Při medializaci vražd zapomínáme na děti obětí a další pozůstalé

„Autoři by měli myslet na to, že články či seriály budou číst a sledovat také lidé, jichž se skutek dotkl nejvíce. I já se snažím přivyknout nové realitě, že novináři mohou napsat cokoliv, byť pravda bývá jinde.“ říká v rozhovoru soudní lékař Igor Dvořáček.

Hana Hanke 30.6.2020
Igor Dvořáček, ostravský soudní lékař. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Igor Dvořáček, ostravský soudní lékař. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA
Igor Dvořáček, ostravský soudní lékař.

Ostravský soudní lékař Igor Dvořáček v rozhovoru mimo jiné říká: „S nástupem genetiky a DNA analýz se podařilo vyřešit do té doby řadu neobjasněných vražd. Dnes postoupila analýza DNA tak daleko, že být vrahem, bál bych se na místě činu i dýchat. Rozhodně to ale neprobíhá tak, jak vídáme v televizních seriálech, že si pachatel odplivne, a my okamžitě víme, komu slina patří. Za expertizami DNA je obrovský kus laboratorní práce, a to vyžaduje čas.“

LIDOVÉ NOVINY: Proč a jak jste se stal soudním lékařem?

DVOŘÁČEK: Velkou roli hrála rodinná tradice a prostředí, ve kterém jsem se od raného dětství pohyboval. Můj otec byl uznávaný patolog. Už jako malé dítě jsem se pohyboval v přítomnosti jeho přátel, následně velkých osobností patologie a soudního lékařství z Olomouce. Většinu z nich jsem oslovoval „strýcu“. Už v 15 letech jsem proto věděl, že se chci stát soudním lékařem. To jsem k nemalému úžasu mnohých uvedl i u přijímacího řízení na lékařskou fakultu.

LIDOVÉ NOVINY: Česká praxe dnes začíná používat pojem koroner. Jste koroner?

My jsme byli historicky pod vlivem německých a rakouských škol, kde úřad koronera zřízen nebyl. Tradice v našich geografických podmínkách byla jiná. Byť se pojem koroner začíná používat i u nás, právně zatím není v systému zakotven. To se ale může v budoucnu změnit.

DVOŘÁČEK: Pojem koroner se u nás začal používat až s nástupem zahraničních kriminálek v médiích. U nás nemá historické opodstatnění. V Anglii byl úřad koronera formálně založen v roce 1194 a později byl převzat mnoha zeměmi s návazností na britský právní systém. Úkolem koronera je prošetřování okolností úmrtí v případě, že jde o smrt násilnou nebo podezřelou, není-li známa příčina smrti, došlo-li k úmrtí ve vězení, vazbě a podobně.

Koroner může nařídit pitvu nebo zahájit vyšetřování, vydává úmrtní listy a provádí řadu dalších úkonů souvisejících s úmrtím. My jsme ale byli historicky pod vlivem německých a rakouských škol, kde úřad koronera zřízen nebyl. Tradice v našich geografických podmínkách byla jiná. Byť se pojem koroner začíná používat i u nás, právně zatím není v systému zakotven. To se ale může v budoucnu změnit.

LIDOVÉ NOVINY: Běžně dnes lidé spojují vaši profesi s vyšetřováním úmrtí, ale vy se zabýváte také třeba úrazy...

DVOŘÁČEK: V případě, kdy má soudní lékař dostatečnou erudici, může vystupovat u soudu i v roli soudního znalce. Posuzujeme poranění vzniklá při různých hospodských rvačkách a šarvátkách, dopravních nebo pracovních úrazech a podobně.

LIDOVÉ NOVINY: Co při své práci soudního lékaře děláte nejčastěji?

V případě, kdy má soudní lékař dostatečnou erudici, může vystupovat u soudu i v roli soudního znalce. Posuzujeme poranění vzniklá při různých hospodských rvačkách a šarvátkách, dopravních nebo pracovních úrazech a podobně.

DVOŘÁČEK: Soudní lékaři řeší převážně problematiku náhlých úmrtí. Jde především o náhlá úmrtí mimo zdravotnická zařízení – „v terénu“. To znamená úmrtí doma, v práci, na ulici, v dopravních prostředcích... Tedy ta úmrtí, která nastávají mimo areál nemocnice, náhle a neočekávaně, většinou v situaci, kdy se člověk cítí zcela zdravý. Také řešíme problematiku násilných úmrtí, což jsou taková, která nastupují z jiných než přirozených příčin. Například úrazy, intoxikace, umrznutí, otravy alkoholem a v neposlední řadě sebevraždy.

