Ceska Pozice

Portugalský kolaps se zatím odkládá

Řecká a irská kauza se ještě vrátí v multiplikovaném provedení.

Šéf ministrů financí eurozóny Jean-Claude Juncker (vpravo) a italský ministr financí Giulio Tremonti volají po společných dluhopisech EU. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šéf ministrů financí eurozóny Jean-Claude Juncker (vpravo) a italský ministr financí Giulio Tremonti volají po společných dluhopisech EU. | foto: ČTKČeská pozice
Šéf ministrů financí eurozóny Jean-Claude Juncker (vpravo) a italský ministr financí Giulio Tremonti volají po společných dluhopisech EU.

Stereotyp dění je narušen. Řecké přiznání de facto státního bankrotu trvalo viditelně stydlivě pět měsíců. Irsko bylo stydlivé jen pět týdnů. Finanční svět, plachá Evropská unie a média právem očekávaly, že v rámci geometrické funkce potrvá stydlivé přiznání Portugalska k projedenému rozpočtu jen pět dní. Španělsko by pak muselo přijít do pěti hodin a zbylé země Evropské měnové unie (EMU) by následovaly během pěti vteřin.

Kancléřka Merkelová již podprahově naznačila možnost přechodu k marceV marketingu je však třeba se vyznat. Ne, nekoná se další menší katastrofa pro EMU a euro. Větší španělská je rovněž odložena. I Itálie si počká na novou fintu. Například na zatím odmítnuté společné dluhopisy zemí eurozóny, takzvané E-bonds. Poté, co kancléřka Angela Merkelová nejprve vyjádřila zdrženlivost vůči návrhu Mezinárodního měnového fondu na rozšíření již dnes virtuálního společného fondu na finanční kolapsy nezodpovědných zemí, podprahově naznačila možnost přechodu k německé měně – marce.

Podivuhodná je kombinace navrhovatelů a zastánců jak E-bonds, tak Evropské dluhové agentury. Tedy lucemburského premiéra a předsedy ministrů financí eurozóny – Jean-Clauda Junckera a italského ministra Giulia Tremontiho. Motivace prvního je pochopitelná – něco navrhnout musí. Čím to bude bombastičtější, tím větší jas na něho dopadne.

U druhého navrhovatele – italského představitele – je motivace stejně málo skrytá. Itálie se svým dluhem na úrovni 116 procent je na dvojnásobku tohoto poměru u žhavého kandidáta kolapsu Španělska. Itálie má chuť si zachovat noblesu a ušetřit vysoké úrokové náklady samostatného vydávání dluhopisů.

Nezapomínat na hostinského!

Je zde však stále hostinský – Německo. Angela Merkelová již mluví dost explicitně. Vždy prozíraví analytici začínají post festum něco v tom smyslu mumlat. Za měsíc už budou říkat, že to predikovali celou dobu – doma potmě pod peřinou.

Dnes tedy každý čeká, jak bouchne Portugalsko. Španělsko už žongléři prezentují jako atomovou bombu. Nejspíš je řešení v parcializaci eura. Upevňování tvrdého a disciplínou spojeného severního eura. A existence volnějšího jižního eura s možnosti individuálních selhání, individuální odpovědností a přechody zpět na národní měny a národní odpovědnost za národní rozmařilost.

Řecká a irská kauza se ještě vrátí v multiplikovaném provedení.  Co se zamete pod koberec, to tam nabobtná a vyplave zpět nahoru.

Ať už zaznívají jakékoli povrchní komentáře, že by navrhované kroky (E-bonds a další) spasily euro a přivedly očekávání všech počítačů a hráčů na trzích k nějakým jistotám, je to jen iluzí. Euro by asi padnout nemělo. Mělo by se však rychle vyléčit ze svých „dětských“ nemocí – věkem už to však žádné batole není. A v součinnosti s nevyřešenou fiskální a monetární odpovědností.

Penězi, aktivně vytvořenými odpovědnými a schopnými zeměmi, mrhají ty ostatní s politickým pokrytectvím. Někteří pak s hlavou v písku vymýšlejí perpetuum mobile jako Lucemburčan a Ital. A řeči o hromadách marek ve slamnících německých občanů jsou jen folklór. Nové marky by musely být jinde a v jiných objemech. Nejde jen o prosté oběživo.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.