Příběh o obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze

Pražští zastupitelé rozhodli, že se Mariánský sloup po 102 letech vrátí na své místo na Staroměstském náměstí. Obnovený sloup má být dokončen v létě.

Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem | foto: Wikimedia
Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí byl svržen 3. listopadu 1918, těsně po vzniku samostatného Československa. Snahy o obnovu tohoto sloupu začaly okamžitě poté a uťal je až únorový puč v roce 1948. Společenským tématem se opět začal stávat od roku 1987. Tehdy se objevil samizdat Historie Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Rok mezi 3. 11. 1987 a 3. 11. 1988, rok smíru od neznámého autora, který poukazoval na 70. výročí stržení sloupu.

Jde o úryvek z knihy Vítězslava Horyny Sloup míru o 112 stranách, která vyšla jako soukromý tisk jejího autora pro osobní přátele v počtu 333 číslovaných výtisků k Vánocům 1947. Horyna se v roce 1990 zúčastnil zakládající schůze Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

Vítězslav Horyna, Sloup míru

Vítězslav Horyna, Sloup míru

Výstava v roce 1988

Na konci roku 1987 architekt a disident Pavel Nauman (1937–2012) začal šířit petici za obnovení Mariánského sloupu, kterou podepsalo několik set lidí. V roce 1988 se pak uskutečnila oficiální architektonická soutěž na dostavbu Staroměstského náměstí, přičemž 227 návrhů od různých architektů bylo vystaveno ve Staroměstské radnici. Na výstavu jsme se byli podívat coby studenti Střední průmyslové školy stavební v Dušní ulici v Praze včetně spolužáka Zdeňka Bergmana, převozníka pražského.

V roce 1988 se pak uskutečnila oficiální architektonická soutěž na dostavbu Staroměstského náměstí, přičemž 227 návrhů od různých architektů bylo vystaveno ve Staroměstské radnici. Jeden z návrhů, který v podstatě vracel Staroměstské náměstí do stavu před rokem 1918, byl Pavla Naumana.

Poprvé jsme viděli původní Staroměstské náměstí včetně Mariánského sloupu, Krocínovy kašny a zničené novogotické budovy Staroměstské radnice. Na výstavě totiž bylo překvapivě i dvanáct návrhů, které rehabilitovaly prostor Staroměstského náměstí obnovením těchto objektů a jež se nám nejvíce líbily. Většina veřejnosti socialistické Prahy to cítila stejně. A anonymní hlasování o návrzích potvrdilo, že obnova zmizelých památek má největší podporu.

Obludné návrhy moderních architektů lidé odmítli, první cena však udělena nebyla. Od této výstavy jsme věděli, že Staroměstskému náměstí něco chybí. Na prvním místě vertikála architektury Mariánského sloupu, který se postupně stal naší srdeční záležitostí. Od té doby také víme, že většina veřejnosti proti obnově Mariánského sloupu nic nemá, jak by se mohlo zdát z některých diskusí jeho odpůrců.

Jeden z návrhů, který v podstatě vracel Staroměstské náměstí do stavu před rokem 1918, byl mého kamaráda Pavla Naumana. O Šalounově pomníku Jana Husa si myslel své, ale bral jej jako realitu, s níž nemá smysl bojovat. A jeho návrh dostavby Staroměstského náměstí tento, co do hmoty naddimenzovaný pomník také obsahoval. Tvrdil, že na pomníku je pouze zajímavé, kde se na něj vzalo za první světové války roku 1915 tolik bronzu.

Pavel Nauman (1937–2012), architekt a disident

Pavel Nauman (1937–2012), architekt a disident

Nová projektová dokumentace

Ihned po Listopadu 1989 Pavel Nauman založil Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, jejímž se stal prvním předsedou. Grafiku nové společnosti vytvořil jeho synovec František Štorm. Jako architekt si Pavel Nauman vzal za své zhotovit přesné plány pro výstavbu Mariánského sloupu. Se Zdeňkem Bergmanem, pozdějším mecenášem Mariánského sloupu, jsme pro něho rýsovali tuší na pauzák jeho nákresy. Moc jsme si tím nevydělali, ale bylo to nesmírně zajímavé.

