Pro Bohuslava Sobotku už není problém vláda s KSČM

Dosud se v ČSSD mělo za to, že nelze překročit takzvané bohumínské usnesení z roku 1995, kterým si zakázala spoluvládu s extremistickými stranami – a mezi nimi i KSČM. Předseda strany Sobotka však prolomil psychologickou hranici.

Vojtěch Filip a Bohuslav Sobotka. foto: Foto Michal Růžička.MAFRA

Vojtěch Filip a Bohuslav Sobotka.

Po krajských volbách v roce 2012 se jihočeskou radní pro školství stala komunistka Vítězslava Baborová. Třeboňští gymnazisté začali sepisovat petici na protest, brzy se k nim přidali další a odpor vyústil k odstoupení Baborové. Po vizi premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) by se na podzim mohl podobný scénář odehrát před Strakovou akademií. Sobotka prolomil psychologickou hranici a v rozhovoru pro HN v pátek 17. února uvedl, že by po 27 letech odstávky klidně přivedl komunisty do vlády.

Dosud se v sociální demokracii mělo za to, že nelze překročit takzvané bohumínské usnesení z roku 1995, kterým si oranžoví zakázali spoluvládu s extremistickými stranami, mezi nimiž je jmenovitě uvedena KSČM. Podle nynějších premiérových slov je to překonaný kus papíru, který uvízl v historii, jaká dávno neplatí.

Prolínání v sociálních otázkách

„Myslím, že bychom se měli vrátit ke starostem běžných lidí. Člověka, který se musí starat o nemocné rodiče, člověka, který chce, aby jeho děti měly kvalitní školu, který chce, aby měl práci a ta byla dobře zaplacená, takového člověka vůbec nezajímá, jestli platí, nebo neplatí bohumínské usnesení. To je debata pro politology. Voliče ČSSD nezajímá, jestli máme logo červené, nebo oranžové. To je debata lidí, kteří jsou opravdu odtržení od reálného života,“ vysvětlil předseda strany ani ne měsíc před sjezdem, kde se bude volit nové vedení.

Hlavní podle oranžových je, že se s komunisty dobře prolínají v sociálních otázkách a nebylo by fér o takové jistoty voliče připravovat

Má navíc za to, že není nutné, aby se rušením usnesení březnový sjezd zabýval. Je to podle něho natolik stará věc, že se už samovolně přežila. Když nepřekročitelnost vládní spolupráce s komunisty Sobotka zpochybnil, byť ne tak přímočaře, loni v říjnu pro stejné noviny jako nyní, spolustraníky zaskočil. Tentokrát ale slova svého lídra očividně očekávali a jako jeden muž spolu s ním tvrdí, že co bylo, to bylo. Hlavní podle oranžových je, že se s komunisty dobře prolínají v sociálních otázkách a nebylo by fér o takové jistoty voliče připravovat.

Při pohledu na to, jak vypadala debata na setkání nejvyššího orgánu ČSSD mezi sjezdy, které se konalo loni v prosinci v Olšance, zapadají Sobotkova slova do rámce celkové strategie, jíž chtějí sociální demokraté zdolat náskok svého hlavního konkurenta, hnutí ANO. „Politika musí znovu získat smysl. K tomu slouží osvědčené pojmy levice a pravice, starý dobrý kompas, který lidem pomáhá zorientovat se v politice dle jejich bytostných sociálně-ekonomických zájmů,“ stojí v dlouhodobém programu ČSSD, který tehdy straníci projednávali.

Vytlačení Babiše na pravou stranu

Ve stejném duchu promlouval i předseda Sobotka k přátelům a přítelkyním, jak se tým z Lidového domu oslovuje. Zdůraznil, že je třeba upomenout voliče, jak velkým majetkem podnikatel Babiš disponuje. A že jako takový nemůže autenticky prosazovat zájmy lidí s nízkými příjmy. Cílem je vytlačit Babiše na pomyslnou pravou stranu hracího pole a společně s komunisty představovat jedinou levicovou alternativu.

