Pomohou egyptští muslimové zachránit křesťanskou víru?

Papež Benedikt XVI. ví, v čem tkví přežití západní civilizace. Proto ve svém novoročním projevu varoval před tím, co ji trvale ohrožuje.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Reuters, ČESKÁ POZICEČeská pozice

Obnova společnosti není založena na velikosti její spotřeby, kapitálu či vojenského potenciálu, ale na duchovní síle. Jen víra totiž přináší řád a pořádek. Státy se buď obnovují na základě principů, na kterých vznikly, pokud takové vůbec existovaly, anebo končí, vyhořívají, až vyhoří. Pouze však tehdy, mají-li štěstí žít v mírové době, a nikoli pod tlakem například stěhování národů a víry.

Státy opravdu vznikají na kvalitních duchovních principech přenesených do pravidel mravnosti, řádu a práva. V Evropě tomu tak bylo dvakrát. Řecko-římská civilizace konstituovaná systémem víry, řádu a práva se udržela v Římě víc než tisíc let do roku 476, v Konstantinopoli ještě zhruba o tisíc let déle – do roku 1453. Přežít jí pomohlo přijetí kvalitativně lépe strukturovaného systému univerzální křesťanské víry, která nahradila římský polyteistický Pantheon.

Poté vznikla středověká evropská komunita, která rovněž vyznávala tyto principy. A dále je rozvíjela, zdokonalovala a šířila. Duchovní síla poskytovala fyzickou moc a schopnost ji prosadit po celé Zemi.

Čekání na zázrak

To vše patří minulosti. Evropa i její mladší sestra Severní Amerika se zbláznily. Jsou nezodpovědné, uhýbají k okrajovým tématům a popírají základní existenční postuláty. To vše nelze přisuzovat pouze politické korektnosti a multikulturalismu. Jsou to však hlavní příčiny vyhořívání euroatlantické anticko-judaisticko-křesťanské civilizace.

Evropa po dvou sebezničujících světových válkách ve 20. století přešla od imperiální slávy, kterou si sama poškodila neschopností soužití, k sebedestrukci následkem vlastní nezodpovědnosti, přesycenosti, intelektuálního mudrování a nedostatku víry. Starořímské barbary ve službách Říma nahradili od šedesátých let minulého století gastarbeiteři z okrajových částí Evropy a z islámských severoafrických zemí. Převzali nejen těžkou a nepopulární práci, ale i populační růst. A získali občanství buď na základě krve, nebo země, v níž žijí, a chtějí v tom pokračovat podle svých představ, náboženství a práva – nejlépe šaríi.

Evropa po dvou sebezničujících světových válkách ve 20. století přešla od imperiální slávy k sebedestrukci následkem vlastní nezodpovědnosti a nedostatku víry

Evropané nevidí kvůli svým stále se zvětšujícím klapkám na očích stav světa a budují fantasmagorické nástroje, jako je společná měna euro, které ničí evropskou ekonomiku i soudržnost a generují odpudivé tendence. Solidarita a altruismus jsou k ničemu, klame-li se, podvádí a bruselští lídři čekají na zázrak.

Egyptská hrdost

Před několika týdny jsem spatřil živý svět, který posiluje ekonomicky i vojensky především díky opoře, kterou mu poskytuje jeho forma univerzální víry – islámská. Navštívil jsem Egypt, kde se právě odehrávaly demokratické všeobecné volby. Viděl jsem lidi, národ, stát, který není „vyhořelý“, ale i v katastrofálních materiálních podmínkách je na vzestupu. Již skoro dva tisíce let posiluje tento také Abrahamův lid víra, jež vzešla ze stejné knihy – Starého zákona –, ale neerodovala, nezměkla. Je tvrdá v udržování principů, na kterých vznikla, a stejný je i boj o každodenní biologické přežití.

Naposledy jsem byl v Egyptě před 26 lety a i tehdy jsem obdivoval hrdost a tvrdost Egypťanů a jejich civilizační vzepětí, jež jim dává například schopnost vybetonovat jeden pás čtyřproudé káhirské komunikace za měsíc pouze s pomocí slaměných ošatek. Hrdost, která se téměř podobala drzosti, když se československé neplacené úvěry nesměly kvůli důstojnosti egyptských dlužníků nazývat bartery, jimiž ve skutečnosti byly, ale noblesněji „equal deals“ („rovnoprávné obchody“). Za podobné obchody Egypťané platili Američanům kvalitní dlouhovláknou bavlnou, nám, československým změkčilcům většinou ničím. Kdo měl již tehdy sebevědomí vítěze?

Dnešní islámský Egypt o nic neprosí, bere. Západ dává peníze a zbraně, aby uklidnil a nemusel vidět svou prohru. Rozhovory s Egypťany v Asuánu, kde právě byly volby, pro mne byly zážitkem, který jsem měl jen jednou – během voleb v červnu 1990 v bývalém Československu. Euforie, přirozená hrdost, radost a důstojnost i u těch, co ve svých tmavých kaftanech provozují ty nejbanálnější služby, protože jsou občany-voliči.

Vítězící islamisté

V současných volbách i v Asuánu zatím vítězí islamisté. Muslimské bratrstvo vyhlašuje, že neuzná stát Izrael. V závěsu za nimi jsou ještě mnohem radikálnější salafisté. Pestrá změť volebních transparentů s obličeji kandidátů lišících se pouze svými stranami, namísto fotografie ženy pak jen zahalená silueta, zářící květ či podoba královny Nefertiti anebo u těch nejvíce sekularizovaných skutečný snímek kandidátky. Navíc se v Asuánu odehrává diskuse s argumenty a volební účast je neevropsky vysoká.

