Profesor trestního práva Jelínek: Žalobce měl námitku poslanecké imunity očekávat

„Obviněná Jana Nagyová má smůlu, že nebyla poslankyně. Myslím si však, že v jejím případě jde o závažný trestný čin.“

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Názory na propuštění exposlanců ODS Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuksy se dramaticky liší. Ústavní právníci jako Jan Kysela rozhodnutí Nejvyššího soudu vyjmout exposlance kvůli jejich imunitě z pravomoci orgánů činných v trestním řízení kritizují a považují je za absurdní a iracionální výklad Ústavy. Politici ODS a TOP 09 státní zástupce a kriminalisty ostře kritizují, expremiér Petr Nečas či bývalý ministr financí Miroslav Kalousek požadují hlavu olomouckého vrchního žalobce Ivo Ištvana.

Jak na situaci nahlíží odborník v oblasti trestního práva? ČESKÁ POZICE oslovila vedoucího katedry trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy profesora Jiřího Jelínka. V rozhovoru se zamýšlí například nad tím, zda Ivo Ištvan mohl námitku soudu v otázce imunity poslanců očekávat či jakým způsobem by žalobci mohli kauzu zachránit.

ČESKÁ POZICE: Jak hodnotíte rozhodnutí Nejvyššího soudu?

JELÍNEK: Zjednodušeně řečeno jde o procesní překážku, která brání podle mého názoru dalšímu trestnímu stíhání tří exposlanců. To je jeho jasný důsledek. Ovšem teprve nyní, kdy je konečně známé autentické znění odůvodnění právního názoru Nejvyššího soudu, bude možné učinit jej předmětem seriózních odborných polemik. Zatím se jednalo jen veřejné úsudky nad důsledky tohoto rozhodnutí.

ČESKÁ POZICE: Vzhledem k tomu, že tu je jistý precedens v kauze poslanců Víta Bárty a Jaroslava Škárky, čekal jste, že k takovému vývoji v kauze dojde?

JELÍNEK: Dalo se to očekávat, protože ona námitka poslanecké imunity se přímo nabízela. Od obhájců jsme se dozvěděli, že již při domovních prohlídkách tuto námitku uplatnili. Přinejmenším od této doby bylo možné očekávat, že se námitka objeví.

ČESKÁ POZICE: Byla podle vás chyba, že vyšetřovatelé tuto možnost opomněli? Jak na vás působila jejich reakce, když byli s rozhodnutím Nejvyššího soudu konfrontováni?

JELÍNEK: Na první pohled to vypadalo, jako by byli překvapení. Myslím si, že při důsledné a promyšlené přípravě vyšetřování mohli takovou námitku očekávat.

ČESKÁ POZICE: Měl podle vás vrchní žalobce Ištvan při vědomí vývoje kauzy Bárta a Škárka svůj postup konzultovat s Nejvyšším soudem?

JELÍNEK: Státní zástupce nemohl předem konzultovat svůj postup před zahájením trestního stíhání s Nejvyšším soudem, a to zejména ze dvou důvodů. Jednak neměl žádný procesní prostředek k tomuto dotazu a jednak by přeci nemohl před zahájením trestního stíhání vyzradit, že se takové stíhání připravuje.

Nejvyšší soud v této věci nerozhodoval meritorně, rozhodoval pouze o procesní překážce

Chtěl bych ovšem při posuzování zákonnosti a oprávněnosti procesních úkonů v celé kauze uvést, že Nejvyšší soud v této věci nerozhodoval meritorně, rozhodoval pouze o procesní překážce.

V celé kauze musíme rozlišovat několik otázek: první je důvodnost trestního stíhání, to znamená otázka, co je to korupce, kam sahá, co je, či není trestným činem. Druhou otázkou je razance zásahu, při kterém byly osoby zadrženy, proti tomuto zásahu, respektive jeho intenzitě se také objevily námitky. A třetí věcí je důvodnost vazby, která se musí zkoumat u každého z obviněných izolovaně, protože neexistují univerzální vazební důvody – musí existovat konkrétní důvody u každého obviněného. Tyto tři věci se musí odlišovat.

