Prezidentská pouť se Zemanem. A s nostalgií po starých časech.

Nahlédli jsme do kampaně Miloše Zemana. A připadali si jako ve filmu Miloše Formana.

Země živitelka patřila první den Miloši Zemanovi. Prezidentského kandidáta doprovázeli šéf SPOZ Vratislav Mynář a předseda protivínské buňky SPOZ, podnikatel Quido Šatra (uprostřed). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Země živitelka patřila první den Miloši Zemanovi. Prezidentského kandidáta doprovázeli šéf SPOZ Vratislav Mynář a předseda protivínské buňky SPOZ, podnikatel Quido Šatra (uprostřed). | foto: © Česká poziceČeská pozice
Země živitelka patřila první den Miloši Zemanovi. Prezidentského kandidáta doprovázeli šéf SPOZ Vratislav Mynář a předseda protivínské buňky SPOZ, podnikatel Quido Šatra (uprostřed).

Hvězdou prvního dne legendární zemědělské výstavy Země živitelka byl prezidentský kandidát Miloš Zeman, který tu zahájil své třídenní jihočeské turné. V areálu byl prominentním hostem. Přesto, že tu oficiálně platil zákaz petičních akcí, tři stolečky, kde se sbíraly podpisy pro „Miloše“, měly výjimku.

„Co to tady děláte? To se nesmí! Já vás nahlásím,“ vřeštěla korpulentní dáma kolem padesátky na slečnu, která seděla za jedním z nich. „Já jsem tady taky chtěla sbírat podpisy. Pro paní Bobošíkovou. Ale na ředitelství mi řekli, že je to zakázané. Okamžitě toho nechte,“ neustávala.

Slečna dělala, že ji nevidí, a věnovala se těm, kteří chtěli podpořit Zemana. Kolemjdoucí nemusela oslovovat, hrnuli se ke stolku sami. Za každý podpis lahvička minerálky, stranické noviny SPOZdravem a pozvání na odpolední „hydepark“ s Milošem Zemanem v amfiteátru na výstavišti. Bojovnice to nevzdávala: „Tak já si sem sednu vedle vás a budu sbírat pro paní Bobošíkovou...“ Obracela se na kolemstojící, ale podpory svojí kandidátky se nedočkala.

Na „Živitelce“ bylo letos Zemanovo. Hvězdou prvního dne legendární zemědělské výstavy Země živitelka byl prezidentský kandidát Miloš Zeman

Socialistická živitelka

Výstava Země živitelka je dítětem normalizace. Vznikla v polovině sedmdesátých let jako každoroční prezentace úspěchů socialistického zemědělství. Letošní ročník je třicátý devátý. Z doby reálného socialismu také pochází drtivá většina pavilonů, jež se dneska mísí s postkapitalistickým tržištěm. Vystavuje se tu nejen zemědělská technika, ale i všechno, co lze na venkově užít: systémy vytápění, hospodářské dřevostavby, čerpadla, pily, zahradní nářadí a sazenice nebo včelařské potřeby. Ale nejméně polovinu stánků zabírají obskurní teleshopingové produkty a pouťová šidítka: cukrovinky, lihoviny, léčivé masti, suvenýry, levné oblečení...

Formální prezentace ministerstev zemědělství nebo životního prostředí se omezují na pulty plné letáků a brožur. Nejzajímavější je malá expozice regionálních potravin a specialit. Chovatelské pavilony s plemennými zvířaty jsou stranou a určitě nepatří k těm nejvíce navštěvovaným. Skoro to vypadá, že praktické zemědělství už dneska nikoho nezajímá.

Obležené zákazníky jsou naopak velkokapacitní „žrádelny“: desítky stolů a lavic uprostřed stánků s rychlým občerstvením. Venkov si sem přijíždí nakoupit, najíst se a zavzpomínat na staré dobré časy, kdy na Zemi živitelku mířil z každé jihočeské vsi aspoň jeden autobus družstevníků.

Do roku 1994 bylo českobudějovické výstaviště příspěvkovou organizací ministerstva zemědělství. Poté se zprivatizovalo. Téměř 88 procent akcií Výstaviště České Budějovice a.s., v jehož pětičlenném představenstvu najdeme například i jméno Pavla Dlouhého z Hluboké nad Vltavou, drží Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond a.s. Jeho 100procentním vlastníkem je ministerstvo zemědělství. Loni dostalo Výstaviště desetimilionovou dotaci z Operačního programu Životní prostředí na revitalizaci a rekonstrukci parku v areálu. Státní kapitalismus v praxi.

Nad vepřovým kolenem

Chlapi se dočkali náčelníka a mají oči jen pro něj. Náčelník sedí a kouří.

Máme štěstí. Můžeme nahlédnout do soukromí Strany práv občanů – Zemanovci (SPOZ), kde je Miloš Zeman čestným předsedou. Nebo maskotem. Ve stánku se zemědělskou technikou firmy AG Blatná, jejímž spoluvlastníkem je předseda protivínské buňky SPOZ Quido Šatra, se má odehrát neformální setkání Zemana s představiteli jihočeské organizace strany a kandidáty SPOZ do krajských voleb. Na stole trůní pečená vepřová kolena, tlačenka, pivo.  

