Poplatky za těžbu uhlí cenu elektřiny nesníží

Peníze z plateb za vytěžené nerosty má podle Kubova návrhu nově získat příslušný kraj. Náklady spotřebitelů na obnovitelné zdroje se nezmění.

Na představu, že by stát mohl mnohem více „zkásnout“ těžařské společnosti a vybrané peníze využít ke snížení cen elektřiny pro firmy či domácnosti, zřejmě budeme muset zapomenout. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba sice navrhuje zvýšit takzvané úhrady z vytěženého nerostu včetně hnědého a černého uhlí, ale profitovat z toho má především kraj, který je těžbou postižen. Tedy v případě hnědého uhlí severní Čechy a toho černého Moravskoslezsko.

S představou, jak využít „uhelné peníze“ na snížení účtů za podporu obnovitelných zdrojů, nedávno přišla šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková. Celkové náklady na zelenou energii, které jsou z převážné části započítané do konečné ceny elektřiny, mají v příštím roce překročit úroveň 40 miliard korun.

Fakticky to znamená, že se dál točíme v začarovaném kruhu. Pokud by chtěl stát snížit účty za elektřinu firmám a domácnostem, musel by přispět víc ze státního rozpočtu. Další nápady, jaké státní příjmy by bylo možné „omašličkovat“ a využít na snižování zelených poplatků, přitom existují.

Stát by mohl například využít tu část výnosů z aukcí emisních povolenek (50 procent), která má skončit ve státním rozpočtu, nebo peníze vybrané díky chystané uhlíkové dani. Přesvědčit o něčem podobném ministerstvo financí, které škrtí výdaje, kde to jde, ale nebude snadné.

Pokud by stát chtěl proti vysokým cenám elektřiny zasáhnout opravdu razantně, musel by hledat ve větších „měšcích“

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) podle dostupných informací nicméně hledá způsob, jak ulevit aspoň velkým firemním spotřebitelům energie. Vysoké ceny elektřiny snižují jejich konkurenční schopnost v mezinárodní soutěži.

Na razantní zásah to nestačí

Jednou věcí je, že MPO chce finance z poplatků za těžbu nerostů využít jinak, druhou pak to, že vybrané peníze by ani k žádnému razantnímu zásahu ve prospěch peněženek lidí a „elektrických“ rozpočtů firem nestačily. Úřad Martina Kuby sice hodlá úhrady z vytěženého nerostu zvýšit 2,5krát, ale tím se zpoplatnění těžby obou druhů uhlí dostane pouze zhruba na miliardu korun ročně. Ministerstvo vypočítává, že celkově za všechny nerosty by se na poplatcích vybralo více než 1,6 miliardy korun.

Pokud by ovšem stát chtěl proti vysokým cenám elektřiny zasáhnout opravdu razantně, musel by hledat ve větších „měšcích“. Například právě u aukcí emisních povolenek, kde už bychom se měli dostat do řádu desítek miliard korun. Záleží ovšem také na vývoji cen povolenek, které se momentálně vzhledem k jejich přebytku potenciálním zájemcům jako příliš drahý nákup nejeví.

Směšně nízké poplatky

Pak je tu samozřejmě otázka, zda by zvýšení poplatku za uhlí nemělo být razantnější, ať už budou peníze využity jakkoliv. Názor, že rozhodně ano, zastávají mimo jiné ekologické organizace. Podle Vojtěcha Koteckého z Hnutí Duha poplatky zůstanou směšně nízké, nadále se podle něho vyplatí plýtvat a pořád bude výhodnější používat laciné přírodní suroviny než třeba recyklovat odpad. Dnes poplatky z těžby činí 1,5 procent v případě hnědého uhlí a 0,5 procenta u černého uhlí, takže ani navrhované zvýšení rozhodně není nijak likvidační. Smysluplná reforma by musela poplatky zvýšit na 30 procent, uvádí Kotecký.

Návrh Martina Kuby směřuje k tomu, aby díky těžbě uhlí více získával celý kraj. Ten by měl mít do budoucna nárok na 35 procent výnosů z poplatků.Na druhé straně cílem Martina Kuby fakticky není těžbu hnědého uhlí zastavit. MPO počítá s jejím omezováním, ale také s tím, že uhlí bude potřebné pro zachování nynějších centrálních systémů zásobování teplem. Ve hře je i prolomení dnešních územních limitů těžby hnědého uhlí, byť ve vzdálenější budoucnosti.

Návrh Martina Kuby směřuje k tomu, aby díky těžbě uhlí více získával příslušný kraj, který nyní nedostává nic. Ten by měl mít do budoucna nárok na 35 procent výnosů z poplatků za těžbu, zatímco v procentuálním vyjádření by se snížil příspěvek obcím, kterých se těžba bezprostředně dotýká – ze 75 také na 35 procent. Vzhledem k celkovému navýšení poplatků by nicméně tyto obce prodělat neměly. Zbytek peněz pak získává stát na zahlazení těžby a geologický výzkum.

Základní úvaha ministerstva průmyslua obchodu je jasná. Pokud se má dál těžit uhlí (v tak či onak omezeném rozsahu), protože na tom má zájem stát, musí mít těžba podporu v samotném regionu. Jenže i tady zůstává viset ve vzduchu otazník. Pokud nebude zvyšování poplatků razantnější, nemusí splnit ani tento účel.