Povinné penzijní fondy jsou past. Není úniku.

Staré demokracie obvykle nikoho ke spekulacím ve fondech nenutí. Ne náhodou mají HDP na hlavu i politickou kulturu vyšší než střední Evropa.

Jedním z problémů penzijních fondů je, že pokud do nich budou povinně nahnané masy, vznikne otázka, z čeho se budou vyplácet současní důchodci. foto: (c)IlustraČeská pozice

Jedním z problémů penzijních fondů je, že pokud do nich budou povinně nahnané masy, vznikne otázka, z čeho se budou vyplácet současní důchodci.

Je mi líto, mám špatnou zprávu. Ideální řešení důchodů neexistuje. Není na to ostatně těžké přijít. Kdyby existovalo, celý svět projde důchodovou reformou ve stejném stylu. Jsou jen špatná a ještě horší řešení. Každé z nich má své klady a zápory, které jsou jinak veliké v rozdílných fázích hospodářského a demografického vývoje. Ani důchodový systém není v čase stejně výhodný nebo nevýhodný. Některá tvrzení jsou však platná stále. Především to, že existují tři základní, vcelku jednoduchá a vzájemně kombinovatelná řešení důchodové reformy jen skrze parametry systému:

  • můžeme snížit důchody;
  • můžeme zvýšit věk odchodu do důchodu;
  • můžeme zvýšit odvody do systému.

Člověk nemusí být génius, aby si všiml, že ani jedno z těchto řešení není populární ani optimální. Vedou buď k pomalejšímu růstu ekonomiky, protože příliš zdaňují práci, nebo ke zvyšování chudoby. Růstu hranice odchodu do důchodu se nevyhneme. Důchodový věk se bude totiž zvyšovat dle novely zákona z roku 2008. Už teď je jasné, že muži i ženy – s maximálně jedním dítětem – budou odcházet do důchodu ve věku 65 let. Ale to je asi tak vše, co je zatím jasné.

Africký model funguje

Když se z nějakého důvodu rozhodneme, že ani jedna z těchto možností se nám nelíbí, můžeme se vrátit ke kořenům. Dlouhodobě skutečně prověřené řešení je jen jedno a bývá označováno jako takzvaný africký či rodinný model. To znamená, že rodiny mají hodně dětí, a ty se ve stáří starají o své rodiče. Triviálnější model již nemůže existovat. A pozor - tam, kde existuje, obvykle funguje!

Avšak tam, kde se státem podporují soukromé penzijní fondy a kult kariéry namísto mateřských školek, fungovat nemůže. Děti mají navíc pocit, že o rodiče je díky fondovému systému postaráno – tak co by se angažovali? Dnešní evropsko-americká společnost kult kariéry zjevně uctívá, takže tudy cesta asi také nepovede.

Pak tu vedle funkčních a triviálních řešení máme i řešení sofistikovaná, i když ne nutně vždy funkční. Těmi jsou penzijní fondy, v nichž si domácnosti dlouhodobě spoří na důchod. Fondy se snaží dlouhodobě zhodnocovat na finančních trzích naspořené peníze.  Zatímco průběžný systém je závislý hlavně na demografickém vývoji, fondový systém je ovlivňován hlavně vývojem na finančních trzích.

V některých zemích se fondům dokonce dlouhodobě nedaří ani pokrýt inflaci – reálně dosahují ztrátyJe tu však jedno velké ALE. Dejme tomu, že s určitou strategií a mírou rizika lze v daném období dosahovat na finančních trzích průměrného dlouhodobého zhodnocení například pět procent. Penzijní fondy tohoto zhodnocení dlouhodobě nikdy nedosáhnou – vždy budou mít výnos nižší. Jejich výnosy jsou totiž proti „průměru“ a srovnatelnému riziku sníženy regulací. Administrativní náklady fondů včetně nákladů marketingových taky nejsou zrovna malé. Takže zhodnocení fondů pro střadatele je většinou podstatně nižší, než by stejní střadatelé dokázali získat individuálně za podstoupení srovnatelného rizika. V některých zemích se fondům dokonce dlouhodobě nedaří ani pokrýt inflaci a reálně dosahují ztráty!

Jak vidno, i fondy mají své mouchy. Proto obvykle fungují jen jako nadstavba průběžného systému. Systém tím rozkládá rizika a stojí na více pilířích. Nejčastější jsou ve světě pilíře dva až tři. Průběžný systém je pilířem prvním. Povinné spoření do fondů je pilířem druhým. A dobrovolné penzijní připojištění – ať už se státním příspěvkem, či bez něj – je pilířem třetím.

