část restaurace (disponuje ještě pivnicí ve sklepě a ochozem pro kuřáky) je zařízena vkusně – moderně a zároveň klasicky s dominantním motivem dřeva. Prostor dotvářejí velké hodiny a lampy, které ladí s domáckou výzdobou a teplými barvami. Vytkli bychom jen zapnuté rádio, které v zaplněném podniku atmosféru spíše kazí.

Pozorná a příjemná obsluha nám rychle donesla menu, stručné a jasné, vycházející z domácích surovin a reflektující sezonu – například podzim byl zasvěcen „křivoklátské zvěřině“. Do jídelníčku je vložen i pivní list, který nepopisuje chuťové vlastnosti jednotlivých piv, nýbrž doporučuje pokrm, který k dané sortě zvolit. A výběr jídel se k daným pivům skutečně hodí! Jako první jsme okusili povinný pivní sortiment, obě světlá piva. Desítka Slánský Rarach měla jemný říz, příjemnou hořkost, leč trochu slabší dochuť. To vynahradil dvanáctistupňový Antošův ležák, nejžádanější pivo místní výroby – s dobrým řízem, v první chvíli ne zcela výraznou chutí, které však postupně rozvíjí ve skvělé závěrečné doznění.

Pivní list nám poradil, že k „desítce“ se nejvíce hodí talián s hořčicí a červenou cibulí (50 Kč). Servírování nás potěšilo – pořádný kus uzeniny na bílém talíři doplněný omáčníkem s hrubozrnnou hořčicí. Talián to byl parádní! Velké kousky masa i tuku, skvěle okořeněný a dobře fungující s přílohami i doporučeným pivem. Podobný zážitek se nám naskytl z domácí zvěřinové teriny (85 Kč) ze sezonního menu. Servírování připomínalo lepší podnik: „věž“ z koleček paštiky prokládaných toastovým chlebem obklopená brusinkovou omáčkou a listy salátu. Terinka měla zřetelně masovou konzistenci, sytě červenou barvu a chutnala prostě báječně. Na talíři nic nepřebývalo a každá ingredience sehrála svou roli.

Na jídelníčku nás potěšila přítomnost několika neotřelých pokrmů, z nichž jsme zvolili uzený filet z „mšeckého“ kapra podávaný na salátě z brambor a zeleniny (125 Kč). Uzená chuť kapra spolu s hořčičným salátem dobře ladí s pivem, jen s tou hořčicí v salátu to bohužel v kuchyni trochu přehnali a její chuť se stala nechtěnou dominantou celého pokrmu. Asi bychom doporučovali zmenšit dávku hořčice zhruba na polovinu, pak by to byla chuťovka perfektní.

„Podomácku nakládané sýry v kořeněném oleji, cibuli, česneku a bylinkách“ (75 Kč) sice zní jako lákavý festival chutí, leč výsledek byl skromnější. Uprostřed velkého bílého talíře stála osamělá zavařovačka s úzkým hrdlem, z níž jsme postupně vylovili malý syreček, osminku hermelínu, kousek nivy a dalšího obyčejného sýra – vše zalité lákem s kousky rozmarýnu, a ač konzistence napovídala, že si sýry přeci jen nějakou chvilku v nálevu pobyly, chutě se kamsi vypařily. Dokonce i syreček chutnal mdle!

Samostatnou poznámku si zaslouží vynikající domácí chléb. Byl ještě teplý a nakrojený tak, aby host nemusel zápasit s nožem a kůrkou.

Povedené hodování

Ochutnali jsme také další tři piva z místní nabídky. Jedenáctistupňová Letní slánská pšenka nebyla příliš sladká ani chuťově výrazná, osvěžila a pila se opravdu dobře. Častým nešvarům českých pšeničných piv (přeslazená, a proto špatně pitelná) se zde podařilo vyhnout. Zatímco tento nápoj se – jak název napovídá – hodí spíše do letních měsíců, Polotmavá 13° a tmavá dvanáctka Černé poupě zase ladí se sychravými měsíci v závěru roku. Polotmavá třináctka se svou nižší hořkostí a toliko lehkým nádechem karamelových tónů nás nezaujala. Název černého piva vzdává hold sládkovi F. O. Poupěmu, jenž působil ve Slaném koncem 18. století. Vůbec nebylo sladké, nejvíce znát byla „pražená“ chuť – hlavně karamel, ale i stopy kávy. Dobře pitelné tmavé pivo, přitom s příjemnou chutí, která v ústech ještě dlouho zůstávala.