ČESKÁ POZICE: Kdyby se ukázalo, že k údajnému uplácení poslanců došlo mimo Poslaneckou sněmovnu, mělo by to být rovněž vyjmuto z pravomoci orgánů činných v trestním řízení?

JELÍNEK: Problém je v tom, že podstatná část jednání, která měla být trestná, se odehrávala v rámci poslaneckého mandátu. Čili i kdyby se po ztrátě poslaneckého mandátu nějaké jednání uskutečnilo, je otázka, jestli jednání uskutečněné po ztrátě mandátu by bylo možné posoudit jako trestný čin. Mně se zdá, že nikoliv, protože podstatná část se měla odehrát v rámci mandátu.

Co všechno kryje imunita

ČESKÁ POZICE: Kryje poslanecká imunita násilné činy?

Jde o to, jak vyložit sousloví „projevy poslance“, zda jde jenom o projevy verbální a učiněné přímo ve Sněmovně, anebo zda je možné přijmout i výklad širší

JELÍNEK: Celý problém se týká výkladu článku 27 odst. 2 Ústavy. Jde o to, jak vyložit sousloví „projevy poslance“, zda jde jenom o projevy verbální a učiněné přímo ve Sněmovně, anebo zda je možné přijmout i výklad širší a kam až ten širší výklad sahá, kde jsou jeho meze.

Pokud jde o samotné kritizované rozhodnutí Nejvyššího soudu, on přece neudělal nic jiného, než to, že vyložil článek 27 odstavec 2 Ústavy. Na tento výklad se samozřejmě objevily reakce, které říkají, že kdyby se poslanci dopustili jiného jednání – typicky násilného – tak by také byli vyňati z pravomoci orgánů činných v trestním řízení a že tomu Nejvyšší soud nahrává svým rozhodnutím. K tomu je možné říci, že takovou kauzu Nejvyšší soud ovšem neposuzoval, protože konkrétní kauza se netýkala násilných skutků. Soud se zabýval pouze otázkou, která byla v rovině verbální. Jakmile by se vyskytl jiný případ, ve kterém by šlo o násilné jednání – třeba ničení vnitřního zařízení nebo násilné útoky proti osobě, potom by to Nejvyšší soud musel vyložit v rámci konkrétní kauzy.

ČESKÁ POZICE: Co všechno je možné považovat za projev ve sněmovně?

JELÍNEK: Domnívám se, že je třeba rozlišovat mezi projevy a skutky. Násilné jednání je skutek. Na webu aktualně.cz jsem četl obavy jisté ženy, že kdyby došlo ke znásilnění na poslanecké toaletě, nejednalo by se o trestný čin, pokud by pachatelem byl poslanec. Tuto ženu je třeba uklidnit, násilné jednání proti lidské svobodě a důstojnosti jistě nelze podřadit pod pojem „projev“. Takové a podobné expresivní příklady by zcela zjevně vybočovaly z pojmu ‚projev‘.

K rozhodnutí Nejvyššího soud považuji za správné uvést, že Nejvyšší soud neřekl nic jiného, než to, že jde o procesní překážku, nezabýval se jinými aspekty kauzy. Uvědomme si, že daná kauza je mnohovrstevnatá, hraje všemi barvami.

Veřejnost do konkrétního soudního rozhodnutí promítá i své představy o morální stránce věci

Je také třeba odlišovat právní stránku věci od morální. To, co veřejnost popuzuje, je zejména morální stránka věci. K té se ovšem nikdo, a to ani Nejvyšší soud, nevyjadřoval. K morální stránce nepotřebujeme pravomocné rozhodnutí, závěry si každý může učinit sám a dát takovému vyjádření výraz ve volbách. Tyto dvě roviny je třeba rozlišovat, veřejnost však do konkrétního soudního rozhodnutí promítá i své představy o morální stránce věci.

ČESKÁ POZICE: Jaké jsou hranice projevu učiněného v Poslanecké sněmovně? Lze za projev považovat výjezdní zasedání finančního výboru do Dubaje?

JELÍNEK: To je zajímavá odborná otázka, o které je žádoucí debatovat.