Fixlované výkazy a podvedení klienti

Potud vše dobré. Avšak dostáváme se ke kontroverzi největší. Má druhý – povinný – pilíř vůbec existovat? Podle mého názoru ne. Argumentů lze nalézt mnoho. Ale jen málokoho by bavilo číst je všechny. Takže jen ty nejkřiklavější:

Při pohledu na finanční trhy v posledních letech vidíme jeden podvod za druhým. Finanční výkazy se občas fixlují – viz například Enron, statistiky na státní úrovni také – viz Řecko, obchoduje se s důvěrnými informacemi a investiční banky podvádějí své klienty. Není záruka, že penzijní fond nezkrachuje, nebude vykraden, neselže jeho protistrana, jež ho skrze deriváty jistí, a podobně.

Regulace vede jen k větší sofistikovanosti trhů, což následně zase vede k novému obcházení regulaceVedle rizika lidského selhání tu máme i riziko nepříznivého vývoje na finančních trzích. Příkladem investičních rizik fondů jsou řecké státní dluhopisy. Zvýšení regulace k čistšímu trhu nepovede. Důkazem je zrod poslední krize. Regulace vede jen k větší sofistikovanosti trhů, což následně zase vede k novému obcházení regulace a ještě většímu znepřehlednění. Až kuriózní je regulace řecká. Říká, že minimálně 77 procent svých aktiv musejí tamní penzijní fondy investovat do řeckých státních dluhopisů a zbytek smějí investovat rizikově. Co je dnes rizikovějšího než řecké dluhopisy?

Toxický odpad v bilanci

Penzijní fondy jsou navíc perfektním odkladištěm veškerého „toxického odpadu“ z finančních trhů. Tedy dluhu pochybného původu anebo jednoduše dluhu, který je dnes považován za bonitní, ale v budoucnu bude považován za ztrátový – jako právě řecké dluhopisy. Jenomže tento dluh se může velmi dlouho rolovat bez povšimnutí.

Řecko je vůbec užitečný příklad. Někdo se domnívá, že zárukou nejvyšší instance může být stát. Čeho je řecký stát dnes zárukou, když v polovině dubna 2010 dávaly v některých průzkumech finanční trhy 80procentní pravděpodobnost tomu, že Řecko během pěti let selže jako dlužník? Je-li rizikový státní dluh, pak z logiky věci nemůže za tento dluh ručit stát.

Jiným případem může být Jižní Amerika, kde se investoři i domácnosti již několikrát báli znárodnění fondů. Na hraně zestátnění se pohybují maďarské penzijní fondy. Je Maďarsko od nás tak daleko? Mimochodem, Maďarsko provedlo reformy jako první stát v regionu. Závěr je prostý. Výnos fondů je nižší než inflace. Reálně tedy penzijní fondy peníze znehodnocují.

Jednotlivec může snáze přečkat turbulence

Jistě, můžeme tvrdit, že investice na finančním trhu jsou prostě vždy spojeny s riziky. Ano, jsou. Avšak je tu jeden základní rozdíl. Investuje-li někdo dobrovolně a samostatně, může svoji investici kdykoliv opustit. Může se rozhodnout své akcie, pozemky, obrazy, podílové listy a nevím co všechno prodat. Třeba i se ztrátou – ale může a smí svou investici opustit a schovat si peníze pod polštář. A takto přečkat všechny turbulence.

Povinný důchodový fondový systém je past, není z něj únikuPři povinném důchodovém fondovém systému ale vystoupit nesmíme. A to dokonce ani v důchodu. Úspory nashromážděné ve fondu by měly být při přechodu do důchodu předány životní pojišťovně, s níž jsou fondy obyčejně v jedné finanční skupině. Není možné vybrat si je naráz. Systém je past. Není z něj úniku. Lidé povinně musejí spekulovat s vysokým rizikem a nízkým výnosem, ačkoliv řada z nich – či většina – by při individuálním spoření dosáhla rizika menšího či výnosu většího.

Co s dnešními důchodci?

Dalším problémem penzijních fondů je, že pokud do nich budou povinně nahnané masy, vznikne otázka, z čeho se budou vyplácet současní důchodci. Průběžný systém sice zůstane, ale část peněz, která by do něj normálně putovala, zamíří do fondů. Čím více peněz ve fondech, tím méně peněz v průběžném systému. A tím chudší budou nynější důchodci.

Proč se tedy u nás uvažuje jen o dvou extrémech? O povinných fondech, nebo čistém průběžném systému? Je to lobby fondů? Vstup do penzijních fondů povinný být nemusí. Například v Německu nebo ve Velké Británii fondy povinné nejsou. A systém funguje. V Polsku nebo v Maďarsku povinné jsou. A že by systém v Maďarsku fungoval, se mi nezdá.

Staré demokracie obvykle nikoho ke spekulacím ve fondech nenutí. Ne náhodou také tyto demokracie mají HDP na hlavu, podnikatelskou a politickou kulturu v jiné dimenzi než střední Evropa.

Počet příspěvků: 3, poslední 16.8.2012 06:40 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.