Pražský Koh-i-Noor skončil v rukou lidí z éry IPB

Je to už 15 let od pádu českého bankovního gigantu Investiční a Poštovní banka (IPB). Lidé spjatí s IPB nyní opět nabývají na síle v českém byznysu. V uplynulých měsících definitivně ovládli pražskou fabriku Koh-i-Noor. Podle některých menšinových akcionářů protiprávně. Hovoří se o žalobách i hospodářské kriminalitě.

V dozorčí radě Koh-i-Nooru zasedá přímo šedá eminence zkrachovalé banky a její strategický mozek Libor Procházka. foto: Richard Cortés, Česká pozice

V dozorčí radě Koh-i-Nooru zasedá přímo šedá eminence zkrachovalé banky a její...

Kdo z IPB, vnímané jako symbol éry divokého kapitalismu 90. let, konkrétně za vršovickou továrnou stojí? V dozorčí radě Koh-i-Nooru (jde o jiný podnik než jihočeský Koh-i-Noor Hardtmuth) zasedá přímo šedá eminence zkrachovalé banky a její strategický mozek Libor Procházka. Ten však na dotazy zaslané LN neodpověděl.

Po vytěsnění akcionářů koncem letošního dubna, jehož provedení vzbuzuje podle některých z nich podezření, ovládají Marek Šoltés a Pavel Bohumínský sto procent společnosti

Majetkově podnik s více než stoletou historií ovládá někdo jiný. Zprostředkovaně lze dojít k Procházkovu osobnímu příteli Marku Šoltésovi, v době fungování IPB jednomu z jeho hlavních poradců. Spoluvlastníkem je také dlouholetý ředitel Koh-i-Nooru Pavel Bohumínský. Po vytěsnění akcionářů koncem letošního dubna, jehož provedení vzbuzuje podle některých z nich podezření, ovládají sto procent společnosti.

Vedení firmy, kterou Šoltés s Bohumínským podle výročních zpráv zprostředkovaně vlastní, na dotazy zaslané LN ani během několika dní neodpovědělo. Tvrzení některých menšinových akcionářů jsou přitom poměrně vážná.

„Osobně počkám, až uplynou zákonné lhůty, a podám žaloby. Informace, které mám, také dodám hospodářské kriminálce,“ tvrdí Petr Kořenek. Ten dlouhodobě investuje do akcií z kuponové privatizace a tvrdí, že způsob, jakým lidé kolem Libora Procházky Kohinorku ovládli, nemá obdoby. Navíc prý může být nebezpečným precedentem pro podobné případy.

Zapomenutá kuponová privatizace

Příběh vršovické továrny na patentky je dlouhý a pestrý. Začněme ale v roce 1994, kdy se privatizovala. Krátce poté v něm IPB prostřednictvím své spřízněné společnosti Cetus získala třetinový podíl. Cetus se po pádu banky odtrhl a fungoval samostatně. Jako jeho akcionář vystupoval právě Šoltés. Některá média spekulovala, že tady mohl ležet ztracený majetek z IPB. Žádné důkazy ale neobjevila ani policie.

Podle zákona by měl nevyměněné akcie podnik prodat ve veřejné dražbě. Místo toho je Šoltés s Bohumínským, pokud jsou skutečně koncovými vlastníky, takzvaně zcizili.

O pár let později už majoritu v Koh-i-Nooru vlastní mateřská společnost Koh-i-Noor Waldes, která patří Bohumínskému a Šoltésovi. Ve vršovické fabrice takto drží 65,7 procenta akcií. Zbytek je rozdělen mezi drobné akcionáře. Vzhledem k tomu, že podnik prošel kuponovou privatizací, řada z nich zřejmě o svých akciích ani nevěděla.

Zlom nastává se zavedením nového zákona o obchodních korporacích, který ruší akcie na majitele. A právě toho parta kolem IPB umně využila. Vyhlásila výměnu akcií, a jak se dalo čekat, většina akcionářů se ke svému jmění vůbec nepřihlásila.

