Černý muž v Bílém domě Afriku zklamal

Z kontinentu svého otce Barack Obama v postu prezidenta USA americkou zahraniční prioritu neudělal. A Afričané jsou zklamaní. Reputaci se pokusil napravit až na začátku srpna. Podařilo se?

Americký prezident Barack Obama. foto: Reuters

Americký prezident Barack Obama.

Barack Obama za aplausu lídrů z černého kontinentu, které počátkem srpna přivítal na třídenním setkání ve Washingtonu, prohlásil: „Stojím před vámi jako prezident USA a hrdý Američan. Také před vámi stojím jako syn muže z Afriky.“

Zdatný rétor Obama při přípitku na společné večeři také uvedl: „V žilách mé rodiny je africká krev, proto jsou vztahy mezi našimi zeměmi hluboce osobní.“ Opět za potlesku, který však nemohl zakrýt, že si na svou krev vzpomněl překvapivě pozdě a nechal USA ujet africký vlak.

Syn Keni

To, že se po Obamově zvolení nejchudší světadíl stane prioritou Bílého domu, předpovídali jen největší optimisté, očekávání, že vzájemné vztahy akcelerují, však bylo všeobecné. Vždyť žádný jiný americký prezident neměl k Africe stejně blízko. Otec dnešního nejvyššího představitele USA se totiž narodil i zemřel v Keni.

V Keni byl po prvním zvolením Baracka Obamy americkým prezidentem dokonce vyhlášen den volna a jeho portréty se prodávaly na všech tržištích

Svého syna sice opustil, když byl ještě batole, ale mladý Obama byl svým původem natolik posedlý, že jej jel dvakrát s batohem na zádech k Viktoriinu jezeru hledat, ač byl otec dávno mrtvý. Na rozdíl od všech svých předchůdců, kterým poradci museli vedle tisíce jiných věcí, provést rychlokurz afrických reálií, Obama z vlastní zkušenosti chápal tamní problémy.

V Keni byl po jeho prvním zvolením dokonce vyhlášen den volna a jeho portréty se prodávaly na všech tržištích. Doyen Afriky Nelson Mandela poeticky komentoval jeho úspěch jako důkaz, že „lidstvo musí mít odvahu snít“. Jiní afričtí představitelé pak dodávali, že role jejich kontinentu v USA půjde po nástupu černého muže do Oválné pracovny prudce nahoru. Nic z toho se však nestalo.

Stejné odstrkávání

Nový prezident Obama se v zahraniční politice musel vypořádat především s dědictvím nešťastných Bushových válek, což se, jak nyní po vyhlášení chalífátu vidíme, nezdařilo. Také se marně pokoušel o obnovu vztahů s Ruskem, které místo toho dospěly k aktuálnímu sankčnímu exitu.

Obama odstrkával Afriku stranou stejně jako všechny předchozí americké vlády

Pak se na Obamu nakupily problémy okolo nečekaného rozpuku arabského jara, kdy USA ani nestíhaly rekapitulovat, jak se bortí zaběhané pořádky. A navíc nastoupil ve chvíli, kdy finanční krize hrozila rozvrátit západní kapitalismus. Na Afriku prostě nebyl čas.

Obama ji odstrkával stranou stejně jako všechny předchozí americké vlády. Za celý svůj první mandát se v Africe zastavil pouze jednou. Za cíl si pečlivě vybral Ghanu, která se oprávněně považuje za vzor toho, že i pod Saharou lze budovat demokracii. Naopak navzdory veškerým oboustranným sympatiím vynechal „domovskou“ Keňu, kterou zmanipulované volby v roce 2007 málem přivedly do občanské války. Obama tím dal jasný signál, jaká by podle něho měla být Afrika budoucnosti.

Pouze jedna návštěva

Mimo „povinné“ návštěvy pohřbu Nelsona Mandely, jehož často označoval za inspiraci své kariéry, Obama do regionu zavítal pouze jednou – při týdenní cestě v létě 2013 po Senegalu, Tanzanii a Jihoafrické republice, které se navzdory všem svým problémům řadí mezi regionální hvězdy. To vypadá po přehnaném očekávání příchodu černého mesiáše jako úplný nezájem – jen v Česku byl dvakrát.

Mimo „povinné“ návštěvy pohřbu Nelsona Mandely, jehož často označoval za inspiraci své kariéry, Obama do regionu zavítal pouze jednou – při týdenní cestě v létě 2013

Černošští politici a novináři vzpomínali na Billa Clintona, který prosadil „zákon o africkém růstu a příležitostech“, díky němuž má zboží (komodity) ze 40 zemí přístup na severoamerický trh bez cel. Dobré vzpomínky tu mají také na muže, který jinde ve světě platí téměř za bratrance Belzebuba – George W. Bushe.

Ten si tuto oblibu vysloužil tím, že se ve svém druhém volebním období zasadil o prudké zvýšení prostředků na financování projektů v boji proti AIDS a dalším nemocem sužujícím kontinent. Jako by ve srovnání s nimi Obama v Africe ani nechtěl žádnou stopu nezanechat.

