Povede odchod USA z Iráku ke konfliktu sunnitů a šíitů?

Z hlediska mocenských sil na Blízkém východě by v budoucnu mohlo šíitské postavení v Iráku oslabit, a sunnitské naopak posílit.

Luděk Bednář 28.12.2011

Odchod Američanů z Iráku bude každopádně pro tuto zemi představovat velkou politickou zkoušku. Není proto od věci podívat se na Irák z hlediska dvou hlavních islámských skupin – šíitů a sunnitů. Zdá se totiž, že již tak špatnou vnitropolitickou situaci v zemi ještě víc zhoršují přehnané politické ambice většinových šíitů.

Během prvních let americké přítomnosti v Iráku to byli sunnité, kteří si katastrofálně chybně vykládali mocenské rozložení sil v zemi. Tato skupina byla v Iráku dominantní od doby Osmanské říše, a proto mnoho sunnitů přecenilo vlastní demografickou sílu a podcenilo schopnosti šíitů, jimiž v minulosti pohrdali, se zorganizovat a chopit moci. Tato klamná představa vyústila v sektářské konflikty a etnické čistky, jež sunnitům připomněly nepříjemnou skutečnost, že jich je v zemi menšina. Proto se nakonec smířili s tím, že jejich nadvláda v Iráku skončila.

Z hlediska mocenských sil na Blízkém východě se však zdá, že to budou právě šíité, jejichž postavení se v Iráku oslabí, a naopak sunnitů posílí. Šíitský Írán se totiž ocitá v izolaci a jeho chráněnec Sýrie má na kahánku. A navíc do této hry nově zasahuje sunnitská mocnost Turecko, jež se stále víc projevuje nepřátelsky jak vůči syrskému prezidentu Bašáru Asadovi, tak Íránu.

Libanon je nešťastným příkladem země, v níž domácí frakce podporované ze zahraničí spolu mnoho let bojovaly

Pokud Asad padne, mocenská rovnováha sil se v Iráku změní. V důsledku sousedství Iráku se Saúdskou Arábií, Jordánskem a Sýrií budou moci iráčtí sunnité dostávat zbraně a další potřebné věci, aniž by tomu tamní vláda byla schopná zabránit. Turecko velmi zajímá kurdská oblast v Iráku, a proto bude usilovat o silný vliv v této zemi. USA vehementně podporovaly iráckou vládu, když v něm byly vojensky přítomné. Tato jejich podpora se však sníží, zejména začne-li se irácká vláda ucházet o přízeň Íránu.

Irák a v případě odchodu Asada i Sýrie by byly vystavené dlouhému období etnických a náboženských konfliktů. Írán, Saúdská Arábie i Turecko se o Irák zajímají a všechny tři země v něm mají skupiny, jež mohou podporovat. Libanon je nešťastným příkladem země, v níž domácí frakce podporované ze zahraničí spolu mnoho let bojovaly. Pokud Asad padne, moc Turecka poroste a Saúdská Arábie a další mocnosti Perského zálivu začnou zasahovat, z „šíitského půlměsíce“, jehož se v minulosti sunnité obávali, se může stát „půlměsíční chaos“, který se potáhne od Středozemního moře až k Íránu.

V důsledku pomalejšího odchodu americké armády z Iráku by byl tento vývoj méně pravděpodobný. Mohlo by se tedy paradoxně stát, že Američané by svého překotného odchodu z Iráku mohli litovat. A iráčtí šíité zase toho, že je nechali odejít.

Počet příspěvků: 2, poslední 3.1.2012 01:43 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.