Prohučí miliardy za emisní povolenky komínem?

Povolenky zdarma skupině ČEZ a dalším velikánům navrhuje ministerstvo životního prostředí. Státní rozpočet by tím přišel o 50 miliard.

Čestmír Klos 15.9.2011
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: Česká pozice

Emisní povolenky, které se dosud v celé Evropě přidělovaly podle národních alokačních plánů zdarma, se nyní budou prodávat v aukcích. Opět v celé Evropě, krom několika „východních“ zemí, Kypru a Malty, jež si pro první léta nového zúčtovacího období vymohly výjimku. Nikde však není psáno, že ji státy uplatní. Snad kromě Polska, které je existenčně zcela závislé na spalování uhlí. Pokud by se za tuto evropskou anomálii chtěla postavit i česká vláda, musela by tak učinit do konce září. Jinak by měla s uplatněním výjimky u orgánů Evropské komise potíže.

Za návrh na bezplatné čerpání emisních povolenek velkými energetickými podniky se staví ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS) a měl ho připraven už pro čtvrteční jednání vlády. Ani ve druhém programovém dodatku však nebyl zařazen. Odklad může být výsledkem nějaké taktiky. Většina ministrů o návrhu totiž formálně neví, protože neprošel předepsaným meziresortním řízením. Návrh byl předložen pouze ministrům průmyslu a financí. Ministr Miroslav Kalousek se však proti němu tvrdě postavil, protože by ochudil státní rozpočet v letech 2013 až 2020 minimálně o 50 miliard korun.

Podporujte svého sponzora!

Kalousek tak na finanční scéně působí jako Jekyll a Hyde. Na jedné straně podporuje supertendr na likvidaci starých ekologických zátěží, který má únik miliard tajným písmem zapsán už v rodném listě. Na druhé straně brání rozdávání miliard skvěle finančně situovaným firmám, jako je ČEZ, které to pro svou činnost potřebují ze všech nejmíň. Není to jistě Kalouskovou osobní rozpolceností, ale rozdělením politické scény mezi vlivné strýčky-sponzory. Pokaždé je před nějakými volbami a ozvěna, která následuje po rozdělování veřejných peněz, se vždycky hodí.

Padesáti miliardami by se dalo odmáznout 60 procent roční splátky státního dluhuRozhodnutí o povolenkách dle Chalupových představ by výrazně ochudilo státní příjmy. Padesáti miliardami by se dalo umáznout 60 procent roční splátky státního dluhu nebo 40 procent rozpočtu školství na jeden rok. Vůči rozpočtu ministerstva kultury by to byl sedminásobek. Nejpřesvědčivější srovnání je se skupinou ČEZ – padesát miliard se bezmála rovná částce, kterou firma za rok předá do státní pokladny na daních a dividendách.

Uvedené příklady spočítali lidé z Ekologického právního servisu. Na nejzávaznější podivnost tohoto návrhu reaguje právník Jan Šrytr osobně: „Tu nejdůležitější část, takzvaný Národní plán investic, který určuje, na co firmy bezplatné povolenky použijí, ministerstvo veřejnosti tají.“

Jak zlepšovat? Nejlépe utajeně!

Když už strpět bezplatné povolenky, tak s jasným cílem – využít je k investicím do modernizace infrastruktury a do čistých technologií. To by mělo být hlásáno pro širokou veřejnost, a ne utajováno i před ostatními resorty.

S ekologickými investicemi to bude nejspíš tak, že podniky na seznam zařadily investiční záměry, které mají v úmyslu tak jako tak uskutečnit. A jen podnikatelský hlupák by si to nenechal zaplatit přímo od daňových poplatníků a ne z marží za poskytnuté služby.

Ostatně zákon podnikům ukládá investovat jen do takových technologií, které odpovídají nejlepší soudobé praxi. A ta jednoznačně preferuje ohleduplnost k životnímu prostředí a snižování emisí oxidu uhličitého. Sleduje tedy stejný cíl, stejně jako evropský systém hospodaření s povolenkami. Jestliže by jakýkoli investiční záměr těmto požadavkům neodpovídal, mají orgány státní správy povinnost vyzvat investora ke zlepšení projektu nebo k jeho stažení. Sledovat takovéto charakteristiky musí státní správa od posuzování vlivu investice na životní prostředí (EIA), přes vydání integrovaného povolení pro zvolenou technologii, územní rozhodnutí, až po stavební povolení. Stát si nemusí vstřícnost k životnímu prostředí od podniků kupovat.

A ani ČEZ nemusí čekat při investici do modernizace elektrárny Počerady na státní podporu. Hospodářským novinám to koncem srpna přiznal projektový manažer výrobní divize ČEZ Přemysl Šašek. Uvedl sice, že při finanční rozvaze s dárkem od státu počítali, ale zároveň zvažovali riziko, že tomu tak nebude. Postrašil, že ČEZ nebude schopen uskutečnit zbylé investice přesahující 30 miliard. Ale ty je zřejmě tak nepálí, že je ani nevyjmenoval. Ony se lehce sestavují seznamy zlepšení, když je stát ochoten je zaplatit.

