Ceska Pozice

Pražským „pučem“ odstartovaly volby 2014

Proč hraje TOP 09 vyvoláním pražského převratu „vabank“? Ani někteří straníci neporozuměli tomu, proč tolik riskuje.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © foto ČTK, montáž ČESKÁ POZICEČeská pozice

Převrat to byl, jak má být. Pražský primátor Bohuslav Svoboda, další radní za ODS a houf „modrokabátníků“ v dozorčích radách podniků přišli o své posty, než stačili mrknout okem. Podobně to šlo ráz na ráz před půldruhým rokem, když byla z radniční koalice vypuzena ČSSD, jíž nahradila TOP 09.

Scénáře obou pražských pučů vykazují nápadně podobný rukopis a jejich autorem je nepochybně zkušený a všemi mastmi mazaný politický profesionál. Poněvadž v klubu zastupitelů TOP 09 nikdo takový není, předpokládá se, že oním mágem v pozadí je první místopředseda topky a ministr financí Miroslav Kalousek.

Ten to sice odmítá, leč zároveň nepopírá, že pražští zastupitelé TOP 09 předem informovali celostátní předsednictvo strany v tom smyslu, že další koaliční spolupráce s ODS není možná, poněvadž „ódéeska“ blokuje řešení akutních problémů Prahy a primátor Svoboda proti tomu v rozhádané pražské organizaci ODS nic nezmůže. Asi by bylo přesnější říci, že před „dnem D“ se nejméně na dvou úterních zasedáních předsednictva TOP 09 situace v Praze probírala a že proběhly také individuální konzultace, což je ostatně v normálně fungující politické straně běžný postup.

K provedení převratu by se prostě zastupitelé TOP 09 bez Schwarzenbergova a hlavně Kalouskova pokynu sami nikdy neodhodlaliPraha má totiž pro topku strategický význam. Podstatná část jejích voličů se rekrutuje právě v hlavním městě. K provedení převratu by se prostě zastupitelé TOP 09 bez Schwarzenbergova a hlavně Kalouskova pokynu sami nikdy neodhodlali. A právě tohle bylo na první pohled zarážející! Karel Schwarzenberg je „ministrem v zahraničí“, čili na stranické záležitosti nemá mnoho času. „Výkonným údem“ topky je od počátku její existence Miroslav Kalousek. Ani jeho někteří spolustraníci neporozuměli tomu, proč topka pučem v Praze tolik riskuje.

Proč hraje TOP 09 vabank?

Lékař-gynekolog, docent Bohuslav Svoboda byl váženým a oblíbeným pražským primátorem. Veřejnosti se prezentoval jako „nová tvář ODS“, ten, kdo zpřetrhává letité vazby takzvaných kmotrů na pražský magistrát a bojuje proti korupci, přestože mu kvůli tomu jde významná část pražské ODS doslova „po krku“. V boji proti šedým eminencím našel Svoboda  společnou řeč s Petrem Nečasem, jenž se snažil držet nad primátorem a předsedou regionální rady ODS ochrannou ruku.

A tak prohlásit, že primátor Svoboda svoje povinnosti nezvládá, že se dělá před veřejností jiným, než jakým je, ba dokonce že lže a že musí padnout, což z úst „topáků“ zaznělo, bylo troufalé. Ještě troufalejší byl pak vyhazov ODS z radniční koalice s následným flirtováním topky s ČSSD.

ODS si pochopitelně dala záležet na tom, aby vykreslila TOP 09 jako proradnou, nespolehlivou a moci lačnou vlastně ani ne stranu, jež tváří v tvář levicové hrozbě rok před čtverými volbami oslabuje a rozbíjí pravici. Nečasova strana kalkuluje s tím, že stoupenci pravice, měsíce frustrovaní jejími špatnými volebními vyhlídkami, topce pražskou zradu jaksepatří spočítají. Pokud by se tak stalo a TOP 09 by za rok ve volbách dostala na frak, velký mág Kalousek (předpokládáme, že taktovku drží on) se právě dopustil fatální politické chyby.