Dnes je obor soudního lékařství mediálně prezentován přes násilná úmrtí, což však nevystihuje pravou podstatu náplně naší práce. Pravda je taková, že často vyšetřujeme náhlá úmrtí, a to i u velmi mladých lidí. Musíme vysvětlit, jaký tam byl mechanismus nástupu smrti. A pokud měl dědičný základ, pak i to, zda je pro jeho rodinu možná nějaká prevence v podobě genetických vyšetření. Šíře naši působnosti je proto mnohem širší, než by se třeba v televizních seriálech mohlo zdát.

LIDOVÉ NOVINY: Lidé, kteří dělají soudní lékaře, asi musí mít trochu hroší kůži. Setkal jste se během své mnohaleté praxe s případy, jež se vám pod tu hroší kůži vryly?

DVOŘÁČEK: Jde o profesionalitu, nechci říkat zvyk. Ale přesto… Setkal jsem se s případy, které se navzdory oné pomyslné profesní ochraně člověka emočně dotknou. Je ale důležité, aby vždy převážila profesionalita nad emocemi, aby to neohrozilo profesní názor. Vždy jsou emočně náročnější násilná úmrtí dětí. Mě osobně se více dotýkaly případy, které korespondovaly s věkem vlastních potomků. Máte-li doma malé děti, vnímáte silněji každou smrt jedince stejného stáří.

Dnes je obor soudního lékařství mediálně prezentován přes násilná úmrtí, což však nevystihuje pravou podstatu náplně naší práce. Pravda je taková, že často vyšetřujeme náhlá úmrtí, a to i u velmi mladých lidí. Musíme vysvětlit, jaký tam byl mechanismus nástupu smrti. A pokud měl dědičný základ, pak i to, zda je pro jeho rodinu možná nějaká prevence v podobě genetických vyšetření.

Bohužel to pokračuje i s jejich narůstajícím věkem. Tu věkovou spojitost pak vytvářejí drobnosti. Oblečení zemřelého, hračky na místě činu, povlečení na posteli, vše, co měly nebo mají doma také vaše děti. Tyto předměty bývají po napadení znečištěny krví nebo jiným biologickým materiálem a potom, ať chcete, nebo ne, ta asociace se vám nepřímo přenese. A pak se můžete chytnout do pasti. A přiznávám, jednou se mi to stalo…

LIDOVÉ NOVINY: Co to bylo za případ?

DVOŘÁČEK: Šlo o asi osmiletého chlapce, který byl velmi instabilní, a matka ho vychovávala sama. Jednoho rána, při odchodu chlapce do školy, situaci nezvládla a ubila ho v dětském pokoji kladivem. Ta kulisa scény byla šílená. Šlo o desítky ran. Když pak vstoupíte do tohoto prostředí a kolem sebe vidíte hračky, které má doma váš stejně starý syn, je to něco, co vás nenechá chladným.

LIDOVÉ NOVINY: Které forenzní postupy v medicíně jsou nejdůležitější při odhalování pachatelů?

DVOŘÁČEK: Základem soudního lékařství i odhalování pachatelů je perfektně provedená pitva. Postupy u pitvy se v uplynulých sto letech téměř nezměnily. Laická veřejnost má představu, že otevřeme tělo a uvnitř najdeme skoro „jako na papíru“ jasně napsanou definitivní diagnózu. Ano, často je diagnóza jasná. Pravdou ale je, že někdy po provedení pitvy stojí celý kolektiv nad tělem zemřelého a dává dohromady každou maličkost, jež by pomohla objasnit příčinu smrti. Na tomto místě pak musím vyzvednout vynikající práci naší toxikologické laboratoře. Vzpomeňme třeba na kauzu metanol…

LIDOVÉ NOVINY: Co dnes musí umět soudní lékař oproti jiným lékařům?

Setkal jsem se s případy, které se navzdory oné pomyslné profesní ochraně člověka emočně dotknou. Je ale důležité, aby vždy převážila profesionalita nad emocemi, aby to neohrozilo profesní názor. Vždy jsou emočně náročnější násilná úmrtí dětí.

DVOŘÁČEK: Takto jednoduše dnes diverzifikovat znalosti lékařů nelze. I v našem oboru je velmi důležitá interdisciplinární spolupráce. V první řadě každý soudní lékař v sobě musí mít velkou míru autoreflexe a pokory, aby byl schopen přijít ke kolegovi z jiného oboru a požádat ho o názor nebo pohled na věc. A někdy i společně vyhodnotit závěry, abychom se co nejvíc přiblížili pravdě. Je laciné dělat rychlé závěry, aniž bychom se poradili se specialisty, kteří se problematice věnují celý život. Stalo se nejednou, že jsme si museli jít pro radu do úplně jiného oboru, a nejenom zdravotnického.

