Proč je důležité držet se Německa

Přibývá varování, že Německo chce pohltit menší země a že je třeba se bránit. Opusťme však emotivní diskusi a sledujme raději fakta.

Radomír Šimek 29.12.2011
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, iPhone4Česká pozice

V posledních dnech a týdnech se ještě intenzivněji než kdykoli předtím diskutuje o budoucnosti Evropské unie a eurozóny. Objevují se nové a nové názory, většinou zaměřené negativně vůči tomuto společenství. Stále více lidí argumentuje, že to všechno dále nemůže a nebude fungovat. Zrovna tak se stále více objevují varovné hlasy, že chce Německo (případně i Francie) pohltit nebo si přinejmenším podmanit ekonomiky menší země, a že je proto třeba se proti těmto úmyslům bránit.

Do často velmi emotivní až dogmatické diskuse je však nutné vrátit věcnou úroveň. To znamená zaměřit se na fakta a na to, jakou by měly jednotlivé země v případě své samostatnosti (lépe řečeno „osamocenosti“) šanci obstát v konkurenčním boji s USA nebo se státy BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína), eventuálně s Jihoafrickou republikou nebo s Japonskem.

Logicky vyvstanou otázky, proč Německo tak úporně trvá na udržení EU, když přece tato největší evropská ekonomika a jeden z největších světových exportérů má dostatek sil a potenciálu jít vlastní cestou. Nebylo by snad pro Německo jednodušší nechat ostatní země jejich osudu včetně případného zbankrotování? A nemělo by to i pro problémové země pozitivní efekt, kdyby se vrátily k původním měnám, devalvovaly je a začaly znovu?

Jen společný postup dává naději

Odpověď na tyto otázky není úplně jednoduchá a jednoznačná, ale přesto v ní převažuje NE, nebylo by to jednodušší. Ve srovnání s celosvětovou populací představuje totiž obyvatelstvo EU pouze malou část – sedm procent. Počet obyvatel Německa tvoří dokonce pouhá 1,2 procenta celosvětové populace. To znamená, že jen ve společném evropském postupu mají jednotlivé země včetně Německa možnost výrazněji se ve světě prosadit.

Při znovuzavedení německé marky by se tato měna okamžitě stala nejsilnější v Evropě, což by způsobilo podstatné zdražení německých výrobků a jejich neprodejnostDruhým argumentem, proč by existence „samostatného“ Německa způsobila velké problémy právě této zemi, je její již zmíněný obrovský objem exportu. Při znovuzavedení německé marky by se tato měna okamžitě stala nejsilnější v Evropě, možná i ve světě, což by způsobilo podstatné zdražení dosud tak úspěšných německých výrobků a jejich neprodejnost. Mělo by tedy značně negativní dopad na tamní ekonomiku.

Mimochodem, ani tak propagovaná devalvace znovu zavedených národních měn ostatních zemí by jim příliš nepomohla k překonání problémů. Už samotný přechod na původní měnu by byl nákladný a mechanismus jejího normálního fungování by potřeboval nějaký čas, kterého se problémovým zemím nedostává. Kromě toho si je třeba uvědomit, že převážná část současných úvěrů zemí je na bázi eura a jejich splácení vlastní devalvovanou měnou by ekonomiku ještě více vyčerpalo.

Nejdůležitější partner

Německo tedy dobře ví, v čem spočívá síla a potenciál EU i eurozóny a jaké nepříjemné, mnohdy až katastrofální následky by s sebou mohl přinést její rozpad. Proto se takovou měrou snaží o stabilizaci a je mimo jiné ochotno aktuálně půjčit Mezinárodnímu měnovému fondu přes 50 miliard eur. Učiní i další nutné kroky k zachování tohoto společenství.

Pro Českou republiku je Německo – ať se to někomu líbí, nebo ne – již dlouhou dobu jedním z nejdůležitějších, možná nejdůležitějším partnerem, a to nejen protože obě země spojuje nejdelší společná hranice, podobná historie, tradice, mentalita a kuchyň. Podíváme-li se na ekonomické ukazatele, zjistíme velkou provázanost našeho hospodářství s německým a naopak.

Například celá třetina našeho exportu jde do Německa; pro srovnání export druhému největšímu odběrateli, Slovensku, činí osm procent. Čtvrtina našich importů pochází z Německa, z druhé Číny pouze osmina.

Naše vývozy do Německa přitom netvoří pouze komponenty, jako tomu bylo v minulosti; téměř sedmnáct procent připadá na stroje a zařízení, šestnáct pak na elektrotechnické výrobky. Dříve tolik diskutovaná převaha našich vývozů z oblasti automobilového průmyslu a naše přílišná závislost na tomto odvětví naopak pozbývá na dominantnosti a s necelými třinácti procenty je až na čtvrtém místě z hlediska důležitosti.

Už nejen montovna

Při vzájemné spolupráci a provázanosti však nejde pouze o holá čísla. Důležité je i to, že přes Německo se českým firmám a jejich výrobkům otevírají celosvětové trhy, na nichž by v přímém obchodě jen obtížně uspěly. Zrovna tak více než čtyři tisíce u nás aktivně působících německých firem, produkujících nejen pro Německo, ale pro celý svět, je zárukou přenosu know how a moderních technologií i postupů do naší země. Řadě českých odborníků poskytují možnost získávat další zkušenosti v zahraničí.

Dávno pominuly doby, kdy byly německé investice v ČR zaměřeny hlavně na montážní aktivityDávno pominuly doby, kdy byly německé investice zaměřeny především na montážní aktivity. Naopak, stále více firem k nám přenáší další části hodnototvorného řetězce včetně výzkumu, vývoje a konstrukce.

Tento trend by mohl být ještě výraznější a hlubší, kdyby německé firmy u nás nacházely dostatečný počet kvalifikovaných a technicky zdatných pracovníků všech profesí a kategorií. Problém jejich nedostatku nabývá podstatných rozměrů a stává se stále větší překážkou pro další investice z Německa. Přitom právě v technické vzdělanosti spočívala po celou dobu komparativní výhoda České republiky a její přítomnost je nezbytně nutná pro udržení a další zvyšování konkurenceschopnosti naší ekonomiky.

Využívat prošlapané cesty

Samozřejmě, že ČR musí intenzivně rozvíjet hospodářské vztahy i s ostatními částmi světa a se zeměmi, které představují velký potenciál do budoucna. Naše aktivity tím budou vyváženější a rozmanitější, navíc se sníží naše závislost na Evropě nebo dokonce pouze na jedné – německé – ekonomice.

Expanze na nové trhy však potřebuje čas, trpělivost a velké úsilí. Podle dlouhodobých statistik totiž získání nového zákazníka (v tomto případě nového trhu) znamená šestinásobně větší úsilí než udržení zákazníka současného. Právě v období hospodářského poklesu je proto nutné držet se zejména existujících vazeb, maximálně využívat prošlapané cesty, a zabezpečit tím co nejefektivnější další vývoj.

Obavy z případného pohlcení nebo spolknutí v žádném případě nejsou v této situaci na místě. Jde totiž o stabilizování poměrů v Evropě a s tím související další vývoj, ne-li záchranu naší malé, velmi otevřené, a tím i na otřesy náchylné ekonomiky.