Polsko: Je růst HDP během krize důvodem k hrdosti, nebo posměškům?

Politik Marek Borowski a ekonom Jerzy Osiatyński hovoří o možném vývoji polské ekonomiky, Evropské unie a eurozóny.

Polsko bylo v roce 2009, kdy vrcholila světová finanční krize, jedinou členskou zemí z 27 států Evropské unie, jejíž HDP rostl – o 1,6 procenta. Na mapě EU vystupovalo z červeného moře jako zelený ostrov. foto: © ČESKÁPOZICEČeská pozice

Polsko bylo v roce 2009, kdy vrcholila světová finanční krize, jedinou členskou zemí z 27 států Evropské unie, jejíž HDP rostl – o 1,6 procenta. Na mapě EU vystupovalo z červeného moře jako zelený ostrov.

Rok 2009, kdy vrcholila světová finanční krize, byl nepochybně nejtěžším v hospodářských dějinách Evropské unie. Její hospodářství se ztenčilo o 4,2 procenta. Z 27 členských států EU u 26 hrubý domácí produkt (HDP) poklesl. Některé země zažily až dramatický pád. Například HDP Lotyšska se snížilo o 18, Litvy o 14,7 či Estonska o 13,9 procenta. Bolestné snížení zaznamenalo také Finsko (o 8,2 procenta), Slovinsko (8,1), Irsko (7,6), Rumunsko (7,1), Island (6,9) a Maďarsko (6,7).

Jen Polsko se recesi vyhnulo. Růst HDP o 1,6 procenta v roce 2009 sice nevyvolával žádnou euforii, ale protože Polsko získalo, zatímco jiné země ztrácely, zasloužilo si úctu ratingových agentur. Premiéru Donaldu Tuskovi tento růst umožnil postavit se před mapu EU, na níž z červeného moře vystupoval jeho stát odlišující se zelenou barvou.

Tak se zrodil „zelený ostrov“ – pro vládu důvod k hrdosti, ale pro opozici k posměškům. Současně s růstem polského HDP totiž narostl i jeho deficit veřejných financí – na 7,3 procenta HDP. Byl skoro dvakrát vyšší než v předchozím roce (3,7 procenta) a o tři pětiny vyšší než plánovaných 4,6 procenta. To poskytlo opozici příležitost poukázat na veškerá pochybení vlády. Kdo a kdy udělal chybu?

Nedomyšlená opatření

„Neexistuje jeden rok, jeden okamžik, ani jedna konkrétní osoba, která by udělala nějaké chyby,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI Marek Borowski, jeden z čelných zástupců polské levice. Hlavním důvodem polských problémů byla samozřejmě světová finanční krize, která, jak zdůrazňuje, „nezačala přece v Polsku, ale v USA“. A dodává: „Tyto problémy však byly také důsledkem nedomyšlených opatření provedených o několik let dřív.“

Konkrétně snížení daní a povinného nemocenského pojištění, které prosadila vláda Jarosława Kaczyńského v letech 2006 a 2007 a jež způsobily problémy, když se objevila krize. Dle Borowského část viny spočívá i na současné vládě, která „mohla na začátku svého vládnutí  některá rozhodnutí odvolat, ale neudělala to“.

Polsko si udrželo hospodářský růst, ale jen nepatrný. Jeho tempo spadlo o čtyři procentní body, což automaticky znamenalo nižší příjmy z daní. „Výdaje se však stejně jednoduše nesnižují,“ podotýká Borowski.

Marek Borowski (65)

V letech 1993 až 1994 místopředseda vlády a ministr financí ve vládě premiéra Waldemara Pawlaka (1993 až 1995). Za vlády prvních dvou postkomunistických polských premiérů, Tadeusze Mazowieckého (1989 až 1990) a Jana Krzysztofa Bieleckého (1990 až 1991), byl náměstkem ministra vnitřního trhu, na němž působil už od roku 1982. V roce 1989 byl zvolen poslancem Sejmu (polského parlamentu), od roku 1996 byl jeho místopředsedou a posléze, od roku 2001, předsedou. Poslední funkci přebíral za Svaz demokratické levice (SDL) a odcházel z ní jako předseda nového uskupení – polské sociální demokracie. Se stranou, v níž působil od jejího vzniku, se rozloučil po korupční Rywinově aféře, která otřásla celým Polskem a zejména SDL.