LIDOVÉ NOVINY: Co je na práci soudního lékaře nejzajímavější?

DVOŘÁČEK: Mě osobně především těšilo, že na výsledky naší práce čekala někdy řada dalších, především kriminalistických specialistů. A tím největším hnacím motorem, chcete-li profesní satisfakcí, byla skutečnost, že díky našim závěrům byla dopadena spousta pachatelů násilných trestných činů.

LIDOVÉ NOVINY: Jezdíte ohledávat místo činu. Znamená to, že se příliš nevyspíte, protože zločiny se nepáchají jen v pracovní době?

DVOŘÁČEK: Zejména v devadesátých letech jsem se příliš nevyspal. Po amnestii prezidenta republiky v našem regionu výrazně narostly vraždy a násilnosti. Stalo se, že jsme vyjeli i ke třem vraždám za den. Nikdy jsem si nemyslel, že to, co jsme jako studenti četli ve starých učebnicích, někdy uvidíme na vlastní oči. Bestialita, způsob provádění vražd, jejich četnost, se naprosto vymykala tomu, co jsme do té doby viděli.

Laická veřejnost má představu, že otevřeme tělo a uvnitř najdeme skoro „jako na papíru“ jasně napsanou definitivní diagnózu. Ano, často je diagnóza jasná. Pravdou ale je, že někdy po provedení pitvy stojí celý kolektiv nad tělem zemřelého a dává dohromady každou maličkost, jež by pomohla objasnit příčinu smrti.

Měli jsme štěstí, a vrahové smůlu, že v devadesátých letech se na severní Moravě setkal skvělý tým lidí, skutečných profesionálů, který fungoval jako dobře sehraná formace dalších více než 20 let. Vyšetřovatelé, kriminalisté, kriminalističtí technici a experti, státní zástupci a v neposlední řadě soudní lékaři – všichni jsme se učili za pochodu, na každém novém případu. A bylo se z čeho a co učit!

LIDOVÉ NOVINY: Setkal jste se někdy s pachateli tváří v tvář?

DVOŘÁČEK: Nesčetněkrát. Mnohdy to bylo za vypjatých situací, třeba i v blízkosti místa činu. Prováděli jsme často i prohlídky pachatelů, kteří byli ještě potřísnění krví. My jako soudní lékaři jsme věděli, kde například krevní stopy na pachateli hledat. Když měl pachatel na sobě čistou košili, podívali jsme se důkladně na všechny knoflíčky. Když neměl při činu boty, dívali jsme se na plosky nohou. To jsou specifické úkony, které se obvykle u lékaře neprovádějí, ale soudní lékař je dělá automaticky…

LIDOVÉ NOVINY: Často se hovoří o tom, že kriminalistům stále více pomáhají stopy DNA. Mohou vás nahradit?

DVOŘÁČEK: Nahradit určitě ne. Mohou významně pomoci. S nástupem genetiky a DNA analýz se podařilo vyřešit do té doby řadu neobjasněných vražd. Dnes postoupila analýza DNA tak daleko, že být vrahem, bál bych se na místě činu i dýchat. Rozhodně to ale neprobíhá tak, jak vídáme v televizních seriálech, že si pachatel odplivne a my okamžitě víme, komu slina patří. Za expertizami DNA je obrovský kus laboratorní práce, a to vyžaduje čas. Upozorňuji ale, že navzdory všemu novodobému technologickému pokroku expertizy DNA nikdy nenahradí pitvu.

LIDOVÉ NOVINY: Veřejnost vám říká patolog, ale to není přesné označení.

V první řadě každý soudní lékař v sobě musí mít velkou míru autoreflexe a pokory, aby byl schopen přijít ke kolegovi z jiného oboru a požádat ho o názor nebo pohled na věc. A někdy i společně vyhodnotit závěry, abychom se co nejvíc přiblížili pravdě.

DVOŘÁČEK: Není. Dnes je stěžejním úkolem patologa provádět analýzy vzorků živých pacientů, hovoříme o cytologických a bioptických vyšetřeních. Patologové se dnes dominantně starají o diagnostiku nádorových onemocnění z odebraných tkání. Na základě výsledků jejich práce víme, zda jde o zhoubný nádor, či nikoliv. Kromě toho se na patologii provádějí pitvy osob, které zemřely v nemocnici, a lékař nařídí takzvanou patologicko-anatomickou pitvu.

