Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
S. Tomáš 15.3.2020 15:23

Na údržbu Mariánského sloupu v Praze založil Ferdinand III. věčnou nadaci, na kterou šly až do roku 1918 peněžní dávky, a snad jdou doposud. Podobnou nadaci má i katedrála sv. Víta.!

J. Šafránek 15.3.2020 8:55

Je víc instalací, které byly kdysi zbourány a není v našich silách, ani v našem zájmu se k nim vracet. Diskutovaný Mariánský sloup spíše patří do nějakého českého Disneylandu nebo na hrad Orlík. Češi o něm již jednou, a zase, jak se to vyvinulom ovšem ne "na věčné časy", rozhodli. Obnova je zrada.

D. Stehlíková 15.3.2020 8:04

Škoda, že jste ze svého výkladu historie obnovy sloupu vynechal sochaře Jana Bradnu, který stál v čele před Petrem Váňou a tesal první verzi.

V. Dudák 14.3.2020 12:21

Pokračování:

Rád bych na okraj reagoval na autorovo hodnocení Husova pomníku, které je velice zjednodušené a jednostranné. Podle mého názoru kvůli takovému přístupu autor znevěrohodňuje i své kompetence k problematice Mariánského sloupu a svádí případnou diskusi tam, kde se po léta motala a stále z velké části motá - totiž do roviny ideologické a náboženskoideologické.

Osobně fandím postavení MS, i když mi mrzí, že budou vynecháni andělé z podstavce, tuším, že paradoxně tedy ta část sloupu, která se nejvíce zachovala. Sloup a pomník Jana Husa spolu vedly symbolický dialog (ne že by na obou stranách nebyli v názorových řadách fanatici). Dialog, čili něco, co je dnes, navzdory mnoha řečem o svobodě názoru (to má být to první!) a svobodě projevu (to je to navazující!) tak moc vzácné.

S pozdravem VlaD

V. Dudák 14.3.2020 12:11

Děkuji za zajímavé informace, rád bych je ale doplnil. Povědomí o Mariánském sloupu zdaleka nebylo tak vymazáno z paměti, jak by z Vašeho příspěvku vyplývalo. Mnohými bylo mj. analogicky vztahováno k bořičství pomníků v době okupace a v době vlády komunistů a často bylo mezi lidmi připomínáno. O pomníku v souvislosti s Frantou Sauerem psal mj. Radko Pytlík, mezi obrovským množstvím zejména mladých lidí resonovala báseň Jaroslava Seiferta Hlava Panny Marie. V roce 1988 v Tvorbě č. 50 (to byl tehdy prestižní, byť samozřejmě ideologicky podvázaný kulturní časopis) vyšel článek Františka Nepila, v němž se zasazoval o znovupostavení MS. Na něj reagoval ideologicky stupidní argumentací (1989/14) jistý autor a rozpoutala se dosti bouřlivá diskuse, z níž však bylo publikováno jen málo (moji reakci neuveřejnili, ale byli slušní). Dali alespoň prostor pro chytrou, vtipnou odpověď Františku Nepilovi a tuším že uveřejnili završující a odborně fundovaný příspěvek tehdy začínajícího historika Víta Vlnase.

Rád b