Proreformní výzva novému ministrovi školství. A dál?

Podle informací ČESKÉ POZICE se zvažovala i myšlenka jakési on-line petice, jež by upozornila na potřebnost změn v terciárním vzdělávání.

Profesor Rudolf Haňka dlouhá léta působil na cambridgeské univerzitě. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Profesor Rudolf Haňka dlouhá léta působil na cambridgeské univerzitě. | foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE-Martin RychlíkČeská pozice
Profesor Rudolf Haňka dlouhá léta působil na cambridgeské univerzitě.

Koncem minulého týdne sepsaly více než tři desítky profesorů otevřený dopis ministru školství Petru Fialovi, v němž jej vyzývají, aby pokračoval v reformách vysokého školství. Jako první o listu, pod nímž jsou podepsáni známí „proreformní“ akademici, informovaly Lidovky.cz. Jaké pokračování bude výzva mít? Podle informací ČESKÉ POZICE se zvažovala i jakási on-line petice, jež by upozornila na potřebnost změn v terciárním vzdělávání.

Takřka čtyřicítka signatářů z různých škol, kteří jsou však často aktivní nejen ve výuce, ale i v poradních či výkonných orgánech státu, byla posbírána za dva dny. Iniciátorem listu byl profesor Rudolf Haňka. Finální znění textu přikládáme ve formátu PDF.

Mezi jmény podepsaných profesorů figurují Jiří Málek, psychiatr Cyril Höschl, kybernetici Vladimír Mařík, Václav Hlaváč i Josef Psutka, architekt Ladislav Lábus, sociolog Ivo Možný, rektor VUT v Brně Karel Rais, strojař Petr Stehlík, ekonom Jan Švejnar, mechatronik Michael Valášek, biolog Jan Zrzavý, ale i předseda Grantové agentury ČR Petr Matějů, docent Dalibor Štys nebo plzeňský prorektor František Ježek.

Školám prý chybí vůle ke změně

„Našim vysokým školám škodí zakonzervovanost prostředí a nedostatečná dynamika. Naopak jejich otevřenost ke společenským změnám a zvýšená vlastní zodpovědnost za vnitřní organizaci a dlouhodobou strategii je nutnou podmínkou k udržitelnému rozvoji vysokých škol, zvýšení jejich kvality a konkurenceschopnosti. Této otevřenosti a vlastní zodpovědnosti se však mnoho akademických pracovníků obává, protože nejsou zvyklí být vystaveni silné soutěži, a tak se mnohdy uchylují k představě o korektní a účinné vnější kontrole zajišťující kvalitu,“ uvádějí signatáři, kteří nabízejí ministru Fialovi pomoc.

Kritik: Jsou to pořád ta stejná jména lidí, kteří si zadali s vládnoucím establishmentemNa „proreformí dopis“ se už samozřejmě ozývají reakce z akademických kruhů, jež se obávají, že změny mají být zneužity k byznysovým zájmům. „Jsou to pořád ta stejná jména lidí, kteří si zadali s vládnoucím establishmentem. V době nedůvěry k vládě mají vzbudit zdání zájmu vysokých škol, navíc se divím i podpisům, které nemají se školstvím zase tak mnoho společného. Proč se třeba podepisuje zástupce Hospodářské komory, to opravdu nevím,“ táže se docent Univerzity Karlovy, který si nepřál být jmenován. Dotyčný zástupce Hospodářské komory, Zdeněk Somr, je ovšem členem Rady pro reformu VŠ vzdělávání.

Haňka: Na školách nejsou jen odpůrci

„Šlo nám o zdůraznění, že na vysokých školách nejsou jen odpůrci reforem, ale také lidé, jejichž hlasy se neozývají v médiích a kteří vidí, že změny jsou nutné, a co víc: jsou ochotni v přípravě pomoci. To je hlavní účel a doufám, že i přínos toho dopisu,“ sdělil ČESKÉ POZICI profesor Rudolf Haňka z Cambridge, jenž měl reformu na starost.

„Měla by být alespoň trochu slyšet také ta část akademické obce, která celý problém kolem reforem terciárního vzdělávání nevidí černobíle, nedělí jednotlivé aktéry pouze na hodné a zlé, nehuláká po náměstích a domnívá se, že je čas se kolem nějakého rozumného úsilí soustředit a přiložit ruku k dílu,“ řekl LN psychiatr Cyril Höschl, proč připojil podpis. Fiala, bývalý rektor Masarykovy univerzity, je dle Haňky velmi dobře obeznámen s problémy vysokého školství – jako profesor, ale i předseda České konference rektorů.

Haňka říká: „Myslím, že přišel čas, kdy by si akademická obec měla ujasnit, co je nutné změnit, dohodla se na tom, a pak jsme všichni táhli za jeden provaz. V tom jsme byli v Cambridge výborní. Pár let jsme se o podobných změnách v polovině osmdesátých let bavili (mimochodem bez osobních útoků), pak jsme o tom hlasovali a když to bylo většinou schválené, tak jsme bez ohledu na to, jak kdo hlasoval, spolupracovali. To je umění kompromisu, které na české scéně – akademické i politické – bohužel chybí.“