Náskok topky před modrými, o který se svou prezidentskou kandidaturou zasloužil Karel Schwarzenberg, postupně vyprcháváProč ale hraje TOP 09 vyvoláním pražského převratu „vabank“? V posledních dnech zveřejnily své volební modely (dříve volební preference) tři agentury – CVVM, Median a STEM. Ve všech zůstává favoritem voleb do Poslanecké sněmovny ČSSD. A všechny tři zachytily trend mírného vzestupu volebních šancí ODS a naopak mírného poklesu TOP 09. Náskok topky před modrými, o který se svou prezidentskou kandidaturou a s ní spojenou širokou popularitou zasloužil Karel Schwarzenberg, postupně vyprchává. Naopak k ODS se vrátila část těch příznivců, které zklamala trojími prohranými volbami po sobě a korupčními aférami i aktivitami „kmotrů“, jež se začaly v hojné míře dostávat na veřejnost.

Podle nejčerstvějšího výzkumu, tedy dle údajů STEM, by nyní TOP 09 získala 15 procent a ODS 16 procent hlasů. „Pro ODS to znamená zlepšení nejen v počtu příznivců, ale i v podílu pravděpodobných voličů se silnějším vztahem k volené straně,“ zdůraznila agentura ve svém komentáři.

Řečeno lapidárně, ODS se vracejí její „skalní“ voliči, zatímco voličské zázemí TOP 09 jako by „řídlo“. Předpokládáme-li, že ve „štábu“ TOP 09 mají k dispozici podrobnější průzkumy, které si strany a jistě i TOP 09 u agentur zadávají, o nebezpečné tendenci k „řídnutí“ vlastního voličského zázemí má Schwarzenbergův a Kalouskův štáb povědomost.

Reagovat na to lze jediným způsobem, totiž že strana podnikne něco, co veřejnost rozhodně zaznamená. V případě „pražského puče“ tomu tak jistě bylo.

Co bude dál, závisí především na topce samotné. Mezi jejími pražskými radními jsou prý mladí talentovaní lidé, tvrdí strana, leč žádná osobnost alespoň přibližně Svobodova formátu mezi nimi není. V nouzi se dá samozřejmě něco jako osobnost i „vyrobit“, ale musí se na tom začít intenzivně pracovat. TOP 09 zatím neoznámila, koho nominuje a zvolí za primátora, čili na „výrobě“ takové osobnosti se nejspíš zatím nepracuje.

Topka bude muset veřejnosti vysvětlit, co a kdo konkrétně v Praze zpackal, a posléze demonstrovat, že ona s řešením oněch problémů opravdu pohnula kupředuAž bude 6. června nový primátor znám (mimochodem, po pučích jdou obvykle takové prkotiny rychleji!) a provedeny všechny personální změny, začne odpočítávání. Topka říká, že „převzala odpovědnost“ za tunel Blanka, dopravní podnik, Pražské služby a jiné projekty, jež zpackala ODS. To ale znamená, že bude muset veřejnosti vysvětlit, co a kdo konkrétně zpackal, a posléze demonstrovat, že ona s řešením oněch problémů opravdu pohnula kupředu. Pravicový volič vyžaduje fakta, a nebudou-li pádná a pozitivní, nedávný převrat v Praze přičte topce k tíži a vrátí se k ODS, anžto jiná reálná pravicová alternativa není k dispozici.

Desatero už stačit nebude

Když už jsme u té pravicové alternativy, má nejen pražský, ale samozřejmě také celostátní rozměr. Zatímco ODS je reziduální, v českém politickém prostředí zdomácnělá strana, o TOP 09 to konstatovat nelze. Když to s ODS vypadalo hodně bledě, Petr Nečas jistě ne náhodou opakovaně zdůrazňoval, že standardní politická strana musí projít ohněm alespoň dvojích parlamentních voleb. „Velké“ volby má ODS za sebou šestery, zatímco topka jen ty před třemi lety. „Maličko, zříš mě, a maličko, neuzříš mě,“ toť charakteristika stavu TOP 09.

Ze čtyř pětin se s ODS přetahuje o tytéž voliče. Aby potvrdila smysl své existence, potřebuje mít za sebou praktické výsledky (přičemž těm Nečasovy vlády nebudou asi freneticky tleskat ani pravicoví voliči!) a před sebou určitý cíl, specifickou vizi a jasný program. Ne nějaké Desatero jako v letech 2009 – 2010, ale skutečný program. To, že jej dnes přísně vzato nemají ani jiné politické strany, je holá skutečnost. TOP 09 má ovšem smysl jen coby alternativa ODS, k čemuž pouhé praktikování machiavellismu nestačí. Jinak jí hrozí to, že se stane stranou na jedno či dvě použití.

Ofenziva „modrokabátníků“

A nyní obraťme pozornost k ODS. Se svými 16 procenty volebních preferencí (STEM), byť toto procento dost možná představuje „skalní“ voliče, a tedy určitou jistotu v příštích volbách, tak či onak zůstává o schod níže oproti svému volebnímu výsledku před třemi lety (20,22 procenta). Její šance sestavovat napřesrok vládu je malá, ne-li žádná. I kdyby pětiprocentní bariéru překonala a parlamentní stranou se opět stala KDU-ČSL a topka dopadla plus minus jako ve volbách 2010 (tehdy získala 16,7 procenta hlasů), většinovou vládu by koaliční slepenec ODS, TOP 09, Starostů a KDU-ČSL dohromady nedal.

ODS musí logicky využít příležitost a vytěžit ze situace vzniklé po pražském převratu maximumPro ODS to znamená vytěžit ze situace vzniklé po pražském převratu maximum. Patrný je jistý pokus „modrokabátníků“ o ofenzivu. Svoje repliky Kalouskovi vyhrotil sice Nečas až téměř rathovsky, nicméně osobním založením premiér šampionem v teatrálních bitkách tohoto druhu není. Konkurovat Kalouskovým štiplavým bonmotům rovnocenně nedokáží ani ministři Kuba či Chalupa, kteří se o to pokusili. ODS se na veřejnosti až na pár světlých výjimek brala vždycky smrtelně vážně, což ji při Kalouskových „ostřelovačkách“ svým způsobem handicapuje.

Topka ale není jenom Kalousek. Začalo to kritikou bývalého ministra Drábka a pokračuje to jak na běžícím pásu produkovanými stanovisky odborných týmů ODS ke kdečemu, co ministryně a ministři za TOP 09 a STAN dělají jinak než podle představ ODS.

Až dosud se vládně-koaliční partneři před obecenstvem všelijak navzájem špičkovali, ale veřejná kritika koaličních ministrů a jiných představitelů je novinka. Jedná se jistě i o důsledek faktického rozpadu koalice: K9, na jejíchž poradách se podobné kritické výhrady projednávaly, se už neschází a původní koaliční smlouva již rok a čtvrt neplatí. Nicméně zatímco donedávna distribuovala hlavní kancelář ODS kritické výhrady k práci topky jen sporadicky, od „pražského puče“ výkonná rada a odborné týmy ODS přitvrdily.

Tato dehonestační taktika, která kvůli sporu s Hradem o jmenování velvyslanců už zacílila i na šéfa TOP 09 Karla Schwarzenberga, má i svou druhou stránku. ODS se může tímto způsobem prezentovat svým členům a příznivcům coby akceschopná a kompetentní strana, která – jak velmi nápadně zdůrazňuje například pražský exprimátor Svoboda – je vnitřně jednotná. Opravdu je? V tom případě se ze dne na den udál zázrak! Anebo to pouze ODS předstírá a vnitřní konflikty v ní nadále pokračují? Druhá varianta by straně hrozila napřesrok ve volbách propadákem.

Pranýřování koaličních kdysi-partnerů před veřejností si zahrává s tím, co Nečasova strana potenciálně podsouvá topce, totiž s přenesením „pražského puče“ na vládní úroveň. Schwarzenberg i Kalousek opakovaně popírají, že by TOP 09 měla něco takového v úmyslu.

Pokud bude ODS práskat nad topkou bičem veřejné kritiky víc a víc, jednoho dne jí začne TOP 09 oplácet stejnou mincíMiroslav Kalousek argumentuje: Když na podzim 2010 v Praze a v řadě dalších velkých měst zvítězila TOP 09, avšak ODS se přes hlavy vítězů domluvila na koalicích s ČSSD, topka na vládní úrovni pokračovala v koaliční spolupráci s ODS a Věcmi veřejnými. (Mimochodem z tohoto zorného úhlu si teď v Praze bere TOP 09 i s úroky to, co jí na podzim 2010 „vyfoukla“ ODS se svou opozičně-smluvní starou známou ČSSD.)

Pokud bude ale ODS práskat nad topkou bičem veřejné kritiky víc a víc, jednoho dne jí začne TOP 09 oplácet stejnou mincí a vláda se ocitne ve stavu nehybnosti. Třeba na to opravdu nedojde! Na co už ale došlo, to je počátek předvolební kampaně. Pražský převrat vypustil hádavého džina z lahve a do voleb už ho do ní nikdo nevrátí.

Nové myšlenky nečekejme

Čeho všeho budeme asi za ten příští ani ne rok svědky? Nových idejí, které by si vynucovaly pozornost občanů, asi mnoho neuslyšíme. Už deset, patnáct let se tu vládne bez nich, a jak vidno, také to jde. Netrvají-li na nich voliči a začasté se spokojí pouze s kejkly ekvilibristů, proč by se s ideovým prospektorstvím měly politické strany namáhat?

Ne nadarmo propagoval Miroslav Kalousek už před třemi lety krátkou volební kampaň a nebyl z politiků sám, kdo pak nelibě nesl její prodloužení odkladem voleb po zásahu Ústavního soudu. Půl roku či rok se voličům prostě nedá opakovat deset jednoduchých sloganů, za nimiž často není už vůbec nic jiného.

Předpokládaný příchod ČSSD k vládní moci bude asi hlavně mechanická změnaTo je problém také sociální demokracie. Její odborné týmy dokončují volební program, z něhož se snad dovíme, co strana chce, co ne, a kterak toho míní dosáhnout. Po osmi letech pravicových vlád a s reálnou šancí, že tentokrát už ve volbách opravdu zvítězí levice, by však ve volebním programu měl být alespoň náznak toho podstatného. Čeho? Inu, sociálnědemokratické vize pro Českou republiku, levicové alternativy pro tuto zemi.

Nedávno zesnulý čestný předseda ČSSD, profesor Valtr Komárek, byl myslitel tohoto ražení a formátu. Je jím profesor Erazim Kohák, leč pro potřebu zformulovat vizi ČSSD míval pochopení také Lubomír Zaorálek – nejen k jeho smůle to bylo za předsedování Miloše Zemana, který před ideovým hledáním dával přednost praktické politice. Tentýž pragmatický dojen vyvolává současné vedení ČSSD. Nejspíš se již cítí být ponořeno do praktických problémů země. Žádné velké, uhrančivé  myšlenky, jež mají ambici „zapalovat jiné“, tedy nečekejme ani od sociální demokracie. Její předpokládaný příchod k vládní moci bude asi hlavně mechanická změna. Škoda té šance!

Oranžové výhledy

Relativně vysoké volební preference ČSSD na jedné straně dále nerostou (čili „Ficův model“ jednobarevné vlády zůstane pro Lidový dům pouhým snem), na druhé straně jsou však víceméně stabilní. Potvrdily to i již citované výsledky průzkumů CVVM, Medianu a STEM. Zároveň je z nich zřejmý povlovně klesající trend preferencí KSČM.

Ke spolehlivé většině v Poslanecké sněmovně by to oběma levicovým stranám stačilo, k ústavní většině už nikoli. Je to ale jenom teorie! Na koaliční spolupráci s KSČM na vládní úrovni nejenže si ČSSD netroufne (zaplatila by za ni obrovskými ústupky, a hlavně by se zkompromitovala v Socialistické internacionále), ale její značná část v čele s předsedou Bohuslavem Sobotkou si takové koaliční partnerství vysloveně nepřeje.

A nejen to! Pokud bude mít ČSSD po volbách k dispozici jiné potenciální partnery, je možné, že by jim dala přednost před menšinovou „oranžovou“ vládou podporovanou komunistickou stranou. Proč? Požadavky KSČM na místa v dozorčích radách, na ministerstvech a jinde ve státním aparátu, zdůvodněné samozřejmě nikoli její touhou po moci, nýbrž snahou opozice vládu efektivně kontrolovat, by byly převeliké. Takováto jednobarevná vláda by sice měla šanci dělat skutečně levicovou (za zády s komunisty možná až moc levicovou) politiku, což je známý argument prezidenta Zemana pro takovouto vládu, nicméně by také byla za výsledky vládní politiky monopolně zodpovědná.