Vytvořit novou projektovou dokumentaci nebylo jednoduché, jelikož se žádná dokumentace ke sloupu nedochovala. Pavel Nauman vytvořil nákresy podle fotogrammetrického zaměření starých, ale kvalitních fotografií a dochovaných fragmentů Mariánského sloupu v Lapidáriu Národního muzea. Rozměry fragmentů kontroloval plány sloupu, jež vznikly na základě metody fotogrammetrického zaměření. Jako znalec architektury, znal i proporce a poměry obdobných korintských sloupů.

Vytvořit novou projektovou dokumentaci nebylo jednoduché, jelikož se žádná dokumentace ke sloupu nedochovala. Pavel Nauman vytvořil nákresy podle fotogrammetrického zaměření starých, ale kvalitních fotografií a dochovaných fragmentů Mariánského sloupu v Lapidáriu Národního muzea. Rozměry fragmentů kontroloval plány sloupu, jež vznikly na základě metody fotogrammetrického zaměření. Jako znalec architektury, znal i proporce a poměry obdobných korintských sloupů.

Vycházel přitom z korintské hlavice původního Mariánského sloupu, která se zachovala, sice potlučená, ale dobře změřitelná. Některé kóty ze staré literatury se ukázaly nepřesné, což ho zpočátku pletlo. Pak se vše vysvětlilo jiným měřením a vše nakonec „sedělo“. Kombinací zmíněných metod a vědomostí vznikly plány, které sloužily sochaři Petru Váňovi celých 22 let, kdy na sloupu pracoval. Prováděcí projekt byl vytvořen v měřítku 1 ku 25 pro větší celky a 1 ku 5 pro menší části.

Karla Kavičku napadlo na místo, kde stál sloup zasadit základní kámen. Pavel Nauman udělal jeho výkres. Byl to skvělý nápad, který všichni stoupenci obnovy Mariánského sloupu ocenili. Kámen měl podobu pěti čtvercových žulových desek, které přibližovaly lidem dispozici sloupu a jeho čtyř podstavců. Desky vyrobila kamenická firma Credu Prostějov, jejíž cena byla nejpřijatelnější.

Idea sloupu se částečně zhmotnila a na Staroměstském náměstí vzniklo místo, díky němuž si lidé mohli představovat, jak by náměstí vypadalo, kdyby byl Mariánský sloup obnoven. Na deskách bylo v češtině, latině, angličtině a němčině vytesáno „ZDE STÁL A OPĚT BUDE STÁT MARIÁNSKÝ SLOUP“. A slova naděje „A OPĚT BUDE STÁT“ se po 27 letech ukázala prorocká.

Zaměření Mariánského sloupu.

Zaměření Mariánského sloupu.

Akce 2. listopadu 1993

Povolení Pražského magistrátu k položení kamenů do dlažby Staroměstského náměstí jsme neměli. V tehdy nevyřízené žádosti byla pouze věta „ZDE STÁL MARIÁNSKÝ SLOUP“. Akce pokládání kamenů probíhala následovně. Sešli jsme se 2. listopadu 1993 nad ránem před domem Pavla Naumana ve Špálově ulici na pražské Ořechovce. Nikdo jiný kromě nás dvou o akci nesměl vědět. Státní bezpečnost už sice v té době neexistovala, ale návyky z konspirace zůstaly.

Dojeli jsme doprostřed liduprázdného Staroměstského náměstí a zaparkovali u místa, kde Mariánský sloup stál. Pavel Nauman od známé architektky dostal přesné zaměření, kde byl v roce 1918 střed sloupu. Rozmotali jsme klubko a provázek přiložili podél kovového poledníku a dál k bývalému sloupu. Věděli jsme, jak daleko od konce poledníku byl střed této památky. Po změření pásmem jsme toto místo označili.

V bílé Škodě 105 bylo připraveno nářadí a pytel s pískem. Dojeli jsme doprostřed liduprázdného Staroměstského náměstí a zaparkovali u místa, kde Mariánský sloup stál. Pavel Nauman od známé architektky dostal přesné zaměření, kde byl v roce 1918 střed sloupu. Na místě už byl Karel Kavička se dvěma pracovníky firmy Credu Prostějov a Avií, v níž byly na paletě složené kamenné desky. Rozmotali jsme klubko a provázek přiložili podél kovového poledníku a dál k bývalému sloupu. Věděli jsme, jak daleko od konce poledníku byl střed této památky. Po změření pásmem jsme toto místo označili.

