Ceska Pozice

Proč nezaříznout státní fond pro podporu kultury

Nejvyšší kontrolní úřad zkontroloval hospodaření čtyř státních fondů a navrhl zvážit, zda některé z nich nezrušit nebo nesloučit.

Plní státní fondy svoje poslání a má jejich další existence smysl? zeptal se v pondělí Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) poté, co zveřejnil výsledky kontroly hospodaření čtyř z nich v letech 2008 až 2010. A vůbec: neměla by být činnost, kterou vykonávají, běžnou agendou příslušného ministerstva?

NKÚ prověřil:

Samé dobré otázky. Proč má podpora životnímu prostředí, bydlení, kultuře či kinematografii proudit přes speciální úřad a živit další zaměstnance? Když navíc z různých kauz víme, že často slouží jako dobrá příležitost k nesystémové podpoře a různému „odklánění“?

Naopak dobrým důvodem pro existenci fondů je, aby přesně definované příjmy, například z emisních povolenek nebo ze vstupného do kina, mohly být použity jen na určité bohulibé účely a nerozpustily se ve státním rozpočtu.

Zpráva NKÚ ovšem také hovoří o tom, že některé fondy takové příjmy nemají v dostatečné výši a naopak jsou „nesystémově“ dotované ze státního rozpočtu. Jako nedávno Státní fond pro podporu a rozvoj kinematografie, kterému ministr financí „jen tak“, jako účelovou dotaci, poslal 50 milionů korun. Proč právě jemu, že?

Není fond jako fond

Státní fond rozvoje bydlení (SFRB) a Státní fond životního prostředí (SFŽP) mají své ředitele a orgány, které jmenuje příslušný ministr. Takto lze snadno delegovat odpovědnost za rozhodnutí, které by mohlo případně poškodit ministrovu pověst, na ochotného a „bezejmenného“ převodce peněz „kamsi“, jak to popisoval Libor Michálek na SFŽP. Místa ve vedení fondů se hodí i jako kořist politických trafikantů.

Nic z toho ale neplatí o Státním fondu pro kulturu (SFK) nebo Státním fondu pro podporu a rozvoj kinematografie (SFPRK). Ani jeden z nich nemá vlastní úřednický aparát, oba spravují úředníci ministerstva kultury. Ani jeden z nich také nemá ředitele, za vedení fondů je odpovědný přímo ministr kultury. Prostředky z nich rozdělují rady, jejichž členy volí Poslanecká sněmovna. A ke všemu je v obou fondech dohromady každý rok něco málo přes sto milionů korun.

Lotynka a spol. minulostí...

Státní fond kultury, který vznikl v roce 1992, za sebou má, pravda, nevábné kauzy, které ukazují, že není dobré, aby organizace typu státního fondu sama podnikala. Zkrachovalá kulturní loterie Lotynka, jež měla zajistit SFK pravidelné příjmy, naopak jeho prostředky vysála na dlouhá léta dopředu. Dodnes SFK výnosy z pronájmů domů U Černé Matky Boží a U Hybernů, které byly rovněž určeny na podporu kultury, splácí svůj dluh státu za zkrachovalou loterii.

Nakonec nově „zprovozněný“ fond pro kulturu je celkem průhledným zdrojem financí pro podporu kulturyOd roku 2006 až do minulého roku byl fond paralyzován tím, že mu Poslanecká sněmovna nezvolila členy rady. Nyní už funguje a přidělil žadatelům o podporu prvních osm milionů. Má zajištěné příjmy z televizní reklamy a pro kulturní subjekty představuje určité zpestření možností, kde se mohou o finance na své projekty ucházet.

V situaci, kdy naopak ministerstvo kultury vážně uvažovalo o zrušení grantového programu na podporu kultury, by byla velká chyba SFK zpochybňovat. Nakonec nově „zprovozněný“ fond je totiž celkem průhledným zdrojem financí pro podporu kultury. Spíš by stálo za to přemýšlet o tom, které specifické příjmy do něho ještě nasměrovat.

Výhodou obou státních fondů na ministerstvu kultury je totiž to, že jsou nezávislé na státním rozpočtu, a pokud budou mít dobře specifikované příjmy, mohou do podpory kultury opravdu přinést tolik vytouženou stabilitu.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.