Ceska Pozice

Precedens se nekoná. Politici z krachujících zemí mohou být v klidu.

Zvláštní islandský tribunál musel prohlásit, že bývalý premiér za pád finančního systému vinu nenese.

Zvláštní islandský tribunál v pondělí rozhodl, že expremiér Geir Haarde nenese vinu za pád finančního systému země. Ze čtyř bodů obžaloby byl shledán vinným jen v jednom, a to že nedostatečně informoval své ministry na formálních schůzkách vlády. Haarde nedostal žádný trest.

To je stručné shrnutí procesu, jehož výsledek zcela jistě neuspokojil Islanďany, kteří kvůli krizi výrazně zchudli. Na druhou stranu však ani nevznikl jakýsi globální precedens, že politik může být trestně odpovědným za to, že nedokázal zabránit hospodářskému kolapsu. Politiky jistě můžeme vinit ze všech našich strastí, ale kdyby za tento druh „pochybení“ měli jít do tepláků, asi by se do takové služby moc lidí nehlásilo a politika by byla ještě méně svobodná, než jaká je dnes.

Politik je odpovědný svým voličům, kteří by však měli být také dostatečně odpovědní, aby zvolili toho pravého. Jakže to volala jedna odborářka v sobotu na Václavském náměstí? „Žádáme hospodářský růst“. A když se to nepovede, ať vláda padne. Klidně. Ale máme za to volené zástupce hnát před soud?

Že se taková vina těžko prokazuje, nyní zjistil speciální tribunál Landsdómur složený z pěti ctihodných soudců nejvyššího soudu, předsedy okresního soudu, profesora ústavního práva a osmi zástupců vybraných parlamentem. Jejich rozhodnutí, že Haarde je vinný, jelikož „nedostatečně informoval své ministry na formálních schůzkách vlády“, působí skutečně spíše tak, jak říká souzený expremiér, totiž že nezjistili žádné provinění. Nezjistili nic. (A samozřejmě celá legrace stála spoustu peněz daňových poplatníků, zcela zbytečně, jak dodává Haarde.)

Politika můžeme vinit ze všech našich strastí, ale kdyby za každé pochybení šel do tepláků, asi by se do takové služby moc lidí nehlásilo

Bývalý islandský premiér tvrdí, že řešit politiku před soudem je nesmysl. Politické činy mají hodnotit občané ve volbách, což mimochodem učinili a expremiérově do té doby dominantní straně to pěkně spočítali a odsunuli ji do opozice. „Máme-li obvinění z trestných činů, lidi, kteří porušili zákon, postavme je před soud,“ nabádá Haarde. „Chceme-li trestat politiky za jejich rozhodnutí, udělejme to u volebních uren. To je zřetelný rozdíl.“  

Zákony měly být nastaveny tak, aby nutily islandský regulační orgán dohlížející na fungování finančních trhů odtajňovat informace a varovat premiéra a vládu před vznikem jakýchkoli potenciálně nebezpečných situací. V roce 2008 na Islandu tak nastaveny nebyly. Teď již jsou. Ale může nějaký politik zaručit , že se nic podobného nebude nikdy opakovat?

Poslankyně Margre Tryggvadóttirová na začátku procesu s Haardem v půlce března pro deník The Guardian zadoufala, že „je velmi důležité dobrat se pravdy, minimálně proto, aby se řadoví Islanďané dozvěděli, že to nebylo v pořádku. (...) Soudní proces je nutný, nehledě na jeho výsledek, aby se obnovila důvěra lidí ve vládu, aby mohla být obrozena nejen ekonomika, ale i společnost.“

Výsledek soudu s Geirem Haardem asi tužby její ani islandského lidu zcela nenaplnil. Řadový volič dál bude přesvědčen, že není proč věřit vládě, když jí všechno projde. Na druhou stranu uvědomělý volič se možná utvrdí v přesvědčení, že islandský soudní systém si zachoval glanc. Za čas třeba tamní soudy i rozdají spravedlivé tresty skutečným viníkům islandské krize – především nezodpovědným bankéřům. A samotní Islanďané pak možná nebudou do budoucna svádět špatná rozhodnutí pouze na politiky, ale trochu i na jejich voliče.

Soudnímu procesu s Geirem Haardem jsme se již věnovali v článku Budou evropské politiky soudit stejně jako toho islandského?

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.