Zachránit, co se dá

ČESKÁ POZICE: Objevily se i názory, že zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu ohrožuje demokracii v zemi…

JELÍNEK: To je přehnané vyjádření zejména politologů, zejména těch, kteří se sami označují za ústavní právníky, aby zdůraznili svůj význam. Zvlášť komicky to působí ve chvíli, kdy jeden odkazuje na druhého. Myslím, že to jsou zbytečně silná slova. Navíc mám obavu, kdyby Nejvyšší soud rozhodl opačně, tudíž že nejsou vyňati z pravomocí orgánů činných v trestním řízení, je docela možné, jak znám poměry, že by titíž lidé takové rozhodnutí kritizovali. Zkrátka jde o výklad Nejvyššího soudu čl. 27 Ústavy, který má být předmětem odborného posouzení. Je samozřejmě snadné kritizovat Nejvyšší soud za rozhodnutí, které učinil. Ale podívejme se do učebnic ústavního práva. Je tam takový výklad, o který by se soud mohl opřít, s kterým by mohl polemizovat? Není.

ČESKÁ POZICE: Jaké kroky by měl nyní žalobce v dané kauze podniknout?

JELÍNEK: Chcete se asi zeptat, co by měl podniknout, pokud chce nadále tři exposlance stíhat, protože jinak je odpověď snadná. Vzhledem k rozhodnutí Nejvyššího soudu by měl trestní stíhání exposlanců zastavit.

Orgány přípravného řízení mohly podle mého názoru lépe formulovat usnesení o zahájení trestního stíhání

Kdybych byl na místě žalobce a považoval bych za zákonné nadále exposlance stíhat, snažil bych se – jak to nyní žalobce činí – zachránit, co se dá. To znamená posunout dobu spáchání trestného činu nikoliv do doby jednání, které je kryto imunitou, ale do doby následku. Tedy že trestný čin byl spáchán okamžikem, kdy nastoupili do těch funkcí, což bylo už v době, kdy nebyli krytí poslaneckou imunitou. Ovšem trestní zákoník říká, že dobou spáchání trestného činu je doba jednání. Samozřejmě by bylo vhodnější, kdyby si žalobce tuto otázku položil před spuštěním celé akce. Orgány přípravného řízení mohly podle mého názoru lépe formulovat usnesení o zahájení trestního stíhání, které je jinak velmi široké, neurčité a brání konstrukci, o které hovořím.

Navíc musíme mezi jednotlivými aktéry rozlišovat, protože pokud vím, jeden ze tří exposlanců žádnou funkci nedostal – post získal jen jeho známý. A musí se prokázat, že úplatek pro známého je vlastně úplatkem pro onoho exposlance. Dostat úplatek prostřednictvím další osoby se mi ovšem zdá jako hodně odvážná konstrukce, pro kterou je třeba snést důkazy.

ČESKÁ POZICE: Obhájci exposlanců míní, že jejich klienti již nejsou obvinění. Žalobce Ištvan je přesvědčený, že obvinění exposlanců trvá. Jak tomu tedy je?

JELÍNEK: Mohu říct jen svůj názor. Vzhledem k překážce, která vznikla rozhodnutím Nejvyššího soudu, by mělo dojít k zastavení trestního stíhání.

ČESKÁ POZICE: Může to mít i vliv na stíhání Jany Nagyové a Romana Bočka?

JELÍNEK: Myslím, že nikoliv. Jsou stíháni pro jiný skutek – zneužili pravomoc úřední osoby, že nechali sledovat nevinné lidi.

Co se však týká participace paní Nagyové anebo někoho jiného na údajné trestné činnosti tří exposlanců, jde o zajímavou právnickou otázku, na kterou existují dva názory: podle jednoho, pokud nejsou stíháni poslanci - pachatelé, tudíž nemůže být trestný ani účastník na trestném činu, což vyplývá ze zásady akcesority účastenství. Druhý názor říká, že jde jen o procesní překážku nestíhatelnosti, která se vztahuje osobně k poslancům, a nic nebrání, aby byl trestán účastník. To jsou složité právnické otázky.

Imunita je přeci výjimkou z rovnosti před zákonem

ČESKÁ POZICE: Není poněkud absurdní, že poskytovatel údajného úplatku a jeho příjemci jsou na svobodě, avšak zprostředkovatel ve vazbě? To si pak všichni nejsou před zákonem rovni.

