Příliš strašidelná maturita...

Napětí kolem slohových prací a státní maturity sílí. Vyřadili bychom pro nedodržení formy a stylu i velké literární talenty doby minulé?

Martin Rychlík 6.6.2012
Pravopisně správně, lexikálně pěkné, ale test nedodržel zadaný žánr, což ve slohových pracích může znamenat nula bodů a automatickou pětku čili kouli neboli sardel. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pravopisně správně, lexikálně pěkné, ale test nedodržel zadaný žánr, což ve slohových pracích může znamenat nula bodů a automatickou pětku čili kouli neboli sardel. | foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
Pravopisně správně, lexikálně pěkné, ale test nedodržel zadaný žánr, což ve slohových pracích může znamenat nula bodů a automatickou pětku čili kouli neboli sardel.

„Myslím si, že strach, ať už jakýkoli, je v podstatě nevyzpytatelná emoce. Přichází často v momentech, kdy ho nejméně potřebujeme. Dřímá tam v hloubi naší duše a čeká, až ho nějaký nepatrný záchvěv nejistoty rozežene po celém těle. Číhá na takový moment, aby mohl způsobit drkotání zubů či stojící chloupky na předloktí.“ Nejde o literární dílko, ale o část maturitní slohovky, již zveřejnila společnost EDUin a která je takřka na propadnutí. Dostala třináct bodů z 30 možných; pod tucet by už byla hodnocena nedostatečně...

Nezdá se, že by citované věty psal čtyřkař, ale je to tak! Nedržel se formy. Stejně dopadly stovky maturantů, kteří se odchýlili od žánru, stylu či obsahu, což je klíčovou součástí trojstupňového hodnocení. V každé části lze získat deset bodů; kdo ale za tu první nezíská ani bod, automaticky vyhoří. Dalšími kritérii jsou jazykové prostředky (slovní zásoba, pravopis a tvarosloví) a kompoziční výstavba textu (zápletka, soudržnost). Jak by asi v novém, racionalizovaném hodnocení dopadly literární talenty, jež se vymykají kategoriím?

Citovaný gymnazista obdržel postupně dva, sedm a čtyři body. Nejvíce ztratil v oné fatální části, již studenti i učitelé kritizují – v subjektivně posuzovaném odchýlení se od žánru. Tomáš Feřtek z EDUin říká: „Není jasné, co hodnotiteli vadilo. O úvahu zcela jistě jde, tématem jsou nejrůznější podoby strachu.“ Kdo by ze študáků chtěl vidět, kde a jak přesně chyboval, má nejspíše smůlu (jak říkají kritici), anebo to může složitě zjišťovat.

Proč jedničkáři propadají z češtiny?

Ještě než po informativním ÚVODU začneme se samotnou statí, bylo by vhodné ujasnit si žánr, aby její autor nebyl diskvalifikován. Na místě by byl KOMENTÁŘ (čili druh článku, jenž vznikl z komentované zprávy k událostem a vychází ze známých faktů či jevů, dává je do souvislostí a připojuje též subjektivní pohled). Možný by byl i ESEJ (neboli pojednání na rozhraní publicistiky a literatury, které zobecňuje, zachovává poznatky a přitom uchovává osobitost projevu). Buď jak buď, je to spíše jedno; především má jít o čtení zajímavé.

Ale nyní už k části článku nazývající se STATÍ, jak nás to učili. Klíčová otázka, zda máme 800 vyškoleným expertům tleskat, jak precizně drží pravidla a bez slitování (anonymně) přiklepávají osudové nuly, anebo máme plakat nad tím, že často absurdní výtky k drobnému ústřelu ve formě dokáží zničit češtinsky pěkné a kreativní výpovědi, jitří emoce. A jitří je opravdu hodně.

„Nemohu si pomoci, ale úsilí naroubovat na jedinečný výtvor studenta, jehož léta známe, šestici subjektivních podkategorií, je nešťastné řešení. Písemné práce by se neměly takto hodnotit, měly zůstat ve školách. Podtrhané, proškrtané, ale férově zdůvodněné. Takhle je to blamáž,“ řekl ČESKÉ POZICI jeden ředitel čtyřletého gymnázia. Není sám. Za své premianty, kteří i se skvělým pravopisem vyhořeli, orodují též další školní „šerifové“.

Gymnazisté, kteří připálili palačinky

„Ozvalo se mi několik gymnázií z Moravy. Všechna se rozčilovala nad tím, jak špatně hodnotitelé oznámkovali slohové práce,“ řekl pondělní Mladé frontě Dnes poslanec Walter Bartoš (ODS). Školám vadí, že i vynikající studenti, kteří se rozepsali na nějaké téma a obohatili je třeba i zkušenostmi z reálného života, rupli na základě příliš formálního rozhodování a škatulkování ze strany evaluátorů. Do osmi dnů se mohou odvolat.

