Ceska Pozice

Předchůdce blogerů: Esejista z 16. století

Francouz Michel de Montaigne vymyslel literární žánr esej, jenž dnes utváří blogosféru. Psal jej, jako by hovořil s přáteli v kavárně.

Kdo je předchůdcem všech blogerů? Na tuto otázku skvěle odpověděl na svém blogu The Daily Dish britský konzervativní komentátor Andrew Sullivan. Dle něho to není nikdo jiný než Francouz Michel de Montaigne, který žil v letech 1533 až 1592 a vymyslel literární žánr esej – krátké pojednání o konkrétním tématu –, jenž proměnil politiku na celém Západě a dnes utváří blogosféru.

Montaigne podle Sullivana změnil „deklamaci v konverzaci“. Psal totiž své eseje spíš ve stylu, jako by hovořil s přáteli v kavárně nebo u stolu během oběda než jako by stál na podiu a formálně přednášel. To neznamená, že eseje jsou srozumitelnější a snadněji čitelné. Nejpozoruhodnější však na nich je, že ukazují největší změnu, kterou modernita přináší – posun od vnucené autority k přijímané.

Od vnucené k získané autoritě

V 16. století se předpokládalo, že lidé budou dělat, co se jim říká. Církev je trestala za herezi, stát zase za zpochybňování nejvyššího vládce, například krále. Dědičný panovník a vysvěcený biskup byli autoritami, které lidé nemohli zpochybňovat, aniž by se tím dopustili hříchu. Bylo lepší poslouchat špatného krále, než se mu stavět na odpor.

Montaignův literární žánr, v němž si jsou všichni rovní, předznamenává rozdíl mezi tehdejší a dnešní dobou. Dnes je třeba si autoritu získat. Panovníky si volí ovládaní. Církev může lidi přitahovat svým příkladným jednáním nebo učením, ale již je nemůže nutit, aby ji bezvýhradně poslouchali, jak tomu často bylo v minulosti.

Nikdo už nepovažuje za povinnost ctít a poslouchat esejistu, případně člověka, který píše na svůj blog

Ani esejista již nadále není autoritou, kterou je nutné poslouchat. Stal se z něho prodejce na trhu, na němž nabízí své produkty těm, kdo právě procházejí kolem něho. Líbí-li se někomu nějaký blog, čte jej. Pokud ho přesvědčí, změní svůj názor. Nikdo však už nepovažuje za povinnost ctít a poslouchat esejistu, případně člověka, který píše  svůj blog.

Skutečná konverzace

Tato změna postoje byla možná důležitější a vlivnější, než cokoli z toho, co Montaigne napsal. Ne všichni dnešní intelektuálové se však se ztrátou tohoto hierarchického uspořádání dokázali smířit. A zdá se, že na univerzitách je stále mnoho lidí, kteří by byli velmi šťastní, kdyby vláda vnutila jejich moudrost nevědomým masám. Svět je stále plný neozbrojených proroků, kteří si přejí zkřížit meče.

Sullivan má pravdu, vyzvedává-li Montaigna jako literárního předchůdce blogu. Blogosféra se skutečně řídí zásadou, již poprvé zveřejnil Montaigne. Díky komentářům k článkům na blozích se však Montaignův konverzační styl změnil ve skutečnou konverzaci. Čtenáři totiž mohou odpovídat a zveřejňovat své příspěvky pod původním článkem autora.

Ne všechny blogy dosahují Montaignovy úrovně, v níž se snoubí vášeň, integrita, moudrost a jemnost. Je to však ideál, o nějž bychom měli usilovat. Problém Česka spočívá v tom, že ze 107 Montaignových esejů jich byla přeložena do češtiny jen část a není asi pravděpodobné, že by je mnoho blogerů četlo. To však zřejmě platí pro celou blogosféru, nejen pro české prostředí. Nebylo by proto na škodu, kdyby kvůli tomuto montaignovskému ideálu blogeři jeho esejím věnovali zvýšenou pozornost. Čtení je to skvělé.

zpět na článek


© 2022 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.