Polsko mění penzijní systém. Ale proč?

Návrh vlády Donalda Tuska neznamená ani zrušení, ani zestátnění druhého pilíře, striktně komerčních a Otevřených pojistných fondů.

Polská vláda Donalda Tuska schválila 30. prosince změnu penzijní reformy. foto: (c)ReutersČeská pozice

Polská vláda Donalda Tuska schválila 30. prosince změnu penzijní reformy.

Polská vláda Donalda Tuska schválila 30. prosince změnu penzijní reformy. Otázkou zůstává, zda to učinila kvůli rozpočtovým problémům nebo správnému nastavení důchodového systému.

Nesplněné očekávání

„Současný penzijní systém nesplnil očekávání, které doprovázelo jeho zavedení před jedenácti lety. Důsledkem napětí ve světové ekonomice, jež vyvolala krize, budou nízké penze a poroste státní dluh,“napsal v deníku Rzeczpospolita šéf poradního sboru polského premiéra Tuska Jan Krzysztof Bielecki, který byl předsedou vlády v roce 1991. Dle něho je proto třeba polský penzijní systém změnit.

Bielecki poukázal na Švédsko, které obdobnou penzijní reformu zavedlo ve stejném roce 1999 jako Polsko. Jenomže Švédové na druhý pilíř – striktně komerční Otevřené pojistné fondy (OFE) – věnovali 2,5, zatímco Poláci 7,3 procenta z platu. Navíc Švédové vytvořili ihned fond ve výši 60 miliard eur a mechanismus, který každoročně dorovnává systém v závislosti na penězích shromážděných ve druhém pilíři a na měnící se demografii. „V Polsku se však předpoklad dorovnání penzijního systému během pěti až sedmi let ukázal nerealistickým už v prvních letech jeho fungování kvůli mnoha opomenutím. Nikdo však nebil na poplach, že 7,3 procenta příspěvků odváděných do OFE je stále víc krytých dluhově,“ argumentoval Bielecki.

Tvrdý, konkrétní dluh

Bieleckého článek vyvolal reakce. S několika větami, ve kterých popisoval návrat kapitálu prostřednictvím OFE jako „zklamání“, polemizovala šéfka Obchodní komory penzijních společností (IGTE) Ewa Lewická-Banaszaková. Dle jejího výpočtu průměrný příjem z investic penzijních fondů během jedenácti let jejich fungování činil 5,97 procenta. Za tuto dobu vydělaly podle ní obdobné investiční fondy stabilního růstu, jež obvykle investují 30 procent aktiv do akcií a 70 procent do dluhopisů, jen 4,56 procenta.

„Podstatou současných problémů je, že ti, kdo vytvářeli penzijní reformu, přehlédli úspory ve formě snížení skrytých závazků vůči budoucím penzistům,“ vysvětlují na začátku své polemiky s Bieleckým bývalá náměstkyně ministra financí v Tuskově vládě Agnieszka Chłoń-Domińczaková, autor polské penzijní reformy profesor Marek Góra a Michał Rutkowski ze Světové banky. A dodávají: „Polský penzijní systém už nevytváří nové neviditelné a nezměřitelné závazky vůči budoucím penzistům. Dluh je reálný a vyžaduje stejně jako otevřený obsluhu.“ Před sedmi lety totéž řekl dnes už zesnulý Krzysztof Dzierżawski, bývalý expert liberálního ekonomického think tanku Centrum Adama Smithe: „Tento dluh je tvrdý, konkrétní a pečlivě zaregistrovaný na účtech pojištěných.“

A dle článku Chłoń-Domińczakové, Góry a Rutkowského jej lze vyjádřit v číslech: „Částky převedené ze státního rozpočtu na krytí deficitu ve Fondu sociálního pojištění (FUS) v letech 1999 až 2009 tvoří celkově 32,1 procenta HDP. Z toho doplnění příspěvků do OFE 13,4 a 18,7 procenta dotace na jiné účely.“ (Například na dávky válečným invalidům a poškozeným minulým režimem a jejich rodinám či na úrazová odškodnění.)

