Pozor na Suchofar. Novela loterijního zákona ukrývá časované miny.

Obří novela loterijního zákona, kterou v úterý bohužel schválila Poslanecká sněmovna, vytváří skuliny pro korupci.

foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Aktualizováno. Je to taková tradiční fraška k poplakání. Jmenuje se boj proti hazardu a poslanci v úterý v jeho jméně schválili ve třetím čtení obří novelu loterijního zákona. Na pořad přišla v době, kdy ministerstvo financí připravuje komplet nový loterijní zákon a není k jeho záměrům dvakrát loajální.

Kolem přílepků, které obsahuje a jež hází odpovědnost za regulaci nelegálního hazardu na webu na poskytovatele internetu a banky, se strhla třeskutá mediální bouře. (Sněmovnou nakonec neprošly.) V jejím hluku bohužel zůstaly nepovšimnuty další „jobovky“, které novela narychlo spíchnutá skupinkou poslanců v čele s Janem Farským (TOP 09) ukrývá.

Novela, přezdívaná podle svých hlavních autorů Suchofar, vypadá jako výsměch

O proklamované regulaci hazardu u ní nemůže být řeč. Spíše vytváří prostor pro zvýšení korupčního tlaku na zastupitele obcí, zasahuje do konkurenčního boje v loterijním byznysu, zachovává na něm nerovné podmínky, jde zcela proti vládnímu záměru hazard konečně zdanit a také je faktickým výsměchem rozhodnutí Ústavního soudu z minulého týdne.

Analýza z Bohnic

Ústavní soud definitivně rozčísl letitý spor o to, zda obce mohu vyhláškami určit, kde na svém území chtějí či nechtějí videoloterijní terminály (VLT). Ty totiž v roce 2003 začalo ministerstvo financí povolovat dle jiného odstavce než klasické výherní hrací přístroje (VHP). Obce tak neměly možnost do povolování VLT, na rozdíl od povolování VHP, mluvit.

Ústavní soud konečně potvrdil, co jaksi léta nedocházelo (nebo snad docházet nechtělo?) státnímu dozoru nad loteriemiVerdikt Ústavního soudu de facto konečně potvrdil, co jaksi léta nedocházelo, a možná spíš docházet nechtělo, státnímu dozoru nad loteriemi: videoloterijní terminál (VLT) je v principu totožný s výherním hracím přístrojem (VHP). Na obou se hrají tytéž druhy her, jen u VLT se na rozdíl od VHP místo mechanických válců výherní symboly otáčejí na displeji a vše je řízeno z centrálního systému prostřednictvím internetu. Jak trefně poznamenal primář oddělení pro léčbu závislostí Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích Karel Nešpor v pořadu Události komentáře České televize, „když něco vypadá jako kočka, mňouká to jako kočka a chytá to myši jako kočka, tak to asi bude kočka“. Tahle kočka je ale docela nenažraná.

Hlavní problém tkví v tom, že zatímco u VHP jsou v zákoně jasně definované maximální možné výše sázek za jedno „protočení válců“, u VLT o těchto limitech není v zákoně ani zmínka a na VLT lze hrát (a prohrát) za řádově mnohem vyšší částky. Detailně jsme tuto problematiku rozebírali již dříve.

Srovnání maximálních možných sázek a výher u VHP a VLT

  • Na VHP lze vsadit v jedné hře podle toho, kde je přístroj umístěn, maximálně: v kasinech 50 Kč, v hernách 5 Kč, jinde, například v hospodě, 2 Kč. Nejvyšší možné výhry z jedné hry pak činí: 50 tisíc, 750, respektive 300 Kč. Výše jackpotu: 100 tisíc, 10 tisíc, respektive bez možnosti jackpotu.
  • A jak je to u přístrojů VLT, povolovaných dle paragrafu 50 loterijního zákona? Ať jsou umístěny kdekoli, činí maximální vklad na jednu hru 1000 korun, výhra, stejně jako jackpot, 10 milionů korun. Přičemž dosud nemělo ministerstvo financí, ale ani obce de facto možnost ovlivnit, kam provozovatel VLT s takto vysokou mírou hazardu umístí.