Ve volbách vítězící islamisté pravděpodobně nebudou jako afghánští Tálibánci odstřelovat gigantické sochy Buddhů či jiných starověkých bohů. Chrámový komplex Ramesseum a chrám Abú Simbel zůstanou zachované, nikoli však nezbytně udržované. Vztah ke starověké egyptské tradici je jen utilitární. Když v 19. století chyběl stavební kámen na cukrovar, chrám Kom Ombo byl částečně rozebrán. Opravy chrámu v Luxoru? Kašnu lze zasypat, alej pokácet.

Současný Egypt není žádným sociálním státem. Žije v něm více než 80 milionů lidí, kteří jsou každodenně ekonomicky v rámci svých možností plně vytížení.

Řád a pořádek v tomto přechodném období může v Egyptě zajistit pouze několik desetiletí budovaná armáda, jež nabývá nového sebevědomí a zapomíná na porážku v Jomkipurské válce. Většina Egypťanů ji navíc považuje za záruku před chaosem. Přesvědčuje o tom projíždění nesčetnými „kontrolními stanovišti“, rozmístěné tanky a obrněné transportéry a ozbrojené hlídky. Nemylme se, Egypťané je berou jako „své“ hlídky.

Neviděl jsem žádný nárůst nenávisti vůči Evropanům, pouze sebevědomí a hrdost Egypťanů. Například na turistických místech již nerozhodují o dění cestovní kanceláře, ale spolky místních provozovatelů vybavených nejmodernějšími IT technologiemi.

Přičiň se a Alláh ti pomůže

Egypt je hlavní arabskou zemí, centrem vzdělanosti a spisovné arabštiny a hegemonem arabské moci i bezmoci. Její základ tvoří starověká egyptská civilizace, jež vznikla před šesti tisíci lety na společenských, kosmogonických, náboženských a technologických principech, jimiž se udržovala a obnovovala čtyři tisíce let. Měla řád a kompaktní systém víry jako jádro společnosti udrželi Ptolemaiovci, Římané. V chrámu na ostrově Filé se s plnou vírou provozovaly staroegyptské náboženské obřady ještě v roce 392 našeho letopočtu. Křesťanští Koptové drží staroegyptskou státní a duchovní tradici dodnes.

Starověkou ideologii razantně ukončili v roce 640 Arabové. Egypt ovládla nová, silnější a velmi dobře strukturovaná islámská víra. A je to úctyhodná síla.

Současný Egypt není žádným sociálním státem. Žije v něm více než 80 milionů lidí, kteří jsou každodenně ekonomicky v rámci svých možností plně vytížení. O každé zavlažované pole se starostlivě pečuje. Každý člen rodiny má své povinnosti. Nikdo nezodpovědně nespoléhá na jiné. Přičiň se a Alláh ti pomůže.

Obnova Západu

Co na to Západ? Není úplně bez šance. Může se obnovit a znovu posílit na tom, na čem vznikl: na své původní víře a na síle, jež z ní vyplývá. Stačilo by Desatero a křesťanská církev oproštěná od skandálů, nactiutrhání a laciného zneužívání. Lidé k tomu jsou, například současný papež Benedikt XVI.

Ten sice není stejně mediálně vděčným objektem jako jeho předchůdce Jan Pavel II., ale jako kardinál Joseph Ratzinger svému předchůdci nenápadně a intelektuálně důkladně pomáhal. Vatikán plánuje na sto let dopředu. Kardinál Ratzinger byl od roku 1981 u toho jako prefekt kongregace pro doktrínu a víru, děkan kolegia kardinálů, „hlavní ideolog“, primus inter pares. Jako ideologický poradce předchozího papeže, který se významně podílel na porážce „říše zla“, jak ji označil bývalý americký prezident Ronald Reagan.

Bez ohledu na rozepře křesťanských církví je dnešní papež autoritou pro celé křesťanstvo. Kvůli ohrožení západní civilizace je lhostejné, nazývá-li se Svatým otcem, biskupem římským nebo jakkoli.

Papež Benedikt XVI. ví i dnes, v čem tkví přežití západní civilizace, a jistě o tom diskutovával i se svým předchůdcem. Proto ve svém novoročním projevu varoval před trvalými a pojmenovanými nebezpečími pro západní civilizaci. Zejména upozornil mládež na šířící se mor relativismu hodnot, výchovy, vzdělávání a připouštění netolerance a násilí.

Autorita pro celé křesťanstvo

V této atmosféře se dnešní mladá generace vyvíjí, což vede k natahování rukou stárnoucích španělských intelektuálů na náměstích i k hnutím, jako je Occupy Wall Street. Jsou to nátlakové akce, které může plánovat jen ten, kdo chce západní civilizaci zničit.

„Kultura relativismu vyvolává zásadní otázku: Je ještě nutné někoho vychovávat a vychovávat k čemu? Vzhledem k temnému horizontu dnešního světa je třeba mladé lidi učit pravdě a základním hodnotám i ctnostem, abychom mohli k budoucnosti vzhlížet s nadějí,“ řekl papež Benedikt XVI. na Nový rok. Mládež se dle něho má učit a sebezáchovně rychle naučit „umění mírového soužití, vzájemného respektu, dialogu a porozumění… Mladí lidé jsou od přírody takovému chování otevření, ale sociální realita, v níž vyrůstají, je může svést k pravému opaku.“

Bez ohledu na rozepře křesťanských církví je dnešní papež autoritou pro celé křesťanstvo. Kvůli ohrožení západní civilizace je lhostejné, nazývá-li se Svatým otcem, biskupem římským nebo jakkoli. Nejde totiž o ekumenismus, ale o západní civilizaci.