Kdyby nebylo penzijní reformy, státní dluh by byl nižší

„Kdyby nebylo této penzijní reformy, státní dluh by byl o tuto částku nižší,“ říká současný viceprezident Centra Adama Smithe Andrzej Sadowski. To znamená, že by mohl být těsně nad 40 procent HDP. A tedy značně vzdálený hranici 60 procent HDP, jejíž překročení polská ústava zakazuje. Nižší by byl také deficit státního rozpočtu. Samozřejmě za předpokladu, že by vlády v posledních jedenácti letech hospodařily stejně, jak to dělaly s Damoklovým mečem penzijní reformy nad hlavou. „Pokud jde o dopad na veřejné finance, šlo o nejméně promyšlenou reformu,“ říká Sadowski. A dodává, že pokud by OFE byly natolik skvělé, nemusely by byt povinné.

Omezení plateb

Právě dopady penzijní reformy na deficit veřejných financi a statni dluh přiměly Tuskovu vládu, aby omezila platby do OFE. Od 1. dubna 2011 by se měly snížit ze současných 7,3 na 2,3 procenta z platu. Zbylých pět procent zůstane na zvláštním účtu OFE ve Všeobecné sociální pojišťovně (ZUS) a bude použito na proplacení penzí. Během příštích let by se měly podíly měnit. V roce 2017 by mělo být do OFE poukazováno 3,5 procenta a na jejich učet v ZUS 3,8 procenta z platu.

V důsledku těchto změn by měl letos státní rozpočet ušetřit dvanáct a příští rok šestnáct miliard zlotých (zhruba 76, respektive 101 miliard korun) a statni dluh poklesnout a nepřesáhnout 55procentní hranici vůči HDP. Za ní by polská vláda musela provést mnoho bolestivých preventivních opatření, aby se nezvýšil až na ústavní hranici 60 procent HDP.

Změny penzijního systému vyvolaly mnoho kritických reakcí. Zavražděná reforma zněl titulek komentáře Pawła Jabłońského v deníku Rzeczpospolita. V samotném článku však byl umírněnější. Reforma bude zavražděná ze dvou třetin, protože o tolik se sníží příspěvek příštích penzistů do OFE. Bývalý náměstek guvernéra polské centrální banky Krzysztof Rybiński se zase domnívá, že tímto rozhodnutím Tuskovy vlády začíná demontáž penzijní reformy.

Naopak spokojený je náměstek ministra financí Ludwik Kotecki. Dle něho se rozhodnutím vlády sníží deficit veřejných financí na základě výpočtu podle standardů Evropské unie o 0,9 až jedno procento. Na základě pokladního výpočtu však zůstane stejný. Statni dluh se sníží o jedno procento jak dle unijní, tak polské metodiky výpočtu. Změny jej sníží o 0,8 procenta letos a o 0,9 až jedno procento v roce 2012, upřesňuje šéf poradců premiéra Tuska Michal Boni.

Čím lépe se bude vyvíjet polská ekonomika, tím lepší bude budoucnost penzistů

Rozhodnuti chválí i bývalá šéfka ZUS a dnes poslankyně opozičního Svazu demokratické levice (SLD) Anna Bieńskowská. Domnívá se, že opatření umožní vládě vyrovnat se bez problémů s krizí, a naznačuje, že by levice mohla podpořit vládní návrh zákona.

Budoucnost versus současnost

Jisté je, že se polský penzijní systém změní. To, co navrhla Tuskova vláda však neznamená ani zrušení, ani zestátnění druhého pilíře. OFE nepřijdou ani o 156 miliard zlotých (zhruba bilion korun), které už byly převedené na jejich účty, ani o část příspěvku, již budou mít na zvláštním účtu v ZUS a valorizovanou vzhledem k hospodářskému růstu a inflaci. Samozřejmě, že pokud by stejné peníze dostaly fondy, mohly by být lépe investované a přinést budoucím penzistům vyšší zisk. Ti by však už nyní museli krýt ze svých daní úroky za půjčky, kterými by stát financoval tyto převody.

Situace není jednoduchá. Proti sobě je budoucnost a současnost. Na jedné straně se mohou v důsledku omezení příspěvků do OFE snížit budoucí penze. Na druhé však zmrazení části příspěvků omezuje státní výdaje, čímž se snižuje státní deficit a dluh. Dalším důsledkem tohoto rozhodnutí může být lepší polský rating. Z toho vyplývá nižší cena obsluhy dluhu a lepší podmínky pro podnikání. To zase může znamenat vyšší růst a příjmy z daní a další zlepšení ratingu.

Může, ale nemusí. V každém případě situace není natolik jednoduchá, aby bylo možné s jistotou říct, zda nové řešení je horší, nebo lepší pro budoucí penzisty. Nelze však pochybovat, že čím lépe se bude vyvíjet polská ekonomika, tím lepší bude i jejich budoucnost.