Ceska Pozice

Práva na soukromí a informace jsou klíčová. Ale v konfliktu...

Lidé si hodnotu osobních dat uvědomí často až po nepříjemné zkušenosti, říká v rozhovoru šéfka Úřadu pro ochranu osobních údajů Ivana Janů. Například rodiny, jejichž dítě bylo vydíráno na sociálních sítích, zpozorní, protože zjistí, o jak závažnou věc jde.

Předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů Ivana Janů. foto: ČTK

Předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů Ivana Janů.

Ivana Janů, jež je od 26. srpna 2015 je předsedkyní Úřadu pro ochranu osobních údajů, v rozhovoru mimo jiné říká: „Mladí lidé na sociálních sítích si neuvědomují, že jim jednou bude 25 let, 30 let a údaje, které o sobě zveřejnili před deseti roky, už nebudou chtít znovu číst. Bohužel tím, jak s technologiemi od malička vyrůstají, mají v sobě virtualitu natolik zabudovanou, že vůbec nechápou možnost zneužití informací a dat.“

LIDOVÉ NOVINY: Prezident Miloš Zeman považuje Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) za úplně zbytečnou instituci, která by měla být zrušena. Souhlasíte?

JANŮ: Dáváte mi zapeklitou otázku, kritizovat prezidenta nikdy není dobré. On vychází z některých minulých případů a opravdu se najdou rozhodnutí úřadu, která nepřispívají k jeho dobré pověsti. Existence ÚOOÚ nicméně vychází z evropského práva, takže zrušit jej není rozhodně jednoduché.

Existence Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) vychází z evropského práva, takže zrušit jej není rozhodně jednoduché

Za sebe navíc mohu říct, že ze stovky lidí, kteří v úřadu pracují, mnozí, se kterými jsem se dostala za krátkou dobu svého působení do pracovního kontaktu, představují opravdu hodnotný potenciál a problematice rozumějí. Byla jsem překvapena, jak dobře znají například evropské právo a judikaturu SDEU. Řekla bych, že odborně velmi dobře obstojí ve srovnání se specialisty na Ústavním soudu, a mnohdy jdou do větší hloubky. Je to i tím, že se v Bruselu aktivně podílejí na činnosti různých sekcí.

LIDOVÉ NOVINY: Prezident třeba kritizoval, že za minulého vedení nechtěl úřad zveřejňovat seznamy neplatičů s ohledem na ochranu jejich soukromí. Měli byste být těmi, kdo sestavují jakési černé listiny.

JANŮ: Veřejnost po tom možná volá, jenže my vidíme případy dlužníků také z druhé strany mince. Chodí si k nám totiž stěžovat lidé, kteří se na takovém seznamu octnou. A to třeba poté, co nesplatili jednu splátku a přitom předtím dlouhá léta a pravidelně platili hypotéku. Na seznamu se navíc objeví mnohdy i se svými ručiteli. A teď si vezměte, že dostat se z takového seznamu, i když už jeho údaje třeba dávno nejsou aktuální, není vůbec jednoduché. Vymazání bývá často i zpoplatněno.

V budoucnu by se nemělo stát, abyste někde figuroval jako neplatič třeba i roky poté, co jím dávno nejste

Naštěstí už i v těchto případech začíná fungovat evropská judikatura s takzvaným právem být zapomenut, které ukládá provozovatelům internetových stránek, aby zveřejňovali pouze aktuální údaje. V budoucnu by se proto nemělo stát, abyste někde figuroval jako neplatič třeba i roky poté, co jím dávno nejste.

LIDOVÉ NOVINY: V kandidátském projevu před senátory jste hovořila o nutnosti zachovat pro úřad co největší nezávislost. Narážela jste tím na nějaké konkrétní lobbistické tlaky, jak by instituce měla rozhodovat?

JANŮ: Mluvila jsem o tom spíše obecně. Nezávislost úřadu je spjata s jeho základní existencí. Jsme regulátorem, do jehož činnosti je možné zasahovat pouze zákonem. Podobně jako třeba Úřad na ochranu hospodářské soutěže nebo Energetický regulační úřad, což jsou také nezávislé úřady.Příkazy vlády či ministerstev v podobě prováděcích předpisů se na nás nevztahují.