Následovalo odstranění dlažebních kostek pajcrem a krumpáčem. Práce šla dobře, Staroměstské náměstí bylo téměř prázdné, ale policejní hlídka si nás všimla. Zeptali se nás, zda máme povolení, zalhali jsme, že máme. Oni, jestli ho můžou vidět. My, že ne, že ho nemáme u sebe, že jsme jen dělníci, kteří mají za úkol desky zadláždit. To jim naštěstí jako vysvětlení stačilo a my i oni pokračovali. Kameny byly vyrovnány do pískového lože a písek nasypán do spár.

Po zarovnání do roviny pomocí prkna výsledek vypadal velmi dobře, písmo tehdy ještě svítilo zlatě. Dlažební kostky, které musely ustoupit žulovým deskám, jsme naložili na kolečko a odvezli k Domu U Kamenného zvonu a na jeho rohu z nich udělali pyramidu, která tam asi měsíc stála. Poté jsme odjeli zpět na Ořechovku s povznášejícími pocity, jež lze zažít jen párkrát za život.

Plány na nový mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí.

Plány na nový mariánský sloup na pražském Staroměstském náměstí.

Neodstraněná chyba

Někteří však měli se základním kamenem problémem. Brzy po instalaci nějaký odpůrce sloupu slova „A OPĚT BUDE STÁT“ zalepil, ale následně někdo nápis očistil. Pražský magistrát rozhodl, že slova, která neschválil, nechá z kamenů vysekat. U anglického nápisu však „vysekávač“ nevysekal slovo „will“ a tuto chybu nechala magistrátní cenzura v anglickém nápisu dodnes. Pokuta dva tisíce korun za instalaci bez schválení byla milosrdná. Zaplatila ji Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

Brzy po instalaci nějaký odpůrce sloupu slova „A OPĚT BUDE STÁT“ zalepil, ale následně někdo nápis očistil. Pražský magistrát rozhodl, že slova, která neschválil, nechá z kamenů vysekat. U anglického nápisu však „vysekávač“ nevysekal slovo „will“ a tuto chybu nechala magistrátní cenzura v anglickém nápisu dodnes.

Dne 3. listopadu 1993 ve výroční den svržení Mariánského sloupu byl základní kámen po slavnostní bohoslužbě a procesí z Týnského chrámu posvěcen. Obřad vedl Michael Josef Pojezdný, opat Královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově. Desky zde vydržely skoro 27 let a posloužily úsilí o obnovu Mariánského sloupu. Konaly se u nich bohoslužby, modlitby, lidé na ně kladli svíčky a květiny a 23. ledna 2020 pražští zastupitelé většinou 34 ku 12 hlasům rozhodli, že se Mariánský sloup po 102 letech může vrátit na své místo.

Dne 17. února 2020 sochař Petr Váňa a jeho bratr Tomáš základní kameny z dlažby Staroměstského náměstí vyjmuli, aby mohla začít výstavba obnoveného Mariánského sloupu. Nyní jsou hotové jeho betonové základy a po Velikonocích se na ně začne pokládat pískovcové schodiště, které beton zakryje. O žulové desky základního kamene projevil zájem historik Petr Blažek pro vznikající Muzeum paměti 20. století a Muzeum hlavního města Prahy.

Kameny je možné použít i na podlahu sanktuária vznikajícího Mariánského sloupu. Uvidíme, jak rozhodne vlastník žulových desek hlavní město Praha. Mariánský sloup má být dokončen letos v létě. Jeho slavnostní posvěcení se plánuje na 15. srpna, kdy bude Slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Předpokládá se mše svatá v katedrále a poté průvod ke sloupu na Staroměstské náměstí.

Stavba Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.

Stavba Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.

Autor

Vojtěch Pokorný

Vojtěch Pokorný, předseda Svatojánského spolku. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články