Růst role Číny

V analýze Obamových geopolitických strastí zatím nebyla zmíněna jedna zásadní položka – Čína, jejíž význam na mezinárodní scéně za čtvrtstoletí od masakru na Náměstí nebeského klidu trvale roste, přičemž narostl natolik, že řada amerických zájmů především v Asii je v nebezpečí. Vliv Pekingu za stejnou dobu také nebetyčně narostl i v Africe. Přitom vše je navzdory komunistické ideologii, která alespoň na oko vládne u Velké zdi, založeno na kapitalistickém obchodování.

Říše středu prahne po surovinách, aby mohla pokračovat v ekonomickém rozmachu, a černý kontinent je nadupaný ropou, kovy, dřevem i agrárními produkty, které jsou pro takovou expanzi třeba. Zároveň jako chudý region téměř bez průmyslu touží po levném spotřebním zboží a strojírenství, které východoasijská továrna chrlí ve zběsilém tempu.

Koncem osmdesátých let 20. století dosahoval obchod Afriky s Čínou zanedbatelnou miliardu dolarů, ale od té doby se zvýšil téměř dvěstěkrát

Výsledkem je oboustranně prospěšná symbióza, která „beznadějnému“ koutu Země zajistila v novém tisíciletí každoroční hospodářský růst o pět procent a Číně od roku 2008 roli největšího obchodního partnera Afriky. Koncem osmdesátých let 20. století dosahoval vzájemný obchod zanedbatelnou miliardu dolarů, ale od té doby se zvýšil téměř dvěstěkrát.

Nejde jen o „směnu“ komodit za zboží, Číňané také nabízejí rozvojové balíčky – například za ropu budují silnice, železnice, přístavy, nemocnice, přehrady, školy a stadiony. S výnosným obchodem, který čínští soudruzi na rozdíl od Západu nepodmiňují lidskými právy a rozvojem demokracie, stoupá i její politický vliv. Byť se ve vnitrokontinentálních záležitostech navenek tváří zcela neutrálně.

V mezinárodní politice hraje Afrika důležitou roli především při hlasování v OSN, protože čtvrtina jeho členů je právě odtud. V potenciálním soupeření dvou supervelmocí, ke kterému aktuální vývoj směřuje, Číně určitě pomohou i symboly, jako je sídlo Africké unie v etiopské Addis Abebě, které vybudovaly právě její firmy.

Střet dvou velmocí

Francouzští novináři Serge Michel a Michel Beuret ve své knize La Chinafrique (Činafrika) o pronikání rudé republiky do Afriky píší, že ve Washingtonu na ministerstvu zahraničí a v Bílém domě existují dva koncepty, jak vůči ní postupovat. Prvním, kteří jsou smířliví a sází na vyjednávání, říkají „pandomilci“. Druhým, kteří prosazují jasné vymezení a třeba i zvýšené dodávky zbraní státům ohroženým Pekingem, přezdívají „drakobijci“. Obě skupiny se drží v šachu, a proto se vůči Číně nepostupuje konzistentně.

V Africe strýček Sam vypadá jen jako divák, který s údivem sleduje, jak „pandodrak“ vyrazil na safari. Teprve nyní si začíná uvědomovat, že nejen mnohé místní autoritáře, ale i obyvatelstvo láká k následování model rychlého rozvoje bez zavádění demokracie, kterou mnozí berou s nechutí jako vynález exkoloniálního Západu.

V Africe strýček Sam vypadá jen jako divák, který s údivem sleduje, jak „pandodrak“ vyrazil na safari

Expert na rozvojovou politiku Ben Leo ve svém článku „Dueling Africa Policies“ (Střet dvou afrických politik) z letošního května srovnává nedávné velké cesty po regionu čínského premiéra Li Kche-čchianga a amerického ministra zahraničí Johna Kerryho. Zatímco první se vrátil jen s Keni se 17 kontrakty, z návštěvy druhého vzešla pouze jedna obchodní dohoda. Proto se nelze divit, že USA na tomto světadíle za kapitalistickými komunisty komerčně zaostávají.

Zatímco Američané obchodují s Afrikou za 85 miliard dolarů ročně (a dokonce zůstávají až třetí za Evropskou unií), Číňané dosahují 200 miliard. O klesajícím vlivu USA na africké dění také svědčí, že když americká armáda založila komando AFRICOM, které má bojovat za jejich zájmy v této oblasti, musela jeho sídlo umístit do německého Stuttgartu.

Žádná africká země ho nechtěla. A to ani Džibutsko, které už na svém území americkou vojenskou základnu má. Ani Číňané však s výjimkou jednotek modrých přileb nemají v Africe své vojáky. Pro šíření svého vlivu používají ryze obchodní cestu.

Nové investice

Obama se tomuto negativnímu trendu, kdy Washington vítězí nad Pekingem v těchto zeměpisných šířkách díky svým filmům a pop music pouze na kulturní frontě, rozhodl postavit podle čínského vzoru. Svolal do hlavního města summit, kterého se zúčastnilo 5400 osob.