Podle úterních Lidových novin se odvolávají celé školy. Petr Holeček, ředitel brněnského Gymnázia Hády, přiznal, že neuspěl žádný ze studentů, který si vybral popis pracovního postupu při výrobě palačinky určeného dle zadání „do časopisu o vaření Velký gurmán s cílem zaujmout čtenáře“. Podle něho ale práce posuzovali i s odborníky na češtinu a nenašli důvod odmítnutí. „Odvolávají se sami studenti, ale stěžovat si bude i škola,“ řekl LN.

I když je práce pěkná, může se minout zadánímU češtinářských písemek vypadlo na sedm tisíc studentů (asi každý čtrnáctý), přičemž právě žánr a styl byl často tou kruciální otázkou. Cermat má jasno. „Jestliže žák píše tematicky o něčem jiném nebo například místo vyprávění zvolí popis, pak může být práce fakticky zcela úžasná, ale přesto je hodnocena nulou – nesplnil zadání,“ citoval oficiální web střediska pro přípravu maturit Pavla Zeleného, dlouholetého ředitele Cermatu.

I když je práce pěkná, může se minout zadáním. „Student buď psal o jiném tématu, nebo vytvořil slohový útvar jiný, než bylo zadáno. Místo vyprávění úvahu, místo referátu fejeton. Je to stejné, jako když máte na kole dojet rychle domů, sednete na ně, a vyrazíte jako střela, ale opačným směrem. To je, bohužel, jediným rizikem jedničkářů a u několika desítek z nich i realitou,“ říká Zelený. Slohy měly mít v základní verzi 200 slov, v obtížnější 250 a časový limit zněl na 60, respektive 90 minut.

Špinavý faul na studentech?

Kromě vytrvalých odpůrců formy státní maturity se přidali i novináři. Může to sice kantory a metodiky rozčílit, že se pisálkové (opět) vyjadřují k něčemu, o čem mají jen omezenou páru, ale pár citátů z aktuálního tisku si – s dovolením – dovolím. Vždyť právě psavci z deníků jsou těmi, kdo v hodince či dvou musejí vyšvihnout slušný a čtivý článek, vlastně slohové práce svého druhu.

V pondělní Mladé frontě Dnes vystoupil Feřtek, jenž je po výtce jedním z mála lidí, kteří se veřejně (se všemi riziky) vyjadřuje ke vzdělávacím tématům. Chaos okolo opravování slohovek označil za špinavý faul na studentech. „Je to nejostudnější část celé letošní zkoušky. Cermat nastražil bezvýchodnou a právně neobhajitelnou past na studenty a rodiče,“ píše Feřtek. A připomíná průšvihy státních maturit: chybné úlohy, špatně sestavené pořadí v matematice, demotivaci studentů po volbě náročnější verze, neodzkoušené testy a neochotu Cermatu diskutovat o chybách.

Nejvíce mu však vadí absence „opravené písemky“, onoho proškrtaného listu papíru, který si student vezme, pokýve hlavou, řekne si: „Jsem já to ale ťulpas, vždyť mají pravdu,“ a s pocitem spravedlivého zhodnocení ví, kde se zlepšovat. Nyní zná jen hodnocení z protokolu a maximálně se může dopídit extrastručného komentáře s citovanými zápisy: „aaa, N, OK, Squěle, Banální. V textu se vyskytují chyby v mluvnic. a lexikál. pros.“

Jak se pak asi těm propadlíkům proti hodnocení odvolává? A o odvolání bude rozhodovat úředník nějakého krajského úřadu – s týmiž podklady.

I maturanti mají společenské „vzory“

Do širších souvislostí zařazuje kauzu slohovek komentátor Lidových novin Zbyněk Petráček v úterním sloupku Sloh podle Cermatu. Nechce vynášet soudy, zda byli hodnotitelé Cermatu příliš přísní – k tomu by bylo třeba pročíst texty. Spíše připomíná, že psaný projev je na sešupu. A že i psané projevy naší politické elity, s nimiž se setkává v českých médiích, by jen stěží uspěly.

„Těžko najít takový, který by obstál před komisaři Cermatu. Kde se setkáváme s uhnutím od zadání, žánru či tématu? Kde slýcháme příšerné patvary typu ,došlo k rozhodnutí‘ místo ,ten či onen rozhodl‘? Kdo používá odpudivé výrazy typu ,je to o tom‘? Ano, to všechno bují ve zdejší politické reprezentaci. A přikrmují to spíše ti mladší (klasickou ukázkou jsou osobnosti Věcí veřejných), kteří studovali už po Listopadu,“ píše Petráček.

