Předpověď politického počasí. Klaus versus Babiš?

Futuristický scénář odborového předáka Dufka je možná ještě tím lepším výhledem do politické budoucnosti.

Petr Bušta 29.11.2011

Parlamentní listy zaznamenaly střednědobou politickou předpověď předsedy Asociace samostatných odborů Bohumíra Dufka. Sem s ní.

2011

Proč letos nebyly předčasné volby? Dle Dufka proto, že „strany nemohly nechat dojít tu letošní vládní krizi až k předčasným volbám, neměly totiž vůbec žádné peníze a byly zadlužené ještě z minulých voleb.“ To, co se letos odehrávalo, přirovnává odborový boss k jakémusi testování. „Skoro by se dalo říci, že na to již delší čas je veden na politické scéně trénink – jak jinak se dívat na ty aféry, kterými jsme i letos byli svědky? Reakcemi politiků i veřejnosti se testuje to, jak to může vypadat v období, kdy už může být pád vlády přijatelný (vzhledem k ekonomickým podmínkám stran i dalším okolnostem).“

2012

Strany se prý budou snažit srovnat finanční handicap (jinými slovy – opatřit si peníze).

Podzim 2012

Na kongresu ODS se odhalí další rozštěpení této strany, a to povede k dalším neshodám nejen uvnitř strany samotné, ale i ve vládě. Nahrávat to bude TOP 09 – ta tím pádem posílí. Další kauzy a rozkol uvnitř velkých stran – to všechno budou síly, které roztočí šance vzniku a nárůstu sympatií k různým iniciativám.

Jaro 2013

Po pádu vlády čekají Českou republiku předčasné volby. (Tento termín bezprostředně navazuje na ukončení funkčního období Václava Klause na Pražském hradě.)

Parlamentní listy to komentují, že v předčasných volbách by proti sobě mohly stanout formace Andreje Babiše a nějaké uskupení v čele s Václavem Klausem. Opírají se nepřímo mimo jiné o vyjádření politoložky Vladimíry Dvořákové: „Situace v zemi může být pak natolik vyhrocená, že lidé s povděkem přijmou šanci, aby je někdo, koho vlastně znají, z té bídy vyvedl a uvedl to vše zas do pořádku.“

Podotkněme k tomu, že dle listopadového průzkumu CVVM jsou skutečně prezident a obecní zastupitelstva jedinými ústavními institucemi, které se těší alespoň nadpoloviční důvěře občanů. Prezident 57 procent, obecní zastupitelstva 56 procent, proti tomu Senát 23 procenta, vláda 22 procenta, Poslanecká sněmovna dokonce jen 17 procent.

Několik poznámek

S jistým nadhledem není na místě se předpovědi odborového předáka uculovat, protože jaká se tomuto vlastně poklidnému vývoji nabízí alternativa? Někteří odboroví lídři by možná raději hovořili k plným náměstím rozlícených občanů, ale například páteční odborová demonstrace musela přívržence takového programu vyléčit skličujícím způsobem. Místo ohlášených tisícovek lidí se jich dostavilo jen pár set. Šéf Odborového sdružení železničářů Jaroslav Pejša to pak v rozhovoru pro server iDNES musel reflektovat:

„Vyrůstá generace, která chce vyjádřit protest jiným způsobem, než manifestací na náměstí. (…) Možná je to tím, že lidé dnes žijí spíše internetem. Možná přijde víc lidí, až se to vyburcuje přes internet nebo Facebook. Mně to připadá, že lidé začínají komunikovat už úplně jiným způsobem, než jsme možná byli zvyklí my z očí do očí. Podívejte se třeba na to, že někteří lidé se stali poslanci a prakticky nedělali veřejné mítinky, ale organizovali to přes web. (…) Možná je nízká účast dána tím, že si někteří říkají, zda to má vlastně cenu. Když se podíváte po Evropě – v Řecku je generální stávka a protestují miliony lidí, v Itálii a ve Španělsku lidé protestují a zdánlivě se nic neděje. Ale ve společnosti se něco bude muset pohnout. Možná to teď nevnímáme, ale možná jsme na pokraji určitého dějinného zvratu, protože systém ekonomiky přestává být funkční.“

Zní to jako pokus o nadhled, anebo jako rezignace. To máte ale, pane Pejšo, těžké. Co odbory nabídly? Průvod Prahou a předání protestního dopisu místopředsedovi Poslanecké sněmovny Lubomíru Zaorálkovi (ČSSD) – tohle má snad rezonovat s mírou deziluze a vůle po změně, o kterých se píše v novinách?!