Protivínský předseda Šatra mezitím hecuje kolegu podnikatele: „Hele, já jsem malá firma a dal jsem Milošovi na kampaň 40 tisíc. Ty seš větší, měl bys dát aspoň padesát.“ A s úsměvem jihočeského lišáka dodává: „Já mám Miloše rád. Víš, co mi řekl? Vy jste mě nenechali padnout, když mi bylo nejhůř, a to já si pamatuju. On si to VŠECHNO bude pamatovat, to mi věř,“ dodává dvojsmyslně.

Miloš Zeman zpomaleně přichází. Doprovází ho předseda strany Vratislav Mynář, podnikatel Zdeněk Zbytek a kandidát do Senátu Jindřich Goetz.

Chlapi se dočkali náčelníka a mají oči jen pro něj. Náčelník sedí a kouří. Tu pochválí sběračku podpisů, blahosklonně pokýve, mluví už o komunálních volbách. A zas kouří. Straníci referují, co pro stranu udělali. Ale většinu času se rozpačitě mlčí. Předseda Mynář sedí, jakoby se ho to netýkalo, hledá cosi na tabletu. Krajský předseda SPOZ Zdeněk Robenhaupt za stolem nahlas telefonuje. Asi s manželkou. Kandidát do Senátu, známý filmový architekt a rektor Ondříčkovy filmové akademie v Písku Goetz mluví o svých sedmi anglických chrtech. Kde se tu vzal mezi bývalým vojenským prokurátorem Františkem Pohankou a bývalým krajským ředitelem policie Bohumilem Bezemkem, mimochodem dvojkou a trojkou jihočeské kandidátky SPOZ, bůh suď.

Jako by se od doby Formanova opusu Hoří, má panenko nic nezměnilo. Každý tu sedí sám, ponořen do svého malého, trapného vesmíru a všichni věří, že dělají politiku. A kdo by si myslel, že aspoň náčelník při takové příležitosti okouzluje vtipem, byl by na omylu. Samá drobná politická práce.

Ještě povinné fotografie. Se sponzorem občerstvení. S hostitelem a předsedou strany. Miloš Zeman se loučí: „Musím tě pochválit Quido a celou tvoji vzorně fungující protivínskou organizaci. Až sem přijedu příště, hleďte ji rozmnožit o další tři stejně úspěšné.“

Co chtějí Zemanovci

A jak je to s jihočeským programem SPOZ? Co tihle pánové vlastně slibují voličům?

  • Prosadíme dostupné bydlení, výstavbu levných sociálních bytů, mateřských školek a jeslí!
  • Zasadíme se o důstojnější život důchodců!
  • Nebudeme šetřit na rozvoji učňovského školství, sportovních zařízení pro mládež a volnočasových aktivit!
  • Podpoříme živnostníky a firmy vytvářející v kraji nová pracovní místa!
  • Jsme pro rozšíření JE Temelín, urychlení výstavby dálnice D3 a zkvalitnění dopravní infrastruktury kraje!
  • Prosadíme efektivní využívání finančních prostředků ve zdravotnictví!
  • Chceme zelenou a občanovi přístupnou Šumavu s úměrným hospodářským rozvojem!

Ty sliby zakončené vykřičníkem jsou jako déja vu. Na papíře se snadno plní přání všech těch nakupovačů levných věcí, co vypadají lákavě, ale po jednom použití přestávají fungovat. Lidí, co vždycky znovu uvěří obratným prodavačům. A pak litují. Těch je na Výstavišti většina. Zdá se, že Miloš Zeman dělá prezidentskou kampaň ve správnou dobu na správném místě.

Zdá se, že Miloš Zeman dělá prezidentskou kampaň ve správnou dobu na správném místě

Pod velením pana Zbytka

Amfiteátr s plastovými židlemi má už taky svoje nejlepší léta za sebou. Z jeviště vyklízí bedny obskurní rocková kapela. Po scéně chodí předlistopadový velitel tankové divize Zdeněk Zbytek, a organizuje. Podnikatel se silnými obchodními vazbami na Rusko, kde vystudoval válečnou akademii. Majitel hotelu na Šumavě. Jeden ze tří jednatelů firmy JZD Slušovice Food s.r.o. Zbytek se celou dobu chová jako ten, kdo je tu doma, kdo to má celé na starost. Že by medvědář, který vodí svého medvěda, jehož jiní považují za náčelníka? Miloš Zeman působí znaveně. Vyhasle. Ale možná je to jen horkem.

Na jevišti stojí řada stolů zakrytých bílými ubrusy. Známá konfigurace. Chybí jen to stranické heslo nad nimi. Ale jmenuje se to „hydepark“. Sedí tu Jan Veleba, prezident Agrární komory. Hana Hrycová, řečnicky velmi nepřesvědčivá ředitelka jihočeské pobočky Agrární komory. Nápadně se podobná blondýně, která z vedle stojícího plakátu všechny přesvědčuje, že „Chutná hezky, jihočesky“. Je tu Miroslav Toman, prezident Potravinářské komory ČR, majitelé firem Madeta a Rabbit a zástupce Babišova Agrofertu. Pozvali prý i pět kandidátů na prezidenta. Na Zemanovu akci naivně dorazil jen Jiří Dienstbier (ČSSD). Přemysl Sobotka (ODS) a Jan Fischer se omluvili, Karel Schwarzenberg (TOP 09) ani to ne. Zjevně už kampaň vzdal. Všichni mají odpovědět na otázku: Je země ještě stále naše živitelka?

