Prima donna opery Anna Netrebko poctí Prahu první audiencí

Zapomeňme na všechny operní hvězdy, které kdy zpívaly v České republice, a soustřeďme se na jedinou.

foto: © Ruven AfanadorČeská pozice

Ruská sopranistka Anna Netrebko, která vystoupí v pátek 23. listopadu ve Smetanově síni Obecního domu v Čajkovského opeře Jolanta, má momentálně tu nejzářivější auru. K čemu se taková operní událost dá přirovnat? Snad jedině kdyby Luciano Pavarotti, země budiž mu lehká, přijel do Prahy ve svých nejlepších letech, tak to ano. Ale dnes?

Anna, Anna, Anna, nebo spíše Aňa, Anička skandují Rusové na svou uctívanou prima donnu, Vídeňáci v její druhé vlasti Rakousku si ji hýčkají a přemírou špičkové nabídky zmlsaní Newyorčané na ni v zástupech chodí do Metropolitní opery (MET). Ale rakouská i americká vazba je oboustranně výhodná – Netrebko plní vídeňskou Státní operu a s MET v posledních letech spojila kariéru nejvýrazněji, přičemž z její popularity naopak slavný newyorský operní stánek cíleně těží.

Svět opery je drsný, s nikým se nemaže, nikomu nic neodpustí a nikdo nedostane nic zadarmo. K výšlapu na vrchol je třeba nejen umění, ale i štěstí. A udržet si výsadní postavení, na to musíte mít kromě neustálé špičkové pěvecké formy a železného zdraví i náturu, jak se říká. To vše bylo Netrebko dáno. O tom, jak výjimečné postavení v branži má, svědčí nedávná příhoda, jež mě osobně pobavila, ale mocným operním šéfům, kteří si se zpěváky dělají, co chtějí, asi moc legrační nepřišla.

Rusové ji uctívají, Vídeňáci si ji hýčkají a zmlsaní Newyorčané na ni v zástupech chodí do Metropolitní opery

Zhruba před měsícem proběhla médii zprávička, že pěvkyně se půl roku před plánovaným debutem v roli Hraběnky v Mozartově Figarově svatbě nakonec rozhodla, že ji zpívat nebude. Prostě nechce, nestíhá, má náročný rok, malého syna a basta! Jenže jak zareagovali ve Festspielhausu v Baden Badenu? Žádný vyhazov či vymáhání škody za porušení kontraktu nebo připsání na černou listinu nespolehlivých. Oni chtějí Netrebko za každou cenu, takový tahák si nemohou nechat ujít, a proto akčně změní program a v květnu budou dávat Dona Giovanniho. S Annou jako donnou Annou. Napadá vás jiný pěvec, kvůli němuž by se management bohatého operního domu takto ponížil?  

A zase ten Mozart

K tak výjimečnému postavení se Anna Netrebko samozřejmě musela poctivě propracovat. Nezapomínejme, že kariéra 41leté rodačky z Krasnodaru trvá bezmála dvacet let. Chtěl bych vypíchnout zásluhy tří mužů, kteří pěvkyni výrazně pomohli k cestě na vrchol.  

Počátek její dráhy je neochvějně spojen se slavným dirigentem Valerijem Gergijevem. Ale pozor, legenda o Popelce, jak tehdejší šéf opery Kirovova divadla (dnešní Mariinské divadlo) objevil mladou zpěvačku Annu, když tam drhla podlahu jako uklízečka, vypiplal ji a poslal do světa, který dobyla, samozřejmě není tak úplně pravdivý. Ano, studentka Petrohradské konzevatoře  (kterou mimochodem ani nedostudovala) Netrebko skutečně v divadle uklízela, ale také vyhrála prestižní Glinkovu pěveckou soutěž. A to byl ten impuls pro Gergijeva, aby jí dal šanci.

V roce 1994 ji nejprve obsadil do menší role Barbariny v Mozartově Figarově svatbě, ale brzy se z ní stala komorná Zuzanka, jedna z hlavních postav. O rok později se pak Gergijev rozhodl „šíleně riskovat“, jak se vyjádřil později, když Anně svěřil roli Ludmily v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila v San Francisku. Což byl americký debut Netrebko. Dodejme, že úspěšný.

Ruské operní role jí sedí, koneckonců jako Nataša z Prokofjevovy Vojny a míru se poprvé uvedla v Metropolitní opeře v roce 2002. Mimo to ale excelovala i v belcantu jako Gilda (Rigoletto), Mimi (Bohéma) či Julie (Romeo a Julie). A rovněž v Mozartovi, byť si v jednom rozhovoru postěžovala: „Když jsem začínala, moji učitelé mi říkali, že musím zpívat Mozarta, Mozara, Mozarta. A já na to, že ne, že chci poznat i jiný reperotár. Musíte si umět dupnout, abyste nezůstali stát na místě. Možná to někomu vyhovuje, ale já musím jít pořád dál, dělat něco nového.“ Neklíčil již tady zárodek budoucí kritiky, že ne vždy si Anna Netrebko vybírá ty správné operní role?