Sem tam něco zadrhlo, celková úroveň kuchyně a servisu však převyšuje i pražský průměrZa hlavní chody jsme zvolili dušená hovězí líčka na žitném pivu s liškami (165 Kč), medailonky z vepřové panenky s křenovou omáčkou (175 Kč) a jelení „svíčkovou“ na smetaně ze sezonního menu (165 Kč). Líčka u nás proslavil hlavně Zdeněk Pohlreich, po němž se dnes „opičí“ ledajaký podnik. Zde se je podařilo podusit znamenitě, měkoučká líčka se rozpadala na jazyku (bez přehánění) a šťouchané brambory coby příloha byly také skvělé. Omáčka spíše připomínala guláš, což by asi nepotěšilo „líčkového guru“, nám to však pranic nevadilo. Navíc byla trochu příliš slaná, čemuž se ostatně v tomto městě nelze divit (což je ale spíše povinný vtip).

Kousky jelení kýty na talíři obklopovala veliká louže lahodné omáčky, jež chutnala výrazně po kořenové zelenině s dozvuky pepře, jen se slabým nádechem sladkých tónů. Maso bylo krásně libové a měkké. Inzerovaného „rybízového chutney“ v omáčce plaval jen malý bobeček, navíc chutnalo spíše jako obyčejný brusinkový džem. Je to ale asi jediná věc, která se této „svíčkové“ dá vytknout. Vše bylo navíc doplněno vynikajícím karlovarským knedlíkem – zkrátka svíčková na úrovni špičkových pražských restaurací. Kdo by to v provinčním Slaném čekal, že?

Jako poslední jsme ochutnali medailonky z vepřové panenky s křenovou omáčkou (165 Kč). Jako přílohu jsme obdrželi šťouchané škvarkové brambory, zapečené a následně naservírované uprostřed talíře. Tento „válec“ obklopovaly tři vepřové medailonky, vše bohatýrsky zalito křenovou omáčkou. Panenka byla uvnitř pěkně narůžovělá a omáčka křen rozhodně nezapřela. Výběr přílohy namísto „nudných“ (a pohříchu často prefabrikovaných) knedlíků chválíme – škvarkové brambory jdou k omáčce stejně dobře, a navíc jsou originální.

Dezerty v jídelníčku nás sice velmi lákaly (pivní trifle a čokoládový fondán), vzhledem k velikosti porcí předkrmů a hlavních chodů jsme na ně bohužel už neměli kapacitu, a tak jsme si jako digestiv dali dvanáctistupňový Antošův Amber Ale, speciální svrchně kvašené pivo sytě jantarové barvy. Typická podmanivá chmelová vůně, jemná a zároveň výrazná hořkost, plná chuť a příjemné doznění – pěkný přírůstek do rostoucí české rodiny piv typu ale, ozdoba místního podniku!

Pivovaru Antoš se bezpochyby podařilo důstojně obnovit slánskou tradici vaření piva, stejně jako se etablovat jako nejlepší hostinec/pivnice v patnáctitisícovém městě. Vlastně bychom mohli vytýkat jen detaily. Sem tam něco zadrhlo, celková úroveň kuchyně a servisu však převyšuje i pražský průměr, natož gastronomický level menších měst. Snad jen ta piva, kvůli kterým pivovarské hostince objíždíme, nás tolik neuchvátila. Řemeslně byl každý druh proveden mistrně, ale s žádnou velkou přidanou hodnotou. Čekali jsme trochu více, ale přesto můžeme každému návštěvu pivovaru Antoš ve Slaném jedině doporučit.

Pivovar Antoš
Vinařického 14/10, Slaný
www.pivovarantos.cz
Tel.: 608 274 011

Putování Bratrů v pivu: