Prezidentský kompromis v Irsku: Zvítězil nevinný Higgins

Irové volili novou hlavu státu a zdálo se, že chtějí čerstvou tvář. Nakonec vzali zavděk nejméně zkompromitovaným stranickým veteránem.

Michael D. Higgins (uprostřed) s rodinou slaví 29. října v Dublinu vítězství v irských prezidentských volbách. foto: © ReutersČeská pozice

Michael D. Higgins (uprostřed) s rodinou slaví  29. října v Dublinu vítězství v irských prezidentských volbách.

Podle posledních průzkumů veřejného mínění Irové po svém budoucím prezidentovi chtěli, aby je nejen dobře reprezentoval v zahraničí, ale zároveň aby i ztělesňoval nový začátek poté, co od roku 2008 nepřetržitě kolaboval nedávný irský ekonomický zázrak. Tato mise se však ukázala jako neproveditelná. A tak irské prezidentské volby poslední říjnový čtvrtek nepřinesly ani tak jasného vítěze, jako jasné poražené.

Sedm kandidátů mělo pocit, že poptávce voličů jasně rozumí, a snažilo se jim předložit svou nabídku irského lídra budoucnosti. Šlo především o soucit s nelehkou situací občanů, respektive voličů. Kandidáti se předháněli v populismu. Jedni si chtěli odtrhnout od svého vysoce dotovaného prezidentského platu, jiní hodlali tyto prostředky dokonce využít na výplaty pro náhodně vybrané nezaměstnané, další přísahali, že budou zadarmo pomáhat v hospicích či bránit nespravedlivým exekucím. K dobrému tónu patřilo slibovat pomoc při tvorbě nových pracovních příležitostí. Opomenuta nebyla ani ochrana irské svrchovanosti v éře pokračující globalizace a možné úpravy evropských smluv.

K úsměvným momentům patřila bezesporu debata o významu irského jazyka pro další rozvoj irské společnosti, která byla přirozeně vedena v angličtině, protože až na pozdějšího vítěze, Michaela D. Higginse, nedokázal žádný z přítomných kandidátů promluvit plynně irsky na politické téma. Toto byl i nejtěžší moment Dany Rosemary Scallonové, zpěvačky a kandidátky nacionalistických ultrakonzervativců, jejímiž hvězdnými momenty byly někdejší vítězství v Eurovizi a zvolení do Evropského parlamentu.

Až na Higginse nedokázal žádný z přítomných kandidátů promluvit plynně irsky na politické téma

Bylo by však hrubým zjednodušením považovat celou kampaň za jakousi komedii plných omylů. Irské prezidentské volby vyslaly vážné politické signály zajímavé i pro českou společnost, která se pomalu blíží hledání nové hlavy státu.

Největším poraženým irských prezidentských voleb je vládnoucí strana a vítěz únorových parlamentních voleb Fine Gael. Ta se rozhodla své vítězství potvrdit i ve volbách prezidentských a vyslala do nich věrného člena a europoslance Gaye Mitchella, jenž však nebyl schopný získat ani pětinu preferencí své strany a skončil hluboce v poli poražených, dokonce pod hranici nároku pro příspěvek na kampaň.

Nezapomenout na minulost

Jako novou výzvu pro etablování v Irské republice pojala tyto volby strana Sinn Féin, která je v Severním Irsku oficiálním představitelem katolické komunity a po celá desetiletí se marně pokouší vybudovat silné politické zázemí v Irské republice. Do voleb vyslala Martina McGuinnesse, místopředsedu vládní samosprávy v Severním Irsku a jednoho z čelních protagonistů severoirského mírového procesu.

Na úřad irského prezidenta potřebujete mít nejen jasnou vizi budoucnosti, ale i vyjasněnou minulost

Pro běžného irského voliče jsou cíle Sinn Féin příliš radikální. Běžní Irové upřednostňují kvalitu života před sjednocením ostrova a ve vztahu k minulosti nejsou až tak velkorysí vůči těm, kteří v zájmu irské věci sáhli po zbraních. Zejména pak, když mezi oběti takových bojových akcí patřili reprezentanti irské armády či policie. McGuinness za éry svého působení v paramilitaristické IRA po zbraních osobně sáhl. A i když ve většině případů nestřílel sám, pak se s největší pravděpodobností podílel na krytí pachatelů. V Severním Irsku mu již v zájmu mírového procesu před lety odpustili. Dokonce i protestanti. V prezidentských volbách šlo o to zjistit, zda mu odpustili i v jižní části ostrova. Výsledek voleb ukázal, že nikoliv. A tak zůstalo jen lakonické konstatování, že se zbraní v ruce se můžete stát národním hrdinou. Když zbraň odložíte, můžete se stát laureátem Nobelovy ceny míru. Na úřad (irského) prezidenta však potřebujete mít nejen jasnou vizi budoucnosti, ale i vyjasněnou minulost.

Minulost dohnala těsně před volbami i černého koně kampaně, nezávislého kandidáta Seana Gallaghera, který v průzkumech vedl o 10 až 15 procent. V minulosti se proslavil jako jeden z investorů v irské verzi pořadu Den D, kde se sebejistotou Billa Gatese hovořil o svých podnikatelských schopnostech v oblasti zasíťování domů. Tři dny před volbami však vyšlo najevo, že velkou část někdejších zakázek získal na základě svých politických kontaktů, jakož i členství ve vládní straně, které jako nezávislý kandidát v kampani marginalizoval. Navíc ani jeho účetnictví nevyšlo z veřejného zkoumání zrovna nejlépe.

Vítězství idealisty

Vzhledem k výše zmíněnému byl nakonec nejúspěšnější kandidát Labouristické strany a bývalý ministr kultury Michael D. Higgins. Jeho největší slabinou se v průběhu kampaně ukázal jeho věk, jeho největší devizou jeho idealismus. Právě ten jen uchránil v průběhu celého irského ekonomického zázraku od nadšeného horování pro moderní kapitalismus a zisky z bankovních spekulací. Ačkoliv je jeho strana členem vládnoucí koalice, levicový tradicionalismus, jindy vnímaný jako projev nepraktičnosti, učinil z Higginse kandidáta, když ne nezávislého, tak alespoň nevinného. Jeho nevinnost nakonec stačila k drtivému vítězství.

Irové nakonec našli svého prezidenta. Možná je nebude úplně elektrizovat v průběhu sedmiletého funkčního období, s největší pravděpodobnosti je však ani nezklame. S blížícím se schvalováním složitého rozpočtu na rok 2012 však končí éra snění.