Pražské nemocniční heliporty ohrožují životy pacientů

Až na Ústřední vojenskou nemocnici nezajistí žádný špitál v hlavním městě standardní přepravu pacienta z vrtulníku na operační sál.

Střešní heliport propojený s operačními sály má v Praze prozatím pouze Ústřední vojenská nemocnice. Od června tomu tak bude i v Motole. Na snímku je příklad fungujícího heliportu v Olomouci. foto: © ČTKČeská pozice

Střešní heliport propojený s operačními sály má v Praze prozatím pouze Ústřední vojenská nemocnice. Od června tomu tak bude i v Motole. Na snímku je příklad fungujícího heliportu v Olomouci.

V Praze se poskytuje specializovaná a superspecializovaná zdravotní péče. Nachází se zde přes 40 lůžkových zdravotnických zařízení, včetně pěti fakultních nemocnic. Až 60 procent pacientů léčených v pražských fakultních nemocnicích pochází z ostatních krajů Česka. Letecká zdravotnická záchranná služba zde však jednoduché podmínky nemá. 

V hlavním městě jsou pouze tři oficiální heliporty, které splňují letecké předpisy. Správnými rozměry, sklony, překážkovými rovinami a dalšími parametry disponují Fakultní nemocnice Na Bulovce, Fakultní Thomayerova nemocnice a Ústřední vojenská nemocnice. Nejlépe vybavený heliport, jenž je schválen i na noční provoz, má Bulovka. Naproti tomu Fakultní nemocnice V Motole, Nemocnice Na Homolce a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady využívají pouze takzvaných přistávacích ploch v terénu.

Málo peněz i vybydlené budovy

Hlavním důvodem, proč vrtulníky v těchto zdravotnických zařízeních přistávají v poměrně provizorních podmínkách, je nedostatek peněz. „Jen cena dodávky zařízení na osvětlení heliportu se pohybuje mezi milionem až 1,5 milionu,“ říká Bohumír Pekárek, manažer kvality a certifikace firmy Eltodo, jež se mimo jiné zabývá letištními světelnými zabezpečovacími systémy. Za tuto cenu si nemocnice pořídí „jen“ napájecí zdroj, veškeré kabely, transformátory, světla a popřípadě i maják.

Vytvořit heliport na stávající budově, tedy zvolit tu nejlepší variantu, mnohdy ani není možné

Pořízení heliportu je nákladná a složitá záležitost. Cena se sice pohybuje „jen“ v řádu milionů korun, ale vybudování plochy bývá spojeno s rekonstrukcemi celých pavilonů nemocnic, kde už mohou jít celkové náklady do miliard. „S ohledem na velký rozsah rekonstrukce dětské nemocnice v rozpočtu 3,25 miliardy korun je vyčíslení ceny samostatného heliportu vzhledem k jeho stavebnímu a logistickému propojením s celou stavbou nemožné,“ sdělil ČESKÉ POZICI například mluvčí Motola Jaromír Morávek.

Vytvořit heliporty na stávající budovy, tedy zvolit tu nejlepší možnou variantu, však mnohdy ani není možné. „Musí se počítat s tím, kdy byly pražské nemocnice vystavěny a v jakém jsou stavu. Zátěž je veliká, stará zástavba by jej nemusela udržet,“ konstatuje mluvčí Úřadu pro civilní letectví Jitka Ungerová.

„Staré nemocnice pavilonového typu již neodpovídají potřebám moderní medicíny,“ tvrdí ředitel Fakultní Thomayerovy nemocnice Karel Filip, dle kterého je nynější stav jen jedním z mnoha dalších problémů českého zdravotnictví. „Když se podíváte po evropských metropolích, vsadím se, že alespoň v západní Evropě nenajdete tak staré a vybydlené nemocnice jako v Praze. Naši sousedé již před mnoha lety nahradili historické nemocnice moderními. My jsme až na výjimky desítky let do nemocnic prakticky neinvestovali a ani jsme se nepokusili o nějaké koncepční moderní řešení pražského zdravotnictví,“ dodává.

Nejhorší? Vinohrady.

Až na čestnou výjimku – Ústřední vojenskou nemocnici – mají navíc heliporty a přistávací místa v pražských nemocnicích problém se zajištěním optimální dopravy pacienta do nemocnice. Namísto „standardní“ situace, kdy vrtulník přistane na střeše, záchranáři raněného přeloží na vozítka a rovnou se jede na operační sál, pacienty po vyložení z vrtulníku většinou čeká ještě dlouhá cesta.

„S pacientem se nedá z vrtulníku přejít přímo na příjem. Musí se vyložit, vrtulník je nutné vypnout a pacienta naložit do sanitky. Teprve potom se jede do nemocnice, kde pacienta opět vyloží a následně jej zavezou do budovy k příjmovému oddělení,“ popisuje ředitel Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy Zdeněk Schwarz. Převoz se tím prodlužuje o deset až patnáct minut, v závislosti na každé nemocnici. „U polytraumat hraje čas skutečně významnou roli. Platí zde takzvaná zlatá hodina, tedy že pacient s polytraumatem by měl být v nemocnici do jedné hodiny od úrazu. V Praze mnohdy není možné tento limit dodržet,“ dodává Schwarz.

Na blízkém hřbitově sfoukávají helikoptéry svíčky – tak se přistává v nemocnici na Vinohradech

Nejhorší situace je dle záchranářů ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Přitom se v ní nachází traumacentrum a popáleninové středisko se spádovou oblastí pro celé Čechy. „Jedná se o stavební plochu z betonových panelů, která je obtížně přístupná pro sanitky i vrtulník. Na blízkém hřbitově sfoukáváme svíčky, větrem od vrtule rozhazujeme věnce a květiny,“ shodují se. Vinohradská nemocnice chce vybudovat nový heliport na střeše projektované budovy traumacentra. Nikdo však zatím neví, jak tento plán dopadne.

Nejlepší? Střešovice a brzy Motol.

Pražští záchranáři mají jasno: nevyhovující heliporty a přistávací plochy pro vrtulníky prodlužují čas převozu, způsobují diskomfort pacienta a při vážných poraněních mohou být důvodem zvýšených komplikací, někdy i ohrožení života. „Pokud jsem ředitel nemocnice, mám zájem o pacienty. Sedět na židli a čekat, až nám záchranka někoho a nějak přiveze, je snad z doby socialismu. Tento přístup ve světě neobstojí a bohužel přežívá pouze v Praze. Je to ostuda a směšné,“ tvrdí šéf záchranky Schwarz.

Jeho představy v Praze splňuje snad jen Ústřední vojenská nemocnice ve Střešovicích. Její střešní heliport byl uveden do provozu již v roce 1996. Pacient je z vrtulníku převezen přímo do haly Emergency, na niž navazuje trakt operačních sálů. A k ideálu by brzy nemuseli mít daleko ani v Motole. V červnu se tam uskuteční kolaudace nejmodernějšího heliportu na střeše nově vybudovaného dětského pavilonu, který bude splňovat všechny zdravotní i technické požadavky. Navíc bude k dispozici i druhé, záložní přistávací místo pro vrtulníky, jejž nemocnice využívala doposud.