Podle něho nesmíme podceňovat ústní a písemné vyjadřování u maturit. Subjektivní hodnocení jednoho hodnotitele (na druhém se ušetřilo) má své limity, neexistuje jediné řešení jako u matematiky. „Dobře to řekl anonymní expert MfD: ,Práce na vyhození musí být plná pravopisných chyb, naprosto banální, poskládaná jen z holých vět.‘ Budou-li propadat maturitní práce jen kvůli subjektivním pocitům, šlo by to zařídit třeba takhle: ať rozhodují o školství jen ti poslanci, kteří jsou s to napsat použitelný článek do novin.“

Ať maturitní zločin ani Rath nepřekryje!

K politice v úterý vztáhl státní maturity i Michal Musil, zástupce šéfredaktora Mladé fronty Dnes: „Dnes je sice den Davida Ratha, přece však je dobré neztrácet ze zřetele i jiný zločin. Zločin, který se začal spřádat již dávno, avšak oběti se s ním vyrovnávají nyní. Ne, nepřeháním – státní maturity se mohou o titul ,zločin‘ směle ucházet. A spoluviníky tohoto zločinu jsou lidé napříč politickou reprezentací: onen průšvih se začal připravovat už za vlád sociální demokracie a pravice to ještě dokopala.“

Tvrdí, podobně jako většina soudných lidí, že maturita má být zkouškou, již nelze zpochybnit. „A ať se úředníci hájí, jak chtějí, zde lze pochybností najít dost. Práce totiž hodnotí externí hodnotitelé podle gumových, subjektivních kritérií typu ,dodržení útvaru‘,“ píše autor, jenž podobně jako veřejnost, studenti a rodiče stále nechápe, jakou míru fušérství, chyb a nedopatření dokáže ředitel Cermatu tolik let odehrávat. Nejpodstatnější je, že ze zamýšlené vstupenky na vysoké školy je spíše jen cár bez výpovědní hodnoty; v horším případě dokonce i vstup – absurdně – zablokuje.

V zemi organizované nezodpovědnosti

Před pár týdny, krátce po ostudě s nastavením matematického testu, jsme se nového ministra školství zeptali, zda neplánuje změny v Cermatu. „Musíme nejprve vyhodnotit všechny zkušenosti, které z maturit během dvou let máme, a teprve pak můžeme uvažovat o nějakých změnách. Maturita je složitý proces. Pokud bychom do systému dělali zásahy, musíme být velmi opatrní a musí to být promyšlené, jinak by to mohlo celé věci jen uškodit,“ řekl v půli května ČESKÉ POZICI ministr Petr Fiala.

Důvěra ve státní maturity je nyní podlomena snad zatím nejvíceKrátce po nástupu se maturantům, jež zdeptal nepovedený a později „harmonizovaný“ test z matematiky, veřejně omluvil. Co bude dělat teď? Omluví se znovu za to, že stát provozuje testy tak nedokonale? Má se za to omlouvat vskutku on, jenž je v úřadě pár týdnů? Podle Fialy je maturita důležitá ve třech rovinách: aby stanovila nejnižší laťku znalostí, srovnala školy a byla použitelná k přijímačkám na vysokou školu.

A je tu ZÁVĚR. Důvěra ve státní maturitu, která za čtrnáct let přišla na víc než 700 milionů korun, je nyní – po neprůhledném a zpackaném hodnocení slohových prací – podlomena snad nejvíce ze všech svých (četných) porodních bolestí. Letos už negarantuje nic. Těžší verze, ke které přemlouvají ředitelé a učitelé gymnaziální studenty, dostala vážnou ránu do slabin.

A jak se zamýšlel onen maturant na začátku článku, přináší „nevyzpytatelnou emoci“. Strach. Strach z nečekaného. Strach z nejistoty, že i ti výteční mohou absurdně vyhořet a pokazit si vstup do dospělosti. A dospělí se musejí děsit ze systému organizované nezodpovědnosti. Za nezvládnuté maturity nemůže Petra Buzková. Nemůže za ně Miroslava Kopicová. Nemůže za ně Dana Kuchtová. Nemůže za ně Ondřej Liška. Nemůže za ně Josef Dobeš. Nemůže za ně ani Petr Fiala, byť se za to omluvil. Může za to vůbec někdo, pane Zelený?

Počet příspěvků: 16, poslední 10.6.2012 05:09 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.