Prezidente Obamo, udělejte už konečně něco s tou Sýrií

Skupina zahraničněpolitických expertů poslala Baracku Obamovi dopis, v němž ho nabádá k vojenské akci vůči režimu Bašára Asada.

Na Univerzitě národní obrany ve Washingtonu přednesl 28. března americký prezident Barack Obama projev, v němž hájil účast USA ve vojenském zásahu v Libyi. foto: © REUTERSČeská pozice

Na Univerzitě národní obrany ve Washingtonu přednesl 28. března americký prezident Barack Obama projev, v němž hájil účast USA ve vojenském zásahu v Libyi.

Vyčkávací taktika Baracka Obamy vůči Sýrii vyprovokovala 62 zahraničněpolitických expertů většinou amerických a konzervativního ražení k napsání dopisu americkému prezidentovi. Nabádají ho v něm k rozhodné akci vůči režimu Bašára Asada.

Konkrétně k vojenskému zásahu s cílem vytvořit – ve spolupráci s regionálními partnery – na již osvobozených územích „bezpečné zóny“ pro civilisty i opoziční síly, v nichž by například rebelové mohli trénovat a organizovat se a s Američany plánovat budoucnost či být distribuována materiální pomoc obyvatelstvu a opozici. (S podobným plánem přišla již v únoru bývalá vysoká úřednice ministerstva zahraničí Anne-Marie Slautherová a v březnu na ni v podobném duchu navázal arizonský senátor John McCain. Kritici tehdy poukazovali na to, že takové zóny bude obtížné bránit.)  

Mezi signatáři najdeme mimo jiné několik pracovníků bývalé republikánské administrativy George Bushe mladšího, jako jsou Elliott Abrams, Karl Rove, Paul Bremer, Robert Joseph a Douglas Feith. A rovněži současné poradce pravděpodobného vyzyvatele Baracka Obamy v listopadových prezidentských volbách Mitta Romneyho – Erika Edelmana, Jamieho Flye, Roberta Kagana a Stephena Rademakera.

Vybrané teze z úterního dopisu Baracku Obamovi:

  • Situace v Sýrii se vymyká kontrole. A je zřejmé, že USA musejí hrát aktivnější roli než dosud, aby režim Bašára Asada skončil, a poté i ve formování postasadovské Sýrie.
  • Je evidentní, že mnohostranná diplomacie a nevojenský nátlak na Asada nezapůsobily ani neochránily americké bezpečnostní zájmy v Sýrii a v okolním regionu.
  • Čím déle bude Amerika čekat, přijdou jiní, kteří ztíží schopnost USA zajistit multisektářskou pluralitní Sýrii. Spojené státy americké musejí přijmout strategii, která pomůže syrskému lidu rychle skoncovat s Asadem a aktivně podpoří řád a stabilitu po pádu současného režimu.
  • Kromě „bezpečných zón“ by měla být vojenská síla použita i k eliminaci nebezpečí, které představují chemické a biologické zbraně v rukách syrských provládních sil.
  • Pokračující americká nečinnost v Sýrii zavání tím, co Barack Obama pronesl v projevu při přebírání Nobelovy ceny míru v roce 2009 – „spoluvinou na teroru“ –, poškozuje americké zájmy a posiluje naše nepřátele.
  • Pouze odhodlané vůdcovství USA může zastavit krveprolití a zajistit vznik Sýrie, která bude podporovat americké národně-bezpečnostní zájmy.
Hrozí další Irák, či něco ještě horšího?

Tomu se říká silný apel, který však zcela opomíjí geopolitické souvislosti. Nabádá demokrata Obamu, aby „něco udělal“, aby dal povel k vojenskému zásahu, ale už neřeší, jak na to zareagují Írán, Čína, Rusko a další země. Konzervativní experti, i když jistě mají slušné povědomí o situaci, velí k útoku, ale strategii ať si vymyslí Obama a spol. Proč mají jít USA do další války? Co se skutečně skrývá za řečmi těchto odborníků o nezbytnosti americké dominance, národních a bezpečnostních zájmech, šíření demokracie či ochraně lidských práv?

Konzervativní experti, i když jistě mají slušné povědomí o situaci, velí k útoku na Sýrii, ale strategii ať si vymyslí Obama a spol.  

Podobný přístup se příliš neosvědčil v Iráku, když George Bush mladší hlasy „jestřábů“ nabádající k útoku a likvidaci režimu Saddáma Husajna poslechl. A plán, co dál, až Husajn zmizí, rovněž chyběl. Téměř deset let poté je sice z Iráku nová země, přišlo to však na biliony dolarů i tisíce lidských obětí, ale že by fungovala ke spokojenosti Američanů? Stálo to USA za tu ropu či snad něco jiného?

Ministryně zahraničí Hillary Clintonová v úterý ve Washingtonu opět konstatovala, že násilí v Sýrii pokračuje navzdory veškerému diplomatickému úsilí zvenčí tomu zabránit. A že Sýrie a Asad mají stále podporu především Íránu, Ruska a Číny, přestože sto dalších zemí a organizací nepochybuje, že Asad musí odejít, aby přeměna Sýrie mohla začít. Clintonová dodala, že může být ještě hůř, „shledají-li syrský prezident a jeho přívrženci, že jim jde opravdu o život a budou se chtít udržet u moci za cenu jakýchkoli obětí“. Dodejme, že ani to neopravňuje USA k zásahu.

Je nabíledni, že prezident Obama nevyslyší signatáře dopisu, určitě ne do listopadových voleb, možná nikdy. Dilema, co se Sýrií, by mohl v případě vítězství řešit i Mitt Romney. Ten se zatím veřejně nepřihlásil ani k ozbrojování syrské opozice, ani k „bezpečným zónám“, jak navrhují jeho soukmenovci. Neodpustil si však kritiku Obamovy zahraniční politiky. Prezident prý rezignoval na vůdcovství a syrskou otázku přenechal OSN a Kofimu Annanovi. Vliv USA a respekt vůči nim ve světě poklesl pod Obamovým vedením podle Romneyho na nejnižší úroveň.

Romney naštěstí nemá ruku na čudlíku války jako Obama. Zachoval by se v případě Sýrie po vzoru George Bushe v Iráku? Ohromnou zodpovědnost nemají ani signatáři dopisu, který adresovali prezidentovi. Dejme tentokrát za pravdu Obamovi. Nemá-li řešení, nemůže se pouštět do syrského dobrodružství. Nezbývá než vyčkávat. Bohužel? Bohudík?

Počet příspěvků: 1, poslední 27.7.2012 03:01 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.