Zůstaneme jenom na prahu Evropy?

Smyslem emisního obchodování není vysypat zlatým pískem cestičku největším emitentům oxidu uhličitého, ale naopak vytvářet ekonomický tlak, aby se sami snažili své emise snížit. Až dosud byl v Česku povolenek značný přebytek a pro české podniky bylo výhodné s nimi vstupovat na burzy. Ti velcí uměli dobře využít i burzovních spekulací a generovat neplánovaný zisk. Z českých podniků si jen nešikové, kteří umrtvili svůj příděl a odepisovali ho na poslední chvíli, mohli na systém povolenek naříkat.

Až dosud byl v Česku povolenek značný přebytek a pro české podniky bylo výhodné s nimi vstupovat na burzyTeď bude ta pravá nefalšovaná Evropa nakupovat všechny své povolenky na burzách. Tam se teprve projeví, jak který podnik umí investovat, aby snižoval emise a nakupoval co nejmíň. A taky jak má zdatné manažery a obchodníky, či s jak dobrými brokerskými společnostmi spolupracuje, aby vystihl, kdy je vhodné nakupovat a kdy případný přebytek prodat. Ono se to obchodovalo, když stát vymohl předimenzovaný národní alokační program a většina firem přišla k přebytku jak slepí k houslím.

Teď jsou před Českem dva možné scénáře. Buď zaklepeme na evropskou bránu a požádáme o povolenkovou almužnu. Znamenalo by to, že v roce 2013 bude 70 procent povolenek zdarma jako dřív. A české podniky své očekávané přebytky, jimž po předchozích tučných letech přivykly, vrhnou na burzu, aby je prodaly „západním“ firmám, které mají normální režim a za to, co vypustí, si taky zaplatí.

Tahle nirvána by trvala do roku 2019. Sice by se příděl ztenčoval, ale stále by deformoval konkurenci v Čechách. V roce 2020 by se Česko konečně i po stránce obchodování s emisemi opravdu dostalo do Evropy. A vskutku jako chudý příbuzný. Protože kdo věří, že by je sliby státu opravdu donutily zlepšovat technologie více, než obyčejná konkurence, by si raději měl před spaním sáhnout po něčem z bratrů Grimmů.

Druhý scénář je prostý – vstup do Evropy a konkurence. Proti Němcům, kteří zavrhli jádro, stejně budeme mít převahu ve státem hýčkaných Temelínech a jiných energetických „kouscích“.

Lidičky, to si zaplatíte!

Že by náš vstup do regulérního evropského obchodování s povolenkami naboural klientskou cenu za elektřinu, se nemusíme obávat. Expert na energetický sektor v ČR Jan Ondřich ze společnosti Candole Partners ujišťuje, že ani povinně nakupované povolenky se do ceny nepromítnou. Vysvětluje: „Vzhledem k tomu, že v Německu budou výrobci muset nakupovat všechny povolenky, jejich náklady se promítnou do ceny německé elektřiny, od které je odvozena i cena na pražské energetické burze.“ Jednotlivého spotřebitele se popisovaný problém přímo nedotkne, přes státní rozpočet však ano.

O jaké inovace by tedy mohlo jít? Podporovat experimenty typu ukládání oxidu uhličitého do země, o nichž se uvažovalo, by byla bláhová cesta, obzvláště při současném stavu české pokladny. Firmy i ministerstvo by se tím ale nakonec chlubily. Jestliže předpokládané investice tají, jak dokládá Ekologický právní servis, tak jistě nebudou toho druhu, jaké by nejbohatší podniky v zemi nedokázaly zainventovat samy, bez státní berličky v podobě povolenek zdarma.

Teplo je z obliga

Velká nervozita zavládla u některých tepláren, které se odmítly připravovat na stav, že se budou i odpovědností za emise muset postavit na vlastní nohy. Čekají na státní podporu jako na smilování boží. A ona skutečně přijde. Nejnovější zpráva Ekologického právního servisu hlásí, že teplárny bez ohledu na navrhované vládní usnesení o producentech elektřiny dostanou povolenky na emise z výroby tepla zdarma. Do roku 2020 se počítá s přidělením 70 milionů povolenek v odhadované hodnotě 31 miliard korun. S podporou bezplatných povolenek pro teplárny se počítá minimálně do roku 2027.

Otevřený problém zůstává pouze u společné výroby tepla a elektřiny – s vysoce ceněným jevem je najednou problém, protože i na emise odpovídající výrobě elektřiny v teplárnách se bude vztahovat diskutované vládní rozhodnutí. Jestliže se po kýženém odmítnutí „elektrických“ povolenek zdarma budou manažeři tepláren cítit ošizeni státními sliby, měli by se s výčitkou obrátit na duo exministrů průmyslu Říman-Urban, kteří možnost povolenek zdarma za tichého souhlasu sněmovny připlácli ke zcela odtažitému zákonu. A rozhlídněte se - nesedí snad prvně jmenovaný v dobře polstrovaném křesle skupiny ČEZ?

Počet příspěvků: 3, poslední 14.9.2011 09:48 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.