Zvláštní fenomén

Profesor ekonomie Jerzy Osiatyński ČESKÉ POZICI o výsledku polského hospodaření v roce 2009 řekl: „Byl to pokrytecký a chorobný růst – zvláštní fenomén, který by se v jiných podmínkách snad nedal zopakovat. Klesala vnitřní poptávka, spotřeba a silně i investice a zásoby. Krátce řečeno, vše klesalo a HDP rostl.“ Způsobila to zahraniční oblast. „Ale stejně pokrytecky, protože se za tím neskrývala exportní expanze,“ vysvětluje Osiatyński.

Polsko na krizi zareagovalo významným snížením hodnoty zlotého – o víc než 20 procent vůči euru. Tím se radikálně snížil polský dovoz. Nejen proto, že zdražil, ale i proto, že se zastavily investice a klesla spotřeba. Snížil se i export, ale mnohem méně. Obchodní bilance byla téměř vyrovnaná. „Ve výsledku dovozový přebytek, který v předchozích letech vždy působil záporně na míru růstu, radikálně poklesl,“ připomíná Osiatyński.

Když se tento efekt řádně nevysvětlí, pak dle Osiatyńského nikdo nepochopí, odkud má Polsko na jedné straně kladnou míru přírůstku HDP a na druhé krizi financí. Ta vzniká, protože se snižuje poptávka a ministr financí v důsledku toho vybere méně z daní.

Jerzy Osiatyński (70)

Profesor ekonomie a člen Polské akademie věd. Od loňského října poradce prezidenta Bronisława Komorowského. Předtím byl poslancem Sejmu za Demokratickou unii a Unii svobody (1989 až 2001) a dvakrát ministrem. V kabinetu Tadeusze Mazowieckého řídil Centrální plánovací úřad, ve vládě Hanny Suchocké (1992 až 1993) byl ministrem financí. Poté, co v roce 1993 strany, jež vznikly ze Solidarity, prohrály předčasné volby, předal toto ministerstvo Markovi Borowskému.

 

Slovenský příklad

Borowski ani Osiatyński nepochybují, že kdyby se Polsko vydalo cestou Slovenska a vyměnilo zlotý za euro, na mapě Evropy z roku 2009 by žádný zelený ostrov nebyl. „Z toho však nelze vyvozovat, že se vstup do eurozóny nevyplatí,“ podotýká Marek Borowski. Krize nastávají jednou za několik desítek let. A během této doby by výhody společné měny převážily problémy. To dle něho nejlépe dokazují státy, které po vstupu do eurozóny zároveň vedly rozumné finanční hospodářství. Krize se jich také dotkla, ale nikoli až tak silně.

Slovensko vstoupilo do eurozóny 1. ledna 2009, necelé 3,5 měsíce po začátku světové krize, za nějž je považován krach banky Lehman Brothers. „Někteří odpůrci vstupu do eurozóny říkali, že si nějak pomůžeme plovoucím kurzem, přičemž na Slovensku se rozhodně odehraje revoluce. Nic takového se však nestalo,“ připomíná Borowski. Klíčová je dle něho disciplinovaná a předvídatelná finanční a rozpočtová politika. Díky nim jsou pak veškerá překvapení, která přinášejí kapitalismus a svobodný trh, zdolávána s poměrně nízkými ztrátami.