Verdikt Ústavního soudu lze číst i tak, že při povolování VLT by se mělo vycházet ze stejného písmene zákona, pod nímž jsou definovány VHP. Tomuto předpokladu se však Farského komplexní novela vysmívá do očí – VLT a jejich další verzi, kterou jsou lokální herní systémy, zvané též triply (de facto jde o samostatnou trojici vzájemně propojených automatů, na nichž opět není jasně stanovena výše vkladů a výher), definuje pod novým písmeno zákona . Takto vytvořené kategorie jdou proti původnímu smyslu celého loterijního zákona, který jednotlivé druhy hazardu již nyní dostatečně definuje – zavádí totiž novou kategorizaci dle konkrétního přístroje, na němž se hry hrají.

Jenže na rozdíl od již zmíněných VHP zákon u nových písmen vůbec nedefinuje maximální možné výhry a prohry. To je opět ponecháno pouze na rozhodnutí státního dozoru nad loteriemi, který licence k jejich provozování vydává. To je první díra, kde mohou provozovatelé uplatnit své „lobbistické“ schopnosti.

Automaty do škol? Pročpak ne?

Obce by sice mohly dle Farského novely regulovat všechny druhy hazardu na svém území. Už na první pohled je však naprosto nepochopitelné zrušení odstavce 11 paragrafu 17 zákona, který zakazuje provozování VHP ve školách, v zařízeních sociální a zdravotní péče, v budovách státních orgánů a církví, a stejně tak v jejich okolí. V praxi tak může nastat absurdní situace, že když provozovatel předloží v žádosti dostatečné množství „pádných“ argumentů, může dostat povolení umístit blikající přístroj třeba na chodbu školy. Nebo do vchodu Poslanecké sněmovny...

Suchofar je oprášená novela z loňského roku, na jejímž znění se podílela Sazka a SynotNa tomto místě zopakujme, že Farského novela, jíž se v loterijní branži přezdívá Suchofar (dle hlavních autorů Pavla Suchánka a Jana Farského), je de facto „oprášeným“ a upraveným komplexním pozměňovacím návrhem, který před rokem prosazoval předseda rozpočtového výboru Pavel Suchánek (ODS) – ano, ten, který iniciuje pochybné schůzky s vybranými provozovateli hazardu – a na jehož znění se dle informací ČESKÉ POZICE podílela především dvě velká S loterijního trhu, tedy Sazka a Synot. Tento návrh loni sněmovna smetla ze stolu.

Poslanci by měli být při posuzování Suchofara opatrní i proto, že se objevil na posledním jednání rozpočtového výboru na poslední chvíli, aniž prošel standardním připomínkovým řízením na ministerstvu financí!

Obce coby prostředník konkurenčního boje

Sporné je i to, že z ustanovení novely vyplývá, že by obce měly mít možnost zakazovat či povolovat provozování VLT, VHP či elektromechanických rulet až na úroveň konkrétního popisného čísla. Dle jakého klíče rozhodnou, že ve vchodu 1 automaty povolí, ale ve vchodu 3 nikoliv? Chytrému napověz...

Jen ať si obce určí, kde hazard chtějí a kde nikoliv, na celém území nebo v jeho částech, třeba čtvrtích či celých ulicích, ale dál nikoliv. Zastupitelé, kteří to myslí s omezováním hazardu upřímně, prominou, ale to přímo smrdí vytvořením dalšího netransparentního prostoru pro korupci, tentokrát na obecní úrovni.

Komu se hodí odvody na „dobro“?

Ač to tak na první pohled nevypadá, smrádek je cítit i ze sjednocení odvodů na veřejně prospěšné účely (VPÚ) na 20 procent pro všechny. Provozovatelé hazardu jsou momentálně osvobozeni od placení daní, místo toho odvádějí po odečtení správních a místních poplatků a poplatků státnímu dozoru část výtěžku na VPÚ. Jeho výše se momentálně pohybuje od šesti do 20 procent v závislosti na výši příjmů. Sjednocení na 20 procent se sice tváří jako opatření, které nastaví stejné podmínky všem provozovatelům, jenže to není pravda.

U správních poplatků existuje limit pro jejich odvod a Farského novela ho zachováváJak upozorňuje řada provozovatelů hazardu, návrh je výhodný pro velmi úzkou skupinu firem, které 20procentní odvod na VPÚ platí již nyní, protože pro ně se vůbec nic nezmění. Jednou z mála společností, které se v této hladině pohybují, je například Sazka (ta odvody na VPÚ dosud využívala na splácení dluhopisů vydaných kvůli financování stavby vysočanské areny) nebo Synot. Pro většinu branže to bude mít za následek skokové zvýšení zdanění, protože malé firmy v nižších pásmech odvodu na VPÚ platí relativně vyšší ostatní poplatky.