Nezávislost ÚOOÚ je spjata s jeho základní existencí. Jsme regulátorem, do jehož činnosti je možné zasahovat pouze zákonem. Podobně jako třeba Úřad na ochranu hospodářské soutěže nebo Energetický regulační úřad

Neměla jsem na mysli lobbistické tlaky na rozhodování. Ale jde třeba o nově zaváděný zákon o státní službě pod vedením ministerstva vnitra. Jsem toho názoru, že by pod tento zákon úřad neměl spadat. Jenže předchozí vedení kývlo na opačnou variantu, věcné důvody jsem se nedozvěděla. Navíc Ústavní soud svým rozhodnutím při posuzování zákona o státní službě nezávislost, která se týkala právě regulátorů, spíše umenšil.

LIDOVÉ NOVINY: V čem?

JANŮ: Bylo tam ustanovení, že jde-li o systemizaci, nemůže vláda bez souhlasu toho, kdo stojí v čele úřadu snížit počet služebních míst či objem finančních prostředků. Což v praxi znamená, že úřad, kterému se sníží počet pracovníků a seberou mu peníze, může být částečně ochromen ve své nezávislosti a činnosti, která pro něj vyplývá ze zákona. Pokud však žijeme v demokratickém prostředí, jsou tohle věci, které se dají zvládnout. Proto se nijak nebojím o nezávislost, hovořila jsem spíše principiálně.

LIDOVÉ NOVINY: Váš předchůdce Igor Němec rád říkal, že kvůli enormnímu množství citlivých údajů, které o sobě zveřejňujeme, bude jednou každý vydíratelný. Jste v tomto ohledu stejně pesimistická?

Když o vás někdo všechno ví, má nad vámi určitou moc. A může ji zneužívat. A patrně se to děje.

JANŮ: Když o vás někdo všechno ví, má nad vámi určitou moc. A může ji zneužívat. A patrně se to děje. Vždyť lidé jsou kolikrát v různých databázích hodně popsaní, a data se dají agregovat. Mladí lidé na sociálních sítích si neuvědomují, že jim jednou bude 25 let, 30 let a údaje, které o sobě zveřejnili před deseti roky, už nebudou chtít znovu číst. Bohužel tím, jak s technologiemi od malička vyrůstají, mají v sobě virtualitu natolik zabudovanou, že vůbec nechápou možnost zneužití informací a dat.

LIDOVÉ NOVINY: Uvědomují si lidé hodnotu osobních údajů?

JANŮ: Podle mne nikoli. A mám dojem, že se doposud neudělalo příliš pro to, abychom jejich smýšlení či vědomí posunuli či změnili. Zajímavé je, jak se jejich názory promění, pokud projdou nějakou nepříjemnou zkušeností.

Většina je ochotná se svých dat a soukromí vzdát i za nepatrnou výhodu – například malou slevovou kartičku

To se týká například rodin, jejichž dítě bylo vydíráno prostřednictvím Facebooku. Najednou zpozorní, protože zjistí, o jak závažnou věc jde. Většina je ochotná se svých dat a soukromí vzdát i za nepatrnou výhodu – například malou slevovou kartičku. Někdy z pohodlnosti, někdy z neinformovanosti.

LIDOVÉ NOVINY: V souvislosti s tím se především v zahraničních médiích objevují návrhy, aby byli občané za poskytnutí svých údajů někomu dalšímu finančně odměněni. Co si o tom myslíte?

JANŮ: Pokud neexistuje vůle lidí chránit svá osobní data, je těžké, aby je úřad chránil proti jejich vůli. Nechat si za citlivé informace o sobě zaplatit vás může dostat do špatného právního postavení. Pokud je totiž poskytne zdarma, máte pořád možnost – za pomoci úřadu – z takové situace vycouvat, pokud si vše po čase rozmyslíte, protože váš souhlas musí být nejen informovaný, ale i trvající. Když si za něco necháte zaplatit, je to mnohem obtížnější. Takže to bude další fáze, kam by se mělo vstupovat jen velmi opatrně nebo lépe nevstupovat.

LIDOVÉ NOVINY: Však také premiér Bohuslav Sobotka nedávno vyzval, aby se s osobními daty neobchodovalo...

Podle zákona se musí každý zaregistrovat, tedy dát vědět, za jakým účelem osobní data a informace o druhých shromažďuje a zpracovává. Jenže velmi často tento deklarovaný účel opustí a udělá si z toho výnosný byznys.