Ale geniální Mozart nechal vyniknout ruskou sopranistku i podruhé, tentokrát jako donnu Annu pod taktovkou jiného proslulého dirigenta Nikolase Harnoncourta na festivalu v Salcburku v roce 2002. Zkušený Harnoncourt  viděl věci jinak a pro mnohé překvapivě Netrebko obsadil do role v Donu Giovannim, o níž mladá Ruska měla představu, že ji obvykle zpívá „velká, objemnější paní – rozčilená a hlasitá“.

V podání Netrebko před deseti lety to byla mladá, útlá, sexy donna Anna ve spodničce, která šla proti ztvárnění, jež bylo do té doby zvykem. Sklidila velký sukces a pomalu se z ní v Evropě stávala celebrita. Právě tato role ji katapultovala mezi opravdové hvězdy. Ale ještě ne v plné záři.    

Anna Netrebko jako Adina v Donizettiho Nápoji lásky, Metropolitní opera, 20. září 2012.

Více Peterů Gelbů

K tomu výrazně přispěl až impresário Peter Gelb, od srpna 2006 generální ředitel Metropolitní opery. Pana Gelba by si mohli vzít za příklad všichni ti, kdo řeší komplikovanou situaci kolem hledání šéfa pražského Národního divadla. Někdo jako on by se hodil. Může se mu sice zpětně vyčítat ledacos, třeba snaha přivést do MET lidi za každou cenu, jistý konzervatismus místo progresivního pojetí opery nebo letos drahý a kritizovaný Wagnerův Ring. Ale tento Peter Gelb má vizi a té se drží. Ta vize se jmenuje Anna Netrebko.

Anna Netrebko je posledních šest let hlavním kasovním tahákem Metropolitní opery

Již několik let před tím, než se ujal funkce, objížděl zkušený hudební manažer Gelb operní domy a sledoval Netrebko, měl ji přečtenou, věděl, že s ní spojí své působení v Metropolitní opeře. A plán, jenž zahrnuje vytvořit operu populární a přístupnou, naplňuje. Pěvkyně je hlavním kasovním tahákem MET posledních šest let, zvládá dvě produkce ročně, jednu novou, jednu starší. „Anna je perfektním ztělesněním nové MET. Má nádherný hlas a velmi vzácné vystupování na pódiu. Diváci ji přijali za svou,“ říkal Gelb již v roce 2007, na čemž se nezměnilo nic do současnosti.

Ostatně mohli jsme si to několikrát ověřit, když ne přímo v New Yorku, tak v kinech při přímých přenosech z Metropolitní opery. Naposledy v Donizettiho Nápoji lásky, kterou nedávno otevírala sezonu 2012/13. A nepřesrok se můžeme těšit na Netrebko jako Taťánu v Čajkovského opeře Evžen Oněgin, což bude jeden z prvních pokusů pěvkyně v přechodu k „těžším“, dramatičtějším operním rolím.

Jolanta s plnou parádou

Petr Iljič Čajkovskij je i autorem lyrické operní jednoaktovky Jolanta, v níž se Anna Netrebko poprvé představí v pátek v Praze. Na evropském turné i v české metropoli ji doprovází Slovinský filharmonický orchestr a Slovinský komorní sbor; vše proběhne pod taktovkou francouzského dirigenta Emmanuela Villaumea.

Titulní roli slepé princezny Jolanty, jíž vrátí zrak láska k rytíři Vaudémontovi, zpívala ruská diva poprvé v roce 2009 v koprodukční inscenaci Mariinského divadla a Festspielhausu v německém Baden Badenu s dirigentem Valerijem Gergijevem. Dodejme, že premiéru Čajkovského kusu v roce 1892 v Petrohradě dirigoval Čech Eduard Nápravník.

Části opery Netrebko zpívala již v březnu 2007 na recitálu v Paříži s Rolandem Villazónem:

Popularita Anny Netrebko v České republice se zdá být obrovská, o čemž svědčí i slova Aleny Nachtigalové z pořádající agentury Nachtigall Artists, že by klidně „Smetanku“ vyprodala dvakrát. Ti šťastlivci, kteří lístky získali, se budou moci přesvědčit, jestli hvězdná pověst předcházející ruskou sopranistku nelže. Fajnšmekři z řad pesimistů budou jistě zkoumat, zdali je její hlas poněkud temnější a těžší, než býval, výšky ostřejší a méně zvonivé než dříve, a tak. Naštěstí tím, že Jolanta se zpívá v rodné ruštině, odpadnou štiplavé poznámky na údajnou špatnou výslovnost slavné divy. U Jolanty bude ruský přízvuk naopak žádoucí... Ale to jsou jen maličkosti.

Ti ostatní si koncert s Annou Netrebko určitě užijí s plnou parádou, o tom nepochybuji. Vždyť první dáma opery je zvyklá naplňovat nejvyšší očekávání. Jak to řekla před přímým přenosem Nápoje lásky z MET, který se v září vysílal do celeho světa? „Žádný tlak? O čem to mluvíte? Samozřejmě, je to tlak. Jde o to, že se s tím umíme vypořádat. Proto jsme tam, kde jsme.“