S pojmem "hřích" postmodernismus neumí

pracovat, trochu snad ještě některé druhy konzervatismu. Vzhledem k tomu, že v uplynulých desetiletích řady

teologů přejímali nekriticky modernistické pojmosloví (a často i modernistický styl s vysedáváním po hospodách

s nesčetnými zapálenými cigaretami), donutilo mne to jako laika i tento základní religionistický pojem trochu

zkoumat. Řecké "amartia" tedy hřích znamená i chyba, omyl v nejširším smyslu, např. při výpočtu, lukostřelbě.

V Novém Zákoně, zdánlivě synonymicky se též vyskytují slova "adikia" nepravost, vědomá nespravedlnost, a

slovo "paraptoma" přestoupení, tedy že člověk dělá něco špatného i když vědomě nechce. Např. alkoholismus

může být důsledkem jednoho či druhého, nejčastěji různou kombinací obojího a podle konkrétní osoby musí

být nastaven i poměr sankcionování a léčby.

Farmakoterapie má svá úskalí, ale říci v rozhovoru, že jde jen farmaceutické lobby o peníze, je napováženou.