Například správní poplatky, kde existuje limit pro jejich odvod a Fraského novela tento strop zachovává: provozovatelé odvádějí z výtěžku 10 procent, maximálně však 10 milionů. Což v praxi zvýhodňuje největší hráče na trhu. Jistě, musejí pak odvést víc na VPÚ, jenže právě tyto peníze končí často v neprůhledných nadacích či občanských sdruženích a místo „na dobro“ končí oklikou zpátky u provozovatelů či s nimi spřízněných subjektů. Nic nepomáhá každoroční upozorňování médií na podezřelé příjemce, protože státní dozor je v kontrole těchto odvodů naprosto bezzubý.

A Farského „změna“, dle níž by měli provozovatelé nejméně čtvrtinu odvodů VPÚ odvést obcím, na jejichž území je hazard provozován? Zní to logicky, jenže to opět vytváří „motivační“ tlak na obce, aby hazard spíše povolovaly, než aby se mu bránily. Tím spíše, že jim v současnosti ubývá rozpočtových zdrojů a z hazardní branže prosakují informace, že řada obcí je více než kdy dříve ochotná se s provozovateli domluvit již nyní.

Asi krátká paměť...

Je vskutku s podivem, že se Farský odvody na VPÚ snaží udržet, protože tím jde proti snaze svého stranického kolegy a ministra financí Miroslava Kalouska, který ještě donedávna prohlašoval, že chce hazard normálně zdanit. Buď mají Farský a spol. krátkou paměť, nebo to vše byly jen plané řeči.

Že budou příjemci odvodů na VPÚ součástí povolení od státního dozoru? Tak to mají být i nyní, a neděje se – ve vydávaných povoleních tento odbor ministerstva financí (momentálně čítá 12 lidí!) pouze uvádí, že budou odvedeny v souladu se zákonem. Že by se novelou cokoliv na tomto postupu změnilo, nemůže nikdo doufat ani v nejkrásnějším snu. Jen v roce 2009 bylo příjemců odvodů na VPÚ téměř dva a půl tisíce.

Bude nový zákon v ohrožení?

Absurdní na celém příběhu Farského novely je skutečnost, že proti ní stojí drtivá většina hazardního trhu. V posledním roce totiž došlo k situaci, která dosud neměla obdoby: většina provozovatelů napříč různými odvětvími hazardního byznysu totiž pochopila, že nemá cenu lobbovat za často protichůdné požadavky. Jiné představy mají například provozovatelé kasin (mají vysoké náklady na zaměstnance, monitorovací systémy, musejí registrovat všechny hráče) a jiné například provozovatelé videoloterijních terminálů (jejich náklady na provoz jsou v porovnání s kasiny zanedbatelné, stačí jim přístroj postavit do herny nebo hospody a kasírovat).

Vůbec nejabsurdnější je fakt, že provozovatelé hazardu jsou vesměs smířeni i s Kalouskem proklamovaným zdaněnímA vůbec nejabsurdnější je fakt, že jsou vesměs smířeni i s Kalouskem proklamovaným zdaněním. Prioritou pro ně je nastavení stabilního prostředí s jasnými pravidly pro všechny. A co možná nejdříve přijatý zcela nový loterijní zákon, na jehož znění ministerstvo financí pracuje a který by podle všeho měl komplexně, a nikoliv v nepřehledné slátanině, kterou předložil Farský a spol., řešit všechny aktuální otázky včetně provozování hazardu na internetu.

Proč se ale nemohou konečně sjednotit i poslanci? Jak to, že kdykoliv se začne jednat o změnách loterijního zákona, ten tam je jednotný postoj vládní koalice a rázem se řešení takto akutního problému nechává zcela na vůli jednotlivých poslanců? Z nichž někteří svolávají pochybné schůzky s vybranými provozovateli hazardu?

Laskavý čtenář nechť si odpoví sám. A pokud poslanci Suchofara schválí (což se stalo), hrozí ještě jeden problém. Může být minimálně pozdržen vznik nového loterijního zákona. Ideálně měl začít platit od příštího roku (stejně jako Suchofar vyjma některých bodů, které by nabyly účinnosti dnem vyhlášení), reálnější je však termín od ledna 2013. Posunul by se tak nebezpečně blízko řádným parlamentním volbám, a to není dobré znamení. A navíc: vždyť jsme komplexně změnili zákon současný, tak nač ten kvalt...