JANŮ: Jenže ono se obchoduje. Pouze je neprodávají přímo lidé, kterých se týkají. Přeprodávají si je mezi sebou firmy, které se sběrem takových dat zaobírají. To je ostatně širší problém. Podle zákona se musí každý zaregistrovat, tedy dát vědět, za jakým účelem osobní data a informace o druhých shromažďuje a zpracovává. Jenže velmi často tento deklarovaný účel opustí a udělá si z toho výnosný byznys. Protože databáze zákazníků je pro komerci vždy velice žádaná.

LIDOVÉ NOVINY: Máte před sebou pětiletý mandát. Kde byste chtěla, aby se ÚOOÚ po tomto období nacházel?

JANŮ: Byla bych ráda, kdyby tou dobou měl lepší reputaci zejména u odborné veřejnosti, která jej nejvíce kritizuje. Pokud jde o laickou veřejnost, je situace jiná – úřad má dole v přízemí hovornu, kam přichází řada občanů pro informace, konzultace či řešení svých problémů majících vztah k ochraně osobních dat a soukromí. A jsou překvapení, co se všechno dozvěděli a jaké kvalifikované pomoci se jim od pracovníků oddělení pro styk s veřejností dostalo. Takže do budoucna považuji za důležité, aby toto oddělení bylo personálně posíleno.

LIDOVÉ NOVINY: A dál?

JANŮ: Určitě potřebujeme vybudovat opravdu silné odborné zázemí. Protože vývoj v technologiích jde opravdu ohromným tempem kupředu a my na tento posun nestačíme reagovat. Nejsme totiž schopní zaplatit potřebné experty. Proto bych chtěla vytvořit určitou síť odborníků, s nimiž budeme spolupracovat externě.

Potřebujeme vybudovat opravdu silné odborné zázemí. Protože vývoj v technologiích jde opravdu ohromným tempem kupředu a my na tento posun nestačíme reagovat. Nejsme totiž schopní zaplatit potřebné experty.

Představuji si to tak, že „nabrífují“ naše inspektory před tím, než vyrazí na kontrolní akce. Oni pak budou důraznější v tom, na co se v kontrole zaměřit. Bohužel zákon o státní službě, o kterém jsem už hovořila, tuhle snahu velice spoutává. Pokud bychom chtěli alespoň klíčové experty na technologie dostat přímo do ÚOOÚ, máme obsazeno.

LIDOVÉ NOVINY: Chystá se také nová evropská legislativa, už se na ni připravujete?

JANŮ: Ano, chystá se evropská reforma, z níž vyplyne i nové postavení úřadu. Pravidla ochrany soukromí budou dána přímo z úrovně Evropské unie pro všechny národní subjekty společně. Hodně se mluví o právu „být zapomenut“. Mělo by nastat i sjednocení sankcí a jejich zvýšení. Naše nejvyšší sankce za porušení zákona o ochraně osobních údajů je deset milionů, ale v takové výši nebyla nikdy uložena. Rovněž se pracuje na jednotném stížnostním formuláři.

LIDOVÉ NOVINY: Dlouho jste byla u Ústavního soudu (ÚS), Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, teď v ÚOOÚ. Dají se ty zkušenosti nějak porovnat?

JANŮ: Je to zajímavý pocit. Po léta se díváte z vrcholu pyramidy dolů a i výsledky vaší práce mají tento směr, dolů do základny – „dílny práva“. A najednou jste v té základně a máte možnost sledovat, jak rozhodnutí Ústavního soudu, a tedy i vaše, ovlivňují rozhodovací praxi kontrolní i správní.

Když nemáte soukromí, pak se ani nevyvinete tak, abyste demokracii chápal, natož ji občansky dále rozvíjel. A když nemáte kompromis, všechno v tomto uvažování je otázka proporcionality.

Byla jsem v první generaci ústavních soudců, která ÚS budovala na zelené louce. Zatímco ÚOOÚ je naopak už 15 let v kolejích zajetá instituce. Co do počtu zaměstnanců jsou obě instituce srovnatelné. Právo na soukromí je jedním z nejdůležitějších základních práv člověka. S ním přichází nejčastěji do konfliktu právo na informace. Obě jsou pro demokracii naprosto klíčová.

Když nemáte soukromí, pak se ani nevyvinete tak, abyste demokracii chápal, natož ji občansky dále rozvíjel. A když nemáte kompromis, všechno v tomto uvažování je otázka proporcionality. Každému právu musí být dán prostor a místo k uplatnění vzhledem ke konkrétnímu případu. Takže do procesu uvažování vstupuje racionalita. Chce to dívat se na věci tak, aby vyhovovaly lidem a životu.