Nemíříme do snadných let, a tak si lze představit, že pokud ČSSD ve volbách zvítězí a bude sestavovat vládu, porozhlédne se po koaličním partnerovi, s nímž se o zodpovědnost za výsledky vládnutí bude moci podělit. Bude ale někdo takový po ruce?

Zde jsou alternativy:

Ještěže tu máme českou pravici!

Řešení, které se nabízí

Jestliže prezident Miloš Zeman opakovaně velebí svůj a Klausův vynález z let 1998 – 2002 zvaný „opoziční smlouva“, myslí jistě i na dnešní ODS a třeba i na „topku“, ač tuto stranu, a jejího předsedu Schwarzenberga zejména, silně nesnáší.

Jak už to tak u nás bývá, ČSSD „zleva“ a ODS či TOP 09 „zprava“ případnou koaliční spolupráci kvůli neslučitelnosti svých programů hlasitě odmítají. Jenomže pokud sociální demokracie ve volbách sice zvítězí, ale nebude se chtít „spustit“ s komunisty, „velká“ či „široká“ levo-pravá koalice může být jediným východiskem k tomu, jak se dobrat k vládě s parlamentní většinou. Podle reálných výsledků voleb by se mohlo jednat o:

Na podzim 2006, když se povolební vyjednávání dostala do slepé uličky, však KDU-ČSL odmítla být „polštářem“, ve skutečnosti však nárazníkem mezi Topolánkem a Paroubkem a jejich znepřátelenými velkými stranami. Třeba by napřesrok postupovala stejně, i když vedle zesláblé ODS by byla ve výhodnějším postavení, než jaké se před ní na chvilku mihlo na podzim roku 2006.

Nikdy neříkat nikdy

Načrtli jsme zde možný vývoj v předvolebních měsících. Možný, nic více! Ani specializované agentury si dnes netroufnou předpovědět, přijdou-li občané volit v obvyklém počtu, což by znamenalo, že výsledky voleb se výrazně neodchýlí od volebních modelů.

Veřejné mínění je podle odborníků velmi nestabilní, názorově neukotvené. Všechno může dopadnout jinak, než jak si to dnes straničtí stratégové a političtí analytici malují!Co když ale „zavedené“ politické strany svým předvolebním chováním občany totálně znechutí a oni buď ve velkém počtu nepřijdou, anebo masivně podpoří nějaké nové, zázrak už zítra slibující hnutí? V obou těchto případech by volby dopadly neodhadnutelně a patrně výrazně jinak, než jak se to bude jevit ze statistického a sociologického hlediska precizně vypočítaných volebních modelů.

Veřejné mínění je podle odborníků velmi nestabilní, názorově neukotvené. Mnohé strany procházejí krizemi a svým politickým projevem spíše odpuzují než přitahují, část voličů „na pokračování“ těká od jedné ke druhé. Všechno může dopadnout jinak, než jak si to dnes straničtí stratégové a političtí analytici malují!

Už jen z toho důvodu by dnes některé politické strany „nikdy neměly říkat nikdy“! ČSSD postupuje racionálně, když po převratu na pražském zastupitelstvu odmítla vstoupit s „topkou“ do koalice. Případ od případu bude podporovat její jednobarevnou pražskou „vládu“ a zároveň ji určitě bude kritizovat, aby se před volbami od pravicové konkurence jasně oddělila.

Až dojde na předražený tunel Blanka, na dopravní podnik, objednávku tramvají a na další explozivní témata, bude mít ČSSD dvě možnosti. Vyjadřovat se k nim věcně, anebo je uchopit ideologicky jako selhání pravice, jež musí nyní levice napravit a Prahu zachránit. Tunel nicméně není ani levicový, ani pravicový, a stejné je tomu s tramvajemi a odvozem odpadků. Pokud bude ČSSD na pražské „velké“ radnici rozdávat topce a ODS ideologické nálepky, za rok se jí může obtížně zdůvodňovat nezbytnost věcné koaliční spolupráce s některou pravicovou stranou v případě, že jinou kombinaci výsledky voleb prostě sociální demokracii neumožní.

Autor je komentátorem Českého rozhlasu.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.