Číňané podobná setkání provozují od října 2000 každé tři roky. Američané jsou opoždění i v pouhém kopírování této taktiky, protože od roku 2008 si africký kontinent podobně namlouvá Indie a Turecko. I EU, která je často peskovaná za absenci strategie v rychle se měnícím světě, velká shromáždění s představiteli bývalých držav běžně pořádá.

Významné americké firmy oznámily miliardové kontrakty v Africe, které dojdou naplnění v příštích letech. Konkrétně jde o 37 miliard dolarů.

„Chci, aby Afrika kupovala více amerických produktů. Chci, aby USA kupovaly více afrických produktů. Strhněme bariéry, které nás zpomalují a brání obchodu. Postavme infrastrukturu,“ budovatelsky prohlašoval Obama při zahájení setkání s africkými lídry letos na začátku srpna. Skutečně během něho významné americké firmy oznámily miliardové kontrakty v Africe, které dojdou naplnění v příštích letech. Konkrétně jde o 37 miliard dolarů.

Investiční společnost Blackstone slíbila podpořit infrastrukturní projekty nejbohatšího černocha na světě Alika Dangoteho z Nigérie. Limonádový král Coca-Cola investuje pět a počítačové IBM dvě miliardy dolarů. Také hotelový řetězec Marriott pochopil, že když v afrických metropolích chybí dostatečná kapacita pro byznysovou klientelu, je to šance na tučný zisk.

Velké investice zamíří i do budování energetických zdrojů, aby si dosud ze dvou třetin potemnělý kout Země mohl v noci rozsvítit. Paradoxní je, že Američané ve velkém prosazují elektřinu ze zelených zdrojů, která přitom u nich doma zůstává nechtěná.

Lepší partner

Každopádně v USA, které na rozdíl od Francie, Británie a Německa nemají pokaženou pověst koloniálními výboji, si konečně uvědomili, že Afriku necharakterizují jen slova, jako je ebola, bída a masakry, ale i mobily, hospodářský růst a po konzumu hladoví zákazníci.

Obama se snažil lídry afrického kontinentu upozornit, že za Atlantikem mají lepšího partnera

Čína na to přišla už před čtvrtstoletím, proto se Obama snažil lídry afrického kontinentu upozornit, že za Atlantikem mají lepšího partnera. A také si trochu šťouchl do rudé mocnosti. „Každá země, která vidí investiční příležitosti a chce spolupracovat s africkými státy, by měla být vítána,“ odpovídal smířlivě před setkáním v rozhovoru pro britský týdeník The Economist.

Okamžitě však dodal: „Radím africkým lídrům, pro které Čína buduje silnice a mosty, aby si zajistili, že na nich budou pracovat místní dělníci a že nepovedou jen do přístavu směr Šanghaj.“ Tedy v překladu: pozor na nové kolonialisty! Tentokrát z východní Asie.

Jak přilákat africký kontinent

Tento strach z opakování historického traumatu je u rovníku živý a běžní Afričané si často stěžují na přezíravě rasistické chování čínských manažerů. Na nejvyšší úrovni to však nehrozí, tam si naopak lídři stěžují na „velkopanské“ chování Obamovy vlády a na její odsudky netransparentnosti v podnikání a korupce na afrických úřadech.

Někteří z nich také vyjádřili znepokojení, že na setkání nebyli pozváni všichni prezidenti. Chyběl brutální eritrejský tyran Isaias Afwerki, súdánský autokrat Umar al-Bašír předvolaný k mezinárodnímu soudu do Haagu kvůli obviněním z genocidy a dlouholetý zimbabwský diktátor Robert Mugabe proslavený podněcováním nenávisti vůči tamním bělochům.

Barack Obama má ve zbývajícím čase v prezidentském postu stále šanci přilákat africký kontinent na stranu Západu

Čína podobnou selekci neprovádí, protože soudruzi nemusejí brát na rozdíl od Obamy ohled na domácí veřejné mínění, které by nechalo na „hanbě“ například i ugandského prezidenta Joweriho Museveniho zodpovědného za přísné zostření trestů homosexuálům. Ale tento dlouhodobý spojenec v regionu je pro americké zájmy příliš důležitý, než aby na něm realistický Obama demonstroval svůj zápal pro demokracii. Naopak s ním během summitu jeho lidé (stejně jako s deseti dalšími státy) uzavřeli dohodu o spolupráci ve vojenské oblasti.

Obama ví, že žádná další osoba v Bílém domě nebude Afričanům stejně blízká jako on, proto má ve zbývajícím čase v prezidentském postu stále šanci přilákat africký kontinent na stranu Západu. Nejlepší by to bylo návštěvou příbuzných a krajanů v Keni, která by obamománii posunula do nových výšin. Nebyla by to špatná finta, jak přistřihnout pandě její dračí křídla.

Počet příspěvků: 3, poslední 3.9.2014 07:13 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.