Příběh Íránu: Když OSN ohrožuje světový mír

Zpráva a rezoluce Mezinárodní agentury pro atomovou energii o íránském jaderném programu provokuje válku a ekonomický kolaps.

Zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii o íránském jaderném programu má potenciál vyvolat válečný konflikt. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii o íránském jaderném programu má potenciál vyvolat válečný konflikt. | foto: ArchivČeská pozice
Zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii o íránském jaderném programu má potenciál vyvolat válečný konflikt.

Dne 18. listopadu schválila Rada guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) rezoluci k Íránu. Vychází z aktuální zprávy MAAE o íránském jaderném programu datované 8. listopadu. V té se mimo jiné lze dočíst, že „podle signálů provádí Írán aktivity směřující k vývoji výbušného jaderného zařízení“.

Citovaná věta je „nejsilnějším“ tvrzením celé zprávy. Právě tímto vágním sdělením se západní tisk a politici nejčastěji ohánějí, když požadují, aby byly proti zemi mulláhů přijaty tvrdší sankce než dosud, nebo – jak o tom svědčí vzájemně se trumfující prezidentští kandidáti z řad republikánů v USA – se dušují, že na Írán vojensky zaútočí.

Ostatní části dokumentu obsahují to, co je již nějakou dobu známo. Text zprávy jedné z agentur OSN je plný tvarů slovesa „moci“ a  navíc nejmenuje země, od kterých informace pocházejí. Alespoň jeden příklad za všechny: „Jedna členská země poskytla agentuře informaci, že Írán mohl plánovat a provádět přípravné experimenty…“

Írán prý smlouvu NPT neporušil

V čele MAAE stojí od prosince 2009 Japonec Jukija Amano, který vystřídal nositele Nobelovy ceny za mír a nyní egyptského prezidentského kandidáta Muhammada Baradeje. Amano je – na rozdíl od Baradeje – v nejedné zemi světa považován za pouhou americkou loutku.

Jeho zpráva se upachtěně snaží popřít závěry, k nimž v roce 2007 shodně dospěly americké zpravodajské služby a jež tehdejšímu prezidentovi Georgi Bushovi a především jeho neokonzervativcům, kteří tou dobou ještě zaujímali klíčové pozice, dost nemilosrdně sebraly vítr z nadouvajících se protiíránských válečných plachet. Konstatovaly totiž, že Írán v roce 2003 upustil od svého jaderného programu.

Smlouva o nešíření jaderných zbraní prý nijak nebrání aktivitám směřujícím k vývoji atomových zbraní, nýbrž jen a pouze samotné jejich výrobě

Jak píše na stránkách amerického časopisu Jurist mezinárodně uznávaný americký právní expert Daniel Joyner, jehož doménou je právě šíření jaderných zbraní, i pokud by se každé slovo Amanovy rezoluce opíralo o skálopevné důkazy, Írán přesto neporušil Smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Ta prý totiž nijak nebrání aktivitám směřujícím k vývoji atomových zbraní, nýbrž jen a pouze samotné jejich výrobě.

Joyner dodává, že pokud by porušení smlouvy představoval pouhý nástup na cestu k výrobě jaderných zbraní, Japonsko a Německo už by se jej dopustily tolikrát, že by se v případě příslušného politického rozhodnutí mohly během pouhých pěti až šesti týdnů zařadit mezi mocnosti vlastnící atomové zbraně. Jenže proti přípravám výroby se MAAE v případě těchto dvou zemí ještě nikdy neohradila.

Selektivní přístup? Ano.

Předmětem rezoluce MAAE je Írán, pokojná země. Neútočí, nýbrž je napadána. Stejně jako v roce 1941, kdy ji napadly britské imperiální síly a Sovětský svaz, aby získaly její ropná pole. Stejně jako v roce 1953, kdy americká a britská rozvědka zinscenovaly pád Mohammada Mosaddeka, demokraticky zvoleného vůdce Íránu, protože chtěl znárodnit zdejší ropu a z toho plynoucí zisky použít na sociální programy. Nebo po íránské revoluci v roce 1979, kdy USA a Velká Británie přiměly svého tehdejšího přítele Saddáma Husajna, aby Írán napadl (opět kvůli ropě). Během osm let trvající války pak zahynulo půl milionu obyvatel Íránu, jelikož Irák nasadil proti napadeným Peršanům i bojové plyny západní provenience.

