Praha posílí v distribuci plynu. Co tím získá?

Úplné ovládnutí Pražské plynárenské městem nižší ceny nepřinese, ale může být výhledově prospěšné pro rozpočet i dopravu metropole.

Jan Žižka 12.1.2013

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

Rada hlavního města Prahy přerušila jednání o ovládnutí sta procent společnosti Pražská plynárenská. Předběžná dohoda s německou společností E.ON, která zatím fakticky ovládá zhruba tři čtvrtiny firmy, je ovšem na stole. Svůj podíl hodlá prodat za 5,4 miliardy korun. Teď záleží na tom, jak se k ní postaví nejdříve radní, a pak také zastupitelé metropole.

Proč se vlastně vyjednavači hlavního města hrnou do takové transakce? V minulých týdnech se hodně mluvilo o tom, že Praha posílí kontrolu nad energetikou hlavního města. To sice může být částečně pravda, ale hlavní důvod pro schválení transakce to nakonec nebude.

Odpůrci prodeje mohou namítat, že Praha už nad plynárenskou společností fakticky kontrolu do značné míry má – paradoxně se svým „pouhým“ zhruba čtvrtinovým podílem. Vtip je v tom, že hlavní město ovládá 51procentní podíl v mateřské společnosti Pražská plynárenská holding, který má zase těsně nadpoloviční většinu v samotné Pražské plynárenské.

Plynárny se liší od dalších dvou energetických firem, kde už město ve vztahu s ostatními akcionáři tahá za kratší konecI když je tedy podíl E.ON v obou firmách dohromady podstatně vyšší, rozhodovací pravomoci má radnice v rukou. Jistě, bez dohody s Němci by stejně bylo složité cokoliv prosadit, ale Praha má minimálně jistotu, že ani hlavní město nikdo obejít nemůže.

V tomto ohledu se Pražská plynárenská liší od dalších dvou energetických firem – Pražské energetiky a Pražské teplárenské, kde město ve vztahu s ostatními akcionáři tahá za kratší konec. Právě proto se ovšem pozornost soustředí na Pražskou plynárenskou, kde radní vidí šanci něco prosadit.

(Ne)jisté ceny plynu

Rozhodujícím argumentem pro posílení kontroly města v plynárenské firmě tak nakonec nebude asi ani to, že by Praha mohla udržovat levnější plyn pro obyvatele. A to i z dalších důvodů:

  • Za prvé platí, že distribuce plynu je tak jako tak regulovaná státem, takže v tomto ohledu není podstatné, zda je vlastníkem soukromá, státní nebo městská firma.
  • Za druhé cenu samotné suroviny do značné míry určují poměry na trhu. A ten se v posledních letech hodně mění, na cenu plynu má vliv větší konkurence a aktivita alternativních obchodníků. Z tohoto pohledu bude záležet spíše na tom, jakou velkou část suroviny Pražská plynárenská získá ze spotového trhu (tedy na burze nebo od velkoobchodníků) a jaká část bude dodána na základě dlouhodobých kontraktů, které přinášejí vyšší jistotu, ale také vyšší cenu.

Silnější kontrolu nad cenami plynu by tak hlavní město díky transakci s firmou E.ON získalo, ale nezdá se, že by z toho vyplývaly velké praktické výhody.

Co je hlavní tahoun

Tak co je tedy tím hlavním „tahounem“ chystané transakce? Náměstek primátora a radní pro infrastrukturu Pavel Richter (TOP 09) ČESKÉ POZICI řekl, že z jeho pohledu je vůbec nejdůležitější úvaha o dlouhodobě výhodných investicích.

Téměř veškeré investice, které Praha realizuje, plodí zase další náklady. Investice do Pražské plynárenské má přinášet výnosy.

„Téměř veškeré investice, které Praha realizuje, plodí zase další náklady. Investice do Pražské plynárenské je jednou z mála těch, které budou městu přinášet výnosy. Dobrý hospodář by měl myslet i na jiné zdroje než na státní rozpočet,“ uvedl Richter.