Cílem je vytlačit Babiše na pomyslnou pravou stranu hracího pole a společně s komunisty představovat jedinou levicovou alternativu

Že se Sobotka snaží rétoriku posouvat tímto směrem, ukazuje i další pasáž ze zmíněného rozhovoru: „Babiš postavil svůj politický program na tom, že je zklamaným voličem ODS. Že zkorumpovaná pravice ODS a TOP 09 ho vlastně přinutila jít do politiky. Na tohle získal hlasy a teď s nimi možná plánuje koalici. To je přece zajímavý paradox.“

Touha obnovit pravo-levý konflikt je z pohledu ČSSD logická, protože podle interních průzkumů Babiš odvádí voliče právě jí a komunistům. Nadějné vyhlídky na rudo-oranžovou koalici ale hatí dva faktory. Ten slabší spočívá v dosavadních výzkumech voličských preferencí, podle nichž ani spojení KSČM a ČSSD nepřekonává zisk samotného hnutí ANO, a úkolem sestavit vládu by tak podle prozatímních čísel měl být pořád pověřený Babiš.

Silnější překážku pak představuje reakce předsedy komunistů Vojtěcha Filipa na Sobotkovu nepřímou nabídku. „Mě to v podstatě ani nezajímá, jestli ČSSD zruší usnesení. KSČM uzavírá koalici až po volbách a s těmi, kdo jsou důvěryhodní. Když sledujeme ČSSD, důvěryhodná pro nás není,“ zhodnotil pro ČT. Odkázal především na nesplněný slib sociálních demokratů ohledně revize církevních restitucí a na to, že Sobotka nedokázal na evropských jednáních zamezit debatě o povinném přerozdělování uprchlíků.

Vyprázdněný zákaz

Vicepremiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš v reakci řekl, že mu to připomíná někdejší dohodu předsedů ČSSD a KDU-ČSL Jiřího Paroubka a Miroslava Kalouska o společném kabinetu závislém na komunistech. Volby jsou podle něho ještě daleko, a tak Sobotkovo počínání pokládá za předčasné. „My bychom samozřejmě s komunisty do vlády nešli nikdy, protože máme úplně jiný program a jinou ideologii,“ dodal Babiš.

Bohumínské usnesení se dostalo do stranického kánonu v době, kdy ČSSD předsedal Miloš Zeman. V dnešní roli prezidenta a s odstupem let má i on zákaz vládní kooperace s komunisty za vyšeptalý a vyprázdněný.

Bohumínské usnesení se dostalo do stranického kánonu v době, kdy ČSSD předsedal Miloš Zeman. V dnešní roli prezidenta a s odstupem let má i on zákaz vládní kooperace s komunisty za vyšeptalý a vyprázdněný. Na rozdíl od Sobotky se ale domnívá, že by měl zmizet tak, jak se objevil – schválením stranického sjezdu.

„Na rozdíl od pana premiéra Sobotky se domnívám, že je zapotřebí dodržovat elementární právní kulturu, která spočívá v tom, že když nějaký orgán, v daném případě sjezd, nějaké usnesení přijme, tak by ho také tentýž sjezd měl zrušit,“ uvedl včera Zeman během cesty po Královéhradeckém kraji. Jinak setrval na tom, co už řekl krátce po zvolení hlavou státu – neměl by problém s tím, aby jmenoval vládu, v níž se objeví komunističtí ministři.

Vzhledem k tomu, že ze zákona zmizela povinnost pro členy kabinetu dokládat lustrační osvědčení, nebránilo by Zemanovi v akci ani to, že mnozí příslušníci rudé partaje se aktivně projevovali i před převratem. Zeman si ponechal jediné, velmi teoretické tabu pro předávání jmenovacích dekretů: „Nechtěl bych, aby ve vládě byli ministři za Dělnickou stranu sociální spravedlnosti, protože tuto stranu pokládám za neonacistickou.“