A co teprve konkrétní požadavky: výzva, aby flagrantní korupční kauzy s politickým krytím – či přinejmenším s vystopovatelnou politickou odpovědností – vyšetřovala speciální poslanecká komise, tedy složená nutně vesměs z poslanců namočených partají? Tohle fakt nespolkne ani recesista. Anebo požadavek, aby samy strany usilovaly o omezení počtu poslanců na 100 a zrušily Senát – také realistické. (Odbory by si také mohly konečně připustit, že značnou částí nespojených občanů jsou právě i ony připočítány k mocenským strukturám, proti nimž může a má být případný razantní politický odpor veden.)

A jiná fantazie, už jen na okraj

Možná se ale rýsuje trochu jiný scénář, do kterého však ten páně Dufkův pěkně zapadá.

Nejprve pokus vést standardní politický a sociální dialog. Toto úsilí je chvályhodné, dokonce by bylo velmi uklidňující, kdyby fungovalo, a nakonec příliš nezáleží na formách takového dialogu (nové strany, iniciativy, občanské protesty, stávky...).

Není dvakrát pravděpodobné, že fundamentální změna systému by mohla být uzavřena do českých hranic, ani že zrovna v české kotlině odstartuje

Tento pokus je svého druhu testem, v němž může demokracie uspět - politické elity se změní a napraví. Ale může naopak odhalit ledacos monstrózního. Tím, prosím, nejsou míněny nové ani staré politické subjekty, natož silní mužové, ale třeba hloubka všeobecné letargie a parcializace zájmů. Je-li tato krize fundamentální, produkuje právě i politickou apatii. Při sledování jednotlivých internetových zdrojů a sociálních sítí se může nejen odborářům jevit nálada ve společnosti jako pět minut před revolucí, jen vystřelit k nějakého facebookovského křižníku. Jenže co když je to opravdu jen první povrchní pohled?

Jak to vypadá v řádu velkých internetových čísel? Všimli jsme si mimochodem třeba žebříčku nejpopulárnějších komerčních a zájmových stránek na českém Facebooku. Ten zrovna nesvědčí o legendární „všeobecné nasranosti“. Byť existují důvody, proč to nelze považovat za zcela relevantní, stojí za přemýšlení. Oč se ona Pejšova vyrůstající generace reálně zajímá? V popředí se objevují stránky slevových programů, televizních pořadů jako Ano, šéfe!, Comeback, mediálních institucí jako Óčko, EVROPA 2 – Ranní show, stránky nazvané Miluji boty !!!, Vyhraj notebook značky ASUS ZDARMA, losování KAŽDÝ DEN anebo stránka Nezadaný/á SEM !!!. Tohle na revoluční vření zrovna nevypadá.

(Elektronický aktivismus je navíc dvojsečný. Může přispět k vyjasnění pohledů i k organizaci odporu, stejně dobře však funguje jako ventil, jímž se díl zloby neutralizuje. A přirozeně není imunní vůči politické manipulaci.)

Ještě monstrózněji pak vyhlíží opačná krajní alternativa politického vývoje. Totiž úspěch nových subjektů či silných individualit (podpořených nějakým tím náměstím či generální stávkou) v nějakých předčasných volbách a následné zjištění, že ani to nakonec neobnovilo sounáležitost společnosti (o nic jiného nejde, všechny ty korupce a sociální nespravedlnosti jsou jen fragmenty tohoto velkého průšvihu). Okamžitě by zbytněla již nyní živá otázka, zda onen standardní politický a sociální dialog není vlastně pasé. A jaké tedy volit prostředky? Jak razantní? Kdo se jich chopí? A proti komu všemu? To nezní pěkně.

Zrovna z toho si však čeští lídři hlavu dělat nemusejí. Není dvakrát pravděpodobné, že fundamentální změna systému by mohla být uzavřena do českých hranic, ani že zrovna v české kotlině odstartuje. Ačkoli – příslovečná černá labuť nemá ze své podstaty trvalý domicil ani nezveřejňuje svůj letový řád.

Počet příspěvků: 1, poslední 30.11.2011 02:11 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.