Vraťme se však zpátky ke zprávě MAAE, kterou si ruský ministr zahraniční Sergej Lavrov přečetl tak důkladně, až mu přišlo nápadné, že zpráva vůbec nejmenuje země, které pro ni poskytly zpravodajské informace. Ačkoli se o tom západní tisk nezmínil, anglickojazyčný ázerbájdžánský internetový portál Trend o tom 15. listopadu informoval. Lavrov v hlavním městě Ázerbájdžánu Baku vyzval MAAE, aby uvedla země, které pro zprávu o íránském jaderném programu uvolnily informace. Nemá-li tato zpráva informativní hodnotu, pak už ji nemá nic...

S ohledem na ajatolláhy, kteří Írán řídí, nelze prohlásit, že by tam k oblíbeným kratochvílím patřila právě sebevražda

Na selektivní přístup západního mediálního světa k informacím o zprávě o íránském jaderném programu upozornila například americká organizace FAIR (Fairness & Accuracy in Reporting – Korektnost a přesnost ve zpravodajství). Ta ve své zprávě z 11. listopadu ukazuje, jak bezuzdnou štvanici proti Íránu zahájila v souvislosti se zprávou MAAE velká americká média. Írán líčila, jako kdyby země měla ovladatelné jaderné hlavice na dosah. Americká média se podle FAIR pranic nepoučila z fiaska jménem Irák, který USA napadly na základě lživých údajů za nadšeného povzbuzování americkými médii.

Z čeho pramení nenávist

Americká média – a takřka v plné míře i evropská – mlčí ještě o jedné věci. O tom, z čeho vlastně pramení toto patologické protiíránské zaměření a nekončící nenávistné tažení s takřka až nábožným koloritem, které nemá zrovna racionální podklad.

S ohledem na ajatolláhy, kteří Írán řídí, totiž nelze prohlásit, že by tam k oblíbeným kratochvílím patřila právě sebevražda. Faktem je, že pokud by se Írán pokusil sestrojit či odpálit jedinou atomovou bombu, zaručeně by to ze strany Izraele, jediné jaderné mocnosti Blízkého východu (i když to oficiálně nikdy nepřiznali), a USA, které mají v zásobě několik tisíc atomových pum, vyvolalo odezvu. A ta by celou Persii proměnila v mlhu a prach, což není ani pro imámy vůbec radostná představa.

Skutečným hříchem Íránu je, že v demokratickém Libanonu podporuje hnutí Hizballáh a organizaci Hamás, jež stojí na základě voleb v čele pásma Gazy. Stejně jako podporoval irácký diktátor nevinné příbuzné sebevražedných atentátníků, poté, co jejich domy, v nejednom případě i s jejich obyvateli, srovnaly buldozery se zemí.

Přední francouzský deník, liberální Le Monde, který jako bílá vrána v řadách západních médií neváhal uvést, kdo má na nové zprávě MAAE k Íránu skutečný zájem, zahájil 17. listopadu její hodnocení z pera svého jeruzalémského zpravodaje větou: „Izrael dosáhl epochálního vítězství.“

Pokud však USA nebo Izrael Írán skutečně napadnou, zachvátí celou oblast plameny, ceny ropy se vyhoupnou do astronomických výšek a Západ, jenž upadá do další recese, se ocitne na cestě k nezvratnému ekonomickému zhroucení.

To však ještě není celý příběh. Čína a Rusko (což západní listy rovněž nezdůrazňují) se několikrát vyjádřily v tom smyslu, že vojenský útok proti Íránu budou považovat za útok proti sobě samým a asijské energetické integraci. Potažmo s tím může jediný útok proti Íránu vést ke světové válce. A právě tomu nyní OSN, dosavadní iniciátor světového míru, prostřednictvím rezoluce vydané její organizací pro atomovou energii napomáhá.

Počet příspěvků: 3, poslední 30.11.2011 12:50 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.