Tady ale přichází první problém. Podle zákona by měl nevyměněné akcie podnik prodat ve veřejné dražbě. Místo toho je Šoltés s Bohumínským, pokud jsou skutečně koncovými vlastníky, takzvaně zcizili. Stručně řečeno si je prostě nechali. Letos tak skrze Koh-i-Noor Waldes ovládali více než 90 procent vršovické továrny. A to je klíčová hranice, po jejímž překročení je možné menšinové akcionáře takzvaně vyvlastnit.

Staří známí

Ani to ale neproběhlo tak docela v souladu s pravidly. Alespoň podle názoru menšinových akcionářů. Za vytěsnění totiž nabídli cenu 247 korun za akcii, což by celý podnik ocenilo na zhruba 46 milionů korun. Přitom jen pozemky a stavby firma ve výroční zprávě oceňuje na víc.

Za vytěsnění nabídli cenu 247 korun za akcii, což by celý podnik ocenilo na zhruba 46 milionů korun. Přitom jen pozemky a stavby firma ve výroční zprávě oceňuje na víc.

„Já si myslím, že celkově to dělá minimálně třikrát až čtyřikrát tolik,“ tvrdí Kořenek a zjevně ve svém názoru není sám. Jeden z menšinových akcionářů zaslal na valnou hromadu protinávrh. „Navrhuji výši protiplnění na částku 815 korun za akcii. Tato hodnota je přiměřená a spravedlivá pro ostatní akcionáře,“ píše se v návrhu.

Způsob, jakým představenstvo společnosti v čele s Šoltésem došlo k částce 247 korun, je také zajímavý. Odvolává se na znalecký posudek, který zpracovala Alena Drvotová, soudní znalkyně z Kladna. Ta si za názorem stojí. „Společnost vlivem téměř dvacetiletého restitučního sporu ustrnula, neprováděla potřebné prorůstové investice, což na obrat a efektivitu mělo přímý vliv,“ tvrdí Drvotová. Zároveň ale přiznává, že se s Markem Šoltésem dobře zná už 18 let. Jejich vztah je prý čistě pracovní.

„Ta skupina už podobný postup udělala v několika podnicích,“ tvrdí Kořenek a odkazuje na firmy jako Palaba nebo Bohemia-lázně. „Sťali jsme hlavu chobotnici,“ zní památná věta premiéra Miloše Zemana z roku 2000 po uvalení nucené správy na IPB. Jenže jak se zdá, na její chapadla se tak trochu zapomnělo.

Libor Procházka

šedá eminence padlé IPB

  • Právě on IPB pomáhal budovat a měl na její chod spolu s generálním ředitelem Jiřím Tesařem zásadní vliv.
  • Tento finanční ústav se stal unikátem bankovního systému 90. let, když se okolo něj vytvořilo největší finančně-průmyslové impérium v zemi.
  • Potíže nastaly s bankovní krizí v roce 1997, kdy se IPB pokusila najít spásu u finančního investora – japonské Nomury. To se nepodařilo. IPB přešla v roce 2000 pod nucenou správu. Její byznys za korunu získala ČSOB.
  • Procházka se potýkal s trestním stíháním v šesti různých kauzách, odsouzen ale nebyl.
  • V Koh-i-Nooru působí v dozorčí radě.

Marek Šoltés

poradce a přítel Libora Procházky

  • Byl zaměstnancem IPB, osobním přítelem Libora Procházky a jeho poradcem.
  • Koncem devadesátých let působil ve firmě Cetus, která pro IPB obhospodařovala majetek.
  • Po pádu banky se od ní odtrhla a Šoltés ji nadále kontroloval. Některá média spekulovala o tom, že právě v Cetusu se skrývá majetek vyvedený z IPB. To se ale nikdy neprokázalo. Firma skončila v likvidaci a později zanikla.
  • Šoltés nicméně dál vystupuje v několika podnicích, které Cetus vlastnil. Kromě Koh-i-Nooru, který podle výroční zprávy částečně ovládá, také v Bohemia-lázních nebo v Palabě ve Slaném.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.