Kdyby se Polsko vydalo cestou Slovenska a vyměnilo zlotý za euro, na mapě Evropy z roku 2009 by žádný zelený ostrov nebyl

Pro zavedení eura je však třeba splnit maastrichtská kritéria. Včetně toho, které se týká deficitu veřejných financí. Ministr financí Jan Vincent Rostowski nedávno připravil plán jeho snížení. Už dříve bylo zvýšeno DPH, poté byly o dvě třetiny zredukovány příspěvky do otevřených důchodových fondů. Jak polská vláda, tak samosprávy budou muset omezit tempo růstu svých výdajů. Díky tomu by se koncem příštího roku měl polský deficit snížit pod tři procenta HDP.

Je však opravdu třeba tolik pospíchat? Evropská komise zahájila proceduru vůči nadměrnému deficitu u 24 z 27 členských států EU – včetně všech států eurozóny s výjimkou Estonska. To by letos do ní nemohlo vstoupit, kdyby nesplnilo všechna maastrichtská kritéria. Profesor Osiatyński upozorňuje, že existuje jistý problém. A ptá se: „Na straně kritérií, nebo Evropské komise? Ta přece upozorňuje, že když budeme silně omezovat výdaje, způsobíme druhou vlnu finanční krize.“

České rozpaky

Dle Borowského dnešní problém spočívá v tom, že se do rovnováhy musí dostat především eurozóna. Kdyby se rozpadla, vrátily by se marka, frank, gulden, lira... A všechny její členské státy by zavedly vlastní kurzovní politiku, aby se ubránily inflaci nebo krizi. „Kdo by se v takovém boji ukázal silnější? Polsko nebo Německo?“ ptá se řečnicky bývalý ministr financí Borowski. A dodává, že společná měna způsobuje konkurenci něčím jiným – organizací práce, náklady, vynalézavostí, umem, a nikoli měnou.

Borowski připomíná, že se Polsko účastní řešení problémů eurozóny v záchranném paktu ve prospěch společné měny. To je dle něho správné, protože Polsko do eurozóny nepatří, a tudíž nenese příliš velké oběti. „Za to držíme ruku na pulsu. Jistá řešení budou trvalého rázu, a proto by bylo dobré vstupovat do eurozóny, jejíhož utváření jsme se účastnili,“ říká Borowski.

„Není možné připustit vznik dvourychlostní Evropy, nebo její dělení na různé časti,“ říká profesor ekonomie Jerzy Osiatyński

V této otázce Varšava zaujala odlišný postoj než Praha, která nehodlá pomáhat při záchraně společné měny. Profesor Osiatyński neskrývá zklamání. Souhlasí, že euro bylo možná zavedeno předčasně a že jeho základy jsou vratké. Stěží si však dovede představit rozpad eurozóny, který by nepoškodil EU. Ta je totiž dle něho nejen, a možná ani ne především, ekonomický, ale i politický projekt.

Spíš s eurem než bez něj

Proto je obhájcem Evropy se špatným eurem a vratkými financemi. Díky tomu totiž, pomineme-li hrozný balkánský konflikt, se už víc než 60 let v Evropě neválčilo. Je spíš pro tuto Evropu, než pro Evropu bez EU jako prostoru k řešení sporů mezi státy, za něž by ve druhém případě bylo třeba zaplatit dalšími, a možná i světovými válkami. „To je koneckonců odpovědí i na pochybnosti Čechů, kteří si to nechtějí připustit. Nebudu je obviňovat, že se chtějí svézt načerno. Je to však důvod, kvůli němuž je třeba euro bránit.“

A dodává, že euro netvoří jen číslice, ale i mosty na jeho bankovkách. EU je společným prostorem pro řešení konfliktních zájmů. Když se rozhodne zmenšit strukturální fondy i soudržnosti, aby poukázala víc prostředků na nové technologie, pak ty mají směřovat nejen do Německa, Francie, Velké Británie nebo Skandinávie, ale i do Polska, na Slovensko, do Česka, Bulharska nebo Rumunska.

„Není možné připustit vznik dvourychlostní Evropy. Nebo její dělení na různé časti – Evropu A a Evropu B, na území vyspělých technologií a na komoditně-potravinářské zázemí,“ zdůrazňuje v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ profesor Osiatyński, který dnes radí prezidentovi Bronislawu Komorowskému.