JELÍNEK: Taková je právní úprava, to je důsledek imunity, která u neprávníků může vzbuzovat otázky, kterou jste mi položil. Imunita je přeci výjimkou z rovnosti před zákonem, je to důsledek úpravy, která vyvolává tuto nerovnost.

Aféra Nagyové? Závažná!

ČESKÁ POZICE: Aféra kolem Jany Nagyové je balíček více kauz. Jednou z nich je nelegální sledování expremiérovy manželky, které si u Vojenského zpravodajství měla Nagyová objednat. Neleží v tomto případě vina především na straně vojáků?

JELÍNEK: Řeknu vám to takto. Samotná kauza poslanců k politické krizi podle mého názoru významně nepřispěla. K té by úplně stačila kauza nelegálního sledování a dlouhá řada událostí, které se staly předtím. Význam údajné korupční kauzy pro současnou politickou krizi bychom neměli přeceňovat.

Pokud jde o aféru se sledováním, jde podle mne o vážné selhání celého systému. Nejde o selhání jednotlivce, jak se někdy uvádí.

Pokud jde o aféru se sledováním, jde podle mne o vážné selhání celého systému. Protože, co je to za tajnou službu, když stačí, aby žena, sice v postavení úřední osoby, ale úřední osoby, která nemá žádný vztah k tajné službě, zavolá a zneužije tajnou službu? A co to je za generály, kteří nevědí, kdo jim může velet? Nejde o selhání jednotlivce, jak se někdy uvádí, když bývalý a následný generál této služby provede totéž. Je to chyba systému, který produkuje takové osoby, jež stojí v čele služby. Následek takového jednání je zřejmý, tajná služba nemůže plnit úkoly, které má podle zákona v zahraničí, když provádí nelegální činnost v republice.

Také by se měla otevřít diskuse o tom, kdo a jak vlastně Vojenské zpravodajství kontroluje. Jinak samozřejmě obviněná Jana Nagyová má smůlu, že nebyla poslankyně. Myslím si však, že v jejím případě jde o závažný trestný čin. Nagyová je obviněna kvůli navádění ke zneužití pravomocí úřední osoby, což je forma účastenství, která je trestná jako pachatelství.

ČESKÁ POZICE: Co si myslíte o tom, že kauza údajného uplácení poslanců a nelegálního sledování byla smíchána i se zátahem proti „kmotrům“, což celou akci mediálně opepřilo a skoro až vyvolalo pocit, že jednotlivé kauzy spolu souvisí skrze Iva Rittiga či Romana Janouška?

JELÍNEK: Na takovou otázku neumím odpovědět. Kauzy spolu zjevně nesouvisí. Může to budit dojem, že kauzy „kmotrů“ byly připojeny jen proto, aby se dosáhlo žádoucího mediálního účinku. Z těch všech kauz by však stačila jedna jediná, která by spustila politickou krizi – a to je kauza sledování. Jako profesor trestního práva nedokážu odpovědět, proč byly spojeny.

ČESKÁ POZICE: Po propuštění exposlanců z vazby bývalý premiér Petr Nečas označil celý případ za takzvanou Ištvangate. Vrchní státní žalobce Ištvan podle Nečase přivedl „zemi za hranici politické krize a na hranu ústavní krize“. Nezdá se vám to jako přehnané vyjádření, které může být pro vývoj politického a společenského systému až nebezpečné?

JELÍNEK: Jsou to zbytečně silná slova. Rozhodně není vhodné hovořit o nějakém politickém procesu. Nejde přeci v případě zneužití tajné služby o trestní stíhání kvůli politickému přesvědčení. Pokud vím, pan Nečas je obhajován zkušeným advokátem doktorem Lžičařem, který by mu mohl vysvětlit pravý význam slov, které jeho klient používá. 

křivan dobré dobré 14:38 21.7.2013
Philanthrop Děkuji za příjemný nadhled. ) 17:25 19.7.2013
VTIPÁLEK bordel jinak to nevidím. 11:57 19.7.2013

Počet příspěvků: 29, poslední 23.7.2013 08:34 Zobrazuji posledních 29 příspěvků.