LIDOVÉ NOVINY: Pamatujete si některá rozhodnutí ÚS, u nichž jste byla, která se týkala zmíněných práv?

JANŮ: Šlo o několik nálezů, z nichž nejdůležitější se týkaly práva na informační sebeurčení – s těžištěm v čl. 10 Listiny –, kde se shrnuje právo každého na ochranu státem před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o jeho osobě. K tomuto úkolu je kromě soudů povolán ÚOOÚ, je to jeho úkol v terénu.

ÚOOÚ musí rovněž respektovat nálezy Nejvyššího správního soudu a ÚS a samozřejmě judikaturu Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva

Tento článek tvoří i základ pro zapojení ústavních principů do širšího pohledu na právo při rozhodování úřadu, a to se snažím prosadit. Nikoli pouze pozitivistická, rigidní interpretace a aplikace zákona o ochraně osobních údajů.

LIDOVÉ NOVINY: Za minulého vedení podle vás úřad rozhodoval právě takto pozitivisticky?

JANŮ: Ano, dá se to tak říci. Úřad musí rovněž respektovat nálezy Nejvyššího správního soudu (NSS) a ÚS a samozřejmě judikaturu Evropského soudního dvora (ESD) a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP).

Měla jsem dojem, že úřad žil v přesvědčení – „tady máme svůj zákon a to je náš úkol“. Ale život je širší, a tak je k němu třeba přistupovat. S nadsázkou je možné říci, že není možné vyhlašovat válku soudům. Právě ony patří k odborné veřejnosti, která nás opakovaně kritizuje. Zejména NSS vnímá úřad prostřednictvím tohoto jeho postoje.

LIDOVÉ NOVINY: Na závěr si neodpustím dotaz, který se týká našeho vydavatelství MAFRA. Před rokem dostalo od ÚOOÚ pokutu 240 tisíc korun za zveřejnění odposlechů v kauze premiéra Petra Nečase a jeho partnerky a poradkyně Jany Nagyové, dnes Nečasové. Kromě řekněme „kriminální“ složky odposlechů tam šlo i o důvěrné osobní rozhovory. Jak byste postupovala vy, kdybyste měla podobný případ řešit?

JANŮ: Úřad to rozhodl za mého předchůdce a pro mne bude velmi zajímavé sledovat další vývoj, protože případ je dnes u městského soudu a možná, že tam ani neskončí. Zatím jsem měla možnost seznámit se s tím, jak ÚOOÚ případ důkazně posoudil, myslím si, že si dal práci s tím, aby odlišil to, co je veřejný zájem a co se veřejnost má dozvědět.

Novináři by se měli umět vcítit nejen do pozice člověka, o němž vyplují na povrch informace skutečně soukromé povahy, ale i do pocitů jeho širší rodiny, rodičů a dětí

Určitě se má dozvědět, když se zjistí, že premiér, důležitá politická pozice, je v mocenském vleku někoho dalšího. Tam je dán veřejný rozměr. Ale soukromí už tam nemuselo být, respektive být nemělo, a úřad to tak rozhodl, což je podle mne správné.

Vím, že si mnozí rádi počtou o soukromí druhých, v tom však veřejný zájem spatřovat nelze, naopak. Novináři by se měli umět vcítit nejen do pozice člověka, o němž vyplují na povrch informace skutečně soukromé povahy, ale i do pocitů jeho širší rodiny, rodičů a dětí. A takový bulvární přístup by napříště neměli používat ani podporovat.

Ivana Janů (1946)

  • Před rokem 1989 pracovala jako právnička ve Výzkumném ústavu vodohospodářském a jako podniková právnička.
  • V únoru 1990 ji lidovci kooptovali do poslanecké funkce, mandát obhájila ve volbách v letech 1990 i 1992, tehdy už jako členka KDU-ČSL. Spolupracovala na tvorbě české ústavy.
  • V roce 1993 ji jmenoval prezident Václav Havel ústavní soudkyní a místopředsedkyní Ústavního soudu ČR. S přestávkou v letech 2002 až 2004, kdy působila jako soudkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, byla ústavní soudkyní až do roku 2014.
  • Od 26. srpna 2015 je předsedkyní Úřadu pro ochranu osobních údajů.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.