Následují od všech, bez výjimky, strašlivá čísla, která dokumentují devastaci českého zemědělství v posledních deseti letech. Tedy od doby, kdy Miloš Zeman přestal být premiérem. Že by náhoda? Do publika míří samé špatné zprávy: prognózy drahých potravin, ztráta soběstačnosti ve výrobě masa i mléka, obrazy prázdných chlévů a vepřínů, příkoří z Bruselu či informace o špatné kvalitě dovážených potravin. Zástupci velkých potravinářských firem se prezentují jako poslední mohykáni mezi výrobci těch českých, čerstvých a zdravých. Generální ředitel firmy Rabbit přitvrzuje: „Až budete přemýšlet, koho volit, tak rozhodně ne žádnou stranu, která nám tady vládla.“ Po vtipné lamentaci majitele Madety na neodbornost českých ministrů zemědělství dostávají konečně slovo prezidentští kandidáti.  

Hydepark s oživlým Milošem

Proč přijali pozvání na Zemi živitelku? Jiří Dienstbier upřímně pohovořil o svém záhonku se zeleninou čtyři krát osm metrů a vlastním chovu včeliček. Slíbil, že bude zemědělcům naslouchat a uplatňovat neformální autoritu prezidentského úřadu.

Nastupuje těžká váha. Miloš Zeman až dosud odpočíval s přivřenýma očima, ale jakmile se dostal k mikrofonu, bylo po únavě. V roli prezidenta se nespokojí s neformální autoritou, jako jeho předřečník. Jako ten, kdo jmenuje vládu, bude dbát na to, aby ministři svým resortům rozuměli. „A poslední ministr, který rozuměl zemědělství, byl v mé vládě. Jan Fencl.“

Zatímco Dienstbier říká, co si myslí, Zeman to, co chce slyšet publikum

Je to Zeman, jak ho známe. Jízlivý, vtipný, brilantní řečník: „Pak byla řada ministrů, zleva i zprava. A když jsem se jich zeptal, proč dělají ministra zemědělství, když tomu nerozumí, odpověděli: ,Miloši mně to baví.‘ Varuji vás před lidmi, kteří řídí velký resort jenom proto, že je to baví. Protože oni mohou být loutkami v rukou lobbistických skupin, svých náměstků nebo ředitelů odborů. A ti když tomu neznalému ministru zemědělství vpraví do hlavy nesmysl jenom proto, že lobbují za nějakou firmu, tak ten ministr jako loutka zemědělství nepomáhá.“

Když se představí jako ten, co vidí do karet zákulisním hráčům, shovívavě se opět opře do kolegy. Zatímco Dienstbier říká, co si myslí, Zeman to, co chce slyšet publikum. A to on dobře ví. S blanickými rytíři by už neuspěl, ale slušovickému ráji na zemi tu uvěří rádi.

„Věc, o které Jiří Dienstbier nemluvil, ale já ji pokládám za svoji povinnost – každý (z kandidátů) by měl předem říci, kdo mu bude dělat poradce v tom či onom oboru. A protože jsme na zemědělské půdě, i když nebyla vyslovena, pokládám za svoji povinnost na tuto otázku odpovědět. Můj dlouholetý poradce pro zemědělství je doc. ing. František Čuba, zakladatel legendárního družstva Slušovice, jednoho z nejúspěšnějších podniků, který zaváděl ještě za totalitního systému tržní prvky do zemědělství. Je to člověk, který teď, když se holešovská zóna, do které se investovalo přes miliardu korun, zmítá v nesnázích, neboť se tam nehlásí žádný podnikatel, připravil projekt na vybudování systému skleníků, neboť jsou tam velké zdroje pitné vody. Tím by se do značné míry zajistily dodávky čerstvé zeleniny téměř pro celou republiku. Je to možná maličkost, ale říká se, že ďábel je skryt v detailu.“

Přichází otázka z publika, která jde Zemanovi očividně na ruku: „Co jste udělali proto, abyste devastaci zemědělství zabránili?“ Miloš ji hned zvedne. Připomene zavedení zelené nafty. Ztrátové zemědělství prý přivedl k pětimiliardovému zisku. Jeho vláda prozíravě před vstupem do EU zvětšila plochy vinic o 50 procent, aby obelstila unijní kvóty. A Jiří Dienstbier? „Já musím na rovinu přiznat, že jsem nikdy nebyl ve funkci, kde bych ovlivňoval zemědělství.“

Tomu se říká poslat soupeře z ringu. Náčelník si pošmákl. Že by měl opravdu našlápnuto k Hradu?

Počet příspěvků: 19, poslední 7.9.2012 08:59 Zobrazuji posledních 19 příspěvků.