LIDOVÉ NOVINY: Můžete objasnit rozdíl mezi zdravotní a soudní pitvou?

DVOŘÁČEK: Dnes rozlišuje naše legislativa celkem čtyři druhy pitev. Zdravotní a soudní pitvy jsou prováděny na soudním lékařství, pitvy patologickoanatomické patří do kompetence oboru patologie. Pitvy anatomické jsou prováděny na lékařských fakultách a mají výukový charakter. Rozdíl mezi pitvou zdravotní a soudní je v tom, že o provedení zdravotní pitvy rozhoduje lékař, který provádí prohlídku těla zemřelého, zatímco pitvu soudní nařizuje policejní orgán nebo státní zástupce.

Zdravotní pitva je uzavřena pitevním protokolem, ve kterém uvádíme, kromě jiného, základní onemocnění a příčinu smrti. Soudní pitvu nařizuje obvykle policejní inspektor. K provedení pitvy přibere dva soudní lékaře – znalce. Položí znalcům otázky, na které jsou znalci povinni formou znaleckého posudku odpovědět. Tento úkon bývá časově limitován. Zpravidla odevzdáváme pitevní protokol do jednoho měsíce od zadání.

LIDOVÉ NOVINY: To, že je vaše žena uznávanou patoložkou, asi není náhoda…

Mě osobně především těšilo, že na výsledky naší práce čekala někdy řada dalších, především kriminalistických specialistů. A tím největším hnacím motorem, chcete-li profesní satisfakcí, byla skutečnost, že díky našim závěrům byla dopadena spousta pachatelů násilných trestných činů.

DVOŘÁČEK: O náhodu opravdu nešlo. S manželkou jsme se seznámili na gymnáziu. Víceméně i ji ovlivnilo mé rodinné prostředí, zejména osobnost mého otce. Původně chtěla být oční lékařkou, ale on ji nakonec přivedl k problematice cytologických vyšetření, která se v té době rozvíjela. A ona na něj nakonec dala a rozhodla se jít touto cestou. Myslím, že dosáhla svých met a mnohých úspěchů.

LIDOVÉ NOVINY: Myslíte, že nové české kriminální seriály či filmy popisují práci soudního lékaře realisticky?

DVOŘÁČEK: Otevřeně přiznávám, že tyto seriály moc nesleduji, protože jsou z mého pohledu nevěrohodné. Věrohodné byly filmy z šedesátých let, které poměrně věrně popisovaly práci soudních lékařů. V současnosti musí tvůrci kriminálních filmů a seriálů vyhovět publiku a dělat kompromisy. A děláte-li kompromisy, vzdalujete se realitě.

LIDOVÉ NOVINY: Přitom se dnes tyto seriály těší mimořádné sledovanosti…

DVOŘÁČEK: Nejde jen o seriály. Touha veřejnosti „vidět krev“ je mimořádně silná. A bohužel jde ruku v ruce s touhou o vyšší sledovanost, čtenost a podobně. A při veškeré té masivní medializaci vražd zcela zapomínáme na děti obětí a další pozůstalé. Na jejich bolest a vše, co jim tato medializace způsobuje. Autoři by měli vždy myslet na to, že články či seriály budou číst a sledovat také lidé, kterých se skutek v důsledku dotkl nejvíce.

Touha veřejnosti „vidět krev“ je mimořádně silná. A bohužel jde ruku v ruce s touhou o vyšší sledovanost, čtenost a podobně.

Obecně se snažím i já přivyknout nové realitě, že dnes novináři mohou napsat cokoliv, byť pravda bývá někde zcela jinde. V nedávné minulosti jsem byl i já společně s manželkou a dcerou vystaven řadě mediálních pomluv a lží, které následně vyvrátily až vyhrané soudní spory. Ale taková je dnešní doba.

Igor Dvořáček

  • Narodil se v Olomouci, kde v roce 1980 promoval na Lékařské fakultě Univerzity Palackého.
  • Získal atestace z patologické anatomie a soudního lékařství, velký doktorát (Ph. D.) obhájil v roce 2005.
  • Od roku 1980 působí v Ostravě, nejdříve jako patolog a poté jako soudní lékař v Ústavu soudního lékařství tamní fakultní nemocnice.

Počet příspěvků: 1, poslední 6.7.2020 08:28 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Autor

Hana Hanke

Další autorovy články