Faktem je, že po určitou dobu budou zisky z prodeje a distribuce plynu využívány na splácení nynější investice do nákupu podílu E.ON. Pak se stanou stabilním příjmem do rozpočtu města.

A koneckonců i splácení bankovních úvěrů na totální ovládnutí Pražské plynárenské z budoucích výnosů firmy je spíše argumentem ve prospěch zastánců transakce se společností E.ON. Zadluženost Prahy se tak kvůli chystanému nákupu nezvýší a po několika letech (což se ovšem určitě týká dalších funkčních období pražské rady i zastupitelstva) spíše sníží.

Platba, rozdělená do dvou stejně vysokých splátek v polovině a na konci letošního roku, by měla být podle dalších zdrojů ČESKÉ POZICE zafixovaná v korunách s tím, že kurzové riziko  ponese E.ON.

Přínos pro městskou dopravu

Z pohledu Pavla Richtera je důležitý i další důvod – synergické efekty v dopravě. Plyn by měl být do budoucna více využíván ve vozovém parku dalších městských společností – Dopravního podniku hlavního města Prahy a Pražských služeb. Kromě pozitivního dopadu na životní prostředí tedy zastánci silnějšího vlivu města v Pražské plynárenské předpokládají také budoucí přínos pro ekonomiku dalších zmíněných firem.

I kdyby se tento předpoklad nepotvrdil, zvýšená poptávka po plynu v dopravě by každopádně byla ekonomickou výhodou pro samotnou Pražskou plynárenskou. A na to navazuje další argument, který už zazněl během dřívějších diskusí: zisky Pražské plynárenské zůstanou v Praze, nebudou převáděny ve formě dividend akcionářům v zahraničí.

Energetický analytik Jiří Gavor z poradenské společnosti ENA považuje synergické efekty v dopravě za správný cíl. „Plynofikace dopravy se už ostatně měla dělat dávno,“ řekl Gavor. Upozorňuje, že podobné strategické plány může město prosazovat už při současném uspořádání majetkové struktury kolem Pražské energetiky. Zároveň souhlasí, že když se někdo stane stoprocentním vlastníkem, jeho motivace pro prosazení podobných plánů samozřejmě roste.

Neudržitelný stav

Uvidíme, jak se podobné argumenty budou zamlouvat také například radním za ODS nebo následně – při projednávání v zastupitelstvu – zástupcům opoziční ČSSD.

Faktem je, že současné uspořádání, kdy E.ON ovládá tři čtvrtě Pražské plynárenské, ale město si pořád udržuje rozhodující vliv, se nejeví jako dlouhodobě udržitelné. Dlouhá jednání mezi hlavním městem a německou firmou ukazovala na dvě možná východiska – buď Pražskou plynárenskou ovládne radnice, nebo E.ON.

Současné uspořádání, kdy E.ON ovládá tři čtvrtě Pražské plynárenské, ale město si udržuje rozhodující vliv, není dlouhodobě udržitelnéTo, že dosavadní jednání mezi oběma stranami zdaleka nebyla bezproblémová a protahovala se, má podle všeho jediný důvod – rozdílné představy o ceně.

Praha podle dostupných informací nejdříve Němcům za jejich podíl nabídla zhruba čtyři miliardy korun. Pak přišel s nabídkou pro Prahu E.ON, který za menšinový podíl města nabízí zhruba tolik, kolik v poměru k podílu na vlastnictví odpovídá nynější – Němci již přijaté – nabídce hlavního města pro E.ON ve výši 5,4 miliardy korun. Tato cena vychází z ocenění České spořitelny a společnosti Patria Finance.

Vzhledem k tomu, že firma E.ON, kterou ekonomicky postihl postupný německý odchod od jaderné energetiky, se aktiv ve střední Evropě spíše zbavuje, nezdá se jako příliš pravděpodobné, že by se v dohledné době karta zase otočila. Ale chytřejší budeme až po dalších jednáních pražských radních a zastupitelů.